Draco se díval na obrázek svého kmotra. Poslední dobou u něho hledal pomoc neobvykle často. Škoda jen, že mu fotografie nemohla nijak vyhovět. Všechno by bylo rázem mnohem snazší. Tolikrát si přišel, že na své břímě nestačí. Nejradši by se ho vzdal a přenechal ho někomu schopnějšímu. Vždyť, co může on sám udělat? Je jen pouhý chlapec ještě ani nedospělý a má snad být mnohem schopnější než kouzelníci s dvacetiletou zkušeností? Rád by zas byl tím nevinným dítětem, které má celý život nalajnovaný a svázaný pravidly. Byl tak oproštěn od rozhodování a od dělání chyb. Protože chyby si teď nemohl dovolit, jinak by přišla smrt a skončil svět.

„Víš, že ti nemůžu pomoct, když se mnou nebudeš mluvit."

„Cože?" Draco zaostřil. Fotografie před ním se téměř ani nepohnula natož, aby k němu promluvil Severus Snape ze záhrobí. Jeho oči se však dívaly za Dracova záda. Otočil se. Ve vstupu do laboratoře se přes vnější světlo rýsoval obrys postavy. To tělo mu za poslední dobu bylo velmi známé. A i kdyby se našel někdo druhý se stejnou konstitucí, hlas by ho prozradil vždy. „Poslední dobou tu trávíš spoustu času." Osoba opustila dveřní rám a rázným krokem se vydala k Dracovi. „Není to zdravé."

Draco se pousmál. Najednou si nebyl jistý, kdo z nich dvou vlastně užívá nápoj lásky. Po Hermionině návštěvě se odvážil promluvit s Harrym o jejich vztahu tak, jak bylo pro Harryho záchranu potřeba. Draco se mu vyznal z citů, které snad ani necítil. Promluvil o nich však co nejpřesvědčivěji, aby měl Harry v duši klid a nechtěl odejít. Což Draco také nechtěl, potřeboval Harryho vedle sebe, aby ho chránil a nakonec, když se všechno povede, ho i zachránil. Jejich vztah se rázem proměnil. Draco se v Harryho společnosti uvolnil. Nechal se Harrym objímat, neutíkal od jeho dotyků, ať už byli na veřejnosti nebo v soukromí. Harryho otevřenost naplnila Draca pocitem, že i on se může cítit jednou v životě šťastně a nestydět se za to. Proto s pobavením poslouchal Harryho bláznivé plány na jejich společnou budoucnost.

Jenže nezkažená radost mu vydržela jen na pár dní, než ho dostihl nejsilnější pocit viny, který kdy cítil. Zavřel se do laboratoře. Vařil lektvary a přitom se snažil přijít na způsob, jak Harrymu dát život, jaký si zasloužil a ne takový, který musí kvůli němu trpět. S Hermionou už měli všechno připraveno, jenomže stále nepřišli na způsob, jak Voldemorta definitivně zničit. Musel však existovat nějaký způsob. Nemohlo se přece obětovat tolik lidí naprosto k ničemu. Vlastně by mohlo, kdyby všichni z nich byli blázni. Ale Harry žádný blázen nebyl. Jistě věděl, že se jim podaří zvítězit. Musel jen věřit.

Byla vážně ironie, že si Harry dělal starost o Dracovo zdraví, když ve skutečnosti šlo o život Harrymu, který mu teď sevřel dlaně a svým vnitřním teplem je zahříval. Díval se na něho laskavýma očima a čekal. Což bylo u Harryho zvláštní, o to více si toho Draco cenil, proto promluvil: „Jsem ve slepé uličce."

Harry pokýval hlavou. „A myslíš, že ti s tím jedna stará fotka pomůže?" Harry prohlásil trochu posměšně.

„Rozhodně víc, než ty," Draco po něm loupl okem, což bylo vidět i přes nekvalitní osvětlení, které v místnosti vládlo. „I když Snape by se mi hodil daleko víc," přiznal Draco.

„To jo. Byl to…" Harry se odmlčel. Ani po dvou letech nevěděl, jak se vlastně ohledně Snapea cítí. Ten muž byl plný záhad a nikdo o něm nic skutečného nevěděl. Jasné bylo, že se vůči studentům choval špatně, ale podle všeho Harryho zachraňoval pomalu na každém kroku. A to hlavně kvůli tomu, že se nedokázal dostat přes lásku k jeho matce. „Byl to zvláštní člověk," dokončil Harry.

Draco se na něho zamračil. „Možná měl pár much, ale byl to skvělý čaroděj, který mě toho hodně naučil."

Harry zvedl ruce, jako by se vzdával. „Já proti tomu nic nemám. Jen si ho pořád nedokážu představit jako hrdinu. Po tom všem."

Draco se odvrátil a odfrkl si. Jako by bylo tak snadné škatulkovat lidi do určitých rolí. Jako by nemohl existovat hrdina, o kterém si jeho druhové nikdy nemysleli nic dobrého. Artefakty takových lidí se Malfoyovým povětšinou válely v trezoru. Co takový Loki, Brutus, Mordred nebo Richard III.? Každý z nich by si zasloužil své místo na slunci. Draco se otočil ke své rozdělané práci. Zamíchal obsah v jednom kotlíku a pozoroval, jak vír v kapalině postupně mizí. „V zrcadlech lásky nehledám svou tvář. Belhám se po světě jak zmrzačený zmetek, jehož psi vítají vždy štěkotem. Mně není přáno býti milovníkem – já předurčen byl stát se zločincem a nenávidět línou rozkoš doby," polohlasně zarecitoval. Sám se k těm slovům kolikrát v posledních letech vracel.

Harry vedle něho zkameněl, jako by Draco věděl všechno. I to, co mu Harry nikdy neřekl. O vztahu, jaký mezi sebou měli profesor Snape a jeho matka. Věděl snad Draco o vzpomínkách, které mu Snape ukázal. „Cos to řekl?" zeptal se Harry poděšeně.

Draco se na něho podíval způsobem, jako by měl Harryho za největšího hlupáka na světě. „To je Richard III. Shakespeare."

„Aha," Harrymu se ulevilo. „Co kdybychom si udělali výlet?" navrhl najednou Harry. Draco na něho vytřeštil oči. Harryho stabilita byla dost křehká na to, aby ho nechal svobodně napochodovat mezi mudly, ať už si o nich Draco myslel cokoliv.

„Nemyslím, teď." Harry vyhodnotil naštěstí celou situaci úplně mylně. „Za chvíli má přijít Andromeda s Teddym." Správně, jediní lidé, kteří k nim chodí na návštěvy. Po tom, co se Malfoyovi distancovali od Smrtijedů a ani nikdo, kdo bojoval proti Voldemortovi s nimi nechtěl mít nic společného. Jedině Andromeda Tonksová se rozhodla, že je bude obšťastňovat svými návštěvami. Nebylo to však kvůli tomu, že byli její poslední žijící rodinou. Jediným důvodem, proč sem s Edwardem Lupinem chodili, byl Harry, kterého měl Teddy za kmotra. Navštěvovali je vždy jednou za půl roku. A to bylo dobře, protože Harry potřeboval pravidelný režim.

„Ale třeba zítra nebo až budeš mít míň práce, bychom mohli zajít do Snapeova domu. Třeba bys tam mohl na něco přijít, než jen na něho tady pořád zírat, a já bych se o něm mohl víc dozvědět," nabídl Harry. Draco se zamyslel. Vlastně to nebyl zas tak špatný nápad. Uvnitř Snapeova domu budou v bezpečí před jakýmikoliv rušivými vjemy. Harry se bude moct volně pohybovat i někde jinde než jen u nich doma. Změna prostředí mu jistě prospěje a Draco třeba nakonec i na něco přijde. „O víkendu se tam podíváme," souhlasil Draco.