Gandalfe007, upřímně můžu říct, že jsem osobou závislou na komentářích. Ale to mi vážně musíš říkat, že je tohle skvělý dárek k narozeninám? Protože tahle část série má zrovna takový...ne moc veselý konec. Ale neboj ještě bude šestá část...

Sherlock se s nehybným výrazem dívá na zlatavý alkohol, který má nalitý ve sklenici a uvažuje nad dnešním dnem.

Dnes se měl vrátit mezi živé, aspoň tedy pro některé své známé, ale nedošlo k tomu.

Dorazil na Baker Street akorát včas, aby viděl Lestrada, jak si svými vlastními klíči odemyká dveře domu 221B. O pár minut později z domu vyběhla usměvavá Jean a chvíli marně chytala taxík. Když jí konečně zastavil, bylo už dost jasné, že má zpoždění a to nejen pro její netrpělivá gesta, ale i kvůli tomu, že na taxikáře adresu doslova zakřičela.

Adresu podniku, kde šijí jen svatební a plesové šaty. A do plesové sezóny je ještě hodně daleko.

Dům naproti 221B je prázdný, takže nebyl problém se dostat dovnitř a do prvního patra, odkud by viděl do Jeanina bytu.

Lestrade se akorát s hrnkem nejspíše kávy usadil na gauči, jako by mu byt patřil a zapnul televizi. Dokonce si svlékl sako a přehodil ho přes Jeanino křeslo, aby mu bylo pohodlněji. Celé Lestradovo chování naznačovalo, že se v bytě cítí naprosto přirozeně, jako by tam bydlel.

Než stačí Sherlock tuto myšlenku více prozkoumat, Lestrade sebou trhne, rychle se zvedne a vydá se ke stěně mezi okny, kde v době před dvěma lety stál stůl. Teď tomu musí být jinak, protože když se detektiv objevil znovu, držel na rukou plačící dítě.

Na tuto vzdálenost Sherlock odhadne věk dítěte někde mezi rokem a rokem a půl. Pohlaví neurčité, dítě je příliš daleko a oblečené do neutrální žluté a zelené barvy.

Lestrade si s dítětem očividně rozumí, protože to brzy přestane brečet.

Víc už toho Sherlock neviděl, protože doslova utekl z domu. Zastavil se až o dvě ulice dál.

Na Baker Street je dítě. Jeanin byt, Jeanino dítě. Jean má dítě. Jean by své sítě nesvěřila jen tak někomu, musí Lestradovi doopravdy věřit. Lestrade má klíče od domu a v bytě se chová, jako by mu to tam patřilo. S dítětem to umí. Má dvě děti z předchozího manželství. Projevují se předchozí zkušenosti nebo nedávná praxe? Proč Lestrade hlídá Jeanino dítě? Proč má klíče od domu? Je s Jean dohromady? Vždycky byli přátelé, ale nikdy nic víc. Lestrade chápal, že je Jean jeho, Sherlockova. Jenže on už tu dva roky není. Dali se dohromady? A co to dítě? Je Lestradovo? Museli by si spolu začít brzo po jeho pádu. Hodně brzo. Začali spolu chodit už tehdy?

Z kolotoče myšlenek Sherlocka vytrhnul až chodec, který do něj nechtěně vrazil.

Detektivní konzultant na pokraji hysterie si zavolá taxi a nechá se odvést k luxusnímu krejčovství. Je to už dlouho, ale Jean by tam ještě mohla být.

Trvá asi dvacet minut, než Sherock stojí před výlohou a mezerou mezi vystavenými šaty sleduje Molly, která drží ramínko s bílými krajkovými šaty a před zrcadlem zkouší, jak by v nich asi vypadala. Ovšem netrvá dlouho a z kabinky vyjde Jean v jednoduše vypadajících šatech s nabíranou sukní.

Sherlock je nemůže slyšet, ovšem je mu jasné, že Molly nešetří superlativy. On by jimi rozhodně nešetřil, protože Jean vypadá úchvatně.

Jean bere dech oblečená ve svatebních šatech, které si rozhodně neoblékla kvůli němu.

Sherlock v rukách sevře sklenici s alkoholem a nakonec s ní hodí proti zdi. Nikoho tím nepohoršuje, je zde sám.