Poslední kapitola!
Hector a Eggsy na pokoj dorazili až k večeru, protože oba to odpoledne měli tréninky a jiné zájmové kroužky, které jsou tady povinné, aby chlapci nezaháleli a neplýtvali svými talenty. Obvyklé bývá, že při svém návratu najdou Qho ponořeného po uši a po nos v útrobách nějakého nebohého počítače nebo v nějakém kódu. Ovšem dnes je pokoj prázdný.
„Myslíš, že se bojí vrátit?" napadne Eggsyho, když si ověří, že ani v koupelně není po hubeném géniovi ani stopy.
„To pochybuju," zavrtí Hector hlavou. „Kdyby utekl, vzal by si s sebou počítače. Vyhrožoval jsem jim, ne jemu."
„Myslíš, že ho tak zdržuje Bond?" napadne Eggsyho s pobaveným úšklebkem.
„Celý odpoledne? Asi těžko, byl na tréninku," odmítne tuto teorii Hector. „Nejspíš někam zalezl, protože se stydí, že vyjel po Bondovi," mávne mladík rukou.
„A ty's vyjel po Guillamovi nebo's vycouval?" zajímá se Eggsy, než padne po zádech na svou postel.
Hector mu věnuje jeden pohrdavý pohled, než sáhne do tašky a vytáhne z ní dlouhý světlounce modrý pruh látky – slavnou kravatu profesora historie Petera Guillama.
„O, chudák Guillam," rozesměje se Eggsy. „Teď sedí doma a bulí, že ztratil oblíbenou kravatu."
„Nebulí," odsekne Hector hned a ochranitelsky si přitáhne kravatu blíž k tělu. „A co ty? Máš důkaz?"
„Samo," ušklíbne se Eggsy přezíravě, než vytáhne v kapsy telefon. Chvíli v něm cosi hledá, než ho s vítězoslavným úsměvem podá Dixonovi.
„Pro tvé blaho jsem vypnul zvuky," dodá ještě Eggsy.
V telefonu je začátek jakéhosi videa, a tak jen Hector zmáčkne play. Nejdřív není nic vidět, než je kamera telefonu doslova natlačena do uzounké mezery mezi podlahou a čímsi, kam by se s bídou vlezla něčí dlaň. V záběru toho není moc vidět, jen něčí boty a jedna nebo dvě tašky hozené na zemi. Po chvíli se kamera zase pohne a otočí. Tentokráte zabírá studenta ve školní uniformě, ze kterého se vyklube ušklíbající se Eggsy, který klečí mezi nohama v nažehlených kalhotách a jednou rukou drží telefon, zatímco v té druhé má-
„Bože, Eggsy, nikdo nepotřebuje vidět, jak máš levý ruce," rozkřikne se Hector a se znechuceným výrazem ve tváři hodí telefon zpátky majiteli.
„Chtěl's důkaz, že sem byl s Harrym na veřejnosti, tak ho máš," pokrčí Eggsy ledabyle rameny.
V tu chvíli do pokoje vrazí a vzápětí práskne dveřmi vztekle se tvářící Quentine, na sobě své obvyklé civilní oblečení – uplé rifle, košile a přes ni propínací svetr. No, tohle je vlastně jeho slušné oblečení. Normální je tohle, ale místo košile geekovské triko nebo ještě obvykleji – pyžamo.
Q se ani na jednoho z mladíků nepodívá a s naštvaným výrazem sebou hodí na svou postel.
Než stačí jeden nebo druhý něco říct, dveře se znovu otevřou a na pokoj vejde James Bond, ovšem tentokráte není v obvyklém tělocvičném úboru, ale má na sobě nažehlené kalhoty a košili, které vypadají, jako že jsou ušité přímo na něj.
„Řekl's, že se mnou nikam nejdeš, tak co tu chceš?!" rozkřikne se na něj Quentine okamžitě a hned zase stojí na nohách.
„Řekl jsem, že s tebou nikam nejdu, pokud budeš mít oblečené tohle," upřesní Bond.
Hector a Eggsy si jen vymění trochu zaražené, trochu pobavené pohledy. Zaráží je, že spolu Bond a Mansfield takhle veřejně řeší, že mají schůzku. A dost je pobavilo Bondovo prohlášení, protože krom školní uniformy je to, co má teď Q na sobě, jeho nejslušnější oblečení.
„To je to samý!" rozhodí Quentine rukama.
„Ale no tak. Kde máš skříň?" zeptá se ho Bond.
Q si jen založí ruce na prsou a zase si sedne na svou postel, aniž by se uráčil odpovídat.
„Ta s periodickou tabulkou," práskne na něj Hector.
„Díky," usměje se Bond a otevře skříň. Chvíli do ní jen nehybně hledí a mlčí.
Ani tři mladíci nic neříkají, protože čekají na profesorovu reakci na Qho neexistující šatník.
„Tohle je vážně tvoje skříň a tvoje oblečení?" obrátí se Bond na Qho.
„Jo," zahučí mladík, kterému pomalu rudnou tváře hambou.
„Děláš si srandu?" obrátí se na něj Bond, ruce založené na prsou. „Chodím s někým, kdo se oblíká jako můj děda. To snad ani není možný."
„Já se neoblíkám jako tvůj děda!" rozkřikne se Quentine okamžitě.
„Oblíkáš!" hádá se Bond. „Ale s tím je teď konec, jasný? Zítra se jde nakupovat."
„Co?!" vyhrkne Q ohromeně a nechápavě na profesora hledí.
„Q, kdyby ses jen trochu snažil oblíkat, snaží se tě sbalit půlka školy. Byl bys neodolatelný," povídá Bond, zatímco jde k černovlasému mladíkovi.
„Já nechci, aby mě balila půlka školy," zahučí Quentine s červenými tvářemi.
„Já taky ne. Ale chci, aby viděli, o co přišli," povídá Bond trochu tišším hlasem než před chvílí.
Hector a Eggsy si vymění další pohledy. Tentokrát je to tichá zpráva, jestli by ty dva neměli nechat samotné.
„Pojď, čeká na nás večeře," napřáhne Bond ke Quentinovi ruku.
„Vždyť nejsem dost dobře oblečený," mračí se Q, ale už nevypadá ani nezní ani zdaleka tak naštvaně jako při příchodu na pokoj.
„Omlouvám se, byla to přehnaná reakce," řekne Bond, ruku stále nataženou. „Myslel jsem, že máš nějaký oblek. Dokážu si živě představit, jak skvěle v nich vypadáš.
To už se Q nechá vytáhnout do stoje, ve tváři trochu červený. Bond ho hned chytne jednou rukou kolem pasu a políbí ho na rty.
„Můžeme jít?"
„Nejspíš jo," pokrčí Q rameny a trochu se pousměje.
Na Unwina a Dixona se ani jeden z nich ani nepodívá, ale než za sebou Bond zavře dveře, věnuje těm dvěma jeden pobavený pohled a jednu větu.
„Zavřít pusy, pánové."
„On ho fakt sbalil," vydechne Hector nevěřícně po chvíli ticha.
„Co sbalil. On s ním jde na rande! Veřejně!" rozhodí Eggsy rukama. „Proč oni můžou a já ne?"
„Co já vím?" založí si Hector ruce na prsou. „Ale štve mě to. Až se vrátí, dostanu z něj odpovědi."
„Otázka, kdy se vrátí," zahučí Eggsy. „Sakra, ten kluk má víc štěstí jak rozumu."