Sherlock sedí v křesle a nespokojeně pozoruje dveře, za kterými zmizela jeho verze z jiné dimenze. Ten parchant mu ukradl kabát. Očividně mají stejný smysl pro módu, ale pokud to znamená, že mu tenhle Sherlock bude krást oblečení, dal by přednost tomu, kdyby to byl nějaký pankáč nebo manekýn. No, raději ten pankáč. Zabil by se, kdyby z něho byl nějaký idiotský hezounek. Nebo lépe řečeno, zabil by tu hezounkovskou verzi.
Z vážných úvah o vraždě a pomstě ho vytrhne klepání na dveře. Jsou jen dva druhy lidí, kteří při vstupu do jeho bytu ťukají na dveře – klienti a Jim.
„Pojď dál." houkne Sherlock, aniž by se hnul.
Do bytu vejde černovlasý, trochu rozcuchaný chlápek asi o hlavu menší než Sherlock, oblečený do riflí, trika s potiskem a bundy a s nadšeným úsměvem od ucha k uchu. Přes rameno nese nacpanou brašnu a v ruce drží štos složek.
„Ahoj, nesu ti ty spisy." řekne Jim vesele s mírným irským přízvukem. „Musel jsem je na Brahmsovi doslova vyžebrat, takže mi seš dlužný flašku pořádného pití. Slíbil jsem mu, že je nikomu nepůjčím, a že se těm papírům absolutně nic nestane, tak to zkus dodržet, ano?" povídá návštěvník, zatímco skládá složky na stolek a přidává k nim další ze své brašny. Pak teprve se otočí a podívá se na Sherlocka, který stále hledí na dveře, zahloubaný v myšlenkách.
„Ach jo." hlesne Jim a hodí svou brašnu do volného křesla.
Sherlock nad něčím uvažuje, to znamená, že s ním nebude řeč pěkně dlouho. Někdy nepromluví a skoro se nehne celé dny, ale Jim má čas jen do poledne, než se bude muset (pravda trochu spěšně) vydat do práce.
Aby mu čekání uběhlo trochu rychleji, uvaří si čaj. Ovšem nejdřív si musí velice pečlivě zkontrolovat, že hrnek, cukr, mléko ani sáčky s čajem nejsou součástí nějakého vysoce podezřelého pokusu. S hrnkem v jedné ruce a rozečtenou knihou ze Sherlockovi knihovny v druhé se usadí v křesle, které už v duchu označuje za své a čeká. Buď Sherlock promluví nebo on odejde.
„Věříš v existenci jiných dimenzí?" ozve se Sherlock po dvou stranách knihy a třetině hrnku.
„Jak jsi na tohle přišel?" zeptá se Jim nechápavě a vzhlédne od knihy.
Sherlock se dívá přímo na něj a trochu se mračí.
„Neodpovídej mi otázkou." řekne detektiv nespokojeně.
Jim si jen povzdechne a s prstem mezi stránkami zavře knihu. Sherlock nemá právě nejpříjemnější náladu.
„Nikdo nikdy existenci jiných dimenzí neprokázal, jde jen o teorii, takže ne, nevěřím." řekne Jim s klidem. „Jak jsi na tohle přišel?" zopakuje svůj dotaz.
Ovšem Sherlock očividně nepovažuje za nutné mu odpovědět. Místo toho se postaví a přejde k oknu, odkud vyhlíží na ulici.
Jim trochu naštvaně protočí oči a znovu otevře knihu. Ovšem nedočte se daleko, když Sherlock promluví.
„Měl bys tomu začít věřit." prohodí detektiv, který do teď zíral z okna a otočí se na svého společníka. Ve tváři má výraz škodolibého očekávání.
„O čem to mluvíš?" zeptá se Jim, kterému se Sherlockův výraz ani trochu nelíbí.
Ale to už se na schodišti ozvou dvoje kroky a tichý rozhovor. Rozumnět jim jde, až když někdo zmáčkne kliku a dveře se otevřou.
„-ráno máš vylehávat v posteli, ne se hádat s tvým bratrem, tebou a tvým dvojčetem." povídá ne moc vysoký světlovlasý muž v béžovém svetru s hlavou obrácenou na někoho, kdo jde za ním.
„Ještě pořád to můžeme napravit." odpoví mu velice povědomý hlas.
Jim překvapeně zamrká, když ho uslyší. Ať už je na schodech kdokoliv, má úplně stejný hlas jako Sherlock. Tuhle linii myšlenek ovšem přetrhne křik světlovlasého muže.
„Co ten tady kurva dělá?!" rozkřikne se muž vztekle a ukáže na Jima.
„Cože?" vyjekne Jim, který si na rozdíl od Sherlocka nevšiml, že světlovlasý muž automaticky zajel volnou rukou dozadu k opasku, jako by chtěl vytáhnout zbraň, která tam naštěstí není.
„Co je to za chlapa?" ukáže Jim na chlápka a podívá se na Sherlocka. Vzápětí se podívá zpět ke dveřím, kde stojí další Sherlock. Tenhle s velice nepříjemným výrazem.
„A tohle je doprdele co?" hlesne nevěřícně s pusou i očima dokořán.
„Jime, dovol, abych ti představil Sherlocka Holmese z jiné dimenze a jeho partnera." řekne Sherlock klidně a sedne si zpátky do křesla.
„Moriarty?" vyhrkne světlovlasý chlap naštvaně a obrátí se na detektiva usazeném v křesle. „To si snad děláš prdel! Jak tady s ním můžeš jen tak vysedávat?!"
„Úplně snadno, dělám to totiž často." řekne Sherlock chladně.
„Copak ses zbláznil? Nevíš, co je ten chlap zač?!" křičí na něj chlápek ve svetru.
Sherlock, který s ním přišel, si velice pozorně prohlíží Jima, než se obrátí ke svému partnerovi.
„Johne, klid." řekne chlácholivě a chytne muže za rameno.
Ale ten se mu vytrhne a podívá se na něj.
„Klid?! Vždyť je tu Moriarty!" znovu mávne rukou k Jimovi v křesle.
„Jenže tenhle Moriarty není ten psychopat, kterého známe my." řekne Sherlock vážně.
„Trochu psychopat být musí, když dělá profesora." prohodí Sherlock v křesle.
„Profesora?" obrátí se na něj naštvaný muž u dveří.
„Jsem profesor James Moriarty." řekne Jim trochu nedůtklivě a postaví se.
„Doktor John Watson." představí se světlovlasý muž.
Jimovi ohromením vypadne kniha z ruky a Sherlock v křesle sebou překvapeně trhne.
„Vy- Vy-" snaží se Jim promluvit, ale nejde mu to.
„Víš, s kým se to přátelíš?" zeptá se Sherlock v křesle svého dvojníka. Tváří se při tom až smrtelně vážně.
„Můžu ti položit naprosto stejnou otázku." odvětí mu Sherlock u dveří.
„O co jde do háje tentokrát?" zeptá se John Watson naštvaně.