Harry už seděl na posteli, upíjel ze své sklenice bez toho, aby věděl, co je jejím obsahem. Draco ho pečlivě pozoroval, protože si nemohl dovolit další selhání. Čistil si zuby a sledoval, jakou Harry drží pózu. Jak má jednu nohu složenou pod sebou, celou vahou na ní seděl, kdyby chtěl vstát, jistě by ho daleko nedonesla, když si na ní teď uskřinuje všechny cévy a polovinu nervů. Druhou však měl stále svezenou z postele, chodidlem se dotýkal studené podlahy, jako kdyby chtěl alespoň část svého tepla dodat tomuhle starému zamrzlému sídlu. Jak bylo Harryho zvykem, spal pouze v kalhotách od pyžama, a proto mohl Draco pozorovat jednotlivé svaly na Harryho pažích a zádech, jak se jednotlivé svalové skupiny zapínaly a jiné povolovaly s tím, jak se napil a odkládal sklenici na noční stolek vedle postele.

„Líbí se ti, co vidíš?" Harry se na něho vyzývavě ušklíbl.

Sklenice byla prázdná. Dracovi se ulevilo. Souhlasně přikývl a šel vyplivnout pastu, která se mu nahromadila v ústech.

Když se vrátil, čekala už na něho odhrnutá přikrývka a Harry zpola pod dekou. „Nechápu, že spolu nevycházíte. Vždyť jste příbuzní." Harry se v myšlenkách vrátil k dnešnímu setkání s paní Tonksovou a jejím vnukem. Draco se posadil, zády se opřel o pelest postele s nevzrušeným výrazem ve tváři. „My spolu vycházíme, chováme se k sobě právě tak, jak se příbuzní k sobě mají chovat." Harry ho přikryl odhrnutou cíchou.

„Vážně? Vždyť to bylo tak chladné. To vaše madam Tonksová, Edwarde, pane Malfoyi, pane Malfoyi, Narcisso. Takhle se chováte k příbuzným?"

„Hm. Tak to po nás vyžaduje etiketa. Malfoyovi a stejně tak i Blackovi jsou velmi významný a starý čarodějnický rod. Když bychom mi nedodržovali tradice, tak kdo potom? Kdybych se k tetě zachoval jinak, dala by mi to hned najevo. Nemysli si, že když je k tobě milá, není stejně zkostnatělá jako všichni ostatní z naší rodiny. Je přece jen Blacková." Už na první pohled nemohla Andromeda Tonksová zapřít svůj původ. Vypadala přesně jako Bellatrix LeStrangeová. Jen neměla ten její šílený pohled, výstřední chování, potrhané oblečení, rozčepýřené vlasy, a Andromeda byla trochu více zaoblená. Když o tom tedy Harry přemýšlel déle, došel k názoru, že si vlastně s Bellatrix zas tak podobné nejsou. Poznat Teddyho měl Harry větší potíž. Tak malé dítě se hodně rychle měnilo a zvláště Teddy, který byl po mamince metamorfomág.

„Máš štěstí, že se od tebe žádné vychování nevyžaduje, když jsi vyrostl mezi mudly. A že nemusíš sedět u těch nudných hovorů, když tě Teddy nechce ani na chvíli opustit." Draco se protáhl. Byl celý ztuhlý po hodinách v jedné pozici.

„Myslím, že to berete moc vážně. Vždyť Andromeda žije taky mezi mudly. Rozhodně není taková, jakou si ji představuješ," odporoval Harry. Andromeda sice vypadala přísně, ale rozhodně jí měl radši, než celé svoje vlastní příbuzenstvo. Pochyboval, že by se paní Tonsková dopustila fyzického násilí na Dracovi, kdyby jí nazval tetou Andromedou.

„Jenže když přijde mezi nás, čeká, že se vrátí do stejných tradic s předepsanými pravidly, že je vlastně všechno stejné, jako když nás opustila. Stálost v člověku vyvolává pocit bezpečí," poznamenal Draco lekci, kterou se za posledních několik let naučil. „Takže ani nechce, abychom se chovali jinak."

„Hm," odbroukl nespokojeně Harry. Sirius Black byl teda naprosto odlišný od ostatních svých příbuzných. A Harry byl za to rád. „A o čem se teda podle toho vašeho protokolu můžete vůbec bavit?"

„O ničem konfliktním. Jenom o počasí," Draco se na Harryho pousmál. Jistě nepostřehl, že teď žertuje. Harry ležel na zádech, díval se střídavě do stropu a na Draca, až si všiml úšklebku, který mu věnoval. Harrymu se stáhlo obočí nad tím, jak se snažil přijít na to, co přeslechl.

„Co může být konfliktního na počasí?" zeptal se nechápavě Harry.

Draco vedle něho zaúpěl. Jeho pokus o vtip se naprosto minul účinkem a teď se ještě bude muset vysvětlovat. „Tady nejde o počasí. Bavíme se nejenom o počasí. Třeba dneska se matka s Andromedou bavily o tom, jaké kytky jim rostou na zahradě. Moc pozornosti jsem jim nevěnoval. Pozoroval jsem spíš otce, jak vnitřně počítá do sta, aby se udržel vzhůru. Je to docela vtipný."

„Co na tom může být vtipný?"

„Když se ztratí. Udělá takový výraz," Draco zakoulel očima. Harry se konečně zasmál. „A pak začne zase od začátku."

„A o čem si povídala s tebou?" zeptal se se zájmem Harry.

Dracovi rázem spadl úsměv. Vzpomínal, jak se díval na Harryho, kterého si Teddy zabral pro sebe a nechtěl se ho vzdát. Harry však byl Teddymu naprosto oddaný. Hrál si s ním i přes to, že dvouleté dítě každých pět minut potřebovalo dělat něco jiného. A nebo na druhou stranu pokud se do něčeho zabralo, pak danou činnost neustále opakovalo. Ne dvakrát, ne třikrát, ale třeba desetkrát. Bylo to k zbláznění a přitom Harry vypadal jako nejlepší strýček pod sluncem. „Jde jim to spolu," zašeptala Andromeda, aby se Draco nepolekal z náhlého navázání rozhovoru. Draco přikývl. Nechápal to, jak mohl Harry působit tak bezstarostně, když se mu dělo tolik věcí v hlavě. Jeho kouzlem bylo nejspíš právě to, že to nevěděl.

„Stejně nedokážu pochopit jak to, že se nebojíte je nechat si spolu hrát," zeptal se Draco.

„Je to Harryho kmotřenec."

„Vy víte, jak to myslím." Andromeda byla velice dobře obeznámená s Harryho stavem a přesto za nimi chodila na návštěvy a brala s sebou vnuka, to jediné, co jí po dceři zbylo. Nechala ho volně pobíhat ruku v ruce s nepřítelem a byla s tím naprosto smířená. To Draco na druhou stranu je nikdy nespustil z očí. Pořád je potřeboval sledovat, aby se náhodou něco nestalo. Nikdy by si to pak neodpustil.

Draco se podíval Andromedě Tonskové do očí a co v nich viděl, mu nedovolilo se od ní odvrátit. Měla stejně tvrdý pohled, jaký občas zahlédl u své matky, když se někdo snažil ohrozit její rodinu. Poslední dobou se dostával dost často na druhou stranu jejího uhrančivého pohledu. „Harry je dobrý chlapec. Ale kdyby se Teddymu kvůli němu něco stalo, bude to tvoje vina." Dracovi přejel mráz po zádech. Andromeda dokázala být děsivá, když chtěla. „Uvědom si to, že nebýt Harryho, vůbec bych sem nepřišla. Je to jediná pozitivní věc na celém panství. Takže být tebou se radši starám, abys ho zbavil toho červa jednou pro vždy. A teď se pojďme bavit o počasí," na to se otočila k dovádějící dvojici a už se na Draca ani nepodívala. Teta byla radikální jako vždy.

Draco polkl. Pak se podíval dolů na Harryho, který na něho hleděl s bezelstným úsměvem. Draco mu zabořil prsty do hustých vln, až se v nich úplně ztratil. „Říkala, že mám štěstí, že tě mám." Nebyla to sice úplně přesná citace. Ale pokrývalo to význam jejích výhružek takřka dokonale.

„To je fakt," přitakal Harry. Vzal Draca za ruku, jíž se mu hrabal ve vlasech, stáhl ho dolů, Draco sjel z polosedu a položil vedle něho s pažemi tak, aby Harryho pevně objímaly, dokud neusne.