Tak vás vítám u dalšího dílu! Vytvořila jsem si tumblr stránku, kde přidávám například "vizitky postav", které jsou doplněny základními informacemi o postavách této povídky a také jejich fotkami. Odkaz na stránku můžete nalézt, když si na této stránce nakliknete můj profil.

Dlouhý zářivě červený vlak projížděl poklidně zimní krajinou. Lily se opírala o rám okna a zamyšleně vyhlížela ven na zasněžené kopce v dálce. Stále ji trápil onen sen, který se jí zdál před odjezdem z Bradavic. Nedokázala pojmenovat ten pocit, jenž se jí usadil v břiše a převracel její žaludek. Moc toho o snech nevěděla, ale tušila, že tenhle něco důležitého znamenal.
Harry... Jeho jméno proplouvalo Lilyinou hlavou a zanechávalo za sebou předzvěst nečeho. Nevěděla zda to bylo špatné či dobré, ale byla si jistá, že se zanedlouho něco stane. A Lily nechtěla čekat, až to vypukne.
„Země volá Evansovou!" strčila do ní loktem Angela a zahihňala se svému vtipu, „Jasně, chápu že tě hrozně moc zajímaj zmrzlý stromy a jiný skoro mrtvý věci... Ale mohla by ses taky trochu zapojit do hovoru? Teď tu řešíme fakt důležitý témata a ty tu jen čumíš z okna a neřekneš ani ‚á' , když se tě na něco zeptáme. Chováš se tak už od rána. Co do tebe vjelo? Máš svoje dny? Nebo si prostě-"
Nestačila to dopovědět, protože jim dveře do kupé otevřela paní s občerstvením. Julie s Mary si koupily každá po jedné čokoládové žabce. Lily si po dlouhém přemýšlení vzala Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak. Chvíli bylo v kupé ticho. Lily nabídla ostatním fazolky, a sama si jednu strčila do pusy. Měla štěstí – její chutnala jako kokos. Susan udělala znechucený obličej, když rozkousala fazolku s příchutí jater.
Zbytek cesty ubíhal v poklidu. Děvčata se mezi sebou bavila o nejrůznějších tématech (většinou ale o mužském obsazenstvu v Bradavicích). Nejvýřečnější byla jako vždy Angela, jež měla vždy ke všemu co říct a hned po ní Julie, které tu a tam zrudly uši, když poznamenala něco nevhodného. Lily předstírala, že se o rozhovor zajímá, ale doopravdy se jí myšlenky stále stáčely k chlapci ze snu.
„Slyšela jsem, že naše slavná ‚Čtyřka' zase něco chystá!"řekla najednou Mary. Tou ‚Čtyřkou' myslela Jamese Pottera, Siriuse Blacka, Petera Pettigrewa a Remuse Lupina.
„Cože? A jako něco velkýho...? Jak to víš?" zahltila ji otázkami Julie, která byla jejich nadšená fanynka.
„Jack Davidson ze sedmýho ročníku šel dnes ráno za Jamesem do pokoje kvůli famfrpálu, aby si s ním dohodl taktiku na další zápas," všechny děvčata (dokonce i Lily a Susan) visely Mary na rtech, „A prý všichni čtyři soustředěně očarovávali nějaký kus pergamenu... Teda vlastně až na Pettigrewa – ten kolem nich jen pobíhal a kontroloval vznášející se list a doléval inkoust, který se postupně zvedal ze skleněné lahvičky jako had a na pergamenu prý tvořil něco jako... čáry nebo obrazce. Jack to nestihl zjistit, protože si ho Pettigrew všiml a hned ho vyhnal z pokoje."
Všichni v kupé tu informaci chvíli vstřebávali. První se ozvala Lily: „Nemyslím si, že to co dělají je legální. Možná bychom je měly na-"
„Nahlásit?"přerušila ji Angela, „To nemyslíš vážně, že ne?"
„Prosímtě, slečno Práskačko s velkým ‚P'!" vyhrkla Julie bez přemýšlení a hned na to jí zrudly uši.
„Běžte někam,"odsekla Lily, „já jdu radši na záchod."
S tím vstala, naštvaně rozrazila posuvné dveře od kupé a rázným krokem pospíchala k záchodům. Ani tam vlastně nechtěla, ale drzá poznámka od Julie ji urazila. Nesnášela, když si z ní ostatní utahovali kvůli tomu, že měla ráda spravedlnost. Ironické je že Lily byla mnohem víc oblíbená než Julie – o kamarády neměla nouzi na rozdíl od ní, která se bavila vetšinou jen s Angelou a Mary.
Naštvaně procházela chodbou vlaku.
‚Mám štěstí, že tu zrovna nikdo nejde,' prolétlo jí hlavou , ‚jinak bych někoho ze vzteku srazila.'
Té myšlence se v duchu zasmála. Už byla pár metrů od záchodů, když tu náhle jí po něčem sjela noha a Lily se rozplácla o zem.
„Při Merlinových spoďárách!" zaklela a hledala strůjce svého pádu.
Pod nohou jí ležela nějaká kniha. Lily ji pomalu zvedla a začala si ji prohlížet. Byla to učebnice lektvarů. Podle vzhledu desek a zažloutlých stránek nemohla být nová. Možná koupená z ruky? Otevřela ji na první stránce, aby se podívala na jméno. Překvapeně nadzvedla obočí. Princ dvojí krve.
Nechápala co to znamená. Neměla čas se nad tím zamyslet, když se zničehonic otevřely posuvné dveře po její levici. Vzhlédla a v tu ránu zbledla. S ledovýma očima na ní shlížel Severus Snape.

James Potter nesnášel cesty vlakem. Ať se snažil zabavit jakýmkoliv způsobem, vždy se hrozně nudil. Ostatní Pobertové na tom nebyli jinak. Peter pochrapoval s hlavou opřenou o sklo a v ruce svíral dýňovou paštičku. Remus byl začtený do velmi tlusté bichle s názvem v cizím jazyce a Sirius bubnoval prsty o svou nohu, kterou měl položenou na sedadle.
„Pánové, pojďte něco podniknout,"vyhrkl James náhle, „Takhle příšerně jsem se nenudil ani na oslavě narozenin mé osmdesátileté pratety."
Remus k němu zvedl oči, Peter dál spokojeně spal a tak ho vedle sedící Sirius kopnul do boku. To ho s leknutím probudilo.
„A co chceš dělat, Dvanácteráku?"zeptal se Remus.
James otráveně odpověděl: „Na to jsem se ptal vás, Náměsíčníku."
„Půjdem vylekat nějaký Zmijozeláky!" vyhrkl nadšeně Sirius.
Remus po něm hodil nevrlý pohled a odvětil: „Nechci ti nic říkat, Tichošlápku... Ale myslím, že za tohle pololetí už máš malérů dost. Jestli nechceš být podmínečně či natrvalo vyloučen, tak ti doporučuju, aby ses zklidnil."
Sirius si odfrkl: „Prosímtě, Remusi. Jako by mě něco takového mělo zastavit."
„No, myslel jsem, že zrovna ty se domů vracet nechceš,"poznamenal Remus.
Sirius zbledl jako křída a téma přestal komentovat. James se nespokojeně zamračil a vyhlédl z okna. Po nějaké chvíli se všichni vrátili k předešlým činnostem, až na to že krom Petera usnul i Sirius.
Náhle se ozvala tlumená rána z chodby, jen kousek od místa kde bylo jejich kupé. Remusovi oči na chvíli vzhlédly od knihy, ale po pár sekundách se k ní zas vrátily.
„Jdu se podívat ven,"řekl James a zvedl se ze sedačky.
Odtáhl dveře a vyšel na chodbu. Naskytl se mu nečekaný pohled.
Dva Zmijozelští drželi někoho přimáčklého ke zdi vlaku, hůlka toho chudáka se válela na zemi opodál. A ve dveřích kupé nestál nikdo jiný než Severus Snape. Měl sinalou tvář a velmi rozrušený výraz. Skoro to vypadalo, že se zastává toho člověka, kterého drželi jeho kumpáni.
„Hele nechte ji být,"pronesl nervózně Snape, „ta učebnice mi musela vypadnout z tašky, když jsem šel do kupé... Jenom ji našla."
Jamese nikdo nebral na vědomí, což mu hrálo do karet. Rozhodl se, že zatím nezasáhne, bude je jen sledovat a vymyslí, jak toho šikanovaného nebožáka zachrání. Přeci jen na něj byli tři, a tak si musel dát pozor.
„Nechte mě být!"vyjekl přiškrcený ženský hlas. Jamesovi připadal povědomý.
„Buď zticha, špinavá mudlovská šmejdko! Nebudu ti to znova opakovat"zařval jeden ze Zmijozelských, „Nebudeš šahat těma svýma špinavýma prackama na majetek někoho z nás!"
„Jo, pěkně si tu knihu zašpinila,"zasmál se druhý ze Zmijozelčanů a sehnul se k jejich oběti a něco jí šeptal do ucha.
V tu chvíli ji James poznal. Byla to Lily Evansová.
V hlavě mu začalo dunět. Cítil, jak se v něm vzedmul vztek a bez rozmýšlení se rozběhl proti útočníkům - hůlka nehůlka. Ale nebyl sám. Ve stejný moment proti nim vystartoval i Severus. Každý z nich sejmul jednoho ze Zmijozelčanů - I když sejmout je asi špatné slovo.
James vyššího z nich přimáčkl vší silou ke stěně a přiložil mu pěst ke tváři. Severus toho nižšího a obtloustlejšího srazil k zemi a snažil se ho na ní udržet. Boj byl v plném proudu.

Lily se sesunula na podlahu, zhluboka dýchala a třela si krk, za který ji Zmijozelští drželi. Měla před očima mžitky a viděla rozmazaně. Zároveň se jí velmi špatně dýchalo, každý nádech jí píchal v plicích. Nevěděla, co se stalo.V jednu chvíli hleděla do ledových očí Severuse Snapea a v dalším okamžiku byla přimáčknutá ke zdi a nemohla se hýbat. Nemohla ani dýchat. Nemohla nic. Snad poprvé ucítila, co to znamená opravdová panika.
Doopravdy panikařila pouze jednou, a to když se na přibližně dvacet minut ztratila na dovolené s rodiči a sestrou... Tohle bylo jiné, ale přitom tak podobné. Ne, tohle bylo horší. Cítila se tak bezmocná. Ten kdo jí držel jí něco říkal. Nerozumněla všemu, jen pár slovům. Zaslechla ‚mudlovská šmejdka', ‚majetek' a ‚špína'. Dokázala si poskládat tři a tři dohromady, aby věděla o čem ty hlasy mluví. Sebrala minimum kyslíku, který jí ještě zbýval.
„Nechte mě být!"vyjekla ze všech sil. Stisk na jejím krku ještě zesílil.
„Buď zticha, špi..."
Lily přestávala rozumět, co ten člověk říkal. Všechno se jí rozmazávalo dohromady a ona začala postupně zrácet vědomí. A náhle stisk povolil. Bylo to jako nejsladší probuzení. Sípavě se nadechla a nasála do bolavých plic vzduch. Krk měla v jednom ohni, ale nevnímala to. Sesunula se k zemi a se zamlženým pohledem zmateně pročesávala okolí.
Těsně vedle ní se spolu přetahovaly dvě postavy. Ta nižší tlačila na stěnu tu vyšší a snažila se tomu druhému zasadit ránu. Jenže ten druhý se vzpouzel a odrážel všechny údery. Ohlédla se na opačnou stranu, kde na zemi leželi dva chlapci a vypadalo to, že se přetahují o to, kdo bude navrchu. Zničehonic odhodil ten vespod toho nahoře stranou a smýkl s ním proti zdi tak ostře, že jeho hlava tvrdě narazila do stěny vlaku a jeho bezvládné tělo se sesunulo k zemi. Lily si vylekaně přiložila ruku k ústům, aby nevyjekla. Ten chlapec byl Severus.
Do očí se jí nahrnuly slzy, ale ignorovala je, prudce vstala a natáhla se po svojí hůlce. Chlapec, který před chvílí odhodil Severuse si jí všiml, ale dívka byla rychlejší a namířila na něj svoji vrbovou hůlkou.
„Stůj, nebo si to pěkně schytáš!"vyjela na něj. Slzy na tvářích už jí zaschnuly a Lily věděla, že už nebude brečet. Jediné, co cítila byl vztek, který ji na jazyku zanechával hořkou pachuť.
Zmijozelčan se začal pomalu natahovat po hůlce, kterou měl v kapse, ale Lily si toho všimla.
„Expelliarmus!"vyšlo jí automaticky z úst, když hůlku chytil do prstů.
„E-van-sová, po-pomoc mi,"ozvalo se za ní přerušovaně. Pootočila hlavu a uviděla Jamese Pottera jak zápasí s vyšším ze Zmijozelčanů. Už ztrácel svoje síly a s nimi i převahu. Lily namířila svoji hůlkou a ostře pronesla: „Petrificus Totalus!"
Zmijozelčan se okamžitě skácel k nohám Jamese Pottera. Ten si vyčerpaně kleknul vedle něj a vydechl: „Tak to bylo o fous, Evansová. Dík."
„Ne-nemáš zač,"odpověděla Lily, kterou pomalu opouštěl vztek a přitom se do ní začal vlévat šok. Pro jistotu ještě namířila hůlkou na druhého chlapce ze Zmijozelu a také ho znehybnila.
Rozhlédla se kolem sebe a zjistila, že jejich ‚boj' nalákal pozornost několika studentů, kteří už překvapeně vykukovali ze svých kupé a snažili se pochopit, co se stalo.
„Severusi!"vyjekla náhle nějaká dívka.
Lily se otočila a zjistila, že ten hlas patřil Alici Caldwellové, černovlasé dívce ze Zmijozelu, která měla úzký obličej, tmavě modré oči a vždy nosila vlasy v culíku. Vylekaně se skláněla k Snapovu bezvládnému tělu. Lily si trochu provinile uvědomila, že v zápalu boje na něj zapomněla, a tak se k němu okamžitě rozběhla.
Alice si Severuse opatrně prohlížela. Naklonila hlavu na stranu k chlapcovým ústům, aby zjistila jestli dýchá. Přitom se jí z culíku uvolnilo pár pramínků a dopadly na Snapeovu bledou kůži. Lily se k Alici nervózně přisunula.
„Je v pořádku?" zašeptala.
Alice sebou polekaně trhla a stočil svůj pohled k druhé dívce: „Dýchá. Asi je jenom omráčený, takže by měl být v pořádku... Ale ne díky tobě."
Její slova vyřknuta s odporem praštila Lily do tváře. Bylo jí Severuse líto. Snažil se ji bránit...
„Co se to tu pro Merlina děje?" ozvalo se za ní.
Otočila se a viděla, jak se k nim blíží profesor Křiklan. James si stoupnul a podíval se na něj.
„Pane profesore, tihle dva,"ukázal na znehybněné postavy na zemi, „napadli tady Lily. Snažil sem se jí bránit..."
„Se-Severus mi taky pomohl..."špitla Lily. James po ní hodil nevraživý pohled, ale nijak to nekomentoval.
„Ach u Merlina!"vyjekl Křiklan, když k nim došel, „Je mi to moc líto, slečno Evansová...pane Porty, vám se také velmi omlouvám..."
„Potter,"šeptl nevrle James, ale profesor už si ho nevšímal.
„Severusi! Ach panenko skákavá. Uhněte mi, slečno Caldwellová, prohlédnu si ho... Ach Merline, Merline..."mluvil roztřeseným hlasem Křiklan, když se skláněl ke Snapeovi, „Chudák hoch, ten to ale schytal... Pane Powery, pomozte mi ho zvednout, odneseme ho do kupé, ať tu neleží na zemi."
James si naštvaně odfrkl, ale bez řečí profesorovi pomohl odnést bezvládné tělo Severuse. To položili na sedačku. Křiklan poté vyšel zpět na chodbu.
„A teď... Kdo jsou tito chlapci? Z jaké jsou koleje?"pronesl, prohlížejíc si jejich strnulé obličeje.
„Ten vyšší je Avery,"špitla Alice, „a ten druhý je Mulciber... Oba jsou ze Zmijozelu."
„Aha, takže jsou ode mě,"pronesl lehce pokleslým hlasem Křiklan a oba chlapce odčaroval.
Avery a Mulciber se naráz zvedli a velmi zlým pohledem sjeli Lily.
„Je mi to líto chlapci, ale za toto nesportovní chováním srážím Zmijozelu padesát bodů za každého. A k tomu ode mě budete mít školní trest... Samozřejmě až se vrátíte do školy..."řekl už velmi nešťastně Křiklan, „A teď všichni zpátky do svých kupé! Já zůstanu se Severusem dokud se neprobudí. Ambry a Mollyber budou se mnou a nehnou se jinam dokud nepřijedem na nádraží."
To už je hnal do kupé za Severusem . Alice se za nimi nenápadně přikradla a zavřela za sebou dveře.
„Jsi v pořádku...Lily?"zašeptal ji někdo do ucha.
Vylekaně se otočila. Stál za ní James a starostlivě si ji prohlížel.
„Já-já jsem v pořádku,"vykvikla.
Nechápala to. James Potter vypadal, že se o ni opravdu bojí. James Potter má o ni starost. Jamese Pottera zajímá, jak se cítí. James Potter...
Pohlédla mu do očí a zjistila, že jedno zrcátko na brýlích má naprasklé. Automaticky mu na obličej namířila hůlkou a už-už chtěla pronést zaklínadlo, když James vylekaně odskočil na stranu.
„Po-počkat! Co jsem zase udělal? Já-já si o tebe jen dělám starost, nic víc!"mlel páté přes deváté a v uklidňujícím gestu měl paže zvedlé před sebou, „Nemusíš se na mě hned naštvat..."
Lily se poprvé, od chvíle co se stal ten incident s Averym a Mulciberem, zasmála. James se zatvářil ještě víc polekaně.
„To je v pořádku,"řekla a přitom se k němu přiblížila, „Chci ti jen opravit brýle."
James pomalu sklopil ruce a dovolil Lily se přiblížit. Ta na něj namířila hůlkou a pronesla: „Reparo!"
Brýle už zase vypadaly jako nové.
„Děkuju moc,"pronesl s upřímným úsměvem, „v zápalu boje jsem si toho nevšiml."
Lily se rozhlédla po chodbě a zjistila, že se studenti vrátili do svých kupé. Dodala si odvahu a nahla se k Jamesovi. Ten sebou nepatrně škubl, když ucítil jak se mu její rudé vlasy otřely o tvář.
„Moc ti děkuju, Jamesi,"zašeptala mu do ucha Lily.
Ucítila jeho kolínskou...Vážně moc se jí líbila. A pak, aniž by si to uvědomila, políbila ho jemně na tvář. Všimla si, jak se James napjal a nasál nosem vzduch. Překvapivě zjistila, že jí jeho reakce potěšila. Rychle se odtáhla, jelikož její tváře začaly nabírat nachový nádech a rozběhla se chodbou ke svému kupé.
„Ha! Já věděl, že mě chceš, Evansová!"zavolal za ní James. Potěšilo ji, že z jeho hlasu slyšela nervozitu.
Rozrazila dveře, vlétla dovnitř jako neřízená střela a tvrdě dopadla na své místo. Všechny spolusedící dívky na ní vrhly vylekaný pohled.
„Lily, kde si byla tak dlouho?"vyjekla Mary a měřila si ji vyčítavým pohledem, „A proč si celá rudá?"