Ráno se probudil mnohem dříve, než bylo u něho poslední dobou zvykem. Nevzbudil ho povyk příbuzných nebo strašlivý sen, v němž by snad měli zemřít jeho přátelé. Jen v něm postupně narůstal pocit sklíčenosti. Připadal si jako ve vězení. Srdce mu začalo prudce bít. Hbitě nahmatal brýle a ihned si je nasadil. Podíval se z okna, které mu nijak nepomáhalo v tom, aby se uklidnil. Rozhodně se nenacházel u Weasleyů. Nebyl doma. Ucítil, jak na něho někdo vztáhl ruku. Harry rychle ucukl a v druhém okamžiku už stál na nohou.

Chřípí se mu chvělo hněvem. Zelenýma očima metal blesky po Dracovi, který ještě ležel na posteli. Postupně však Draco bledl, jak si začal uvědomovat, co se stalo. Nebo spíše nestalo. Náhle byl naprosto probuzený. Pro potvrzení svých obav mrkl po sklenici na nočním stolku, a pak se hned obrátil zrakem na Harryho. Sklenice byla plná, což neznamenalo nic dobrého. Přesto však Draco choval určitou naději, pro kterou si ho Harry vybral před ostatními.

„Co to má znamenat?" zlobil se Harry.

„Co přesně?" Ač by se měl mít Draco na pozoru, nedokázal brát Harryho vážně, když před ním stál v pyžamových kalhotách a s rozčepýřenými vlasy.

„Netvař se, že nevíš, o čem mluvím." Draco popravdě nevěděl, co Harrymu vytanulo hned po ránu na mysli, přesto se nesnažil protestovat. Tiše a klidně co nejpomaleji vstával z postele na opačnou stranu, než na které stál Harry, stále s rukama tak, aby je měl Harry na očích a nenapadla ho nějaká hloupost. „Dopuješ mě drogami, abys měl ze mě sexuální hračku."

„Mezi námi nikdy k ničemu nedošlo," bránil Draco svoji čest. Na to, jak musel kolikrát vzdorovat a sebezapírat se, by měl být spíš pochválen, než že mu právě Harry bude spílat.

„Já si to pamatuju jinak."

„Hm," Draco pokýval hlavou. Chápal, o co tu šlo. Harry měl největší právo vyšilovat. Draco si s ním opravdu celou tu dobu hrál. Jenomže přesně to po něm Harry chtěl. Byla to sice bizardní možnost, ale jiná neexistovala. „Vím, že je to těžké, Harry. Ale zkus se uklidnit," Draco mu naznačil, aby se posadil.

Harry však vzkypěl novým hněvem. „Neříkej mi Harry." Vykročil směrem ke dveřím na chodbu. „Už tady nebudu ani minutu." Draco zvyklý poslední dobou následovat jeho kroky, vyrazil za Harrym. Ten se však prudce zastavil a ukázal na něho prstem. „Nepřibližuj se ke mně!"

Draco stál jako opařený. Tolik hněvu a nenávisti od Harryho nikdy nečekal. Zalapal po dechu.

Harry vyběhl na chodbu, jak byl. Chlad staré budovy na něho rázem dopadl, on ho však necítil, jak byl rozpálený potlačovanými pocity. Po celé dva roky si s ním hráli jako s loutkou. A ještě k tomu ho ovládali Malfoyovi, ze všech lidí na světě.

.

Letní den sliboval příjemné počasí. Do sídla se velmi brzy nahrnulo světlo, Lucius se cítil tak svěže jako už dlouho ne a tím měla i Narcissa hned mnohem lepší náladu. Ranní rituály jí zabíraly mnoho času, proto vyrazila ze společné ložnice později a naskytl se jí tak pohled na jejího hrdého manžela, který si s pýchou prohlíží svůj vlastní domov. Radost nad jeho pokrokem se však rázem proměnila v prach.

Ze dveří vyběhl Harry Potter. Rozčílený do ruda vzteky. V první chvíli to vypadalo, že do jejího manžela narazí, jenže díky mladickým reflexům se těsně před ním zastavil. Prohlédl si Malfoye od hlavy k patě a s nekonečnou nenávistí ho chytl pod krkem. Narcissa se rozběhla. „Luciusi, ty hnido jedna proklatá, za všechno mi zaplatíš. Takhle ses mi odvděčil, po tom všem?" Potter zavrčel přes zavřené zuby a Lucia přimáčkl ke zdi.

Nikým nepozorovaná Narcissa vytáhla hůlku, namířila ji na nic netušícího Harryho. „Petrificus totalus," pronesla kouzlo. Harry skončil na zemi. Nemohl se ani hnout, přesto budil takový strach, že se od něho nemohl Lucius Malfoy odpoutat pohledem. Žena se postavila vedle něho, rychle zkontrolovala, že se Luciovi nic vážného nestalo, a provedla nad nehybným tělem nyní paměťové kouzlo.

V tom k nim přiskočil Draco. „Cos to udělala?" klekl si k tělu v bezvědomí.

Matka nedokázala pochopit, co mu trvalo tak dlouho, že nebyl schopný zastavit hrozící nebezpečí včas. Její oči naplnil opodstatněný vztek. Ukázala na Harryho hůlkou. „To je tvoje zodpovědnost. Kdybys dělal, co máš, nemuselo to takhle dopadnout." Opět se podívala na svého manžela. Měla potřebu ho chránit, teď víc než kdy jindy. Až nyní si také plně uvědomila, že se postavila mezi něho a zlo, které by mohlo rozbít jejich křehkou rodinu. Jejich životy měl na mále. Po mnoha měsících usilovné práce vypadal Lucius Malfoy znovu jako hromádka neštěstí. Narcissa ho vzala za ruku.

„Z paměťových kouzel se mu dělá špatně," ztěžoval si Draco.

„Draco Malfoyi, uvědom si, co je tvojí povinností," hromovala matka. „Kdybych nezasáhla, mohl nás klidně všechny zabít." Dracovi přejel mráz po zádech. Matka ho bezohledně zvedla z pokleku a vytáhla mu rukáv na levé ruce. Dracovi bylo na zvracení a jeho otci podle všeho taky. Na předloktí se mu jasně vybarvilo tetování, na které chtěl dávno zapomenout. Proti bledé kůži úplně svítilo. Lebka s hadem se na něho škodolibě smála.

„Řešení znáš. Zničit viteál," prohlásila matka naprosto chladně. Jako by se nejednalo o zabití nevinného člověka. Jakoby Harry byl jen pouhou věcí. To nemohl připustit. „Ne," protestoval Draco.

„Pak mu vymažeme paměť úplně, ať si ho ošetřují u Svatého Munga," navrhla Narcissa humánnější přístup. Draco kroutil hlavou s pohledem upřeným do země. Hleděl na nehybného Harryho, který se nemohl bránit. Jako by dávno vzala za své jeho role hrdiny. Teď vypadal stejně slabě jako všichni ostatní. Vypadal naprosto obyčejně, jako chlapec, co postupně dozrával do dospělosti. Měl by mít celý život před sebou. Měl by být šťastný.

Dracovi se zamlžil pohled. Nato ho stihla ostrá slova: „Pak dělej svou práci pořádně."