Aby odvedl myšlenky od problému s dimenzemi (neřešitelné případy mají v jeho mind palace velice malou místnůstku), zaměřil se Sherlock na jiný problém. Totiž na svůj vztah s Johnem. Nebo lépe řečeno na věci, které podle Johna vztahy doprovázejí – jít spolu na schůzku, jít pít, do kina nebo se jen tak projít.

Schůzky nejsou Sherlockova silná stránka, jak si stačil ověřit ještě doma. Buď na ně zapomíná kvůli případům nebo kvůli pokusům a nechává pak Johna, kdo ví jak dlouho, marně čekat na jeho příchod.

Smysl společného procházení Sherlock také nepochopil. S Johnem chodí po městě často kvůli případům, což ale není to, co John myslel. Aspoň podle Sherlockova názoru. Ovšem když si vyrazili do města jen tak, začala s Johnem flirtovat jakási husa na bruslích, takže ani procházky podle Sherlocka nejsou přínosem do vztahu. Pokud není přínosem to, že se John dívá po jiných a on žárlí.

Dalším bodem na seznamu je chození do kina. Tohle Sherlock s Johnem ještě nezkoušel a zkoušet ani nemíní. Nemá absolutně nic proti tomu, že by seděl vedle Johna ve ztemnělé místnosti, ale lidi okolo by určitě rušili a Johnovi by to nejspíš vadilo.

Dalším problémem je promítání. Sherlock silně pochybuje, že by moderní (nebo jakákoliv jiná) kinematografie vyplodila něco, na co by se on chtěl dívat. Nehledě na to, že se s ním John nedokáže dívat ani na seriál, jehož díl má sotva hodinu. Vadí mu Sherlockovi připomínky k chování postav a upozorňování na nelogické věci a Sherlock si nedokáže pomoct, aby během sledování mlčel.

Ani poslední věc na seznamu – jít spolu pít, není Sherlockovi příliš po chuti. Jeho několik zážitků s alkoholem pro něj nedopadlo právě nejlépe a to ani, když pil s Johnem. Alespoň on nepovažuje probuzení na záchytce za nějaké slavné zakončení večera.

Ať už se Sherlock na celý problém dívá jakkoliv, vypadá to, že bude-li chtít Johnovi nějak dokázat, že jejich vztah bere vážně, bude ho muset znovu pozvat na schůzku. A tentokrát tam musí přijít.

- - o - -

„Ty chceš jít na rande?" zeptá se John trochu podezíravě, když si i se s vým ranním čajem sedne ke stolu.

Místní Sherlock Holmes odešel hned za svítání. Dostal zprávu od Lestrada o dalším případu a z bytu málem odtancoval, jakou z toho měl radost.

„Myslím, že jsem se vyjádřil dost jasně." zamračí se Sherlock. Vždyť přece řekl Johnovi, že s ním chce jít na večeři k Angelovi.

„Udivuje mě to. Ty na rande nechodíš." řekne John a roztáhne si noviny.

Sherlock se nespokojeně zavrtí na židli. John mu ty promeškané schůzky očividně jen tak neodpustí.

„Tentokrát příjdu." řekne Sherlock klidně.

„Vážně?" prohodí John, aniž by vzhlédl od novin. „A co když to tvoje dvojče bude chtít pomoct s případem?"

„S jakým případem?" zeptá se Sherlock zvědavě, ale hned si v duchu nafackuje. Špatná reakce. Hodně špatná reakce.

„To je jedno, on mě o pomoc nepožádá a já na místo činu nemůžu, když je tam on. Navíc jsem řekl, že tě zvu k Angelovi, a že tam příjdu, takže žádný případ." povídá Sherlock skoro ledabyle a pozorně sleduje Johna a jeho reakce.

Na chvíli je v kuchyni ticho, kdy Sherlock nervózně čeká na odpověď a John předstírá, že si čte noviny.

„V kolik hodin?" zeptá se John nakonec.

„V šest." odpoví Sherlock hned a s úlevou vydechne. Ani si neuvědomil, že zadržuje dech.

„Ve společenském?" vyptává se John dál.

„Samozřejmě, je to přece rande, tak se chodí slušně oblečení, ne?"

„Na rande se obvykle oblíkáš tak, aby ses tomu druhému líbil." prohodí John s klidem.

„V tom případě já si beru tu fialovou košili a ty se nemusíš oblíkat vůbec." usoudí Sherlock a s úsměvem sleduje Johnovi rozpaky zrudlé tváře.

- - o - -

John prohledal oblečení, které mu Jim propůjčil, ale jeho paměť ho nezklamala v tom, že sada oblečení neobsahuje nic, co by bylo vhodné na schůzku. John nějakou chvíli stráví spekulování, jak tuto situaci vyřešit, ale nakonec se (byť neochotně) rozhodne znovu obrátit na pomoc k tomuto profesorovi.

Nemá na něj číslo a nemá vzato kolem a kolem ani svůj mobil, a tak se vydá přímo na universitu, kde by měl Jim přednášet. To se Sherlockovi nelíbí, ale dle dohody nemá opouštět byt, pokud je místní Sherlock pryč.

- - o - -

John musí chvíli bloudit po kampusu a chvíli čekat na chodbě, než skončí Jimova přednáška a on se vrátí do svého kabinetu.

„Co vy tady?" diví se Jim, když s náručí plnou sešitů dorazí.

„Mám prosbu, co jiného bych tady dělal?" pousměje se John nejistě.

„Tak to pojďte dál." vyzve ho Jim, když se mu konečně podaří odemknout.

Kabinet je přecpaný knihami a sešity a jediná trocha volného místa je na stole hned vedle vetší kartonové krabice.

Zatímco Jim přeskládává sešity, aby k nim přidal čerstvě přinesené, John ze zvědavosti nahlédne do krabice. K jeho údivu je plná sklenic s různými lidskými orgány naloženými v lihu.

„Já myslel, že učíte literaturu." prohodí John udiveně a prohlíží si jednu sklenici.

„Ježiši, co to máte?" zeptá se Jim skoro vyděšeně.

„Lidské embryo asi osm týdnů." odpoví mu John.

„A proč jste mi to sem pro Krista přinesl?" zeptá se Jim znechuceně a obloukem si Johna i sklenici obejde.

„Já to sem nepřinesl." brání se Johna vrátí sklenici do krabice. „Už to tady bylo, proto jsem se divil."

„Aha." hlesne Moriarty a podezíravě si krabici prohlédne. „Tu si tady zapomněla Molly."

„Molly?" zarzí se John. „Jako Molly Hooperová?" ujišťuje se.

„Vy ji znáte?" diví se Jim. „A tu naši nebo tu vaši?"

„Tu místní jsem jenom zahlédl na ulici." vysvětluje John. „Naše Molly je patoložka. Je milá a hodně- nejistá v komunikaci s lidmi, ale v práci je skvělá. Když zrovna Sherlockovi nepůjčuje kousky těl. Je do něj zamilovaná."

„Tak tady Sherlock vykrádá patologii za pomocí Mikea Stamforda." povzdechne si Jim. „Nechápu, že mu dal celou hlavu."

„Potřeboval přece zkoumat sliny." protočí John oči. „A co dělá Molly tady?"

„Učí biologii." rozhodí Jim rukama. „A s lidmi vychází skvěle, málokdo si na ni troufne."

„A proč tady nechala tu krabici?" diví se John a vytáhne další sklenici.

„A co je zase tohle?" zašklebí se Jim znechuceně.

„Průřez plicemi s rakovinou. Očividně kuřák." vysvětlí John a raději vrátí sklenici. Nemíní riskovat, že se Jim- že se mu udělá nevolno.

„Vy se nějak vyznáte." ozve se od dveří povědomý hlas. „Vy jste studoval medicínu?"

John i Jim se obrátí ke dveřím, kterými právě prošla mladá žena s delšími hnědými vlasy.

„Molly, tohle je John Watson. Johne, Molly Hooperová." představí je Jim.

„Bývalý armádní lékař." vysvětlí John s drobným úsměvem a stiskne Mollyinu ruku.

„Ještě si od školy dost pamatujete." řekne Molly potěšeně. „Ale škoda. Doufala jsem, že jste taky učitel. Mallory chce jít do důchodu a nemáme za něj náhradu."

„V tom vám moc nepomůžu, já ještě nikoho neučil." pokrčí John rameny.

„Cos mi to tu nechala?" zeptá se Jim a ukáže prstem na krabici.

„Pár nových vzorků do laboratoře." vysvětlé Molly s klidem, než se usměje. „Omlouvám se, v tom spěchu jsem na ně úplně zapomněla, ale už je nesu pryč. A večer ti to nějak vynahradím." Vezme krabici do náručí, políbí Jima na tvář a zmizí.

„Takže vy dva spolu-" mávne John rukou mezi Jimem a dveřmi, ve kterých zmizela Molly.

„Jo, vadí to snad?" zeptá se Jim.

„Ne, to ne." zavrtí John hlavou. „U nás Molly taky chodila s Moriartym, ale z jeho strany šlo jen o pokus, jak se dostat k Sherlockovi."

„No tak tady by to Watson nezvládl." ušklíbne se Jim. „Molly před tím chodila s jedním, co ji lhal. Seřvala ho na tři doby, trochu ho přiotrávila, a když šla s děckama pitvat, dávala tělům zásadně jeho jméno."

„To vážně udělala Molly?" zeptá se John s nevěřícným uchechtnutím. „No páni. Tahle dimenze je ještě šílenější, než jsem myslel.

„Co to bylo za prosbu?" zeptá se Jim zvědavě.

„Cože?" zarazí se John, ale pak si vzpomene, proč sem vlastně původně přišel.

„No, potřeboval bych půjčit nějaké- společenské oblečení, jestli byste něco měl." řekne trochu nejistě.

„K jaké příležitosti?" zeptá ses Jim zvědavě.

„Schůzka."

„Rande?"

„Jo."

Jim se jen pobaveně uchechtne nad Johnovou nejistotou a rozpaky.

„Teď mám sice volnou hodinu, ale to bysme do bytu a zpátky nestihli, a pak mám ještě dvě přednášky. Nevím, jestli se pak tady stavíte, nebo jestli počkáte, ale pak to můžeme vyřídit." spekuluje Jim. „Jestli vám nevadí čekat, tak můžeme zatím zaskočit na oběd. Ta vaše Molly mě dost zajímá." dodá s úsměvem.

„Tak teda oběd." rozhodne se John po chvilkovém uvažování. Na Baker Street toho stejně moc dělat nemůže, tak si aspoň v mezičase prohlédne universitu a porovná si, jak moc se od jeho studií a dimenze liší.

- - o - -

Nakonec John dorazil na Baker Street docela pozdě.

Podle toho, že se Sherlock v bytě hádá s Gregem (který je na odchodu) ohledně případu a Mycroftových intervencí, usoudí John, že jeho Sherlock už je na cestě k Angelovi. Aspoň tedy nikde v bytě není.

John má akorát čas se vysprchovat, obléct si černé kalhoty a modrou košili, které mu Jim půjčil a vyslechnout si od Sherlocka stížnosti ohledně krádeže jeho oblečení, aby se vydal k Angelovi a dorazil tam přesně na čas. Nerad by to pro tentokrát byl on, kdo dorazí pozdě.