Stejné varování jako minule, takže - echm, echm, na vědomost se dává, že tato kapitola obsahuje témata nevhodná pro osoby mladší osmnácti let. Nebo možná jen patnácti. Nebo tak nějak. Prostě tu bude sex, bla bla bla, hurá lemra.
Profesor Guillam si krátce oddechne, když zmizí za dveřmi svého kabinetu. Ne, že by nerad učil nebo měl něco proti zdejším studentům, ale- Bože, dej, ať už je víkend. Nebo konec školního roku, to by bylo ještě lepší.
Guillamovi tiché prosby přeruší zaťukání na dveře. Profesor si na chvíli dovolí zoufalý výraz, než ho nahradí neutrálním a odlepí se od dveří, aby je mohl otevřít.
A vzápětí se jeho nic neříkající maska změní na upřímný úsměv.
„Ale, pane Dixone, co potřebujete?" zeptá se Guillam a vřele doufá, že nezní až moc nadšeně. Jedna věc je sledovat něčí zadek na dálku, druhá nadšeně poskakovat před onou osobou. Tedy, ne, že by Hectorovi – ehm, panu Dixonovi koukal na zadek. Nebo na ramena. Nebo předloktí. Nebo cokoliv jiného. Ne. To ani náhodou. Ne, kde pak.
No. Možná trošičku.
„Můžu dál?" zeptá se Hector s tím svým žraločím úsměvem, ze kterého většině lidí běhá mráz po zádech. „Pane profesore," dodá hned, aby zněl o trochu zdvořileji.
„Jistě, prosím," otevře Peter dveře dokořán a ustoupí stranou, aby mohl student vejít. Sotva je Hector dva kroky od dveří, Peter je za ním zavře, než se postaví čelem ke svému návštěvníkovi.
„S čím vám mohu pomoci?" zeptá se Peter klidně.
„No," protáhne Hector a se založenýma rukama se opře o hranu profesorova psacího stolu. „Potřebuju znát váš názor na jistý problém," řekne Hector pomalu a pozorně profesora sleduje.
„A na jaký?" zajímá se Guillam.
„Co by mi hrozilo, kdybych si začal s profesorem? A co by hrozilo tomu profesorovi?" zeptá se Hector.
Peter na něj chvíli ohromeně hledí, pusu pootevřenou překvapením.
„Máte na mysli někoho určitého nebo jde jen o teorii?" zeptá se Guillam. Schválně, řekni jeho nebo její jméno a já toho kolegu pošlu na věčnost za to, že sahá na moje- Ne, sakra. Hector není jeho.
„Mám na mysli jednoho velice určitého profesora," ušklíbne se Hector.
„Předpokládám, že mi neřeknete jeho jméno, co?" zeptá se Peter s nakrčeným čelem.
„Ale jo, klidně," pokrčí Hector rameny. „Peter Guillam, učí historii."
V kabinetu se rozhostí další dlouhá chvíle ohromeného ticha.
Hector se toho rozhodne využít a přejde ke svému profesorovi. Guillam je skoro o hlavu vyšší než on, ale to Hectorovi nevadí. Spíš naopak, přijde mu to víc sexy.
Hector chytne svého profesora za klopy saka a stáhne ho níž, aby ho mohl políbit, což se mu i podaří, i když políbit je asi příliš mírné slovo pro to tak prudké sražení rtů, až o sebe ti dva klepli zubama.
Ovšem tento čin dostane Guillama ze šoku.
Profesor chytne svého studenta za tváře a odtáhne ho od sebe, i když ne moc daleko.
„Hectore, já nejsem tvoje známost na jednu noc, tohle-" začne Peter, ale moc daleko se se svou řečí nedostane, protože ho přeruší Dixon.
„To je v poho. Mě by dost naštvalo, kdyby tohle byla jen jednorázovka," řekne Hector s úsměvem.
„Prosím?" nechápe Peter. Nebo spíš neví, jestli to má chápat tak, jak to chápe. Třeba tím Hector myslel něco jiného než on.
„Že s váma nechci mít jenom známost na jednu noc. Chci víc," řekne Hector s hlavou trochu nakloněnou na stranu, jako by uvažoval o inteligenci muže před sebou.
„Ale já jsem váš profesor," vrátí se Peter k vykání.
„Jo, proto jsem se ptal na to o vztahu studenta a profesora," povídá Hector. „A aby bylo jasné, o co mi jde, tak jsem vás i políbil. Tak jsem tebe políbil. Doufám, že ti můžu tykat," povídá Hector, než se zase postaví na špičky a přitiskne své rty k těm Peterovým.
Tentokráte je to opravdu políbení, žádný náraz do obličeje.
Hector využije profesorovy momentální nejistoty a sjede rukama ze saka ke kravatě, kterou začne pomalu ale jistě povolovat.
Guillam se znovu odtáhne, aby něco řekl, ale Hector ho nenechá. Konečně udělal něco pro to, aby mohl být s profesorem, do kterého se zabouchnul nejspíš už v prváku a nenechá si to teď nikým kazit. Ani oním profesorem.
A proto ho Hector znovu políbí a přitiskne se k němu i svým tělem, ruce pevně chycené každá za jeden konec rozvázané bledě modré kravaty.
Peter překvapením tiše vyjekne, když se o něj Hector opře a přirazí ho tím ke dveřím za jeho zády. Jeho student toho hned využije, aby z obyčejného polibku udělal ten francouzský.
Peter to vzdá a místo odstrčení si Hectora přitáhne blíž, ruce omotané kolem jeho ramen a pasu. Ovšem i když Hector umí líbat, profesor usoudí, že se mu jejich momentální poloha moc nezamlouvá.
Hector se v jednu chvíli ztrácel v nadšení a vzrušení toho, že má svého vysněného profesora přiraženého ke dveřím, kde ho líbá a o vteřinu později už to není pravda. Nemá tušení, jak to Peter dokázal, ale najednou je to on, kdo má za zády dveře a jeho učitel převzal iniciativu polibku. Z Hectorova hrdla se bez jeho svolení vydere spokojené cosi, čímž ocenil tuto ukázku síly a dominance.
„Pane Dixone," řekne Peter, když se pro nedostatek kyslíku přestane se studentem líbat a místo toho začne zlehka okusovat Hectorovu čelist a krk, což má u studenta hlasitou a spokojenou odezvu. „Tohle je velice nevhodné chování."
„Na to ti seru," hlesne Hector.
„V tom případě buď potichu, nerad bych přišel o práci," řekne mu Guillam přísně, než mladíka znovu políbí.
Hector jen něco zaskučí a pevněji se chytne profesorova krku, zatímco boky vyrazí vpřed ve snaze najít něco, o co by se mohl třít. Potřebuje nějakou úlevu nebo vybuchne.
Peter Guillam pravděpodobně umí číst myšlenky, protože o chvíli později trochu upraví svůj postoj a zajede jedním kolenem mezi Hectorovy nohy.
Dixon se musí kousnout do jazyka, aby ve chvíli, kdy se o jeho rozkrok otřelo profesorovo stehno, nevykřikl nahlas.
„Tohle nevypadá jako něco, co by mělo dlouhého trvání," prohlásí Guillam pobaveně a velice úmyslně přejíždí stehnem po předku Dixonových kalhot.
Mladík mu na to chce něco odseknout, nejspíš něco sprostého, ale profesor ho políbí a úspěšně ho tím i umlčí.
Hector jen stojí přitisknutý mezi dveřmi a svým profesorem historie a pevně toho muže objímá kolem krku, zatímco ho velice ochotně nechává, ať si s ním dělá, co chce. Jeho spokojenost naznačuje nejen skoro křečovité objetí, ale i všechny ty zvuky, které se v sobě v rámci sebeúcty a utajení snaží marně potlačit.
„Jak moc tohle chceš?" zeptá se ho Guillam a jednou rukou přejede po mladíkově rozkroku.
Hector jen něco zaskučí a znovu Petera políbí. Jeho momentální stav není něco, co by vyžadovalo slovní odpověď, stačí se na něj podívat. A profesorovi to nejspíš došlo, protože se dál neptal.
Hector touhle dobou měl už trochu potíže sledovat čas a souvislosti, takže ho dost překvapilo, když najednou ucítil Peterovi ruce na svém pásku a vzápětí na kalhotách, jak se snaží dostat dovnitř. Hectora napadne, že by mu měl nejspíše pomoct, ale to by nejdřív musel pustit jeho krk a ramena a to se mu doopravdy nechce.
A pak Hector skoro vykřikne, když ho kolem penisu chytne ruka s dlouhými prsty.
„Tiše," řekne mu jen Peter.
Odpovědí mu je skoro zoufalé zasténání, které ze sebe Hector dostane přes sevřené rty. Jak má sakra za takových podmínek být potichu?!
„Jestli nebudeš zticha, tak toho hned nechám," varuje profesor přísným hlasem.
Tentokrát je reakcí vzteklé zavrčení a noha, která se zahákne za tu jeho.
Peter se jen uchechtne a políbí netrpělivého mladíka na tvář, než se vrátí ke rtům.
A jeho ruka se vrátí k pohybu nahoru a dolů s občasným pootočením v zápěstí, které by Hectora za jiných okolností donutilo křičet. Teď ho to nutí se kousat do rtů a pevně zavírat oči, zatímco se snaží přirážet do pěsti, jak nejlíp to v této poloze jde.
„Kdybych tě tak mohl slyšet," zašeptá mu Peter do ucha, než ho zlehka kousne do lalůčku. „Dokážeš si to představit?" povídá tiše mezi polibky na čelist a krk.
Hectorovou odpovědí je až zoufale znějící zaskučení a zrychlení přírazů boky.
„Líbilo by se ti to?" pousměje se profesor pobaveně, když slyší a cítí Hectorovu reakci. „To je dobře."
Hector otevře pusu, aby něco řekl, aby varoval, ale nedokáže promluvit, ani včas vykřiknout.
Orgasmus přišel skoro jako překvapení.
Hector s němým výkřikem otevřel pusu a celý se prohnul v zádech, zatímco Peter pokračoval ve své činnosti, dokud se od něj přecitlivělý mladík nezkusil se zaskučením odtáhnout.
Ještě nějakou dobu stojí přitisknutí jeden k druhému a ke dveřím, dokud se Hectorovi nezklidní dech a dokud se Peter nezklidní celý, než se profesor odtáhne od svého studenta.
Naštěstí má každý učitelský kabinet malé umyvadélko, takže si Guillam může umýt ruce a mokrým hadrem očistit i Hectora, než mu zase zapne oblečení, které rozepnul. A Dixon jen stojí s kravatou v jedné ruce a nechá ho, ať si dělá, co chce.
Ovšem když zvedne volnou ruku a chce se dotknout profesorova rozkroku, ten od něj odstoupí.
„Co je?" zamračí se Hector nechápavě a stoupne si rovně. „Chtěl jsem jen-"
„Oplatit laskavost?" zeptá se Guillam.
„Já bych řek pomoct," mračí se Hector dál.
„To není třeba," zavrtí Guillam hlavou.
„A proč ne?" tváří se Hector čím dál naštvaněji. „Já to myslel vážně, co jsem říkal předtím, jasný? Žádná jednorázovka!"
„Hectore," přistoupí Peter k mladíkovi a prsty jedné ruky mu zakryje pusu, aby ho zastavil. „Já to takhle nemyslel. Doopravdy ne," povídá vážným tónem.
„Tak jak-" začne Hector a tentokrát mu profesor zakryje pusu celou dlaní.
„Byl bych velice nerad, kdybys to, co jsi říkal, byla lež. A taky bych rád zjistil, co všechno bych si tebou mohl dělat," povídá Guillam tichým hlasem. „Ale ne teď. Za chvíli mi končí volná hodina."
Hectorovou odpovědí je nespokojený pohled a neurčité zahučení, kterým dává najevo, že slyšel a rozumí, i když se mu to nelíbí. Další jeho reakcí je odstrčení profesorovi ruky od svého obličeje.
„Takže se sejdeme?" zeptá se a vzápětí trochu zrudne, když mu dojde, jak prosebně zní.
„Stoprocentně," přikývne Peter a zlehka mladíka před sebou políbí na rty.