Sherlock se trochu zamračí na cihlovou budovu před sebou, než se i s falešným Johnem v patách vydá dovnitř. V jeho dimenzi se právě tady skrývali unesené děti, které snědli otrávené bonbony. Holčička přežila, ale chlapec tehdy zemřel- Bože, ať tohle není Johnův případ, prosím.
„Co přesně tady hledáme?" zeptá se ho John s nakrčeným čelem.
Hledáme Johna Watsona. Toho pravého Johna Watsona, který se mnou přišel z jiné dimenze, a který vždycky stál po mém boku bez ohledu na to, co tvrdilo okolí, nebo jak jsem se choval. Toho Johna, kterého miluju a pro kterého bych opět dal život, napadne Sherlocka, ale nic z toho neřekne nahlas.
„Hledáme stopy." řekne Sherlock klidně a pokračuje v cestě – automaticky míří do míst, kde kdysi našli dva sourozence.
Někde v téhle budově, i když přišli jiným vchodem, jsou i Sherlock a Jim a hledají stejně jako oni. Až na to, že tenhle Watson mu nebude chtít pomoct v pátrání. Bude ho chtít poslat co nejdál od míst, kde je John, ale to nevadí, kam ho zločinec nebude chtít pustit, tam může poslat druhého Sherlocka. Ovšem nakonec Johna najde, i kdyby to z tohodle chlapa měl vymlátit.
„Podle Mycrofta tě právě tady drželi, než tě odvezli na bazén." povídá Sherlock, zatímco se rozhlíží kolem a pod torzy strojů. „Co si pamatuješ, když jsi tady byl?"
„Nic moc." znejistí John a podrbe se ve vlasech. „Chytli mě na ulici a probudil jsem se tady s pytlem na hlavě. Byli tady dva chlapy a – ale tohle už jsem ti říkal cestou z bazénu." rozhodí John nechápavě rukama.
„Zopakuj to, můžeš si vzpomenout na něco nového." pokrčí Sherlock rameny, i když to nebyl on, s kým tenhle John po cestě z bazénu mluvil. „Pamatuješ si, kudy tě vedli? Kde tě drželi? Bylo tam ticho, hluk, teplo, vlhko? Vzpomínej, je to důležité."
John jen stojí na místě a hledí na něj. Sherlock doslova vidí, jak se mu za očima míhají myšlenky, nápady, podezření, plány. Neudělá stejnou chybu, jako udělal tenhle zločinec. On svého soupeře podceňovat nebude.
„Nevím." pokrčí John nakonec rameny. „Byla tam stejná teplota jako venku, aspoň podle mě. Trochu vzdáleně jsou slyšel dopravu, myslím tím auta a tak, ale jen z dálky."
„A co při odchodu?" zajímá se Sherlock. „Kudy jsi šel? Přece tě nenesli."
„Šli jsme dolů po schodech, ale já ti doopravdy neřeknu, po kterém schodišti jsme šli, a kterým směrem." rozhodí John rukama.
„To nevadí, aspoň víme, kde začít hledat." pokrčí Sherlock rameny. S rukama v kapsách a s Johnem za zády se vydá k nejbližšímu schodišti a vyrazí po něm vzhůru. V kapse přitom po paměti píše zprávu pro svého dvojníka.
Přízemí a sklepy. SH
- - o - -
„Tvůj bezprostřední strach ze zřícení budovy a těsných prostorů si užije." prohodí Sherlock, když si přečte příchozí zprávu.
„Proboha proč?" zeptá se Jim s obavami. Ruce má svěšené podél pasu a sevřené v pěst, snad z nervozity, snad k potlačení jiných emocí. Celý profesor vypadá jako klubko k prasknutí napjatých nervů.
Jako by i obvykle nebyl nervózní z úkolů, kterými ho jeho přítel pověřuje, tentokrát jsou v jedné budově s největším zločincem, o kterém kdy Jim slyšel, navíc se snaží najít uneseného doktora, kterého můžou hlídat stráže a k tomu všemu jako třešnička na dortu mu Sherlock dal zbraň a povolení ji použít dle libosti.
Z toho byl Jim vynervovaný ještě víc, než z obvyklého klaustrofobického strachu. Už několikrát se stalo, že mu dal Sherlock zbraň (sám se těmito věcmi totiž odmítal zdržovat), ale obvykle mu při tom řekl, že zbraň použijí jen jako hrozbu a varování, ne jako smrtící nástroj.
„Johna drží v přízemí nebo spíš ve sklepě." poví mu Sherlock a vyrazí vpřed.
Jim si jen povzdechne, i když v duchu doslova zaskučí zoufalstvím a touhou po nějakých hodinách, které by místo tohodle mohl suplovat. Bral by s radostí i patologii.
Ovšem k Jimovu překvapení jeho klastrofobická sklepení agónie netrvala moc dlouho, jen cca půl hodiny, než Sherlock našel chodbu, kterou nedávno někdo použil. A během dalších pěti minut našli i zamčenou místnost s kovovými dveřmi. Paklíče všeho druhu patří k základní výbavě jediného detektivního konzultanta na světě, takže během chvíle je zámek odemčený a dveře otevřené.
V tmavé místnosti osvětlené jen trochou světla, které proniká úzkým sklepním oknem, jde rozeznat úzké polní lůžko a postavu, co na něm sedí.
„Já věděl, že jsi to ty." ozve se pobavený a úlevný hlas Johna Watsona. „Těm strážným netrvá tak dlouho, než otevřou."
„Kritizovat umí každý." řekne Sherlock nespokojeně, ale za tohle fasádou jde slyšet skoro neznatelný podtón radosti.
Jima to překvapí natolik, že zůstane stát ve dveřích místo toho, aby vešel do místnosti stejně jako Sherlock.
„Jsi v pořádku?" zeptá se Holmes a dřepne si před Johna.
„Mám hlad, žízeň, spoutané nohy a skoro jsem umřel strachem, že vás ten druhý pozabíjí ve spánku, ale jinak v pohodě." řekne John stejným způsobem, jakým jiní mluví o počasí.
„Snad si doopravdy nemyslíš, že by Sherlock Holmes naletěl nějakému amatérskému zločinci." povídá Sherlock, zatímco se po tmě snaží otevřít pouta, která má John na nohách.
„Jisté pochyby jsem měl, ale doufal jsem, že to zvládnete, když jste v přesile." škádlí ho John.
Netrvá to moc dlouho, než ho Holmes zbaví pout a pomůže mu na nohy. Na moment má Watson problémy udržet se na nohách s rozedřenými kotníky, ale hned se vzpamatuje.
„Nejsi zraněný nebo tak něco?" zeptá se Jim ustaraně.
„Ne, jen mě zdrogovali, nic víc." zavrtí John hlavou.
Všichni tři se v zástupu vydají pryč ze sklepení. Sotva se objeví v přízemí budovy, příjde Holmesovi zpráva.
Spadla lávka. Watson utekl. SH
„Do prdele." ohodnotí Sherlock situaci. „Náš zločinec se tady potlouká bez dozoru, musíme ho najít."
„Vy jste sem vzali toho psychopata?!" vyjekne John nevěřícně, ale vzápětí skoro unaveně zavrtí hlavou. „Vlastně mě to ani nepřekvapuje."
„Hlídal ho druhý Sherlock." brání se detektiv.
„Do háje s tím. A já sebou ani nemám zbraň." povzdechne si John.
Jim mu velice ochotně podá tu, kterou mu před vstupem do budovy podaroval Sherlock.
„Vy dva se držte spolu." přeletí Sherlock pohledem z Johna na Jima a zpátky. „Jestli ho najdete, napiště nám nebo zavolejte. Hlavně si dávejte pozor."
„A ty se tady budeš promenádovat úplně sám?" zeptá se John naštvaně.
„Stejně jako mé druhé já." mrkne na něj Sherlock a zmizí.
„Já myslel, že je to ten můj Sherlock a teď se choval jako ten tvůj...kteréj to sakra byl?" rozhodí Jim nechápavě rukama a udiveně se na Johna podívá.
„Myslím, že to radši budu řešit později." řekne Watson trošku nejistě, ale vzápětí jeho výraz ztvrdne, když si prohlédne zbraň a zkontroluje zásobník. „Pojď. Musíme zastřelit mé druhé já."
- - o - -
Sherlock se nejdřív zarazí, ale pak se jen lehce zamračí a pokračuje v cestě. Nejdřív se chtěl ujistit, kdo to jde naproti němu, ale je to jen jeho dvojník.
„John je s Jimem. Snaží se najít Watsona." řekne jeden Holmes druhému. Vzápětí mu začne zvonit telefon.
„Jim." hlesne Sherlock, než hovor příjme.
„S-Sherlocku?" ozve se Jimův hlas, který stres poslal do nečekaných výšin.
„Chytil vás Watson?" zeptá se Sherlock okamžitě.
„Tak nějak." odpoví mu Jim tím samým vysokým hlasem. „Mohl bys přijít do haly v suterénu? Čím dřív, tím líp."
Hovor je ukončen dřív, než stačí Holmes odpovědět.
„Watson chytil Jima." řekne svému dvojníkovi. „Podle jeho hlasu mu míří pistolí na hlavu."
„A John?" zeptá se druhý detektiv s tváří podmračenou ne zrovna pozitivními myšlenkami.
„O něm nemluvil." odpoví mu Holmes. „Ale velký zločinec si žádá přítomnost samotného Sherlocka Holmese."