Poznámky autora nepíšu moc často...spíš skoro nikdy, ale považuji za vhodné upozornit na jeden fakt...nic nedokáže tak pozvednout náladu během pracovního dne, a tak dobře podrbat ego autora jako komentář k jeho příběhům, proto chci touto cestou vyjádřit neskonalý dík Ali Nasweter...původně mělo být poděkování na konci celého příběhu, ale..kdo má čekat tolik kapitol a nezapomenout? Takže Ali...díky, díky, díky :3
Mycroft a Sherlock z téhle dimenze se nakonec rozhodli prohledat veškeré kamerové a jiné záznamy, které by mohly zachytit Johnův únos a Sherlock z jiné dimenze byl odvezen na Baker Street. Na jednu stranu byl naštvaný, že ho odstřihli od vyšetřování, na stranu druhou má celý byt na Baker Street a Johna jen pro sebe.
Když dorazí na Baker Street, sedí John na gauči a trochu nervózně si mne ruce, ale sotva Sherlock vejde do bytu, vyskočí John na nohy a vyčkávavě se na něj podívá.
„Co říkal Mycroft? Ví něco?" zeptá se John zvědavě.
„Budou ještě prohledávat kamery, ale moc nevěřím, že by něco našli." řekne Sherlock a přejde k Johnovi. „Jak se cítíš?" zeptá se Sherlock ustaraně a pevně Johna chytne za ramena.
„Už mnohem líp." pousměje se John. Nakloní se k Sherlockovi a opře se o něj, načež ho Holmes obejme kolem pasu.
„Jestli se ještě někdy necháš unést psychopatickým kriminálním konzultantem, přivážu si tě k posteli." zamumle Sherlock se stopou úlevy v hlase a políbí Johna do vlasů.
„Děláš, jako by to byl můj zvyk." uchechtne se John.
Zvedne hlavu a políbí Sherlocka na rty. Chvíli trvá, než se od sebe odtáhnou. Sherlock se opře čelem o Johnovo a hledí mu do očí.
„Jsi zvědavý." řekne Sherlock trochu udiveně. Když se s Johnem objímá a líbá, mívá doktor ve tváři různé směsice pocitů a výrazů, ale tohle je vyčkávavá zvědavost.
Po Sherlockově poznámce po Johnově obličeji přeletí obavy, než Watson uhne pohledem.
„Zajímalo by mě, jestli se mnou ještě půjdeš na schůzku." řekne John s pokrčením ramen.
„Tohle už mi bohatě stačilo." nakrčí Sherlock nos. „Žádné další rande už nebude."
„Vzdáváš to po jednom pokusu?" ušklíbne se John trochu škodolibě a znovu Sherlocka políbí
„Mám své důvody." hlesne Sherlocka. „Myslím, že je na čase si jít lehnout. Zítra začne pořádné vyšetřování." dodá.
John jen přikývne na souhlas, než ruku v ruce vyrazí do ložnice. Oba se beze slova převlečou a umyjou, než zalehnou do postele a přitisknutí jeden k druhému pomalu usnou. Ovšem oběma to trvá dýl, než u nich bývá obvyklé.
- - o - -
Málokdy Sherlock usne tak tvrdě, aby vstával později než John, ale tentokrát se mu to podařilo. Ložnice je prázdná, i když ne dlouho soudě podle stále zahřátého místa vedle detektiva a jistý doktor Watson už úřaduje v kuchyni.
Když tam dorazí Sherlock, umytý a převlečený do kalhot a tmavé košile, sedí John u stolu, pojídá tousty s marmeládou, čte ranní noviny a pije kávu. Sherlock se zastaví ve dveřích, jedním ramenem se opírá o futra a pozoruje Johna, který k němu sedí více méně zády, ve tváři má při tom zamyšlený a lehce podmračený výraz.
„Už jsi vzhůru?" usměje se John vesele, když si všimne Sherlocka. Tváří se velice spokojeně, i když není přesně jasné, z čeho tenhle pocit pramení. Snad to má něco společného se slunečným ránem a nepřítomností odstřelovačů.
„Jsi všímavý." usoudí Sherlock a dál se na Johna bez mrknutí dívá.
„Proč se mračíš?" zeptá se John a otočí se na židli čelem k Sherlockovi.
„Uvažuji."
„A smím vědět nad čím?" protočí John oči.
„Nad tím, co se stalo včera." řekne Holmes tiše, jako by byl myšlenkami jinde. „Musím jít za Mycroftem." dodá, než se otočí k odchodu.
„To ani nepočkáš na mě?" zavolá za ním John a vyjde z kuchyně.
„Chceš jít se mnou za Mycroftem? I přes to, jaký má na tebe názor?" zvedne Sherlock udiveně obočí.
„Možná to není nejlepší nápad roku." usoudí John nejistě. „Ale jednou si Mycroft musí zvyknout na mou přítomnost."
„Zvykne si, neboj." usměje se Sherlock, krátce Johna políbí na rty a vyrazí pryč. Ovšem jeho úsměv zmizí o dost rychleji než on sám.
- - o - -
John leží na nízkém úzkém lůžku, které mu trochu připomíná provizorní postele v Afgánistánu. Vedle něj na zemi stojí tác s nedojedeným jídlem a džbán s vodou. John hledí z úzkého pevně zavřeného okna do ranního šera venku, nebo do toho, co přes špinavé okno může vidět a podvědomě si při tom mne zápěstí, která jsou ještě zarudlá po poutech, které měl nasazené. Už je to chvíle, co mu je sundali a on se zbavil i roubíku. Už není třeba ho poutat, místo je dost zabezpečené pevnými dveřmi, silnými stěnami a odehlou polohou.
John tuší, že by měl odpočívat a udržovat se při síle, ale nemá energii na nic. Nechce se zvednout, jíst ani se odsud zkusit dostat. Chce být se Sherlockem a seřvat ho, ale to nepůjde.
John se pomalu posadí a podívá se na své nohy. Těsně nad kotníky má na nohách přidělaná pouta s krátkým řetězem. S tím by neutekl, ani kdyby kovové dveře nebyli zamčené.
John nemá hlad ani žízeň, ale donutí si vzít džbán a nalít si trochu vody. Musí být při síle. Sherlock ho najde a až se tak stane, musí být při síle.