Varování: Q je tak roztomilý pako, že se z něj kazí zuby...

Quentine je díky svým hackerským schopnostem omluven z tělocviku a nemusí na tyto hodiny nikdy chodit. Učitel/profesor/trenér/komandér Bond (ano, toto vše jsou jeho tituly a to ani nejsou všechny) mu uznal, že nemusí cvičit, ale donutil ho, že bude muset navštěvovat každou jeho hodinu, protože jinak mu na konci roku nic neuzná a on propadne z tělocviku. A tak Q dvakrát do týdne tráví část vyučování tím, že sedí v tělocvičně nebo na stadionu na lavičce, uhýbá míčům, které po něm 'omylem' hodili jeho spolužáci a nenápadně pokukuje po vyučujícím, zatímco si čte nějakou knihu.

A celou dobu to Qmu vyhovovalo a na nic si nestěžoval. Ovšem dnes má pocit, že návštěvu tělocviku nepřežije.

Po tom rozhovoru ráno na pokoji má celý den plnou hlavu Bonda, a tak mu stačilo ho jen potkat na chodbě, aby totálně zrudnul. Jak má sakra v takovém stavu přežít dvouhodinovku tělocviku?! Nemá šanci.

Jenže Bond mu na začátku každého školního roku řekl, že nemusí cvičit, ale bude přítomen na každé hodině. A pokud ne, omlouvá jen vážný úraz nebo nemoc vyžadující návštěvu nemocnice a Q nesnáší bolest, takže si kvůli téhle dvouhodinovce nemíní lámat končetiny. I když i tento nápad Qmu blýskl hlavou.

Ovšem výhružka od Hectora, že mu zničí počítač a všechny věcičky kolem něj, zněla až příliš vážně. Hector je schopen všeho.

A tak Quentin s pocity odsouzence na smrt vejde do tělocvičny, kde se usadí na své obvyklé lavičce. Ta byla strategicky vybrána, aby z ní měl mladík co nejlepší výhled na svého vyučujícího. Pro dnešek mu to přijde jako velice nevhodné místo k sezení, ale je si jistý, že změna sedadla by k němu jen přitáhla pozornost.

Q se usadí, vytáhne z brašny knihu a věrný svému zvyku vzhlédne, aby se podíval ke dveřím, které vedou na další chodbu a k Bondovu kabinetu.

A tam stojí jeho učitel/profesor/trenér/komandér, jedním ramenem se opírá o futra a se založenýma rukama a drobným pobaveně vypadajícím pousmáním pozoruje Qho.

Hubený student hned celý zrudne a okamžitě zaboří obličej do knihy. Proč se na něj Bond dívá?! Nikdy se nedíval! Proč se dívá teď?!

Zoufale znějících myšlenky naštěstí přeruší příchod spolužáků, což Q pro jednou bere jako požehnání, protože se bál, že by provedl ještě něco trapnějšího, než je zrudnutí. Mohl by třeba začít mluvit.

A tak začala hodina tělocviku, která šla jako vždy zvolna, protože někoho napadlo, že je dobrý nápad dát študákům tělocvik hned po obědě. A Q jako obvykle seděl, četl si a občas jako obvykle zvedl hlavu a podíval se směrem k vyučujícímu.

Co ovšem vůbec nebylo jako obvykle, bylo, že se Bond na oplátku díval na něj. A pokaždé, když Quentine zvedne hlavu a zjistil, že na něj James Bond zírá, zrudne do šarlatova a skoro s panikou v očích zase skloní hlavu dolů.

Nic na světě nemohlo Qho potěšit víc, než zvonění na konci dvouhodinovky. Q okamžitě narval knihu do brašny, vyskočil na nohy a byl už v polovině cesty ke dveřím, když ho zastavilo hlasité volání jeho jména.

„Pane Mansfielde! Počkejte na mě před mým kabinetem."

Q je najednou ještě bledší než jeho obvyklá sluncem nepolíbená tvář, když se pomalu obrátí čelem k usmívajícímu se tělocvikáři. Quentine otevře pusu, aby něco řekl, ale nedostává se mu hlasu, a tak jen trochu prkenně přikývne na souhlas, než změní svůj směr a jde čekat na lavičku před kabinetem.

Bože, dej, ať jde o nějakou hloupost. Dej, ať si ničeho nevšiml. Není slepý! A navíc si ho nikdy předtím do kabinetu nezval. Co může chtít? Třeba mu došlo, proč na něj Q zíral a chce ho nechat vyloučit za sexuální obtěžování. Počkat, nic neudělal, takže žádné sexuální obtěžování nebylo! Teda – je zírání na zadek a – no, je zírání na celou postavu sexuální obtěžování? Co když ano?! Vyhodí ho ze školy a to mu zbývá jen pár měsíců tohodle mučení. Nemůže někde znovu dělat celý rok! To by už nepřežil! Třeba by pomohlo, kdyby odpřisáhl, že se k Bondovi už nikdy nepřiblíží ani na dohled. Což by byla škoda, ale život není fér, tak co? Eggsy a Hector mu to samozřejmě budou předhazovat celý zbytek studia a nejspíš to rozkecají po celé škole. Ale možná by jim v tom mohl zabránit tím, že by je vydíral. Koneckonců ví o jejich vztazích a citech ke svým profesorům.

Z tragických myšlenek o tragické budoucnosti ho vytrhne ruka na rameni. A to doslova vytrhne, protože Q skoro vyskočí z kůže.

„Whoa, pomalu tady," chytne ho Bond za obě ramena, aby zabránil možnému pádu.

„Pardon," zamumle úplně rudý Q, ale zní to spíš jako vypísknutí.

Tedy ne, že by si toho Quentine všímal. Momentálně by si nevšiml, ani kdyby vedle něj něco vybuchlo, protože před ním na jednom koleni klečí jeho upocený tělocvikář, který by měl nejspíš smrdět po dlouhém tělocviku, ale jestli je to pravda, to Q netuší, protože Bond nemá triko. Opakuji. Bond. Nemá. Triko! Někdy v době, kdy Q seděl před kabinetem, si jeho tělocvikář sundal propocené triko a teď ho má hozené přes jedno rameno. Bond nemá triko. A drží Qho za ramena!

Kdyby tohle bylo anime, je si Q jistý, že by mu z nosu vyrazil takový proud krve, že by odletěl daleko dozadu.

„V pohodě?" pousměje se Bond tváří v tvář jasně rudému Qmu.

Ten se neodvažuje odpovídat slovně, a tak jen velice pomalu pokývne hlavou na souhlas.

„To jsem rád," povídá Bond. „Zvedej se, Q. Půjdeme raději dovnitř, jo?"

Quentine opět jen přikývne na souhlas, ale sotva se postaví, hned zase strne. Bond zná jeho přezdívku?! O můj Bože!

Q, kterému se nepodařilo ani trochu potlačit jasnou barvu ve svém obličeji, se snaží nesledovat pohyb svalstva na učitelových zádech, zatímco ten jde před ním a odhazuje triko na židli za stolem. Ne, Q se určitě nedívá, ani když si sedne na krajíček židle pro návštěvy.

Ovšem v této lekci sebeovládání mu Bond zrovna moc nepomáhá, protože místo toho, aby si něco oblékl a sedl si na svou židli za stolem, tak se pořád do půl pasu nahý a velice svalnatý učitel opře o hranu stolu hned vedle Quentina.

„Co máš za další hodinu?" zajímá se Bond.

„Už- už nic," pípne Q a silou vůle se nutí zírat na desku stolu a ne na vypracovanou postavu s opálenou kůží hned vedle něj.

„Skvělé," prohodí Bond a napůl se stočí dozadu, aby si něco podal ze stolu, čímž dle Qho naprosto úmyslně vlezl do jeho zorného pole. „Takže spolu můžeme probrat pár věcí," podá Bond Qmu jeden list papíru.

Quentine si ho s trochu zmateným výrazem vezme a podívá se na něj. A pokud to ještě je po dnešku vůbec ještě možné, tak zrudne ještě víc než předtím.

Na papíru je napsaná jen jedna věta.

Quentine 'Q' Mansfield je totálně zabouchnutý do Jamese Bonda!

Quentine na chvíli strne v hrůze a uvažuje, jestli tohle vytiskl Hector nebo Eggsy. Ale pak si řekne, že je to jedno, zabije je oba. Jak si vůbec mohli dovolit poslat něco takovéhodle?! On taky jejich učitelům neřekl, že za nimi pálí, pak proč se oni nedrží stejných pravidel?!

Qho z pomstychtivých myšlenek vytrhne ruka na rameni a on překvapeně zjistí, že nevědomky onen papír zamčkal v jedné ruce.

„To je to tak strašná zpráva?" zeptá se Bond a zvědavě na svého studenta hledí.

„Co? Ne!" vyhrkne Quentine okamžitě. „To jen- Já-"

„Ano?" usmívá se Bond Qho rozpakům a zrudlým tvářím.

Mladík hned uhne pohledem a rozhodne se říct pravdu. Nebo aspoň tolik pravdy, kolik se odváží.

„Hector a Eggsy, co jsou se mnou na pokoji, se spolu vsadili, že dokážou svést učitele, který se jim líbí, a pak mi řekli, že pro mě to platí taky nebo mi zničí počítač," povídá Q. „A jeden z nich si nejspíš myslí, že mi pomůže, když začne posílat takovédle zprávy."

„Takže já se ti líbím?" zeptá se Bond.

Q na něj zůstane ohromeně hledět. To si z toho všeho, co řekl, vybral jen tohle?

„Cože?"

„Řekl jsi, že se ti dva vsadili, že sbalí toho, kdo se jim líbí, a že ty musíš taky. Takže jsi taky dostal za úkol sbalit profesora, co se ti líbí. A to já dostal onu zprávu," vysvětluje Bond své myšlenkové pochody. „Takže... Líbím se ti?"

„Ehm- Já bych už měl raději jít," zvedne se Q a chce zmizet. Ale nemůže.

Bond ho totiž chytil za ramena a stáhl ho zpátky do židle.

„Nepustím tě, dokud mi neodpovíš," řekne tělocvikář s klidem.

„Ale-" začne Q a celý rudý uhne pohledem. Je vlastně s podivem, že ještě netrpí nějakým orgánovým selháním, protože si je jistý, že se mu veškerá krev permanentně nastěhovala do obličeje.

„Takže líbím," řekne Bond vesele.

„Já nic neřekl!" brání se Q okamžitě.

„Kdybych se ti nelíbil, tak to řekneš rovnou," pokrčí Bond s klidem rameny.

Na to Q odpověď nemá.

„Takže co s tím uděláme?" zeptá se Bond po chvíli.

„Cože?" zarazí se Quentine. Začíná se dost vážně opakovat, tedy ne, že by si toho všimnul.

„No, právě se mi potvrdilo, že můj nejroztomilejší student o mě má zájem a navíc dostal za úkol mě sbalit, tak co s tím?" usmívá se Bond na Qho.

„Já nejsem roztomilý!" rozkřikne se hned Q a uraženě našpulí pusu.

„Ale jsi. A tohle trucování je důkaz," ušklíbá se Bond, který nemá daleko k pochechtávání.

Qho výraz jen o trochu potemní, než si mladík založí ruce na prsou a podívá se do strany.

„Co kdybych ti dal povolení, že už nemusíš chodit na tělocvik?" zeptá se Bond a taky si založí ruce, zatímco pozorně sleduje svého studenta.

„C-co?" zarazí se Q a překvapeně se na Bonda podívá.

Za celou dobu mu Bond nedovolil vynechat ani jednu hodinu a teď mu to chce povolit? Proč tak najednou změnil názor? Proč asi, ty pitomče? Proč by měl chtít mít na hodině někoho, kdo nic nedělá, akorát mu čumí na zadek? Co vlastně Q čekal? Může být ještě rád, že to Bond řeší jen takto.

„Tak jo," hlesne Quentine a snaží se neznít moc zklamaně.

„Quentine, co je?" zarazí se tělocvikář nad náhlou změnou tónu.

„Nic, dobrý," povídá Q, hlavu skloněnou, zatímco si stoupá. „Slibuju, že už nebudu chodit do tělocviku, ani vás jinak obtěžovat, pane. Radši už-" Q se otočí na patě a skoro se rozběhne pryč, ale než stačí otevřít dveře, Bond ho chytí za loket a otočí mladíka čelem k sobě.

Podle Qho je neskutečně nefér, že se jeho učitel pořád neoblíkl, protože se mu velice obtížně soustředí na cokoliv, když stojí tváří v tvář těmhle svalům. Pravda, stačilo by, kdyby prostě jen zvedl hlavu, jenže to by zase viděl do obličeje a těch ledově modrých očí a co je hůř, ten obličej a oči by viděly na něj.

„Já se tě nechci zbavit," povídá Bond velice tichým hlasem, ale to nevadí, protože Q stojí těsně před ním a slyší každé jeho slovo. „Právě naopak. Pokud ti omluvím všechny další hodiny, tak už nebudeš můj student a to znamená, že pak bych tě mohl pozvat na večeři."

Teď už Q hlavu zvedne a nechápavě se na blonďáka zírá. Není si jistý, jestli vážně slyšel to, co si myslí, že slyšel.

„Q, šel bys se mnou na večeři?" zeptá se Bond klidně, ve tváři pobavený úsměv. „A když říkám večeři, tak myslím rande," dodá, aby nedošlo k dalšímu omylu.

„Tak jo," hlesne Q, který si je pořád jistý, že se mu tahle část rozhovoru jen zdá.

„Výborně," pousměje se Bond, než se nakloní vpřed a políbí Qho.

Mladík skoro vypískne překvapením, protože tohle není žádné neviňoučké políbení, tohle je invaze a dobytí a Q proti tomu vůbec neprotestuje. Ne, že by teda měl šanci. Jen zvedne ruce, aby se něčeho – čehokoliv chytil, ale jediné, co nahmatá, jsou pevné svaly a další svaly. Toto poznání z Qho vyloudí spokojené skoro zasténání, než se konečně chytí za Bondova ramena a krk.

Bond se jen do polibku pobaveně pousměje, než se přesune na dlouhý bílý krk.

„Ale nepočítej s tím, že tohle vydrží jen jednu noc," šeptne ještě.

Q jen přikývne hlavou na souhlas, myšlenkama jen matně u toho, co mu tělocvikář říká.

A o chvíli později si Q musí rukou zacpat pusu, protože Bond na jeho krku nejspíš našel, co hledal a začal to místo kousat, lízat a sát pořád dokola.

Když Bond vypadal spokojeně se svou činností, přesunul se o trochu níž, aby svůj čin zopakoval.

Jenže v tu chvíli někdo zabušil na dveře a hned je otevřel a skoro tím Qmu rozbil hlavu.

Mladík překvapením a bolestí vyjekne, když ucítí ránu a chytne se za hlavu.

„Bacha!" zařve Bond a jednou rukou do dveří vrazí, takže je zabouchne do obličeje tomu, co otvíral.

„Sorry!" ozve se zpoza dveří omluvně znějící hlas.

„Čekejte!" křikne Bond naštvaně, než se obrátí na Quentina. „Co je ti?" zeptá se tichým ustaraným hlasem.

„Děsně mě bolí hlava," povídá mladík, který se čelem opírá o holé rameno před sebou a obě ruce si tiskne k týlu.

„Počkej, dám ti chlazení." řekne Bond s drobným políbením do rozčepýřených vlasů.

Jakožto tělocvikář má v kabinetu malou ledničku, oficiálně na všechny ty hromady ledu, které rozdává jako chlazení, ale cinkání během otvírání a zavírání naznačuje, že lednička obsahuje i jiné věci.

Quentine z bezpečnostních důvodů poodejde od dveří a čeká.

Bond mu přinese trochu ledu zabaleného v utěrce a opatrně mu to přitiskne k místu úrazu.

„Budeš mít bouli," povídá tělocvikář.

„To přežiju," mávne Q jednou rukou. Tou druhou si tiskne obklad k hlavě.

„To doufám, že to přežiješ. Večer tě totiž beru na večeři."

„C-cože?" zarazí se Q překvapeně. „Už dneska večer?"

„Samozřejmě. Nemíním ti nechat čas na rozmyšlenou," usměje se Bond. „Jak jsi na tom se slušným oblečením?" zeptá se vzápětí.

„Co přesně tím myslíš?" ptá se Q nejistě.

„Co nosíš krom školní uniformy?"

„Rifle, svetry. Trika s potiskem. Košile?" pátrá Q po paměti. Když není v uniformě, tráví svůj čas v pyžamu a přes něj mívá natažený svetr.

„Nějaký oblek?"

„Ehm. Ani ne," řekne Q nervózně.

„Fajn. Něco vymyslíme později. Stavím se pro tebe v sedm, co ty na to?" navrhne Bond.

„Ale já bydlím na intru," zarazí se Q.

„No a? Když si tě vyškrtnu z rozvrhu hodin, tak už nejsem tvůj profesor a ty už jsi plnoletý, ne?"

„Jo."

„Tak nevidím problém," usměje se Bond zářivě. „Ale teď běž. Na chodbě stojí někdo, kdo dostane pojeb za to, že tě praštil," pokyne Bond Qmu ke dveřím.

„Tak jo. Tak teda v sedm?" ujišťuje se Q cestou ke dveřím.

„Určitě," přikývne Bond s úsměvem a s posledním plácnutím Qho po zadku otevře dveře, aby pustil opět rudého Qho ven.