Dům Severa Snapea byl přesně takový jako jeho bývalý majitel. Na první pohled nudný a uvnitř ponurý. Ani Draco ani Harry neznali vnitřní uspořádání domu, proto se rozhodli nejdříve postupovat společně. Jak mohl každý předpokládat, nejdříve objevili celkem prostorný pokoj s regály pečlivě uspořádaných knih, křeslem, krbem, stolkem s mudlovskou lampou. Regály všude, kam se podíváš. Nikde však žádné osobní věci. Draca to přinejmenším zarazilo. Sice na zdi bylo zavěšeno pár obrazů, ale ty plnily spíš funkci zaplňovat prostor, nic osobního na nich nebylo. Dracova rodina sice také nebyla nijak emotivní, ale přesto byla jejich krbová římsa plná rodinných fotografií a různých drobností, na které si jeho matka potrpěla. Na Snapově krbu stály vyhořelé svícny a hodiny, což bylo chvályhodné. Draca vždy uklidňoval pohled na plynoucí čas.
Harry spíš přisuzoval nedostatek suvenýrů Snapovu dvojitému životu a nedostatku přátel. Draco nad tím zakroutil hlavou. „Tohle nemůže být hlavní pokoj," prohodil. Ještě nedostal tolik odvahy, aby se podíval do sklepa, proto se zdržoval s Harrym a snažil se odhalit temná tajemství učitele lektvarů. Rozhodně to nebylo tak strašlivé, jako představa vloupat se do laboratoře a čekat, že ji podezřívavý profesor neopatřil bezpečnostními kouzly.
Harry se s odhodláním hrdiny rozkročil, dal si ruce v bok a postavil se čelem ke knihovně. Vypadal, jako by se chtěl hned dát do boje proti negramotnosti. Dracovi ten pohled přišel zároveň legrační i podmanivý. „Jak se jmenovala ta knížka, jak jsi ji posledně citoval?" zeptal se zadumaně Harry, přitom stále z bezprostřední blízkosti hypnotizoval hřbety knih, přesvědčený o tom, že jedna z nich je klíčem pro otevření tajného úkrytu.
„Nevím, co myslíš," Draco instinktivně přejel prstem po krbové římse, odporný prach mu zůstal na bříšku prstu. Co mohl jiného čekat? Nikdo tu už dlouho nebyl a i tak, nepředpokládal, že by Snape byl kdovíjaký nadšenec do stírání prachu.
„No tu, jak když nemůžeš být milenec, staneš se zločincem," snažil se Harry osvěžit Dracovu paměť. Ten se však z nějakého Harrymu neznámého důvodu rozesmál. Harry se k němu otočil. „Co je?"
„To není žádná knížka. Je to drama od Williama Shakespeara Richard III.," Draco uvedl věc na pravou míru. S Harrym to však nijak nehnulo, natož aby se zastyděl. Pokrčil rameny. „Stejně to museli vydat jako knížku," stál si na svém.
„Tak hodně štěstí s hledáním," pronesl Draco ironicky. Při pohledu na ohromné množství knih to Harrymu zabere přinejmenším týden hledání, než stejně zjistí, že mu Richard III. v ničem nepomůže. Draco se přiblížil ke křeslu. Neměl v úmyslu se do něho posadit, byl přesvědčený o tom, že by pak bylo jeho oblečení nadobro zničeno množstvím prachu, které muselo na sedačce ležet. Křeslo bylo natočeno ke dveřím, což bylo naprosto pochopitelné. Snape měl tak báječný přehled o tom, kdyby se k němu někdo přiblížil. Nebo to mělo ještě jiný důvod? Z křesla měl přehled o celé místnosti, viděl na knihovnu, s níž si Harry právě hrál. Třeba měl Harry pravdu a za skříní bylo ještě něco dalšího. Ale přímý směr, jakým byl ušák natočen, ukazoval na něco jiného. Na obraz za dveřmi. Pokud někdo do místnosti vstoupil, dveře dokonale skryly obraz na přilehlé zdi. Ale pokud byl v místnosti sám, musel se k němu během dne neustále vracet pohledem. „Co je na tom obraze?" vyrušil Harryho z jeho marného pokusu porozumět uspořádání knihovny. A ten s nadšením přešel k místu, kam Draco ukazoval.
„Dům," řekl zmateně Harry. Proč by si někdo dával na zeď obraz cizího domu? „Dům," zopakoval. Náhle se zarazil. Ta stavba mu přišla nějak povědomá. Zíral na dům a přitom se snažil vzpomenout. Jenže jeho mysl byla najednou úplně zamlžená. Jako kdyby přes všechny jeho vzpomínky někdo přehodil deku. Harry se dotkl obrazu. Při bližším pohledu na něm uviděl více otisků. „Ten dům znám, ale nemůžu si vzpomenout odkud." Otočil se k Dracovi, který se na obraz mračil. Muselo to mít něco společného s Harryho dětství. Ty vzpomínky podlehly zkáze jako první. Draco přistoupil blíž, jestli neuvidí nějaký popis. Nikde nic. Nijak se dvakrát nerozmýšlel a sundal obraz ze skoby. Otočil ho v rukách, na zadní straně k jejich štěstí našel popis. Stálo tam Dům Evansových.
„Tak se jmenovala moje matka za svobodna," promluvil vedle něho Harry.
„Hm." Draco měl podivný pocit. Všechna vodítka v domě vedla k Harrymu. Jakoby tu měl Snape jakýsi památník k Harryho památce. Dracovi přeběhl mráz po zádech. Nechtěl ani pomyslet, co bylo na ostatních obrazech.
„To je vážně ujetý," prohodil Harry. Bylo vidět, že Draco v tom nebyl sám, Harry myslel úplně na to samé. Pak ale Harry pokračoval: „Když mi Snape ukázal svoje vzpomínky, jako moje mamka v nich byla často. A dokonce i Brumbál říkal něco o tom, že mají stejné patrony. Ale tohle už mi přijde vážně ujetý."
Draco k němu vzhlédl. „Jakože Snape a tvoje matka?"
„Ne," vyhrkl Harry. Na to nechtěl ani pomyslet. Chlapci se znechuceně otřásli. Draco si však Harryho ještě jednou potají prohlédl. Ne. Harry měl pravdu. Ale přesto teď Draco viděl celou věc v novém světle. Tady nikdy o Harryho nešlo. Tohle místo bylo zasvěceno matce Harryho Pottera. Najednou všechno dávalo větší smysl. „Jak se jmenovala tvoje matka?"
„Evansová."
„To vím taky," odsekl mu Draco.
„Ty myslíš, že by moje matka byla heslem do Snapeovy tajné skrýše?" zeptal se Harry váhavě. Draco přitakal. „Jmenovala se Lily Evansová." Harry pronesl její jméno a čekal. Díval se kolem sebe, jestli nezahlédne nějaký miniaturní pohyb nebo neuslyší slabé cvaknutí, ale nic se nedělo. Bylo na čase vrátit se k pátrání po Richardu III.
Draco se však nehodlal ještě vzdát. Tohle byl dům, v němž Severus Snape vyrůstal. Žádný z pokojů nepoužíval kromě tohohle jednoho. Za křeslem byly dveře do malé komůrky, kam se vešlo jen jedno úzké lůžko. Jakoby toho víc ani nepotřeboval. A pokud bylo tohle jeho osobní království už od jeho dospívajících let, pak tu chybělo zázemí, v němž by připravoval lektvary. Vyloženě tu chyběla jedna místnost. Draca přestal na dobro zajímat sklep, protože by v něm stejně nic neobjevil. Všechno bylo tady. Takže jaké heslo by si vymyslel pubertální chlapec pro vstup do tajné místnosti a jako dospělý by pak už byl líný ho změnit? Podle posledního zjištění byl hluboce zamilovaný do Harryho matky. Draca napadaly různé možnosti. Nechtěl však Harryho uvést do rozpaků, proto se rozhodl začít nenápadně. Prohlédl si dřevěné boky knihovny, pohmatem našel několik špatně zakrytých rýh provedených nožem. Severus Snape byl podle všeho romantik. Draco cítil, že jde po dobré stopě. Odhodlaný proto se rozhodl pronést: „S M L."
Písmena na první pohled naprosto nevinná, přesto se při jejich vyslovení Draco začervenal. Harry se k němu otočil. „Cos to řekl?" Knihovna lupla. Oba s překvapením vrátili svou pozornost ke knihám, které se uvolňovaly ze svých míst a utvářely hradby kolem dvou obvodových zdí. Prázdná knihovna se přeskupila tak, že vytvořila žebrovaný vstup do zadní místnosti. Samy se jim rozsvítily svícny, jakmile vstoupili dovnitř.
Draco konečně našel, co celou dobu postrádal. Dlouhá místnost obsahovala stůl plný nejrůznějších ingrediencí a prostředků pro tvorbu lektvarů. Jeho umístění bylo, jako umístění spousty věcí v domě, na první pohled nepochopitelné, ale při znalostech Severa Snapea naprosto očividné.
Stůl se nacházel vlevo od vchodu, byl situovaný tak, aby měl člověk celou dobu výhled na svatostánek, který měl před sebou. Harry stál před ním s dost zaraženým výrazem. První, co upoutalo jeho pozornost, byla fotka jeho otce ze školních let ve famfrpálovém dresu. Měl špendlíkem vyškrábané oči, udělané kníry a začernělé zuby. Náctiletý Severus se na něm pořádně vyřádil. Pak byla neskutečná spousta fotografií Lily, Lily a Snapea v nejrůznějším věku. Byli tam už jako malé děti ještě předtím, než nastoupili do Bradavic. Na posledních společných fotkách se však tvářili vážně. Lily vypadala smutně, Severus na druhou stranu překypoval hněvem. Následovaly Harrymu povědomé fotky Fénixova řádu, kde už stála matka vedle Jamese Pottera, který teď už pro změnu nebyl vyretušovaný, jeho obličej byl přímo vypálený. Pod fotkami stála skříňka, na níž spočívaly sešity ze školních let. Harry jeden z nich otevřel. A našel tam rovnou dvojí písmo. Základem byl Snapův jedinečný rukopis a po stranách se na některých listech objevovaly glosy, které tam nejspíš vepsala Lily. Protokoly z lektvarů byly ještě o to pozoruhodnější, kdy se písmo pravidelně střídalo podle toho, kdo měl zrovna prázdné ruce a mohl zapisovat. Dál našel usušená kvítka rostlin, náramek přátelství, matčinu hůlku na krásném podstavci. Musel ji odnést z domu po tom, co našel Lily mrtvou. Byla o něco kratší, než Harryho hůlka, byla jemná lehká a svým způsobem elegantní. Jakmile ji Harry zvedl z podstavce, místností se rozezněla hudba. Harry se polekal a hned položil hůlku zpátky na své místo. Draco k němu přistoupil zvědavý. „Ne," vzal hůlku a vrhl ji Harrymu do ruky. Tichá píseň, která se nejspíš podle textu mohla jmenovat jedině Lily's Eyes, jim vnikala do uší a do duší. Bylo to ještě mnohem děsivější, než si Draco představoval. Ten muž byl Lily úplně posedlý.
„To, to asi stačí," Harry položil hůlku zpátky na své místo. „Už jsi našel, co jsi hledal?" zeptal se Draca. Přikývl. „A ty?" Harry nerozhodně pokýval, rozhodně měl stále o čem přemýšlet. Draco si ještě pro jistotu sáhl do kapsy, aby se přesvědčil, že se nenechal oklamat a skutečně si lahvičku odnáší. „Půjdeme," zavelel nakonec.