James seděl pod stromečkem a nadšeně vybaloval dárky. Právě roztrhl balící papír na poměrně malém balíčku a nadšeně hvízdl.
„Zatraceně, Tichošlápku!" otočil se James na svého přítele, který se s úšklebkem rozvaloval v křesle, „Jak se ti to povedlo?"
„Na to musíš mít půvab, Jamie," uchechtl se Sirius, „Je sice pravda, že jsem očekával, že to bude horší... Ale nakonec stačilo jen ‚podplatit' pár známostí. Musíš mi ale slíbit, že na to nikdy nepřijde - Jinak by bylo po mně," při těch slovech si s vážným výrazem v obličeji přejel ukazováčkem přes krk, jako by se podřízl, „Kapišto?"
„Jasně! Za tohle pro tebe udělám cokoliv!"
„Být tebou, tak bych si dával bacha na pusu!" zasmál se Sirius a přátelsky objal kamaráda kolem ramen.
James si ho ale už vůbec nevšímal. Místo toho přejížděl prsty po zarámované fotce a nemohl se na ní vynadívat. Stála na ní rudovlasá dívka v bílém huňatém županu a u zrcadla si čistila zuby. V určitý okamžik si vždy všimla fotografa, s vylekaným výrazem se po něm ohnala kartáčkem a nechtěně při tom vyprskla trochu zubní pasty. Když si uvědomila, co udělala, celá zrudla a rychle se otočila na druhou stranu, aby nebylo vidět, jak je červená v obličeji. Sirius se navíc vyřádil na rámečku, ve kterém byla fotka zasazena. V tuhle chvíli vypadal, jako kdyby ho někdo polil neonově růžovou barvou a neohrabaným kudrlinkovým písmem do něj vyryl ‚Lily Evansová'.
James se od rozkošně rozcuchané Lily s pastou u pusy nemohl odtrhnout. Prsty přejížděl přes obrázek, jako kdyby doufal, že z něj vyskočí a bude stát před ním. Sirius se pousmál a nahnul se k Jamesovu uchu: „Hej, chápu, že si myslíš, že když budeš na tu fotku ještě chvíli koukat, tak ti Evansová udělá striptýz..." na chvíli se zastavil, aby si vychutnal zasněný pohled svého přítele, který si Siriusova slova okamžitě představil, „ Ale potom už bude můj druhý dárek k ničemu..."
James konečně odtrhl oči od fotografie a překvapeně pohlédl na Siriuse.
„Druhý dárek?"
„Co? Myslel sis, že ti dám jen fotku Evansový, jak si čistí zuby?"
„No... jo? Vlastně jsem z ní úplně hotovej," špitl James.
„Uvidíš, že tohle bude ještě lepší!" zvolal nadšeně Sirius a s úšklebkem se postavil. Přitom vytáhl na nohy i svého přítele, „Otoč tu fotku na druhou stranu, Dvanácteráku."
James udělal, co mu Sirius nakázal. Překvapeně zamrkal. Zezadu byl přilepený kus pergamenu s několika řádky slov.
„To je... nějaká adresa?" zeptal se nechápavě.
„Řekl si právě ‚nějaká'? To není jen ‚nějaká' adresa, Jamie! To je moc důlěžitá a velmi těžce získatelná adresa!"
„Ne... To nemyslíš vážně..." šeptal James a nevěřícně při tom kroutil hlavou, „Není to... Že to není... Ta-ta adresa, kterou myslím?"
„Ano," odpověděl prostě Sirius a přitom roztáhl ústa do širokého úsměvu.
„MERLINE! Já uvidím Lily!" zařval James a prohnal se kolem svých vylekaných rodičů sedících na pohovce. Jak rychle utekl, tak rychle se i vrátil. Nejistě došel zpátky na místo, kde předtím stál a otočil fotografii s Lily, aby si mohl prohlédnout pergamen s adresou.
„Tichošlápku... To nepůjde," zašeptal smutně, „Bydlí odsud daleko a pochybuju, že má krb připojený k Letaxové síti."
Siriusův úsměv se ještě prohloubil: „Někdy mi přijde, že zapomínáš na to, jak skvělého kamaráda máš..."
James nechápavě nadzvedl obočí.
„Zapomněl si snad, drahý Jamie, že tvůj skvělý kamarád je tak dokonalý a vyspělý, že úspěšně složil zkoušku z přemisťování?" Sirius s jiskřičkami v očích sledoval svého přítele, který vypadal, že se rozbečí, „Veselé Vánoce, Dvanácteráku."

Lily nemohla uvěřit svým očím. Ruka, která svírala stále ještě otevřenou krabičku, se jí třásla. Na hedvábném polštářku spočíval zlatý náhrdelník s vyrytými ornamenty a uprostřed měl zasazený ovalný, temně černý drahý kámen. Petunie, sedící kousek od Lily, se nahnula dopředu, aby na předmět, který její sestra svírala v ruce, měla lepší výhled.

„Copak jsi to dostala, Lil?" zeptal se pan Evans a po vzoru své nejstarší dcery se také předklonil víc dopředu.
„Ná-náhrdelník," zašeptala Lily a přitom jí zrudly uši, „Od kamaráda..."
Rudovláska s hlasitým cvak zavřela krabičku (jelikož Petunie vytahovala už tak dlouhý krk, aby mohla vyslídit, kdo je ten ‚záhadný' kamarád) a rychle ji zastrčila mezi kupičku dárků, kterou měla vedle sebe. Ihned se dala do rozbalování zbylých balíčků. Rozhodla se, že nejdřív otevře dárek od tří Pobertů. Roztrhla odporný, růžový obal s pejsky a pod ním se nacházela obyčejná lepenková krabice s propíchanými otvory na vrchu.
‚Proč má ta krabice otvory?' pomyslela si Lily v duchu a opatrně ji otevřela. Nestačila ani vyjeknou a zevnitř na ní vystříkla nějaká tekutina a olepila ji celý obličej i s vlasy. Celá rodina Evansových vyskočila vylekaně na nohy a s hrůzou sledovala, jak z krabice vystřelil neidentifikovatelný bílý prášek přímo do Lilyina obličeje a přilepil se na něj díky lepkavé tekutině.
„JÁ JE ZABIJU!" zaječela rudovláska a přitom vdechla onen ‚tajemný' bílý prach. Zakuckala se ním, ale v té samé chvíli si uvědomila, že je to jen obyčejná mouka.
„Si v pořádku, Lil?" zeptal se znepokojeně pan Evans a ochromeně se nahnul ke své dceři.
„Jo, dobrý..." odvětila Lily nakvašeně, „Ale ty blbečky fakt zabi-"
V krabici se náhle něco pohnulo. Rudovláska ztuhla a vylekaně pohlédla dovnitř. Nic tam neviděla. Jen tmu a-
„ÁÁÁ!" zařvala Lily a odskočila o několik metrů dál. Uvnitř krabice zahlédla dvě veliké oči, které na ni nenávistně hleděly. A zničehonic před ní stál. Na výšku měřil přibližně metr, byl odporný a měl na sobě špinavý hadr. S velikým opovržením si ji prohlížel domácí skřítek.
„ŠPINAVOST!" zašeptal si pod nos, „Ach ubohý Krátura! Co mu paní poví, až zjistí, kde se objevil? V domě špinavé mudlovské šmejdky a jejích špinavých mudlovských příbuzných!"
Lily na něj nevěřícně hleděla a nevěděla co říct. Podle jeho slov se dalo usuzovat, že to byl domácí skřítek z nějaké čistokrevné rodiny, která nenáviděla mudly. A tenhle dárek byl náhodou od člověka, jenž přesně takovou rodinu měl. Sirius Black.
Petunie začala couvat ke zdi a přitom vydávala nesrozumitelné pazvuky. Odjakživa byla velmi čistotná, takže se jí nikdo nemohl divit, když ji takové stvoření znechutilo.
„Ehm, ty...Kráturo?" zeptala se Lily.
„Co po mě ta mudlovská šmejdka chce? Ach má drahá paní, jak rád bych se k vám vrátil, ale stále musím poslouchat toho odporného krvezrádce!" šeptal si pro sebe Krátura, „Prý musím donést nějaký dárek. Pche! Chudák Krátura, paní se na něj bude zlobit. A za všechno může krvezrádce Sirius a ti jeho špinaví kamarádi!"
Dárek? Takže Krátura nebyl hlavní překvapení?
„Krá-Kráturo? Nemohl bys mi, prosím, dát ten dárek, co pro mě Sirius a ostatní nachystali?" snažila se na něj mluvit jemně, ač jí byl domácí skřítek značně nepříjemný.
„Ona na Kráturu mluví svými špinavými ústy! Jak odporné! Krátura raději splní svůj úkol, jen aby už byl pryč!" s těmi slovy hodil po Lily malý balíček (tomu musela Lily uhnout, jinak by ji trefil do obličeje) a poté se s hlasitým prásknutím přemístil pryč.
Celé rodině Evansových se viditelně ulevilo. Lilyina matka se otočila ke své nejmladší dceři a s vylekanýma očima hleděla na místo, kde Krátura zmizel: „Ach Lil! Co to bylo za odpudivé stvoření? A proč o nás mluvilo, tak škaredě?"
„To byl domácí skřítek, mamí," odpověděla jí pohotově, „Jsou nuceni chovat se tak, jak jim příkážou jejich majitelé. Často přebírají i názory jejich rodin. Tenhle ‚Krátura' byl z rodiny, která neuznává kouzelníky a čarodějky z mudlovských rodin, jako jsem například já. Ale nelam si s tím hlavu," dodala, když si všimla matčina vystrašeného výrazu, „Tohle byl jen vtípek pár mých... ehm ‚přátel'. Ti mi dali toho zpívajícího zahradního trpaslíka a ten záchod, který jsme pak dali babičce, když si ten svůj rozbila."
Lily si protřela oči na kterých jí ještě spočívaly kousky mouky s tou lepkavou tekutinou a hned se dala do rozbalování balíčku, který po ní hodil Krátura. Uvnitř se nacházela nějaká kniha a dopis. Rudovláska se rozhodla, že jako první otevře dopis. Když rozložila pergamen, tak ihned poznala úhledné písmo Remuse Lupina.
„Milá Lily, omlouvám se za Siriuse a Petera. Jak sis asi domyslela, tak mouka a cukrový sirup, jenž máš asi právě na obličeji, byl nápad Petera."
‚Aha! Cukrový sirup... To fakt může napadnout jen Pettigrewa,' pomyslela si Lily v duchu, ale hned se zase dala do čtení: „A Krátura vzešel z hlavy Siriuse. Doufám, že tě moc nepohoršil a nevylekal tvou rodinu. Snažil jsem se to Siriusovi vymluvit, ale když on se do něčeho pustí, tak se nevzdá. Abych se ti omluvil, tak jsem se ti rozhodl věnovat knihu ze své sbírky, která ti podle mě bude připadat jako zajímavé čtení. S přáním Šťastných a Veselých Vánoc, Remus Lupin."
Lily se pousmála (ale jen tak, jak jí to slepené tváře dovolovaly) a podívala se na knížku, jenž jí dal Remus: „Kouzla, zaklínadla a lektvary, kterýchž je možno použít v mudlovské společnosti, aniž byste porušovali zákony a nařízení."
Poměrně dlouhý název přišel Lily náramně vtipný, a tak se zahihňala. Petunie, stále přikrčená u zdi, po ní vrhla opovržlivý pohled. Rudovláska se rozhodla, že se konečně zbaví mouky a sirupu na obličeji, a proto se šla umýt. Když se o několik minut později vrátila do svého pokoje s ručníkem obmotaným kolem hlavy, zjistila, že tam někdo donesl všechny její rozbalené dárky (i s jedním stále nerozbaleným). V té chvíli ji znovu upoutal onen zlatý řetízek se vsazeným černým kamenem. Zvedla ho ze stolu a otočila, aby si prohlédla zadní stranu. Bylo na ní vyryto slovo ‚Prince'.
„Že by patřil nějakému princi?" zašeptala si pro sebe, ale pak zakroutila hlavou a náhrdelník vložila zpátky do zelené krabičky. Teprve v tu chvíli si uvědomila, že jeden dárek ještě nebyl rozbalený. Odsunula židli, sedla si na ní a dala se do rozbalování. Uvnitř byla krabice s čokoládovými kotlíky, plněnými Ohnivou whiskey. Lily si prohlédla lísteček, který byl nalepený na obalu: „Pro mou nejdražší Evansovou (která by si se mnou mohla už konečně vyjít). S láskou, James."
Lily se ušklíbla nad poznámkou v závorce a odklopila víčko bonboniéry.
„Hm, aspoň mi nedal svoji podepsanou fotku, jako to udělal minule," poznamenala s úšklebkem a jeden bonbón si strčila do pusy. Pak si uvědomila, co dělá a než do něj stačila kousnout, rychle ho vyplivla.
‚Já blbá! Je to James, zatracený blbeček, Potter! Neměla bych si od něj lehkomyslně brát dárky,' pomyslela si. Přecijenom jeden rok jí dal náramek. Vypadal poměrně nevinně. Jenže když si ho nasadila, ovládl její ruku. Ta začala všude, kam mohla, psát ‚Lily Evansová, budoucí Potterová, miluje Jamese Pottera'. Bylo to extrémně hloupé a extrémně trapné. Doteď musí shlížet na slova, která pod vlivem náramku napsala do lavice v učebně přeměňování.
Lily vzala bonbón, jenž vyplivla, pomalu ho rozlomila a přičichla k němu. Krom slabé vůně Ohnivé whiskey ucítila i peprmint (který jí z nějakého neznámého důvodu připomínal její dětství), leštidlo na košťata (při kterém jí naopak v mysli vytanuly Bradavice) a nový pergamen. Nápoj lásky. Jak hloupé.
Vztekem jí zrůžověly tváře. Naštvaně hodila krabici plněných kotlíků do koše, ale jelikož byla moc široká, tak se tam nevešla a většina z ní vykukovala ven. Aby si vybila vztek aspoň na něčem, roztrhala Jamesův vzkaz, který byl nalepený na bonboniéře. Náhle si všimla náhrdelníku od Severuse, který před chvílí položila do krabičky a se zlomyslným zadostiučiněním si ho nasadila na krk. Doufala, že si toho ve škole James všimne.
V tu ránu se ozvalo zazvonění domovního zvonku. Lily se lekla tak moc, až nadskočila na židli. Slyšela svojí matku, jak utíká ke dveřím.
„Ach bože, co se ti stalo?" vylekaný hlas paní Evansové rudovlásku zaujal. Nastražila proto uši.
„Nic. Jenom jsem spadl, je Lily doma?" odpověděl mladý mužský hlas, jenž Lily připadal silně povědomý.
„Ano, je... Zavolám ti jí," než však stačila svoji dceru zavolat, Lily už byla vedle ní. Ve dveřích nestál nikdo jiný než Severus Snape. A to ve velmi zuboženém stavu. Na oku měl temně fialový monokl, a na nateklých rtech tržnou ránu. Smutně se na Lily usmál, ale asi neuvědomil svá zranění, a tak sebou bolestně trhl.
„Seve..." zašeptala rudovláska, když její matka odešla a nechala je o samotě.
„Ahoj Lil, promiň, já..." na chvíli se zastavil a provinile sklopil oči, „Přišel jsem tě navštívit, tak nečekaně... Chápu, že je to ode mě neomalené, ale víš..."
„Nemusíš mi to vysvětovat, Seve," usmála se na něj Lily a položila mu ruku na rameno. Chlapec to nečekal a polekaně sebou trhnul, „Pojď ke mě nahoru. Popovídáme si, ale..." pevným pohledem se mu podívala přímo do černých očí, „Ty mi musíš říct, co se stalo."
Severusův výraz na chvíli ztvrdnul do nečitelné grimasy, ale poté se jeho rysy uvolnily a kývl na dívku. Mlčky spolu vyšlapali schody do pokoje. Když za nimi Lily zavřela dveře, Severus stoupnul doprostřed jejího pokoje a nervózně zabodával pohled do země.
„Sedni si na postel," pokynula mu dívka a všimla si, že mu po její pobídce zrudly tváře. Snažil se to zamaskovat svými vlasy, ale červená až přespříliš kontrastovala s jeho bledou pletí.
„Ehm, posadíš se tedy?" zeptala se nesměle Lily znovu, když Severus stále postával uprostřed pokoje. V tu chvíli zrudl ještě víc a rychle provedl, oč ho žádala.
„Promiň," špitl a zakryl si vlasy obličej natolik, že mu vykukoval pouze jeho dlouhý hákovitý nos. Lily si s překvapením uvědomila, že jí to přišlo celkem roztomilé. Tu myšlenku raději zapudila do pozadí mysli a rychle si sundala z hlavy ručník, aby se nějak rozptylovala. Vlhké vlasy jí spadly na ramena. Severus sebou trhl a Lily si všimla zvláštního výrazu, který se usadil v jeho tváři. Přehodila ručník přes židli a otočila se na chlapce. Byl v hrozném stavu. Modřiny a ranky svítily na jeho bledé pokožce. Když ho Lily uviděla stát ve dveřích, všechna její nahromaděná zlost rázem vyprchala. Tušila, kdo mu takové zranění způsobil.
‚Jeho otec,' pomyslela si a v tu chvíli ji naplnil pocit lítosti k Severusovi. Bezmyšlenkovitě k němu přišla a nahnula se nad něj.
„Ach, chudáku," zašeptala a jemně mu zastrčila uvolněné havranní vlasy za ucho. Ač si všichni dělali legraci ze Severusových mastných vlasů, doopravdy mastné nebyly. Pouze působily takovým dojmem, jelikož byly hodně lesklé. Chlapec se při jejím dotyku zachvěl a přivřel oči.
‚Jako kočka,' uvědomila si Lily a zachichotala se. Severus se s jejím smíchem viditelně uvolnil. Dívka se ani nenadála a už znovu hleděla do dvou černých propastí, které si ji zvědavě prohlížely. Když si chlapec uvědomil, co dělá, rychle uhnul očima dolů. V tu chvíli vylekaně strnul.
„Co se děje?" zeptala se rudovláska a očima zabloudila na místo, kam se chlapec díval. Na krku ji visel onen darovaný zlatý náhrdelník. Pravděpodobně jí vyklouzl zpod třička, když se nahnula.
„Ty-ty sis ho doopravdy vzala na sebe?" zašeptal Severus s pohledem stále připoutaným na černém kameni.
„Já-" začala Lily, ale nestačila to dopovědět, neboť se náhle ozval domovní zvonek. Rudovláska tentokrát neslyšela hlas člověka, který přišel.
„Lily! Máš tu návštěvu!" zavolala na ní paní Evansová z chodby. Dívka překvapeně nadzvedla obočí. Kdo by za ní mohl přijít?

James se s Siriusem přemístil na malé náměstí. Jelikož byli Vánoce, tak se v okolí nikdo nenacházel, ale chlapci přes sebe pro jistotu přehodili neviditelný plášť.
„Já se tak těším, Tichošlápku!" zašeptal příteli James, když procházeli jednou z ulic.
„Ta Evansová ti žere mozek, kamaráde," odvětil s úšklebkem Sirius.
„A divíš se mi?"
Odpovědi se nedočkal, protože došli k domu Evansových. Byl to obyčejný dvoupatrový rodinný dům, natřený světle žlutou barvou. Někdo postavil na zahradě sněhuláka a na hlavu mu nasadil cylindr. James si představil, jak ho staví Lily a usmál se. Sirius z něj zatím stáhl neviditelný plášť.
„Hej, Tichošlápku, kam jdeš?" vyhrkl vylekaně brýlatý chlapec a začal se rozhlížet, kam jeho přítel zmizel.
„Tady jsem, blbečku," ozvalo se od jednoho ze stromů, který se nacházel před plotem rodinného domu.
„Ty se mnou nepůjdeš?" zeptal se nervózně James.
Od stromu uslyšel smích: „Blázníš? Musíš tam jít sám!"
James nervózně vydechl a vydal se k domovním dvěřím. V odrazu zvonku se pokusil upravit a zkrotit své neupravitelné vlasy. Po pár pokusech to vzdal a zazvonil.
„Už jdu!" zvolal ženský hlas zevnitř. Chlapec si neklidně poupravil brýle. Náhle se otevřely dveře a na prahu stála přibližně padesátiletá žena s blonďatými vlasy a zelenýma mandlovýma očima.
„Ano? Copak potřebuješ, chlapče?" zeptala se vlídně a usmála se.
„Dobrý den, já-" na chvíli se zastavil, aby se uklidnil. Přecijenom - stál přeci před svojí budoucí tchýní!
„Jmenuji se James Potter," pokračoval, „A přišel jsem navšívit vaši dceru, Lily."
Paní Evansová na něj vrhla podivný pohled. James překvapeně zamrkal, jelikož nechápal, co se stalo. Avšak poté se žena laskavě usmála, otočila se a zavolala: „Lily! Máš tu návštěvu!"
Chlapec se nervózně ošil a nevědomky si přitom prohrábl vlasy. A zničehonic tu stála. V černém tričku s dlouhým rukávem, které jí úžasně obepínalo postavu a v roztomilých, zelených pyžamových kalhotech. Její rudé vlasy byly vlhké, jako kdyby si je před chvílí umyla. Všiml si i zlatého náhrdelníku s černým kamenem, který na ní nikdy předtím neviděl. V tu chvíli si uvědomil, že na Lily nepokrytě civí. Rychle stočil pohled jinam, ale tušil, že ho Lily viděla.
„Co tu zatraceně děláš?" vyhrkla.
„Ale neříkej, že nejsi ráda, Evansová!" odpověděl jí zvesela James a podíval se přímo do jejích zelených očí. Lily jeho pohledu neuhnula.
„Ptám se, co tu děláš, pitomče!"
„Není důležité, jak jsem se sem dostal, ale to, proč jsem tu," usmál se na ní a hrábl si do vlasů.
„No, tak to si poslechnu."
„Přišel jsem se tě zeptat, jestli už si rozbalila můj dárek?" byla to první věc, co ho napadla.
„Oh, tu bonboniéru? Ještě jsem jí neochutnala, ale co není může být," řekla mu podezřele sladkým hlasem, „počkej chvilku, donesu jí."
James si ani nestačil uvědomit, proč jí chce přinést, a Lily už byla pryč. Stál nechápavě u dvěří a čekal na ní. Po pár minutách byla zpátky a v ruce svírala jeho dárek.
„Už jsem tu, Jamie," řekla afektovaně sladkým hlasem a na tváři jí hrál úsměv od ucha k uchu.
„Ale ale, jak mi to říkáš, Lilynko," zacvrlikoval James a zazubil se, „A proč si pro ty kotlíky šla nahoru?"
„Jen jsem ti chtěla dát ochutnat, ať to nejím sama," odvětila tajemným hlasem. Chlapec se nervózně ošil.
„To je od tebe milé... Ale já nemám zrovna chuť," zašeptal potichu.
„Opravdu? Jaká škoda," zamrkala nevinně Lily. Náhle se zaklonila a rukou, ve které svírala krabičku, se napřáhla, „Tak si jí strč do zadku, kreténe!"
S tím po něm bonboniéru hodila. James to nečekal, a tak svým dárkem dostal přímo do nosu, díky čemuž ztratil rovnováhu, spadl a narazil si pozadí. Rudovláska se rozesmála a zabouchla dveře.
James zlostně vstal, svírajíc svůj nos, ze kterého mu začala téct krev. Pomalým krokem (kvůli naraženému zadku) se vydal vstříc Siriusovi, který se právě dusil smíchy. Když k němu došel, ještě se otočil na dům Evansových. Zničehonic strnul. V okně, ve druhém patře, zahlédl za záclonou záblesk postavy, která se na něj ještě před chvílí culila. Toho člověka okamžitě poznal. Byl jím Severus Snape.