Jean si s úlevou oddechne, když ve dveřích uslyší klíče a cvaknutí zámku.
„No konečně." hlesne a položí do postýlky v obýváku už spící dítě. Její dcerka si hrála na dece, kde taky před chvílí usnula.
„Dáváš si na čas." obrátí se Jean ke dveřím, kterými právě vešel stříbrovlasý DI.
„V moji práci jsou úřední hodiny bohužel jen orientační záležitost." pokrčí Greg rameny, než si pověsí kabát a vydá se k postýlce, u které Jean stojí.
„Paní Hudosnová je teď na pár dní mimo město a nevím, jak dlouho se s Molly zdržíme, tak to tady vy dva nezbořte."
„No tak, já vedu oddělení vražd a malá má patnáct měsíců." brání se Lestrade.
„To je argument nebo potvrzení?" ušklíbne se Jean trochu škodolibě.
„Seš strašná." rozhodí Greg rukama.
„Ale když tě vykopla manželka, tak jsem byla svatá, pokud si pamatuju." pozvedne Jean obočí.
„To bylo před rokem." brání se Greg. „A jenom na měsíc. Od té doby ti to splácím hlídáním, pokud vím."
„Bylo to před rokem a na měsíc a od té doby mi pořád vracíš klíče od domu." povzdechne si Jean na oko. „A nestěžuj si na hlídání, ta malá tě miluje."
„To víš, skrytý talent." pousměje se Greg a podívá se na dítě. „A vůbec, nemáš už být někde jinde a kupovat šaty?"
„Vždyť už jdu." usměje se Jean, než si začne oblíkat bundu. „Malá jedla před dvěma hodinami. Takže se asi za chvíli vzbudí. A žádné sladkosti, ať to nedopadne jako posledně."
„Ano, pane." zasalutuje Greg.
Jean se jen víc pousměje a vyrazí z bytu pryč.
- - o - -
Když taxík vysadí Jean u svatebního krejčovství, má už dobrou půlhodinu zpoždění.
„Molly!" vyhrkne Jean omluvně, sotva v obchodě narazí na drobnou brunetku. „Já se ti omlouvám, strašně se ti omlouvám."
„To nevadí." usměje se Molly. „Greg mi volal, že tě zrdžel a já si zatím prohlédla pár šatů."
„Vážně? A jaké se i líbí?" zeptá se Jean zvědavě a odloží si bundu.
„Líbí? Asi všechny. Ale chtěla bych si zkusit tyhle." ukazuje Molly na několik ramínek s bílými šaty.
„No tak je vyzkoušíme." mávne Jean rukou. „Svatbu máš jen jednou za život, tak to musí stát za to. No, v případě Grega dvakrát za život, ale pokud už to nebude navyšovat..." zakončí Jean neurčitým gestem rukou.
„A víš co?" zeptá se Molly s úsměvem. „Našla jsem šaty i na tebe."
„Na mě?" diví se Jean. „Ale já nejsem nevěsta. Jenom svědek. A ani svatbu neplánuju."
„Já vím, že ji neplánuješ." řekne Molly rychle. „Ale já bych tě v nich chtěla vidět. Prosím. Jako oplátka toho, žes přišla pozdě. Jenom jedny šaty. Nebo dvoje." přemlouvá se smutnýma očima a prosebným výrazem.
„No tak fajn." vzdá se Jean nakonec.
- - o - -
Je už dost pozdě, když Jean dorazí zpět na Baker Street. Stačí akorát vytáhnout klíče z kapsy, když se jí vchodové dveře otevřou před nosem a v nich stojí Greg s dítětem v náruči.
„Jdeš akorát na čas. Musím zpátky do práce." vyhrkne detektiv, než holčičku vrazí Jean do ruk a vyrazí zpět do bytu pro svůj kabát.
„Ahoj, zlatíčko." usměje se Jean na dcerku a polechtá ji na břiše, čímž u dítěte vyvolá nadšená chichot. „Mimochodem, nakupování dopadlo skvěle." řekne Jean, když se Greg zase objeví.
„Vážně?" zarazí se Lestrade na prahu. „A jaké šaty-"
„Víš, že to jakožto ženich nemáš vědět." přeruší ho Jean.
„Ženich nesmí nevěstu vidět ve svatebním, šaty vidět může." opraví ji Greg.
„To je jedno, já ti nic neřeknu." mávne Jean odmítavě rukou.
„Tak proč jsi to nakousla?" rozhodí Greg rukama.
„Běž, běž. Čekají na tebe zločinci." vystrčí ho Jean s úsměvem ze dveří, než je zavře a vydá se do patra.