Po dlouhé době krátký díl. Doufám, že se na mě nezlobíte ;)

James se ještě jednou otočil, aby se přesvědčil, zda se mu to jenom nezdálo. Výsměšný obličej Severuse Snapea byl pryč. Avšak jemné zavlátí záclony bylo důkazem, že se před chvílí oknem někdo díval.
"To se ti ta rána do zadku líbila tolik, že chceš ještě, Jamie?" zašeptal znenadání a velmi svůdně Sirius Jamesovi do ucha. James se polekal a od svého věrného psího přítele odskočil o pár centimetrů.
"U Merlinovejch tangáčů! Co to sakra děláš Tichošlápku?" vypískl vysokým hlasem a přitom se držel za své zneužité ucho. Sirius se při Jamesově pískotu nedokázal udržet a teď se smál z plných plic.
"Jen - ha ha ha - se - ó já umřu - ptám," nedokázal složit souvislou větu, "proč tam - ach bože já nemůžu - furt čumíš!"
"Viděl jsem v okně Srabuse," řekl již klidný James a příkře pohlédl na Siriuse. Ten, po zaznění jména jejich úhlavního nepřítele, okamžitě zmlknul a oplatil svému příteli pohled.
"Děláš si srandu, že jo?"
"Ne, byl to fakt on," odpověděl a zatnul ruce v pěst, "a navíc se mi posmíval, pitomec jeden!"
"Co zatraceně dělá u Evansový doma?"
"Taky by mě to zajímalo," s tím James praštil vší silou pěstí do kmenu stromu, za kterým se předtím Sirius schovával "a jdu to hned zjistit!"

Lily vběhla do svého pokoje a naštvaně za sebou zabouchla dveře. Severus Snape, stále ve velmi zuboženém stavu, shlížel na dívku z postele a na tváři mu hrál úšklebek.
"Blbeček Potter nemůže dát pokoj ani o prázdninách, co?" zasyčel s posměchem.
"Přesně tak! Nechápu kde vzal moji adresu! A jak mi může dát lektvar lásky?! Kolik mu u Merlina je? Dvanáct?!" Lily s rukama v kříž chodila po pokoji dokolečka, její stále ještě mokré vlasy vlály sem a tam. Severus jí temnýma očima detailně pozoroval. Byla tak krásná. Vypadala jako bohyně hněvu s těmi rudými vlasy a jiskřícíma zelenýma očima. Z roztomilé malé dívenky, kterou rád sledoval, když si hrávala venku, vyrostla nádherná a velmi nadaná čarodějka. Vždy ji pozoroval, dokonce i když spolu nemluvili, tak ji jeho oči následovaly všude kam se hnula. Rád si sedal v létě k jezeru, daleko od všech (a hlavně od Pobertů) ve stínu hradu a pozoroval Lily, jak leží s kamarádkami u břehu a hladí oliheň. Naopak v zimě sedávala často ve společenské místnosti u krbu (nebo si to tak alespoň představoval), takže ji tolik nevídal. Byl tak šťastný, když zjistil, že si v šestém ročníku zvolila skoro všechny stejné předměty jako on. Lily Evans pro něj byla vším, ačkoliv to ona sama nevěděla. Miloval ji tolik, že se rozhodl zahodit své zmijozelské zvyky a změnit se. Už jí nikdy nehodlal nazvat mudlovskou šmejdkou. Tenhle školní rok pro něj byla šance, jak se s ní sblížit. Už před dlouhou dobou se rozhodl, že jí musí darovat rodinný náhrdelník. Sice to měl naplánované až na jejich svatbu, jakožto přijmutí Lily do rodiny, ale na konec se rozhodl, že jí ho dá dřív. Nejdřív se bál, že se mu dívka vysměje a vyhodí ho. Avšak zadařilo se a Lily ho nejenom přijala, ale dokonce si ho i pověsila na krk. Ten pocit, když to zjistil byl nepopsatelný. Připadalo mu, jako kdyby mu Lily začala patřit. Byla jeho a ten odporný krvezrádce Potter mu ji už nemohl vzít. A to jak se mu před chvílí vysmála, to jen dokazovalo. Ale i přesto v sobě cítil neklid. Jak může s Lily mít nějaký vztah? Má to vůbec šanci? Incident ve vlaku mu tyto otázky ještě prohloubil. Lily nebyla jen z jiné koleje - ona byla mudlorozená. Jeho kolej a jeho přátelé takový vztah naprosto nepřipouštěli. Přišlo jim to odporné a zvrácené. Vždyť se jen dotkla jeho učebnice. Je sice pravda, že v první chvílí kdy ji spatřil s jeho učebnicí v ruce, ho polil studený pot. Přecijenom do své oblíbené učebnice lektvarů si často krom poznámek a kouzel vepisuje i věci týkající se Lily. Nosí ji totiž všude s sebou a tak se pro něj učebnice stala jakýmsi poznámkovým blokem. Po tomhle incidentu raději v učebnici vymazal, pomocí zaklínadla, určité poznámky týkající se Lily. V hlavě se mu vybavila Lily přitlačená ke zdi vlaku. V tu chvíli cítil takový vztek! Naprosto přestal přemýšlet a vrhl se na Mulcibera. Ten byl samozřejmě silnější a odhodil ho. V ten moment Severus ztratil vědomí. Probudil se v klíně Alice Caldwellové. Když se zvedl, zjistil, že v kupé s ním stále seděli Mulciber a Avery. Nechápal, jaktože se s ním bavili jako kdyby se nic nestalo, a to i přesto že se od Alice dozvěděl, že oba dostali od Křiklana školní trest. Alice je pravděpodobně seřvala a oni se jí báli odporovat. Popravdě se jim nedivil, jelikož Alice byla velmi temperamentní a charismatická. Severus si párkrát pomyslel, že když ji Moudrý klobouk zařazoval, tak se u ní musel rozhodovat mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Určitě se rozhodl dobře, protože Alicina rodina je ve Zmijozelu po generace a Nebelvír by ji v očích rodiny pošpinil, jakožto kolej krvezrádců. Její rodina byla krom Aliciny povahy další z důvodů, proč měla tak velký respekt. Navíc otcové Mulcibera a Averyho pracovali na ministerstvu jako podřízení pana Caldwella, tudíž by si jejich synové neuposlechnutím jeho dcery pěkně zavařili. Alice měla navíc Severuse ráda. Nebyla v tom láska milenecká. To Severus věděl velmi dobře. Alice byla dívka, jež si raději užívala, než aby se uchylovala k dlouhodobým vztahům. Měnila chlapce jako ponožky a velmi se v tom vyžívala. Avšak pro Severuse měla speciální místo. Byl pro ni nejblížší přítel kterého měla. Severus se jí ale otevřít nedokázal a i přes veškerou Alicinu snahu, pro něj byla stále jenom spolužačka. On totiž zjistil, že nedokáže mít přátele. Kvůli averzi k otci se v něm vytvořila jakási zeď, jež nepustila nikoho dovnitř. Nikoho kromě Lily Evansové. Ta byla jediná dívka, ne - jediný člověk, který taková privilegia má. A tentokrát si ji nenechá nikým vzít. A pokud by mu jí někdo vzal, tak se mu pomstí a nikdy mu to neodpustí - a to i kdyby to měla být samotná smrt.
Jeho vnitřní rozkol přerušilo Lilyino vyjeknutí. Severus se prudce zvedl z postele, aby zjistil, co se stalo.
"No to si dělá srandu!" Lily stála u okna a něco neklidně sledovala. Mezi obočím jí vyskočila vráska.
"Co se děje?" zeptal se Severus a vykročil směrem k dívce.
"No jen se podívej!" ukázala ven, když k ní přišel a také vyhlédl z okna.
U domovních dveří stáli Potter a Black. Ačkoliv slovo "stáli" dostatečně nepopisovalo situaci, jež se dole odehrávala. James bušil na dveře jako smyslů zbavený a něco řval. Sirius se snažil Jamese odtáhnout, ale moc se mu to nedařilo.
"Já toho kreténa zabiju!" zavrčela Lily přes zaťaté zuby. S tím se otočila na patě a vyběhla z pokoje.

"Srabusi, ty jeden hajzle! Nech Lily na pokoji!" zařval James a praštil do dveří. Přitom se snažil vzepřít Siriusovi, který se ho snažil odtáhnout.
"Ty paroháči tvrdohlavej!" syčel Sirius. "Takhle si to všechno pohnojíš!"
Náhle se otevřely domovní dveře a James i Sirius se skáceli přímo před nohy Lily Evansové.
"Co to do prdele děláte?" zaječela úplně rudá Lily sprostě a vší silou strčila do zvedajícího se Jamese. Ten se trochu zapotácel, ale rychle se napřímil do plné výšky. Lily musela zvednout hlavu, aby se mu mohla dívat do očí.
"Spíš co, u Merlina, děláš ty?" vyhrkl James. "Jak si to mohla připustit?"
Lily se na malou chvíli úplně zasekla. Nikdy neviděla nafoukaného Jamese Pottera, že by jí něco takhle vyčítal. Překvapení avšak brzo vystřídal vztek, který zformulovala do jediné nadávky.
"TY KRETÉNE!" zařvala z plných plic.
"Lilien jak to mluvíš?!" vyjekl překvapeně pan Evans, který právě vyběhl z obýváku. Lily se na něj zlostně otočila.
"Teď mě nech být, tati!"
"Co se tady děje?!" zeptal se, vylekaně si prohlížejíc postávající chlapce a svou navztekanou dceru.
"Tati, prosím," zašeptala přes zaťaté zuby Lily, dávajíc důraz na druhé slovo, "tohle je moje věc, tak se do toho nepleť."
Lilyin otec si přísně změřil pohledem všechny přítomné a bez jakéhokoliv slova se otočil a odešel zpět do obývacího pokoje. Lily zhluboka dýchala, jak se snažila uklidnit, aby nevybouchla.
"Můžete, laskavě, okamžitě vypadnout z mýho domu? Už vás mám plný zuby!" zasyčela, očima propalujíc Jamese. Chvíli jí vracel pohled, pak náhle hlasitě vydechl a a soustředěně zavřel oči. Vypadalo to, jako kdyby nad něčím přemýšlel.
"Mám takový návrh," řekl náhle, "odejdeme, ale s náma odejde i Srabus."
Lily na něj nechápavě hleděla. Vůbec jí nedocházelo, co právě pronesl. Ten pitomý a život jí znepříjemňující James Potter, si právě dovolil - navíc v jejím domě - šikanovat Severuse? A to si po tom incidentu ve vlaku myslela, že je jiný. Dokonce ho i políbila! Jak hloupá byla. Do očí se jí nahrnuly slzy vzteku.
"Po-počkej, Lily," zašeptal James, když si všiml, jak jí jedna slza stekla po tváři.
"VEN!" zařvala Lily z plných plic.
"Ale-!"
"VEN!"
A s tím strčila vší silou do Jamese, který se svalil na Siriuse stojícího za ním, a oba spadli na zem.
"Nepokoušejte se na mě vůbec promluvit! Nenávidím vás!" zaječela a zabouchla dveře.
James ležel na zemi a nedokázal pochopit, co se stalo. Jeho láska mu právě řekla, že ho nenávidí. A ještě ke všemu ji rozbrečel.
"Pěkně sis to pohnojil, brácho," zašeptal Sirius a položil Jamesovi shovívavě ruku na rameno.
"Já vím," řekl James a otočil se smutně na druhého chlapce, "já vím."