Prohlášení: Nevlastním autorská práva na Harryho Pottera, manhwu The Gamer, Star Wars, cokoliv od Blizzardu, Tomb Raider, Assassins Creed, Mass Effect.
Discord: discord . gg/DH8KWPg8jJ
Kniha 2. Kapitola 26. - Svět Živlů
18. 11. 1991 - Bradavice:
Když se Hadrian probudil pondělního rána, vrátil se ke svému obvyklému tréninku karate od půl šesté do sedmi. Po rychlé sprše a převlečení se do školního hábitu, se na skok zastavil i v Hedvábném Dungeonu, jak v duchu pojmenoval speciální dimenze, kde oficiálně vyráběl Akromantulý Hedvábí. Jediný pohled mu stačil na to, aby věděl, že všechno funguje tak, jak má a ve skladě se již nacházely první desetimetrové role hedvábí.
„Díky Merlinovi, Morganě i Maeve, že to funguje tak, jak má. Nyní musím přijít s vlastním zdrojem magie pro výrobní stoly, ale to může počkat, až dokončím celý projekt Abyss Skladu. Nyní je ale důležité, abych získal zpátky veškeré zlato, které na tento projekt padlo," oddychl si Hadrian a následně se vrátil do svého pokoje, odkud sešel do společenské místnosti. Tam na něj již čekali jeho spolužáci a společně se tak vydali do Velké Síně na snídani.
Sotva si naložil jídlo na talíř, snesla se k němu Artemis s Denním Věštcem ve svých pařátech. Aby se k novinám vůbec dostal, musel ji připravit její vlastní talíř s extra usmaženou slaninou, která byla pro Artemis oblíbenou pochoutkou.
„Už jsem ti řekla, že tvá sova je asi jedinou na světě, která takhle hoduje na smažené slanině?" nadhodila Tracey, která tím byla fascinována pokaždé, když se Artemis objevila u jejich kolejního stolu.
„Říkáš to pokaždé, když se tu Hadrianova sova objeví. Ještě chvíli a nechám tě vyšetřit kvůli podezření na problémy s pamětí," rýpl si pohotově Blaise.
„A už je to zase tady," povzdechla si tiše Dafné, když si Tracey s Blaisem začali vyměňovat narážky na účet toho druhého.
„Víš, jak se to říká; co se škádlívá, to se rádo mívá," ušklíbl se Hadrian a spiklenecky na ni mrknul.
„Hej!" otočila se Tracey jeho směrem se vztyčeným ukazováčkem.
„Hej!" ozval se Blaise zároveň s Tracey a měl na tváři výraz, jako kdyby jej měl zradit celý svět.
„Vidíš? Dokonce jsou už i sehraní v mluvě. Zatím jsem něco podobného viděl jen u Weasleyovic dvojčat. Než se nadějeme, budeme jim stát za svědky u obřadu, kde ji nějaký druid sváže ruce stuhou a prohlásí je za doživotní partnery," řekl směrem k Dafné, která souhlasně přikyvovala.
„Zabini není špatná volba, má pár chvályhodných vlastností, ačkoliv není můj typ. Tracey by mohla skončit i s někým daleko horších kvalit," prohlásila zcela vážně a výraz absolutní zrady měla nyní na tváři i Tracey.
„Jen počkej, ty zrádkyně! Tohle ti jednoho dne vrátím i s úroky," slibovala ji hned Tracey.
„A já ti velice rád pomůžu," přidal se Blaise.
„Již znám ty vaše plané sliby," ušklíbla se na ně Dafné, než se otočila na Hadriana, který listoval v novinách. Již si zvykla, že většinu novinových článků ignoroval a zaměřoval se hlavně na zahraniční sekci, které zase téměř nikdo nevěnoval pozornost.
Záhadný masakr na Britských ostrovech!
Drazí čtenáři, jak je našim zvykem, i tentokrát jsme se vás rozhodli informovat o různých zajímavostech z celého světa. Již jsme vás v předchozím článku informovali o řádění Nundu v Egyptě, což si vyžádalo životy několika desítek lidí. Záhadný masakr, o kterém se budeme bavit nyní, připravil o život přibližně tucet lidských životů, ale mimo nich byla zahubeno několik stovek Akromantulí a dalších tvorů a zvířat.
Někteří z vás, kteří se pohybují v textilním průmyslu, si jsou jistě vědomi toho, že na Britských ostrovech mohl Akromantule legálně vlastnit a pro jejich hedvábné sítě chovat pouze jistý Lucius Malfoy, hlava Britské vedlejší rodiny Rodu Malfoyů z Francie. Pokud by byl dostatečný zájem o historii Vznešeného rodu Malfoyů a jejich počátcích, můžeme k tomu připravit speciální článek.
Nyní se ale vraťme k tomu, co se nám podařilo zjistit z různých zdrojů i oficiálního vyšetřování.
Lord Lucius Malfoy poslední dekádu vlastnil monopol na chov Akromantulí a výrobu Akromantulýho hedvábí z jejich sítí, aspoň na Britských ostrovech tomu tak bylo. Když se někdo ze zahraničí pokusil proniknout na Britský trh, velice rychle proti němu byly aplikovány cla a daně v takové výši, že bylo absolutně nemožné cokoliv v Británii prodat.
Je také veřejně známo, že cena Britského Akromantulýho hedvábí je extrémně vysoká, za jeden metr látky si Lord Lucius Malfoy nárokoval celých čtyřicet pět Galeonů, což při dnešním kurzu dělá dvě stě dvacet pět Liber. Pracující člověk s minimální mzdou by musel odpracovat celé dva pracovní týdny, aby si mohl pořídit jeden metr tohoto hedvábí.
Průměrná cena Akromantulýho hedvábí se ve zbytku světa pohybuje kolem patnácti Galeonů, což je třetina toho, co si nárokoval Lord Lucius Malfoy.
Aby toho nebylo málo, nejrůznější testy ukázaly, že kvalita Britského hedvábí byla nanejvýše průměrná a nedosahovala kvality některých jiných celosvětových značek. K výrobě skutečně kvalitního hedvábí je potřeba určitého množství hedvábných sítí, ze kterých se vytvářejí hedvábné nitě. Právě v tomto procesu bylo Britské hedvábí hodně ochuzováno a výsledná látka splňovala jen minimální požadavky k tomu, aby bylo pokládáno za Akromantulý hedvábí. Nepomohlo tomu ani to, že na Britské hedvábí byla použita magie k navýšení jeho objemu. Lord Malfoy tímto způsobem potřeboval jen dvě třetiny počátečního materiálu k vytvoření až dvojnásobného množství látky, které by normálně získal z třikrát většího množství surového materiálu.
Není se proto čemu divit, že následující masakr je tragédií pro tucet rodin, zbytek světa a textilního průmyslu může oslavovat konec jednoho velkého tyrana.
Oficiální zpráva z velice krátkého vyšetřování uvádí, že ochranné bariéry kolem kolonie Akromantulý, kterou Lord Lucius Malfoy vlastnil, byly sabotovány a při jejich zkolabování zahynuli všichni chovatelé, které Lord Malfoy zaměstnával. Pachatele se prozatím nedokázalo vypátrat a nejspíše se to ani nikdy nepodaří, neboť destabilizování ochranných bariér vyvolalo několik magických anomálií, které zamaskovaly veškeré magické podpisy těch, kteří se v okolí kolonie nacházeli v období posledního měsíce.
Během tohoto kolapsu ochranných bariér oficiálně zahynuly i všechny Akromantule a nebylo možné nic zachránit. Proto se Lord Malfoy rozhodl veškeré své licence prodat, aby se tak zbavil závazků, které nebyl schopen od té chvíle plnit.
Neoficiální příběh je o něco zajímavější a skrývá mnoho nezodpovězených otázek. Z výpovědi jednoho nejmenovaného zdroje jsme se dozvěděli, že se velice dobře znal s jedním ze zemřelých chovatelů. Náš zdroj uvedl, že měli k dispozici komunikační deníky, pomocí kterých byli ve spojení kdykoliv to bylo třeba.
Nejmenovaný chovatel mu onoho osudného rána poslal svou poslední zprávu, která obsahovala šokující informaci. Podle chovatele, byly všechny Akromantule zasaženy kletbou Živoucí Smrti! Když jsme se tuhle informaci dozvěděli, okamžitě jsme věděli, po čem pátrat, abychom potvrdili její pravdivost. To se nám také následně podařilo!
Nejenže jsme na místě, kde chovná kolonie dříve existovala, našli známky boje, ale i známky extrémního použití ohnivých kouzel. Lord Malfoy a jeho lidí po sobě neuklidili místo činu tak dokonale, jak si mysleli a z analýzy získaných vzorků můžeme potvrdit, že zde byla tahle kletba skutečně použitá.
Aby toho nebylo málo, dostali jsme se dostatečně blízko k sídlu Lorda Malfoye, abychom zjistili, že jeho chov výstavních a extrémně vzácných pávů bílých, není nikde k vidění. To, co naši agenti mohli spatřit, byla skupinka domácích skřítků, kteří postupně zahlazovali stopy po dalším magickém boji. Zajímavé na tom všem bylo, že na celých okolních pozemcích nebylo jediného živého zvířete a samotná domácí skřítci na svém oblečení nesli erb Starobylého a Vznešeného rodu Blacků, a nikoliv Vznešeného rodu Malfoyů.
V naší redakci nevíme jistě, proč se Lord Malfoy vzdal svých domácích skřítků, když se kletba Živoucí Smrti šíří hlavně mezi prokletou osobou a jeho chovnou zvěří, pokud tedy nedojde k dalšímu šíření infekce mezi zvířaty. Můžeme jen hádat, že Lord Malfoy v tom zmatku a hrozbě, které čelil, zapomněl na použití kletby, se kterou má podle všeho osobní zkušenosti.
Nikdy nebylo nic prokázáno a veškerá vyšetřování byla z nařízení Anglického Ministerstva Kouzel a Ministra Popletala zastavena. I tak některá Ministerstva Kouzel čekají na příležitost, aby mohli Lorda Malfoye vyzpovídat z jeho účasti při útocích na jeho zahraniční konkurenci, při kterých byla použita zrovna tahle kletba.
Náš tým může pouze poznamenat, že je tohle práce Karmy, ačkoliv nás všechny mrzí zbytečná ztráta nevinných životů. Ať už ale Lorda Malfoye proklel kdokoliv, dle síly kletby, na to měl silné magické právo, protože kletba Živoucí Smrti funguje hlavně na zákonech pomsty, kdy Lord Malfoy svého útočníka musel nějakým způsobem poznamenat jako první. Kdo ví, co se děje ve stínech našeho světa, kde se někteří vysoce postavení obyvatelé Anglické společnosti pohybují s vrozenou lehkostí.
- Napsal: Speciální korespondent TV
Hadrian byl seznámen s většinou toho, o čem se v článku psalo, proto nebyl příliš překvapen. Hned si také všimnul, že následující článek pojednával o jeho Obchodní Komoře Ouroboros, která od Malfoye zakoupila veškeré licence na chov Akromantulí a prodej jejich hedvábí. Bylo tam také uvedeno, že s těmito licencemi měla Obchodní Komora získat i veškerou výrobní infrastrukturu, ale ta byla podle jejich zjištění v troskách.
Autor článku položil několik otázek, ve kterých se zajímal, jestli majitel Obchodní Komory bude po Lordu Malfoyovi vyžadovat kompenzace za neúplné předání všeho, co s licencemi souviselo. Také tam uvedl několik dalších faktů, kdy se někteří odběratelé dožadovali okamžitého dodání potřebných látek.
„Proč o tom nebyla v našich zprávách jediná zmínka?" divila se hned Dafné, která mu četla přes rameno.
„Ale byla, hned ten den, co Lucius prodal své licence se uvnitř Věštce objevil malý článeček, kde byl oznámen prodej s tím, že se Lucius hodlá věnovat jiným způsobům výdělku zlata. Dokonce tam byl citován, že prodej Akromantulýho hedvábí pro něj nebylo nikdy výdělečnou operací a je vděčný, že od tohoto podniku může odstoupit," odfrkl si Hadrian.
„A to mu někdo uvěřil? Veškeré hedvábné oblečení na ostrovech bylo ušito z jeho hedvábí a bylo to snad to nejdražší oblečení, které jsem kdy viděla. Proč si myslíš, že nikdo ze starších studentů neprotestoval, když jsi na kolejích rozšířil katalogy Oblečení Zítřka? Za stejný artikl oblečení bys v jiném obchodě zaplatil nejméně pětkrát tolik," kroutila Dafné hlavou a sledovala, jak se Velkou síní začaly šířit řeči o obsahu článků, které si s Hadrianem přečetli.
„Ničemu z tohoto nelze vůbec věřit! Jen počkejte, až o tom uslyší můj otec! Tenhle TV a jeho tým poskoků nám zaplatí za očerňování našeho vznešeného jména!" zuřil hned Draco, kterému někdo tuhle dobrou zprávu oznámil.
„Jak si myslíš, že zareaguje, až se dozví, že Obchodní Komora Ouroboros je moje společnost a k odkoupení licencí jsem využil velice chytrých kliček? Tedy aspoň můj Správce Pokladů využil existujících smluv v tomu, aby Luciuse obral o tolik zlata, o kolik jen mohl," řekl Hadrian tiše s úšklebkem na tváři.
„Pokud byl někdy pochyb o tom, že patříš do Zmijozelu," konstatovala pouze Dafné a vůbec netušila, že jeho umístění do Zmijozelu bylo zajištěno daleko důležitějším faktorem.
oooOOOooo
„Pane Potter-Blacku," oslovil jej profesor Snape zrovna, když se Hadrian zvedal ze svého místa u kolejního stolu. Se svými spolužáky ještě před chvílí dojídal oběd, když nastal čas k návratu na hodinu Dějin Čar a Kouzel s Binnsem.
„Ano, profesore?" vzhlédl Hadrian k muži mnoha emocí, ačkoliv jen zřídka je na sobě dával znát.
„Ředitel Brumbál si s vámi přeje mluvit. Bude vás očekávat o půl druhé ve své kanceláři. Věřím, že cestu tam najdete," oznámil mu Snape, než se zavířením lemu hábitů téměř doslova od plachtil pryč.
„Co ti Brumbál může chtít?" zajímala se Dafné a Hadrian pokrčil rameny.
„Nemám nejmenší zdání," odpověděl a přemýšlel, kvůli čemu si ho k sobě asi tak Brumbál mohl zavolat. Nic jej ale nenapadalo, tak to nechal být. Ať už chci nebo ne, stejně se to za hodinu dozvím. Pomyslel si ještě, než usedl na své místo v učebně historie.
Od chvíle, co Binns začal učit skutečnou historii celého jejich světa, a nikoliv jen vybranou část, na kterou měl přikázáno se soustředit, byly hodiny Dějin Čar a Kouzel jedny z nejoblíbenějších na škole. Nebylo tak ani divu, že poslední vyučovací hodina pondělního dne utekla extrémně rychle.
Pro většinu studentů prvního ročníku to znamenalo konec školního dne a začátek volného odpoledne a večera. Pro členy Studijního Klubu to znamenalo další hodinu studia, během které si navzájem pomáhali se studiem a zhotovením domácích úkolů, které ten den obdrželi.
Hadrian by se ke svým spolužákům velice rád připojil, ale měl asi deset minut na to, aby se dostavil do ředitelovi pracovny. Naštěstí věděl moc dobře, kde se Brumbálovo místo moci nachází, tak mu cesta netrvala nijak dlouho. Když ale dorazil na místo, zjistil, že ve skutečnosti nezná heslo od chrliče, který střežil točité schodiště.
„Sice neznám heslo, ale Brumbál si vyžádal moji přítomnost. Oznam mu prosím, že zde již čekám. Nebo mě můžeš pustit ty sám, mě je to celkem jedno," promluvil Hadrian ke kamenné soše, ze které cítil velice silnou magii. Sotva dořekl poslední slovo, chrlič ožil a ustoupil do strany, přičemž Hadrian zaslechl velice slabé zasyčení, ze kterého sice nebylo nic poznat, ale bylo mu to velice užitečnou nápovědou.
Během chviličky vystoupal schodiště až ke dveřím, na které krátce zaklepal, než bez vyzvání vstoupil dovnitř. Hned byl přivítán nejrůznějšími zvuky mnoha magických předmětů.
„Ředitel není zrovna přítomen, chlapče. Netuším, jak ses dostal přes chrlič před schodištěm, ale věř, že tě pečlivě sledujeme," ozval se jeden z obrazů bývalých ředitelů Bradavické školy Čar a Kouzel.
Hadrian přikývnul na znamení toho, že jeho upozornění bere na vědomí, než si je začal jeden vedle druhého prohlížet. Nestihnul si je prohlédnout ale všechny, protože jeho přítomnost na sebe strhnul nádherně rudý fénix svým krátkým zpěvem.
„Oh, nejsi ty nádherné stvoření," pousmál se Hadrian a několika kroky překonal vzdálenost mezi nimi a pomalu k němu natáhnul ruku, než se zastavil a čekal na fénixovo svolení. Ten s dalším popěvkem sklonil hlavu a otřel se mu o dlaň, stejně jako kočka, když se chtěla mazlit. Hadrian tak strávil několik dalších minut mazlením se s fénixem, který byl velice potěšen pozorností, které se mu dostávalo.
„Jsi stejný jako má Artemis. Taky miluje, když ji hladím na hrudi a pod zobákem," řekl, když skončil s mazlením a podíval se na hodiny, které ukazovaly dobrých pět minut po půl druhé.
„Omlouvám se, ale nevíte, kde je ředitel? Profesor Snape mi oznámil, že si se mnou přeje mluvit a mám zde být o půl druhé. Nyní je skoro šest minut po," optal se Hadrian obrazů na stěnách kulaté pracovny.
„Ředitel Brumbál dorazí tehdy, až mu to všechny jeho povinnosti dovolí. Do té doby se posaď a vyčkej jeho příchodu!" prohlásil jeden z bývalých ředitelů s jistým tónem nadřazenosti, který se Hadrianovi vůbec nelíbil.
„A proč bych měl mrhat svým časem a čekat na někoho, kdo není schopen organizace vlastního časového rozvrhu?" optal se Hadrian provokativně, což část obrazů pobouřilo, ačkoliv velká část z nich se buď usmívala nebo se to snažily skrýt.
„Taková drzost! Za mé doby bych tě nechal připoutat do řetězů a seřezat za takovou neposlušnost!" vykřikl jeden z obrazů.
„A jak dlouho byste asi přežil, až by se Starobylé a Vznešené rody Potterů a Blacků dozvěděly, že jste takhle zaútočil na jejich Primárního Dědice?" rýpl si Hadrian nazpátek.
„Hahaha, taky že nepřežil. Když to ten idiot zkusil naposledy s dcerou rodu Blacků, tehdejší Lord Black jej rozmetal na milion kusů. Dodnes je ve Vstupní síni jistý mastný flek, který skřítci nedokáží odstranit," prohlásil potěšeně Phineas Nigellus Black. Tím také umlčel svého předchůdce i několik dalších obrazů, kteří si mysleli, že jejich pozice ředitele Bradavic jim dává moc a pozici, která je nadřazená všem ostatním.
„Pokud hádám správně podle toho, jak jsi se představil, budeš mladý Hadrian, vnukem Dorei a Charluse, je to tak?" ujišťoval se profesor Black.
„Ano, ačkoliv mě mrzí, že jsem své prarodiče nemohl nikdy poznat. Nicméně tetička Cassiopeia má mnoho příběhů i vzpomínek, kterými mi je představila," odpověděl Hadrian.
„Hmm, magie rodu Blacků vyžaduje, abys měl i jméno spojené s hvězdnými tělesy, pokud máš být Dědic a později i Lord našeho Starobylého a Vznešeného rodu," prohlásil Phineas.
„Hyperion," odpověděl Hadrian a Phineas jeho jméno několikrát zopakoval, než souhlasně přikývnul.
„Silné jméno pro budoucího Lorda Blacka," řekl nakonec a Hadrian si opět zkontrolovat čas.
„Rád bych zůstal a jistě se dozvěděl více, ale odmítám na Brumbála čekat, když tento čas běžně věnuji studiu a pro vyhotovení domácích úkolů," prohlásil a zamířil ke dveřím, kterými přišel.
„Myslíš si, že si sem můžeš jen tak přijít a poté zase odejít? Možná již nejsme naživu, ale to neznamená, že nemáme v Bradavicích žádnou moc!" prohlásil vítězoslavně jeden z nepřátelských ředitelů a Hadrian mohl slyšet cvaknutí zámku.
„Jak dětinské," povzdechl si Hadrian, než se otočil na polici, kde ležel Moudrý Klobouk.
„Můžeš jít, mladý Dědici. Geransel se stal ředitelem díky vydírání ostatních kandidátů, ne kvůli své inteligenci nebo magické síle či zkušenostem," řekl Moudrý klobouk a díky jeho spojení s hradem se dveře otevřely dokořán.
„A proto je Dědic mého rodu ve Zmijozelu, a nikoliv v Nebelvíru," ušklíbl se Phineas, který uznal Hadriana za vhodného kandidáta na budoucího Lorda Blacka.
„Hahaha, těch důvodů je trochu více, Phineasi. Ale tajemství mladého Potter-Blacka jsou jeho vlastními," prohlásil Moudrý Klobouk, než se vrátil ke svému spánku.
oooOOOooo
Hadrian se po ochodu z ředitelovy kanceláře vydal do studijní místnosti, kde odpověděl na několik otázek ohledně jeho návštěvy ředitele, která proběhla bez zmíněného starce s maskou hodného dědečka.
Toho dne naštěstí dostali úkol jen od McGonagallové, který dokázal vypracovat během zbytku studijního času. Ostatní jej zvali ke hře pokeru, ale on měl trochu jiné plány, proto se omluvil a zamířil do svého pokoje. To bylo ale jen na oko, protože v další chvíli stál před obeliskem, který jej přenesl do Světa Živlů.
„Konečně přišel čas na průzkum Říše Sněhu a Ledu," prohlásil a nejenže se vedle něj objevila Glacian, která se nemohla dočkat návštěvy místa, které bylo spojené s jejím živlem, ale na rameno se mu usadila i Artemis, která se tam objevila Merlin ví jak.
„Jste připravené?" optal se ještě, načež Glacian souhlasně štěkla a Artemis zase zahoukala. Bez dalšího slova proto vykročil ke kamennému oblouku, za kterým se ukrývala zimní krajina plná sněhu a ledu.
Sotva prošel vlnícím se závojem, pocítil rázný pokles okolní teploty a příjemně se otřásl, jak ho ledový vánek něžně hladil po kůži. Běžný studený nebo zimní vítr na něj tento účinek neměl, ale tahle krajina byla doslova prosycena Živlem Ledu a nebylo tam nic, co by jej neobsahovalo. Proto se tam cítil jako ryba ve vodě.
Když se tohoto pocitu plně nabažil, začal se rozhlížet kolem sebe. Za jeho zády se nacházel kamenný oblouk s portálem zpátky na rozcestí s mnoha dalšími kamennými oblouky. Dál ale zahlédl ledovou plochu, která signalizovala přítomnost velkého množství vody pod onou ledovou krustou. Před sebou pak mohl v dálce vidět velkou horu pokrytou sněhem i ledovými pilíři. Po pravé straně se rozléhaly sněhové pláně a kopce, zatímco po levé straně mohl v dálce spatřit les tvořená ledovými stromy z velkého množství ledových ostnů různých velikostí.
Udělal sotva několik kroků, když se sněhová pokrývka kousek od něj začala pohybovat a společně s Glacian a Artemis sledovali, jak se před nimi na nohy postavilo první monstrum.
Ice Skeleton
Druh: Nemrtvé/Živlové monstrum
Vzácnost: Normální
Level: 20
HP: 2 000
MP: 200
P-DEF: 100
M-DEF: 300
Info:
- Ice Skeletonje monstrum tvořené kostrou člověka, která byla plně nasycena Živlem Ledu. Živel Ledu je u tohoto monstra tak silný, že slabost proti Živlu Ohně u nemrtvých monster zde nemá žádný vliv.
Loot:
- EXP: 200 - 100 (50% postih za velký level The Gamera)
- Peníze: 10 G
- Ostatní: 1x Kámen Duší; 1x Esence Živlů (1 % + 25 %); 1x Kost 3*!
„Sice má malý level a dá mi jen polovinu zkušeností, ale stačí mi zabít čtyři tyhle kostlivce, abych získal jednu Esenci Živlu Ledu, tedy pokud padání předmětů z monster funguje stejně, jako ve všech ostatních dungeonech," řekl si Hadrian sám pro sebe a sledoval, jak se Glacian aktivně pustila do boje.
Ice Skeleton nebylo zrovna bezbranné monstrum. Ačkoliv nebyl schopen používat magii k samotným útokům, byl schopen z ledu zformovat jednu zbraň, se kterou pak bojoval tak dlouho, dokud mu nedošla magie k udržení ledové formy nebo ho někdo nezničil.
Neboť Hadrian netušil, co všechno za nepřátele tam potká, nechal si v ruce zhmotnit repliku Wukongovy hole a přidal se ke Glacian v boji proti jejich prvnímu monstru v Říši Sněhu a Ledu.
Porazil tuhle ledovou kostru nebylo zas tak těžké a po ověření si získaného lootu, se všichni tři vydali dál po zasněžené krajině. Hadrian věděl, že má jen necelou hodinu na průzkum okolí kamenného oblouku s portálem, protože před večeří měl ještě dvouhodinovou lekci s Amandou. Proto se s žádným bojem příliš nezdržoval a ukončil jej tak rychle, jak jen to bylo možné s použitím minimálního množství magie.
Během průzkumu blízkého okolí narazil na další dva druhy monster. Prvním z nich byla opět kombinace Nemrtvého a Živlového monstra.
Ice Warrior
Druh: Nemrtvé/Živlové monstrum
Vzácnost: Normální
Level: 20
HP: 2 000
MP: 200
P-DEF: 500
M-DEF: 150
Info:
- Ice Warriorje monstrum tvořené mrtvolou člověka, která byla plně nasycena Živlem Ledu. Živel Ledu je u tohoto monstra tak silný, že slabost proti Živlu Ohně u nemrtvých monster zde nemá žádný vliv. Ice Warrior je obdobou Inferi, jen s daleko větší silou a brněním, které Ice Warrior nese.
Loot:
- EXP: 200 - 100 (50% postih za velký level The Gamera)
- Peníze: 10 G
- Ostatní: 1x Kámen Duší; 1x Esence Živlů (1 % + 25 %); 2x Kost 3*; 1x Zbraň/Brnění (25 % + 25 %)!
Při porážce dvou těchto monster se mu podařilo získat jednu velkou oboustrannou sekeru, která pro něj byla nepoužitelná, ale doufal, že ji prodá za nějakou slušnou částku.
Druhý druh monstra se pohyboval ve smečce po pěti, a tak jej ten den čekal zatím nejtěžší boj, ačkoliv to nebylo nic, co by nebyl schopen zvládnout.
Ice Direwolf
Druh: Monstrum/Živlové monstrum
Vzácnost: Normální
Level: 23
HP: 2 300
MP: 230
P-DEF: 250
M-DEF: 250
Info:
- Ice Skeletonje monstrum tvořené kostrou člověka, která byla plně nasycena Živlem Ledu. Živel Ledu je u tohoto monstra tak silný, že slabost proti Živlu Ohně u nemrtvých monster zde nemá žádný vliv.
Loot:
- EXP: 230 - 184 (20% postih za velký level The Gamera)
- Peníze: 12 G
- Ostatní: 1x Kámen Duší; 1x Esence Živlů (1 % + 25 %); 3x Kost 3*; 4x Maso, 2x Tesák!
Porazit smečku pěti ledových pravlků nebylo jednoduché, hlavně když dokázali v boji spolupracovat. Aby toho nebylo málo, dokázali svou srst proměnit v ledové ostny a zabránit tak velkému poškození z utrženého zásahu. Nakonec byli schopní prodloužit své drápy, které byly ostré jako meče. To Hadrian poznal hned, když při vytvoření ledové stěny na svou obranu, ji jeden v pravlků rozsekl jediným útokem své tlapy.
Zde musel použít trochu více magie, než zamýšlel, ale i tak nakonec pětici monster porazil a mohl se těšit z další Esence Živlu Ledu. Hned tuhle esenci využil k registraci nového Avatara pro svou Magickou Dovednost Avatar Ledu. Byl to druhý registrovaný Avatar Ledu, kterého měl. Prvním byl Ice Skeleton, ačkoliv spíše doufal v Ice Warriora, který byl silnější než kostlivec.
Aby mohl samozřejmě registrovat druhého Avatara Ledu, musel tuhle dovednost prvně dostat na vyšší level, což udělal tak, že několikrát vyvolal a odvolal Ice Skeletona. Stálo ho to dost magie, ale nakonec to stálo za to, když po jeho levé straně stála Glacian a po jeho pravé zase Ice Direwolf.
Cestou zpátky ke kamennému oblouku potkal ještě tucet dalších ledových kostlivců a jednoho válečníka. Doufal, že narazí ještě na jednoho válečníka, aby získal i jeho esenci, ale na to mu už nezbývalo mnoho času.
I tak byla ale jeho první výprava do Světa Živlů celkem úspěšná. Za tu necelou hodinku získal čtyři tisíce zkušeností, tři sta šedesát osm zlaťáků, třicet šest Kamenů Duší, osm Esencí Živlu Ledu, přičemž dvě z nich hned použil, takže mu jich zbylo šest. Dále získal čtyřicet devět Kostí tříhvězdičkové vzácnosti, jednu zbraň, dvacet kusů vlčího masa a deset vlčích tesáků.
oooOOOooo
Pondělní lekce s Amandou nebyla běžnou lekcí, jak tomu bylo poslední týdny. Amanda jej přiměla použít téměř všechno, co měl ve svém repertoáru, aby se ona sama mohla inspirovat jeho různými dovednostmi. Rychle se také chopila této příležitosti, aby jej naučila hromadu nových kouzel.
Normálně by na pokročilá kouzla musel počkat pár let, ale to jen z důvodu, že normální Kouzelník nebo Kouzelnice v jeho věku neměli dostatečně velké magické zásoby a bylo by pro ně nebezpečné se taková kouzla pokoušet seslat. On ten problém neměl, ostatně byl Čaroděj s dostatečně velkými magickými zásobami.
Naučila jej tak Depulso a jeho variantu Depulso Maxima. Poté to bylo Accio - přivolávací kouzlo, Aguamenti - formule přivolávající vodu z nejbližšího zdroje. Další variantu, kterou mu ukázala, byla Bombarda Maxima, které při prvním seslání měl hned na desátém levelu, neboť měl již samotné kouzlo Bombarda na maximálním levelu.
Nakonec následovala čtveřice kouzel, dvě z Bojové Magie, přesněji Confringo a Expulso, což byla kouzla vytvářející výbuch, ačkoliv to první za pomocí ohně, a to druhé za pomocí tlaku. Předposledním kouzlem byla formule Defodio. Tohle kouzlo sloužilo k těžení a kopání do země, ale bylo možné jej použít i na člověka, pokud si někdo nepřál, aby to jeho cíl přežil s většinou svého těla v celku.
Posledním kouzlem, které ho Amanda toho odpoledne naučila, bylo Draconifors. Tohle kouzlo spadající do Přeměňování, mělo přeměnit zvolený materiál v miniaturní imitaci draka, ale Amanda mu ukázala, že je to jen základní použití kouzla, které má daleko větší potenciál, než si všichni uvědomovali.
Na konci lekce mu slíbila, že až zvládne všechna kouzla, která nyní zná a dosáhne u nich maximálního levelu, naučí jej další sadu užitečných kouzel. Nakonec zamířili do sprchy, aby se před večeří umyli a převlékli se do školních věcí, vhodných pro účast na večeři ve Velké Síni.
Hadrian se po příchodu do Velké Síně nestihnul ani usadit na svém obvyklém místě, když mu za zády dýchal mračící se Snape.
„Potter-Blacku, co jste nepochopil na tom, že s vámi chtěl ředitel mluvit?!" vyjel na něj Snape.
„Očividně nechtěl, když jsem v jeho pracovně čekal téměř čtvrt hodiny a on se během toho času neukázal. Moji rodiče nezaplatili velké školné jen kvůli tomu, abych mrhal časem čekáním na někoho, kdo není schopen včas přijít na předem naplánovanou schůzku," odpověděl Hadrian chladně a odmítal nést vinu za něco, za co nemohl.
„Jdeme, ředitel již čeká," vyzval jej Snape bez dalšího slova a dlouhými kroky zamířil pryč z Velké Síně.
„Stále ani nevím, co mi Brumbál chce. Aby si k sobě mohl nějakého studenta zavolat, existují jistá pravidla," řekl Hadrian v domnění, že ze svého ředitele koleje něco dostane.
„Nenáleží mi znát důvody našeho ředitele, Potter-Blacku. A co se týče pravidel, rychle zjistíte, že platí jen pro ty, kteří nejsou dostatečně mocní je ignorovat. K vaší smůle, vy tuhle moc nemáte," rýpl si Snape.
Ještě se uvidí, kdo vládne, jakou mocí, Snapee. Jediná fráze a budu mít nad vámi absolutní moc a Brumbál přijde o jednoho svého poskoka. Pomyslel si Hadrian, ale navenek nedal nic znát.
„Lékořicové tyčinky," vyslovil Snape heslo k přístupu ke schodišti do Brumbálovy pracovny. Hadrian se přitom musel mírně pousmát, protože ať už si Brumbál zvolil jakékoliv heslo, on sám jej nepotřeboval znát.
„Ah, Severusi, pane Potter-Blacku, můžete vstoupit," ozvalo se z pracovny přes zavřené dveře.
„Řediteli, vedu ho, jak jste chtěl," začal Snape a místo toho, aby stál po Hadrianově boku, se přesunul spíše ke krbu, odkud mohl vidět na většinu důležitých míst v místnosti. „Pokud mohu navrhnout školní trest, Filch si opět stěžoval na umaštěné vitríny v Síni Slávy," řekl ještě a sledoval, jak na to Hadrian zareaguje.
„Nemyslím si, že by to bylo v tuto chvíli potřeba, Severusi," mírnil jej Brumbál.
Nic jsem neudělal, takže není jediný důvod mi dávat školní trest. Což znamená, že tohle je pouze divadlo k tomu, abych byl Brumbálovi vděčný za to, že mě dostal z nějakého problému. Je to taky způsob, jak mi naznačit, že když o to požádám, dostane se mi z jeho strany pomoci. Jen Morgana ví, co by ale byla jeho cena. Pomyslel si Hadrian.
„Jistě tě zajímá, proč jsem si tě sem zavolal," usmál se Brumbál přátelsky, ale Hadrian na to nijak nereagoval a stále hleděl do jeho tváře bez jediného slova.
„Potter-Blacku, když se vás ředitel na něco optá, tak mu odpovíte!" vyjel na něj Snape po chvilce ticha.
„Až zaslechnu nějakou otázku, a nikoliv konstatování situace, budu uvažovat nad tím, jestli odpovím nebo ne," prohlásil Hadrian a věnoval Snapeovi varovný pohled, ne že by si to starší muž uvědomoval.
„Ach, moje chyba," zvolal Brumbál teatrálně a natáhl se pro sklenici s citronovými dropsy. „Dáte si jeden? Jejich chuť je velice povzbuzující pro chuťové pohárky," nabízel jim, ale oba okamžitě odmítnuli. Snape odmítl, protože věděl moc dobře, se v nich nacházelo a Hadrian odmítl z důvodu, že nechtěl nic riskovat.
„Jaká škoda," zakroutil Brumbál mírně hlavou. „Ale nyní se vraťme k tomu, proč jsme tady. Omlouvám se, že jsem na odpolední schůzku nedorazil včas. Mohu jen říci, že Bradavický hrad má někdy hravou náladu a při cestě na naši schůzku jsem byl veden chodbami dávno zapomenutými a dorazil jsem až dlouho poté, co jsi se rozhodl opustit mou pracovnu," řekl Brumbál v domnění, že si získá Hadriana na svou stranu.
„Pokud vám do toho mohu skočit, řediteli," promluvil Hadrian a počkal, než Brumbál kývne, aby pokračoval. „Rád bych Vás upozornil, že nejsme nijak pokrevně spřízněni a ani mezi námi není přátelství, abyste mi tykal. Pokud si chcete zachovat respekt, tak se s respektem chovejte i k ostatním bez ohledu na jejich věk nebo postavení. Všichni profesoři mi vykají, stejně jako zbytku studentů a od vás očekávám to stejné," prohlásil a vynechal to, že jestli ho bude Brumbál ignorovat a nadále mu tykat, neměl problém jeho kancelář opustit a řešit to přes vyšší instanci, jako byla Školní rada, ačkoliv čím méně o nich, tím lépe.
„Potter-Blacku," začal Snape, ale Brumbál jej hned zastavil.
„Omlouvám se, pokud jsem vás nějak urazil, pane Potter-Blacku. Ve svém věku jsem viděl vyrůstat nespočet generací a s mnoha studenty jsem později navázal přátelské vztahy, stejně jako to bylo s vašimi rodiči. Často zapomínám, že někteří trvají na archaických způsobech, než aby přijali nové a přátelštější způsoby," omluvil se Brumbál, ačkoliv ve skutečnosti to byla nepříliš skrytá urážka.
„Můžeme se dostat k věci? Stále mě čeká známkování několika desítek domácích úkolů," ozval se opět Snape.
„Ano, není nutné mrhat časem," souhlasil hned ředitel školy. „Dneska ráno se v Denním Věštci objevil velice zajímavý článek. Sám bych si jej nevšimnul, kdybych nezaslechl útržky konverzace mezi dvěma staršími studenty. Ani netušíte, jaké bylo mé překvapení, když jsem se dozvěděl o problémech, které potkaly Lorda Malfoye a jeho zaměstnance. Útok proti Lordu Malfoyovi by nebyl tak zvláštní, každý mocný muž má mnoho nepřátel, ale spíše mě zaujalo, kdo nastoupil na scénu hned, co se rozhodl prodat licenci, která mu zajišťovala monopol ve výrobě nejžádanějšího druhu hedvábí v kouzelnickém světě. Musel jsem kontaktovat několik přátel, než jsem si mohl být jistý, ale nakonec se mé obavy staly realitou. Nemusím snad detailně vykreslovat důsledky toho, co se stane viníkovi tohoto celého incidentu. Neboť jste vlastníkem Obchodní Komory Ouroboros, která zakoupila tuhle licenci, jste i hlavním podezřelým, pane Potter-Blacku. Když k tomu přidáme vaši rozepři s mladým panem Malfoyem, kterého jste připravil o jeho právoplatné dědictví, ukazuje to na velice nepříjemnou situaci, do které jste se dostal," prohlásil Brumbál a sledoval, jak Hadrian zareaguje.
„Můžete prosím plýtvat našim časem a konečně se dostat k tomu, proč jsme tady? Zatím jsem zaslechl jedinou otázku mezi vašimi pohádkami a falešnými obviněními. Také bych vás rád upozornil na to, že jako ředitel máte právo si k sobě studenta zavolat jen v případě disciplinárních řízení nebo jiných záležitostí spojených se studentem a jeho studiem. Cokoliv, co se týká záležitostí mimo školu, můžete se studentem řešit jen za přítomnosti jeho legálního magického zástupce nebo opatrovníka," prohlásil Hadrian, protože odmítal hrát Brumbálovu hru.
„Nečekal jsem, že by ses mi přiznal, můj chlapče, ale takhle pohrdat ztracenými životy, kráčíš velice temnou cestou, na jejímž konci tě čeká jen utrpení," začal Brumbál s divadélkem zklamaného dědečka.
„Jak si přejete, řediteli Brumbále. Ještě dneska se Školní rada dozví o této schůzce a obdrží i kopii vzpomínky, aby se osobně podívali na to, jak jejich zvolený ředitel jedná se svými studenty a ignoruje jasně stanovená pravidla. Profesor Snape mě upozornil na to, že je velice rád ignorujete, protože pro muže s mocí pravidla neplatí. V tu chvíli nejspíše zapomněl, že jsem Primární Dědic hned dvou Starobylých a Vznešených rodů. Aby toho nebylo málo, profesor Snape dluží rodu Potterů svůj život. Mluvme o ironii, když jeden muž žije v iluzi, že ho jeho pán ochrání, když finální soud ve skutečnosti vynese samotná Magie!" prohlásil Hadrian a přidal i jasnou výhružku.
Hned, jak to dořekl, se atmosféra v ředitelně změnila. Brumbálovi zmizel ze tváře jeho falešný úsměv, zatímco Snape se natáhl po své hůlce, ke které se nedostal, protože Hadrian kolem sebe na malý okamžik zhmotnil svou magickou auru a přidal k ní ledovou auru svého hlavního živlu.
„Zdá se, že nejste schopen přijmout mé dobré úmysly, pane Potter-Blacku. Vaši rodiče by byli z vašeho chování velice smutní," řekl Brumbál vážným hlasem a Hadrian měl chuť mu do obličeje vmést všechny zločiny, kterými se Brumbál proti jeho rodině provinil, ale moc dobře věděl, že ještě nepřišla ta správná chvíle a pouze by Brumbála varoval před tím, co se na něj chystá.
„Konečně máte aspoň v něčem z části pravdu. Ale není to moje chování, co by je pohoršilo. Pokud jste skončil s planými výhružkami a obviněními, rád bych se vrátil na svou kolej. Rád bych před spaním pokročil se svým studiem, což je ostatně důvod, proč jsem v Bradavicích," řekl Hadrian a byl připraven k odchodu.
„Obávám se, že jsme se nedostali ke všemu, co je nutné probrat. Školní bariéry mě informovaly o vašem časném opouštění školních pozemků, což je v rozporu se školním řádem. Neboť se to děje velice často, budu nucen vám udělit školní trest až do konce školního roku a odebrat vám všechny kolejní body, které jste doposud získal," vytasil na něj Brumbál jednu ze svých zbraní.
„A proč bych u Merlina měl opouštět školní pozemky? Školní řád i chartu jsem si pečlivě prostudoval, abych znal všechny své povinnosti, ale i svá práva. Možná jste to během těch pár minut zapomněl, ale jsem Dědic dvou Starobylých a Vznešených rodů. Když budu chtít opustit školní pozemky, stačí abych to oznámil profesoru Snapeovi nebo profesorce McGonagallové v její roli zástupkyně ředitele školy a ani jeden mě nebude moci zastavit, když budu citovat rodinné záležitosti. Školní radu bude jistě zajímat, proč tenhle aspekt studentských práv zmizel z nejnovějšího vydání školních pravidel, když je to něco, co je ukotvené ve školní chartě a tu mohou změnit pouze právoplatní Dědicové čtyř Zakladatelů," zareagoval okamžitě Hadrian a všichni přítomní věděli, že má pravdu.
„Ochranné bariéry kolem hradu a okolních pozemků nelžou, pane Potter-Blacku," snažil se Brumbál prosadit své důkazy.
„Pak budete muset zodpovědět fakt, jak je možné, že jste nevěděl o trollech, kteří se dostali až do hradu. Nebo jste o nich třeba věděl a zcela ignoroval nebezpečí, které na studenty čeká, když jste je poslal zpátky na jejich koleje. Jaká tragédie, kdyby pod vedením Světlého Lorda Brumbála, bývalého studenta Nebelvírské koleje, zahynul nespočet Zmijozelských studentů. Jeden by se mohl domnívat, že to byl pokus o eliminaci budoucích Lordů s jiným politickým přesvědčením. Nesmíme totiž zapomínat, že nejste jen pouhý ředitel Bradavic, ale i nejvyšší představitel Starostolce, kde máte více nepřátel než spojenců," vytáhl Hadrian jednu ze svých karet.
„Nakonec se ale nikomu nic nestalo, že?" pousmál se Brumbál.
„Jistě, ale nebylo to vaší zásluhou nebo zásluhou vašich profesorů," usmál se Hadrian nazpátek a Brumbál věděl, že v této situaci měl Hadrian navrch.
„To stále nemění nic na to, že jste porušil školní řád a mojí pravomocí je rozhodnout o vašem trestu," vrátil se Brumbál k tomu, co bylo jeho hlavním důvodem toho, proč si tam Hadriana zavolal.
Albus Brumbál dobře cítil růst Hadrianovy magie a doufal, že celoročním školním trestem mu sebere veškerý volný čas a zpomalí tak jeho postup. Už nyní měl Hadrian více magie než většina jeho profesorů a obával se, že pokud jej nezpomalí, za pár let bude mocnější než on sám. A to bylo něco, co nehodlal dovolit. Nedovolil to, když do Bradavic dorazil Tom Riddle a nedovolí to ani nyní.
„A jsou ty vaše bariéry schopné detekovat moji přítomnost ve všech místnostech hradu? Jsou schopné detekovat rodinnou magii, která má skrýt moji přítomnost?" zajímal se Hadrian.
„Dost bylo téhle frašky, Brumbále! Všichni zde víme, že bariéry kolem školních pozemků detekují pouze to, jestli je někdo překročil a jakým směrem, nikdy nebyly schopné identifikovat osobu, která je překročila a stále toho schopné nejsou!" ozval se Phineas Black, který měl dost toho, jak se Brumbál choval k Dědici jeho rodu.
„Phineas má pravdu, Albusi! Dědic Potter-Black může odejít, a to bez trestu, protože se ničím neprovinil. Jakmile odejde, velice dlouze si promluvíme o tvém zneužívání postavení ředitele. Naše obrazy zde nejsou jen kvůli tomu, abychom nynějšímu řediteli radili, ale abychom jej i hlídali a při jednomyslném rozhodnutí i odvolali!" pohrozila mu jedna z bývalých ředitelek.
Hadrian na nic nečekal, jen se oběma obrazům lehce poklonil, než se s úsměvem na tváři rozplynul, jak pomocí Fázování vstoupil do Magické Dimenze, a tudíž zmizel i z dosahu detekce Bradavických bariér. Aby Brumbála ještě více namíchnul, přešel pouze za dveře jeho pracovny, kde se vrátil zpátky do hlavní dimenze, aby sešel točité schodiště.
„Je to již velice dlouho, co se Vznešení Elfové rozhodli někoho učit svým způsobům. Naposledy to byli Zakladatelé a někteří jejich potomci, kterým se dostala tahle čest," ozval se jeden z nejstarších obrazů ředitele, který v době Zakladatelů v Bradavicích studoval, než se vydal na cestu kolem světa, aby se nakonec vrátil do svého jediného domova a ujal se postu profesora magických jazyků, než se nakonec stal ředitelem po smrti Roweny z Havraspáru.
„Vznešení Elfové jsou jen mýtus a nikdo je neviděl celá tisíciletí," odmítal Brumbál vysvětlení jednoho ze svých předchůdců.
Jak dlouho ještě vzdělání budoucích generací může upadat? Jak dlouho bude můj milovaný domov ve spárech mocichtivých politiků? Mohu jen doufat, že se mladý Dědic chopí moci dříve, než bude příliš pozdě a zvrátí tento úpadek naší společnosti. Pomyslel si jeden z prvních ředitelů a netušil, že podobné myšlenky mělo i mnoho jeho nástupců.
Ještě, než se Hadrian vrátil na kolej, teleportoval se do Londýna za SilverHookem, aby mu předal truhlici s chodem do skladovacích prostorů s rolemi hedvábné látky. Neboť se již dříve dohodli na tom, kdo bude zodpovědný za distribuci hedvábí, nemusel nic říkat, a tak byl mimo Bradavice jen pár minut.
Když toho večera usínal, rozhodl se přijít s novým plánem. Snape měl v něčem pravdu. Jen ti se skutečnou mocí mohou ignorovat pravidla. Proto se rozhodl, že v následujících týdnech každý volný okamžik využije k farmení zkušeností v jemu dostupných dungeonech.
oooOOOooo
20. 11. 1991 - Egypt:
Cassiopeia si překryla ústa bílým kapesníčkem, když se k ní blížil vítr plný písku. Pokud neměla něco příliš v lásce, tak to byla neschopnost použít magii ke zlepšení svého pohodlí. Nicméně místo, ke kterému mířila, bylo obklopené speciální bariérou, která v následujících dvaceti sedmi metrech vytvářela magicky negativní prostor.
V tomto prostoru nebylo možné použití žádné magie a veškeré aktivní očarování předmětů bylo potlačeno. Ačkoliv by si ráda myslela, že to byla Gellertova genialita, která tohle umožnila, opak byl pravdou. Ochrany kolem pyramidy, ke které mířila, byly tak staré, že o nich neexistovaly žádné ucelené informace, jen pár povídaček a domněnek.
Pyramida královny Nefertiti byla stále skrytá celému světu a ani ten kouzelnický o ní neměl z velké části ponětí. Tuhle pyramidu během svého tažení světem objevil Gellert, když pátral po magických místech moci a pradávných artefaktech, které by mu pomohli v získání nadvlády nad celým světem. Díky svým ochranám a neznámé poloze, byla tahle pyramida dokonalým místem pro pořádání válečných porad.
„Lady Cassiopeia, již vás a ostatní Generály očekáváme," přivítal ji muž v bílém hábitu se stříbrným vyšíváním.
„Masude, ráda vidím, že se stále těšíš silnému zdraví," přivítala se Cassiopeia s mužem, který zastával i roli kněze chrámu, který se v pyramidě nacházel.
„Požehání Bohů, kterým sloužíme, má Lady," odpověděl Masud.
„Věk Bohů je již dávno za námi, můj drahý Masude. Buď přišli o svou moc, byli uvězněni, zničeni nebo jejich moc pohlcena jinými Bohy," povzdechla si Cassiopeia.
„I tak se k našim Bohům stále modlíme v naději, že se jejich síla jednoho dne vrátí a opět nastane Zlatý Věk Magie a Zázraků," odvětil Masud.
„Ve Zlatý Věk Magie doufáme my všichni a Gellert zahlédl možnou šanci. Oba ale víme, že jeden muž toho nezmůže mnoho, hlavně když mu v cestě stojí mocní nepřátelé," souhlasila Cassiopeia a Masud se usmál.
„Pokud Lord Gellert viděl šanci příchodu toho, jenž nás dovede do Zlatému Věku Magie, pak není čas ztrácet čas. Čím dříve začneme pokládat pevné základy, tím větší šanci na úspěch budeme mít," prohlásil Musad potěšeně a odvedl Cassiopeiu do podzemní zasedací místnosti.
Ačkoliv se to na první pohled nezdálo a pyramida Nefertiti svou velikostí nepřevyšovala tu největší známou v Gíze, její vnitřní a podzemní prostory byly obrovské. Bez velkých problémů tam mohlo bydlet až tři tisíce dospělých lidí. Podzemní magické farmy a rezervoáry vody na chov ryb i pro uschování pitné vody, byly jistým zázrakem magické vynalézavosti a člověk by velice těžko hledal více jak půl tuctu míst, které se mohly chlubit něčím podobným.
„Za posledních čtyřicet let jsme museli rozšířit naše sklady hned třikrát a museli jsme pořídit obrovské množství truhlic s maximálním rozšířením prostoru uvnitř. Nyní jsme schopní poskytnout dva roky jídla pro tolik lidí, kolik jich měl Lord Gellert v době své největší expanze. Naše zásoby zlata, drahých kovů i magických drahokamů a krystalů se zmnohonásobily. Pomohl tomu i fakt, že jsme často rychlejší než goblini a jejich týmy Odeklínačů v proniknutí do nově objevených hrobek a zapomenutých chrámů. Posvátné předměty jsou vystaveny v menších chrámech, které jsme vyčlenili pro zapomenuté Bohy a dávné vládce," chlubil se Masud a Cassiopeia byla velice spokojená s tím, že aspoň někdo z Třinácti Generálů stále pracoval pro vizi, kterou jim Gellert tak dávno nastínil.
„Vždy jsem tvrdila, že krev Blacků v sobě nese tajemství věčné krásy, jinak není možné, abys vypadala tak mladě i po tak dlouhé době," prohlásila postarší žena se silným přízvukem.
„Ty naopak vypadáš, že se sotva držíš při životě, Zabel," rýpla si Cassiopeia a přátelsky mladší ženu objala.
„Ne všichni jsme měli štěstí na starší bratry, kteří využili své politické moci k lehčímu trestu. Dvacet let v tom Italském podmořském vězení z člověka vysaje sto let života," řekla Zabel a ukázala na další ženu, která již seděla u stolu a zasněně si prohlížela staré fotografie.
„Serafina seděla o pět let déle než já. Víš, že já nikdy nebyla žádná kráska, takže se za mnou moc mužů neotáčelo, ale ona to neměla lehké. Ti parchanti si z ní udělali sexuální hračku a jen myšlenky na to, že Gellert stále žije, ji bránily v sebevraždě," řekla Zabel tiše.
„Nemusíš šeptat Zabel. Každé z těch prasat nakonec litovalo, že se na mě někdy vůbec dotkli. Magie si na zločiny proti ní velice dobře pamatuje a nejenže každý z těch parchantů přišel o sedm let života, ale i o polovinu zbývající magie, která na mě přešla v okamžik jejich smrti. Pár jich stále žije, ale nikdy jsem nebyla mocnější. Ať už nás Cassiopeia svolala z jakéhokoliv důvodu, již se nebude opakovat situace, kdy naše opozice bude mít více Mágů!" prohlásila Serafina de Luca, která své utrpení proměnila ve výhodu.
„Je pomalu čas, aby dorazili i ostatní," konstatoval Masud a svým pohledem zabloudil ke vstupním dveřím, za kterými vycítil přítomnost hned třech nově příchozích.
„Olivio, než projdu těmi dveřmi, chci tvé ujištění, že pokud nebudu souhlasit s tím, do čeho mě tetička Vinda namočila, necháte mě odejít živého a jen bez vzpomínek na to, co se tu stalo. Doma na mě čeká žena, kterou miluji a dcera, která nemá daleko do dospělosti, a ještě pár desítek let bych ji rád chránil před nebezpečím světa," ozval se muž, který nebyl původním Generálem a své místo pouze zdědil.
„Máš mé slovo, Andresi, ale litovat této cesty nebudeš. Nejsme ztělesněním zla a nikdy nám nešlo o genocidu mudlů, mudlorozených a magických ras, jak tomu chtěl ten idiot Voldemort," ujišťovala jej o něco starší čarodějka, u které by Hadrian viděl jasnou podobnost se svou spolužačkou Millicent.
„Mluv za sebe, Olivio. Kdyby to bylo na mě, velice rád bych se postaral o genocidu všech Mozkomorů a těch, kteří je rádi používají k mučení a eliminaci politické konkurence," prohlásil druhý muž z trojice nově příchozích.
„Lorde Rosiere, vítejte v našem kruhu. Jménem rodu Blacků vám přísahám, že ať už se rozhodnete k nám přidat nebo ne, nebude vám žádným způsobem ublíženo. Gellert tyhle prostory zabezpečil tak, že ať už se tu budeme bavit o čemkoliv, nebude možné o tom mluvit v přítomnosti kohokoliv cizího," ujišťoval jej hned Cassiopeia.
„Madame Blacková, vaše ujištění ulevilo mé mysli," pousmál se Andres.
„Nebýt Cassiopeii, tak nás tu nejméně polovina není. Je dobré vidět, že neztratila své umění se slovy," vstoupil do místnosti další muž, který za posledních čtyřicet let téměř nezestárl.
„A mě obviňují, že mi v krvi koluje tajemství věčné krásy. Salamone, téměř vůbec jsi nezestárl," přivítala jej Cassiopeia.
„To se tak stane, když je někdo třicet let chycen v časovém víru. Obávám se, že můj bratr a synovec takové štěstí neměli a jsem poslední žijící Bathory," vysvětloval Salamon svou mladou podobu.
„Proto tě nebylo k zastižení. Jinak mi mimochodem stále dlužíš těch patnáct zlatých," prohlásil mohutný muž, který převyšoval všechny přítomné.
„Doufal jsem, že jsi zestárl a dávno zapomněl, Mikhaili, ale tvá paměť ti stále slouží," zasmál se Salamon, který z kapsy vytáhl menší váček s mincemi, který mu hned hodil.
„Zestárl jsem a na mnoho zapomněl, ale na nesplacené dluhy si pamatuji velice dobře," odpověděl Mikhail, než se otočil na Cassiopeiu. „Rád tě zase vidím, má drahá Cassiopeio. Když jsem v tom Anglickém odpadu, co pokládají na národní noviny, viděl tvůj návrat, věděl jsem, že nebudeme muset čekat příliš dlouho," prohlásil a jemně ji políbil ručku. Na to, jak byl Mikhail statný muž, který měl sílu nejméně třech normálních mužů, byl jeho dotyk lehký jak dotyk motýlích křídel.
„Nemusíš ji skládat poklony. Odmítla tě před padesáti lety a nic se na tom jistě nezmění, hlavně když osobně zaučuješ všechna děvčata v těch svých nevěstincích," řekla jedna ze dvou nově příchozích žen.
„Suzano, Mikoto, ráda vás opět vidím," přivítala je hned Cassiopeia a Masud povolal pár sluhů, aby na stoly donesli občerstvení s čerstvou vodou a vínem.
„Kdo ještě chybí?" optala se Mikoto po tom, co se rozhlédla po všech přítomných.
„Suharto a Orfeo jsou již na cestě a budou zde do dvou minut," oznámil jim pohotově Masud.
„To je dobře. Konečně jsme tu všichni, ačkoliv zde vidím jednu novou tvář. Doufejme, že nebude jak Vinda, která vždy viděla vše jen v černé a bílé a ignorovala veškeré ostatní odstíny a barvy," rýpla si mírně Mikoto do Andrese.
„Má teta nebyla snadná žena, ale vždy ke mně chovala náklonost a jen kvůli tomu, co mi dala, jsem tady, jinak bych tuhle část jejího odkazu plně ignoroval. Nepoklekl jsem před Temným Lordem ani před Brumbálem a nehodlám pokleknout ani před nikým jiným," oznámil Andres.
„Žádný strach. Někteří tady sice rádi klekají na kolena, ale to úplně z jiného důvodu," ušklíbla se Suzana.
„Vidím, že je tu již živo a jako vždy jdu kvůli někomu pozdě," vstoupil do místnosti Orfeo, kterého následoval Suharto s lehce oteklým rtem.
„Suharto, ty se nikdy neponaučíš, že?" optala se Zabel pobaveně a menší zranění mu hned vyléčila.
Až na Andrese všichni věděli, že Suharto velice rád Orfeovi připomínal, jak se jednoho rána probudil v posteli nejen s jeho ženou, ale i oběma dcerami a jedním synem, které svedl k divoké orgii.
Masud toho využil, aby třikrát tleskl. Všichni sluhové se okamžitě odebrali ze zasedací místnosti a zavřely za sebou dveře, načež se aktivovaly dodatečné bariéry. Nyní je nikdo nemohl odposlouchávat, odhalit jejich polohu nebo mít na Generálech magii, která by je nějak ovlivňovala.
„Tímto bych vás rád oficiálně přivítal pod pyramidou královny Nefertiti. Nechť vás Bohové chrání před těmi, kteří nám budou bránit v nastolení Zlatého Věku Magie!" prohlásil Masud a kývnul na Cassiopeiu.
„Neboť zde máme nového člena, v rychlosti vysvětlím úlohu Třinácti Generálů, kteří sloužili pod Lordem Magie, Gellertem Grindelwaldem," začala Cassiopeia a dala se do vysvětlování toho, co všechno měli Generálové na starosti, ať už to byl nábor, trénink, logistika nebo špionážní mise.
Andres zaujatě poslouchal všechno, co Cassiopeia říkala a byl docela překvapen. Myslel si, že Grindelwald chtěl pouze ovládnout svět, ale když nyní znal nová důležitá fakta, byl si vědom toho, že celý konflikt nebyl tak jednoduchý, jak se zdál. Cassiopeia mu prozradila, že Gellert měl skutečné vize budoucnosti a jeho celé tažení bylo ve snaze zabránit tomu, co se nakonec stalo.
„Gellert viděl dva mocné výbuchy mudlovských bomb, které měly sílu zničit i naše nejsilnější bariéry a clony. Chtěl tomuto zabránit převzetím vlády nad veškerou vojenskou silou světa, ale naše opozice byla silná. Když Američané shodili atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, při výbuších a následujících následcích zahynulo téměř devadesát procent magické populace Japonska. Je to již přes čtyřicet pět let a náš počet stále nedosahuje ani čtvrtinu původního obyvatelstva," prohlásila Mikoto a na minutu tam zavládlo hrobové ticho.
„Proč jsme tady? Ta mudlovská verbež od té doby vynalezla daleko silnější zbraně a bomby. Dokonce přistáli i na Měsíci. Moje kontakty mě dokonce upozornily na to, že experimentují s těmi svými satelity na oběžné dráze a mají v úmyslu vyzkoušet vojenské využití při vrhání vesmírných kamenů z oběžné dráhy," optal se Mikhail.
„Svolala jsem vás, abych vás požádala o pomoc. Již jsem o tom mluvila s Gellertem, který souhlasil, že můj prasynovec bude potřebovat veškerou pomoc, kterou mu budeme schopni poskytnout. Měl vizi, která ukazovala na to, že Hadrian Potter-Black, má potenciál nás dovést do Zlatého Věku Magie. Upřímně netuším, jak by něco takového chtěl dosáhnout, ale Gellert se ve svých vizích nikdy nespletl," oznámila jim.
„Ten Hadrian Potter? Ten Chlapec-který-přežil? Budoucí nástupce Albuse Brumbála, kterého se v posledních měsících Brumbál zřekl a podsvětím se šeptá, že od něj stáhl své ochranné ruce?" ujišťoval se Fergus Brennan.
„Hadrian přísahal, že Brumbál mu zaplatí krví za zločiny proti jeho rodině. Mnoho z vás to neví, ale Brumbál ho ukryl u jeho mudlovských příbuzných, přičemž kolem jejich domu vybudoval bariéry krve, když použil rituální oběť jeho matky, která jej ochránila před Voldemortem a jeho kletbou smrti. Kdyby ho tahle bariéra měla pouze chránit, nebylo by to tak špatné, ale Brumbál původní ochranu překroutil a její existence si vyžadovala krvavou oběť. Hadrianova teta z matčiny strany během deseti let přišla hned o několik nenarozených dětí," oznámila jim jeden z důvodů, proč tolik Hadrian Brumbála nenáviděl a hodlal jej za to zničit.
„Bastard!" zahřměl Mikhail a udeřil pěstí do stolu, až se země pod jejich nohama lehce otřásla.
„Aby toho nebylo málo, Hadrianova teta, kterou měli všichni za mudlu, je ve skutečnosti kouzelnice, které Brumbál zapečetil magické jádro. Jaký k tomu měl důvod, nikdo z nás netuší, ale výsledkem je, že dlouhé roky nenáviděla svou magickou sestru a později i Hadriana, když ho Brumbál svěřil do její péče," prozradila jim další informaci.
„Všichni víme, že Brumbál má plány, které se táhnou dlouhé roky. Již v jejich mládí byli s Gellertem milenci a uzavřeli pokrevní pakt. Jak se později ukázalo, Brumbál byl schopen tento pakt obejít a Gellerta uvěznit, čímž ukončil naše tažení. Již před Gellertovým prvním uvěznění jej všichni prosili, aby ho šel zastavit, protože kolovaly řeči o tom, jak ho jednou již porazil, ale ten parchant nikdy nevstoupil na bojiště, pokud nebylo jisté, že je vítězství na dosah ruky. Do dnešního dne nevěřím, že to byl Brumbál, kdo Gellerta porazil," řekl Salamon.
„Brumbál použil mocnou magii ke skrytí toho, co se během Gellertovy porážky skutečně stalo. Byl mi nicméně schopen říci, že to nebyl on, kdo zabil Alistara Moodyho, který s Charlusem Potterem a Arcturusem Blackem tvořili tým, který otočil směr našeho tažení. Několik útržkových zpráv hovořilo o tom, že se s nimi Gellert střetl ve smrtelném souboji, proto jsem byla velice překvapená, když dalšího dne byl Moody mrtev a Charlus s Arcturusem nemohli mluvit o tom, co se tam toho dne skutečně stalo," povzdechla si Cassiopeia.
„A nyní chceš, abychom se postavili za Dědice těchto dvou Lordů? Stovky našich bratrů a sester padlo jejich magií," optal se Suharto.
„S bratrem jsme stáli na opačných stranách války, a přesto jsem ho nikdy nepřestala milovat jako svého bratra. Také s odstupem času mohu přiznat, že poslední dva roky války nebyly o dosažení našeho cíle. Z našeho tažení za svobodu našeho světa se stala krvavá válka a chaos, kde se obě strany snažily způsobit co největší škody. Vůbec tomu nepomohlo, když Gellert mezi své muže naverboval ty nejhorší zločince, ke kterým se byl schopen dostat," přiznala Cassiopeia a nebyl nikdo, kdo mohl vznést slovo proti, protože věděli, že měla pravdu.
„Co po náš tedy žádáš? Sama jsi na začátku řekla, že mladý Hadrian o tomhle nic neví a ty netušíš, jestli má vůbec nějaké plány zahrnující zbytek kouzelnického světa," optala se Serafina.
„Navrhuji částečnou mobilizaci a aktivaci našich agentů ke sběru informací. Během nadcházejících svátků hodlám vzít Hadriana ke Gellertovi a seznámit je. Když už nic jiného, žádám o vaši pomoc ve zničení Albuse Brumbála, jeho vlivu a odkazu. Pak jsou tady ještě svobodní Smrtijedi, ale ti se bez jasného vůdce k ničemu mít nebudou," odpověděla.
„Když už nic jiného," ušklíbl se Orfeo.
„Netuším, jestli se chci plně zapojit do toho, co plánujete, ale prozatím vám přislíbím svoji pomoc. Brumbál je trnem v oku mnoha lidem a pokud je pravda vše, co madame Blacková řekla, jeho zločiny proti magii nesmí zůstat nepotrestané," ozval se Andres.
„Já jsem ti říkala, že se nemusíš obávat a nejde nám o ovládnutí světa," rýpla si Olivia do mladšího muže.
„Aspoň dokud je opozice stále silná," řekla Suzana.
„Je nutné svolat oficiální hlasování nebo všichni souhlasíme s částečnou mobilizací a zahájením shromažďování informací?" optal se Masud.
„Pokud je něco, na čem se shodneme všichni, je kompletní anihilace Albuse Brumbála!" prohlásila Zabel.
„Nějakou dobu to bude trvat, ale odhalíme každé jeho tajemství," souhlasil Mikhail.
„Čas je něco, co hraje v náš prospěch. Brumbál rozhodně nemládne a chvíli potrvá, než mladý Potter-Black dosáhne aspoň částečky svého potenciálu," řekl Masud.
„Hehehe, můj prasynovec je daleko mocnější, než si dokážete představit. Je to sotva několik měsíců, co mu bylo jedenáct let a již dosáhl úrovně Čaroděje. Za pár let z něj bude Mág a nedivila bych se, kdyby nedosáhl i úrovně Arci-Mága do svých jednadvaceti let," vypnula se pýchou.
„To abych do Anglie vyslala svou vnučku Saradu," mrkla na Cassiopeiu Mikoto.
„Hadrian je dědic dvou Starobylých a Vznešených rodů, takže se na něj vztahují trochu jiná pravidla než na obyčejné muže. Ne že by v kouzelnickém světě existovaly zákony zakazující mít více jak jednoho partnera nebo partnerku. Pouze tyhle praktiky ustupují v přibývajícím počtu mudlorozených a jimi dotažených zvyků a sociálních norem," řekl Fergus a litoval, že jeho dvě dcery byly již dost staré na to, aby měly vlastní rodiny a zdravé syny, ne že by si chtěl na své vnuky stěžovat.
„Pokud má někdo k mému prasynovci nejblíže, je to tady Lord Rosier. Jeho dcera Amanda je častým tématem, o kterém se Hadrian ve svých dopisech zmiňuje. Pokud si dobře vzpomínám, chtěl znát podrobnosti okolo rezonance magie dvou lidí a jaký to má vliv na jeho předčasnou pubertu," ušklíbla se Cassiopeia a Andres netušil, jak se na to má tvářit.
Na jednu stranu se tu bavilo o velice mocném muži, který měl před sebou zářivou budoucnost, ať už po politické nebo magické stránce. Na druhou stranu to byla jeho dcera, jeho dokonalá princezna, o které nechtěl myslet jako o dospělé ženě schopné sexuálních aktů.
„Pokud mohu říci něco, jako otec pěti dcer?" připoutal k sobě Orfeo Andresovu pozornost. „Nikdy jsem o nich nepřestal přemýšlet jako o svých princeznách, ani v den kdy jsem je odváděl k oltáři nebo v rukách držel svou první vnučku. Já osobně jsem vychoval své dcery tak, aby si šly za tím, co skutečně chtějí a poskytl jsem jim veškeré prostředky, aby se byly schopné bránit všem, kteří by je chtěli zneužít. Osobně jsem jim pomohl zakopat těla dvou parchantů, kteří si mysleli, že jim mohou ublížit, ale když našli toho správného partnera, získal jsem vhodné spojence, kteří nemají problém se chopit lopaty a pomoci mi těla dalších parchantů zakopat se mnou," řekl mu Orfeo a Andres pochopil, co mu tím chtěl říci.
„Pokud jsme se tedy shodli na následujících krocích, následujte mě do našeho trezoru, abych vám mohl předat nejen potřebné finance, ale i potřebné složky spících agentů, kteří čekají na prvotní kontakt," vyzval je všechny Masud a pokud je všechny porážka před čtyřiceti šesti lety něco naučila, byla to schopnost se skrývat ve stínech a zdokonalování možných plánů, ve kterých se skrývaly další plány, a i tyhle plány měly své tajné plány.
Takže zatímco Brumbál přemýšlel nad způsoby, jak zabránit Hadrianovi v dalším růstu, v daleké zemi se daly do pohybu plány zdokonalované poslední čtyři desetiletí. Ani v těch nejdivočejších snech si Brumbál nepředstavoval, že svými machinacemi a plány na ovládnutí světa z pozadí politické arény, stvoří nového nepřítele, který bude mít pomoc těch, které dávno považoval za poražené a zapomenuté.
oooOOOooo
22. 11. 1991:
Hadrian si pátečního dne docela oddychl, když odcházel z poslední vyučovací hodiny. Ten den nedostali žádné nové úkoly a všechny ostatní z týdne měl již vypracované, takže nikdo ze Studijního klubu se nemusel zatěžovat další hodinou studia.
Normálně by měl ještě dvě hodiny tělocviku se svými spolužáky v Klubových prostorech, ale z toho se pro ten den omluvil. Již nějakou dobu nebyl zkontrolovat Magický les, hlavně jeho nové obyvatele, jak se jim daří. Zároveň se hodlal zastavit i u SilverHooka a ověřit si, jak jsou na tom s plněním závazků vůči těm, kteří po nich žádali Akromantulý hedvábí.
Aby toho nebylo málo, od úterního rána se opět pustil do rychlého farmení dungeonů. Neboť neměl k dispozici žádný, kde by měl dostatek monster se stejným levelem, rozhodl se pondělní noci investovat poslední Perks bod do Ranče Monster, kde otevřel nový ranč, který byl zaměřený na kultivaci monster k získání zkušeností.
Když tam nakonec úterního rána zamířil, stanul před rozcestím, odkud vedla nová cesta k dalšímu ranči. Ten u sebe neměl skladiště, jako chovný ranč, místo toho se tam nacházela ohrada uvnitř ranče, kde mohl vpustit specifický počet monster k jejich porážce. Nejlepší na tom bylo, že level monster nemohl přesáhnout jeho vlastní level. Další výhodou pak ještě bylo, že vzácnost monster zůstala na Normální, takže mu nehrozilo, že by čelil Elitnímu monstru nebo Bossovi.
Ranč pojal maximálně dva tisíce monster, ale tolik jich zabít nebyl schopen, ne za ten čas, který měl každé ráno k dispozici. Možná kdyby měl více času, jako právě pátečního odpoledne nebo o víkendu, jistě by se mu to podařilo bez větších problémů.
Nevýhodou jatečního ranče zase bylo, že ze zabitých monster mohl získat jen zkušenosti, peníze a Kameny Duší. Netušil, jestli se to v budoucnu změní s vyšším levelem perky nebo s vyšší úrovní monster, ale aspoň nemusel řešit uskladnění všech těch předmětů, ne že by na nové podobě Abyss Skladu stále nepracoval.
V úterý ráno se mu podařilo zabít dvě stě dvacet Akromantulí, zatímco o den později to bylo již dvě stě čtyřicet Akromantulí. Díky získaným zkušenostem za ty dva dny dosáhl potřebné hranice na dosažení dvacátého osmého levelu. Ve čtvrtek a pátek ráno zabil po dvě stě padesáti monster, ze kterých získal celkem dalších sto čtyřicet tisíc zkušeností.
oooOOOooo
Když se teleportoval do Magického Lesa, bylo to jako kdyby se objevil úplně v jiném podnebném pásu. Ačkoliv za hranicemi lesa vládla zima a všechno halila sněhová pokrývka, v jeho lese panovala příjemná letní teplota a veškeré stromy byly v plném rozkvětu. Již nějakou dobu tam nebyl, proto byl docela překvapený, když si ověřil postup svého úkolu spojeného s Magickým Lesem. Oba vedlejší cíle měl splněné i přes fakt, že tam nezasadil všech pět magických keřů, jak se po něm žádalo.
Důvod k tomu ale spatřil jen o minutku později. Přilétly k němu totiž drobné keřové víly, kterých byla celá kolonie. Beze strachu jej odvedli do míst, kde se usadily a on hleděl na tři tucty různých magických keřů, kolem kterých poletovaly další keřové víly. Dokonce spatřil, jak trojice keřových víl chytila nějakého červa a odnesly jej na nedaleký strom, kde se usídlila rodinka Kůrolezů.
„Pojď!" promluvila na něj největší z keřových víl magickým hlasem a on ji následoval ke kruhu z drobných kamínků, mechu a celé řady magických hub. Hadrian netušil, co od něj žádají, když jej donutila zastavit se uprostřed kruhu, ale než stihnul otevřít ústa, jeho okolí se změnilo a on si připadal, jako kdyby obrovskou rychlostí letěl někam pryč od země.
Nějakou chvíli stoupal do značné výšky, než se rozlétl směrem na jih od Britských ostrovů, ačkoliv je měl stále na dohled. Vůbec nechápal, co se to s ním děje, protože cítil, jak jeho tělo je stále v jeho Magickém Lese, zatímco jeho mysl letěla do cíle, který zatím neviděl. Nakonec ale pocítil, jak prolétl skrze nějakou bariéru a před očima se mu zjevil obrovský létající ostrov s ještě větším stromem uprostřed lesa, který pokrýval každý milimetr ostrova.
„Pojď!" zaslechl znovu, ale tentokrát to byl ženský hlas plný moci, před kterou ta jeho byla jen kapka v moři.
Než se mohl kolem sebe pořádně rozhlédnout, přistál na pařezu, který měl v průměru více jak pět metrů. Všimnul si, že kolem něj jsou snad tisíce nejrůznějších keřových, květinových i stromových víl. Jeho pohled ale zamířil vzhůru na vrcholek schodiště, kde se nacházel velký dřevěný trůn pokrytý květinovými vzory. To ale nebylo tak důležité jako osoba, která na něm seděla.
Hadrianovi stačila jediná vteřina k tomu, aby si uvědomil, kde se nachází a okamžitě bez jediného slova poklekl.
„Vstaň, mladý Peverelli, nyní jsi zde mezi přáteli," vyzvala jej Královna všech Víl.
„Omlouvám se, Vaše Výsosti, ale jsem Potter-Black," odvážil se promluvit a mezi přihlížejícími vílami do docela zahučelo tichým hovorem.
„Ano, takové neseš jméno, ale není to, kdo skutečně jsi. To ale pochopíš jednoho dne sám pochopíš," odpověděla legendární Morgana le Fay, napůl Člověk, napůl Fae, ačkoliv nyní se těšila titulu Nižší Bohyně.
„Zavolala jsem tě, abych ti poděkovala, mladý Peverelli. Ve světě smrtelníků jsou mé víly velice zranitelné a často přehlíženy a považovány za otravný hmyz. Tím, že jsi zachránil jednu z nich, a i s jejím keřem ji přemístil do svého Magického Lesa, jsi ji dovolil k sobě přivolat i všechny ostatní víly v nesnázích a nepřímo jim poskytnou bezpečné útočiště plné čisté a zdravé magie.
S tvým svolením bych ráda požehnala několik nenarozených víl a spojila je s trojicí unikátních stromů, které jsi na Zemi přinesl z jiného světa. Na oplátku ti mé víly pomohou s péči o Magický Les a postarají se, aby žádný strom, keř nebo rostlinu neuchvátila nějaká nemoc. Pokud ve svém lese založíš záhonky s magickými rostlinami, velice rády se ti o ně postarají a poskytnou ti dostatek ingrediencí do tvých lektvarů a elixírů," nabízela mu Morgana a Hadrian si byl vědom toho, že k ničemu jeho svolení nepotřebovala a byla to jen její dobrá vůle.
„Bude mi ctí být hostem a ochráncem všech víl, které to budou potřebovat. Můj les je zatím docela malý, ale to se jistě časem změní, až vysadím další kruh sazenic Arcaboru," odpověděl Hadrian s hlubokou poklonou.
„Nemysli si, že jsem všemocná, mladý Peverelli. Má moc je sice mořem proti té tvojí, ale ty jsi chráněn samotnou Gaiou, která je naší společnou matkou. Mohu do světa smrtelníků zasahovat jen nepřímo, a ještě ve velice malé míře, proto tě nemohu odměnit tak, jak bych skutečně chtěla. Ale jednoho dne se opět setkáme, ale tentokrát to bude tváří v tvář a snad již budeš dostatečně mocný na to, co tě čeká. Nyní se vrať do svého těla, mladý Peverelli a věř, že mnoho z nás v tebe vkládá velké naděje. A pamatuj, že všichni Bohové bez rozdílu na způsob jejich zrození, čerpají sílu ze svých věřících," řekla mu ještě a než mohl Hadrian zareagovat, daleko větší rychlostí se jeho mysl vrátila zpátky do jeho těla a on opět stanul uprostřed vílího kruhu ve svém Magickém Lese.
„Heh, tak to se skutečně stalo, co?" prohlásil nahlas a sledoval, jak se všechny víly radostně roztančily kolem třech stromů, které tam před nějakou dobou vysadil.
To, čeho byl následně svědkem, nezapomene do konce svého života. Všechny víly se rozzářily duhovými barvami magie, která doslova tančila uvnitř třech kruhů. Bylo to, jako kdyby se nacházel v Magické Dimenzi, ale i s přítomností aury života, která se postupně rozlévala do celého okolí. Čeho se tahle aura dotkla, to rozkvetlo, veškeré barvy získaly na nepředstavitelné sytosti, ve které bylo snadné se ztratit.
Svým pohledem se ale vrátil ke třem kruhům, ve kterých se magické vlny změnily v tenoučké nitě duhových barev. Tyhle nitě se postupně vpíjely do kmenů třech stromů, v jejichž středu mohl sledovat, jak pomalu utvářejí zámotek.
Celá podívaná netrvala nijak dlouho, ačkoliv mu to tak připadalo. Když byly zámotky dokončené, začaly víly tančit jiný tanec a přidaly k tomu nadpozemský zpěv. Hadrian se v tu chvíli ocitl v jistém transu a začal tančit s nimi, přičemž cítil, jak se kolem něj objevila jeho magická aura. Cítil, jak jeho magie prostupovala zemí pod jeho nohama, dál do kořenů stromů a přes ně do jejich kmenů, než se dostala ke třem zámotkům. Na malou chvíli měl dokonce pocit, že se nad jeho lesem objevila silueta Bohyně, se kterou se před chvílí setkal, ale jeho plná pozornost byla na třech zámotcích, které se postupně rozzářily zlatým světlem.
Zlaté světlo nabylo na takové síle, že musel zavřít oči a odvrátit zrak, ale i tak viděl všechno, co se uvnitř zlaté záře dělo. Když nabyla takové intenzity, že neexistoval způsob, jak se do toho světla podívat, záře zmizela v pomyslné explozi a on zaslechl zpěv všech magických tvorů na Zemi, jak mezi sebou vítají tři nové Duše.
oooOOOooo
Když se Hadrian objevil u SilverHooka v kanceláři, byl stále mírně omámen magickým fenoménem, kterého se stal součástí. Ačkoliv věděl, že všechny tři nové stromové víly by vznikly i bez jeho pomoci, jeho magie byla součástí celého procesu a on se v jedenácti letech stal magickým otcem.
„Vypadáš jako bys byl pod vlivem alkoholu nebo nějakých drog," konstatoval SilverHook, když svého zaměstnavatele spatřil.
„Chtěl bych vidět tebe, kdyby si tě před svůj trůn zavolala Královna Víl a požádala tě o požehnání ke stvoření třech stromových víl, které vznikly i s pomocí mé magie a já se tak stal jejich magickým otcem, pokud něco takového vůbec existuje," odsekl Hadrian, který těžko kontrolovat své emoce, jak zažíval dozvuky onoho magického fenoménu.
„Jo, tak to by vysvětloval tvůj stav a chování všech inteligentních magických tvorů na světě. Je to zatraceně dlouho, co náš svět zažil zrod něčeho nového. Pojď, tohle si zaslouží přípitek," vyzval jej SilverHook a odvedl jej do kuchyňky, kde z chladícího boxu vytáhl láhev krystalově čistého alkoholu.
Oběma jim nalil do malých skleniček, než si s Hadrianem ťukl a celý její obsah do sebe obrátil. Hadrian jej napodobil, čehož hned litoval, protože nečekal, že se mu celé hrdlo rozhoří a jeho tělo zaplaví vlna nesnesitelného horka.
Když to ale po minutě všechno přestalo, byl zase zcela v pořádku a nebylo na něm znát ani to, že by se účastnil zrodu třech stromových víl.
„Hahahaha, tohle vždycky zafunguje! Máš můj respekt, normální lidé se vždy začnou dusit kašlem, dokud celý obsah žaludku nevyzvracejí v jedné velké dávce," rozesmál se SilverHook na celé kolo.
„Tak to moc díky," zbledl Hadrian při pomyšlení na situaci, kterou mu SilverHook popisoval.
„Nemáš vůbec zač. Ale jistě jsi nepřišel kvůli tomu, abychom jednali o reakci lidí na alkohol určený výhradně pro gobliny!" poplácal jej SilverHook po zádech a odebrali se zpátky k jeho pracovnímu stolu.
„Během týdne jsme dodali těm třem Malfoyovým poskokům požadované hedvábí a vybrali na nich jedenáct tisíc a šest set Galeonů. Bylo by to víc, ale respektoval jsem tvé instrukce ve snížení ceny metru na čtyřicet Galeonů. Zbylých sto metrů jsme prodali zbylým odběratelům za deset Galeonů za metr," oznámil mu SilverHook a ukázal mu finanční transakce a pět nových smluv, přičemž jedna byla určená pro Oblečení Zítřka.
„Tihle čtyři odběratelé a děvčata z Oblečení Zítřka mají nyní smlouvu, která jim zaručuje aktuální kvalitu látky za cenu deseti Galeonů za metr. V nových smlouvách je zakotveno minimální množství látky, které jim musíme za měsíc dodat, ale jsou ochotní odkoupit veškeré přebytky, které budeme mít. S těmi pěti Malfoyovými nohsledy plánuji obchodovat tak dlouho, dokud to bude dle smluvních podmínek nutné. Během té doby najdu dostatek důvodů k neprodloužení smlouvy z naší strany, abychom se jich zbavili a mohli tak hedvábím zásobovat jen ty, kteří projdou naší prověrkou," vysvětloval SilverHook.
„Dobrá práce. Sice to bude nějakou chvíli trvat, ale nakonec se nám tahle investice vrátí a pak začneme skutečně vydělávat. Jo, mám pro tebe jednu vzpomínku, Brumbál si mě pozval k sobě do ředitelny a nepřímo mě obvinil z různých věcí. Dej ji prosím GrimClawovi, aby se na to podíval a zjistil, jestli tam nebude něco, co proti němu budeme moci v budoucnu použít," vzpomněl si Hadrian a hned z inventáře vytáhl prázdnou lahvičku, do které vložil kopii své vzpomínky na schůzku s Brumbálem.
„Nedělal bych si velké naděje, nikdo neví, že?" zazubil se SilverHook.
„Přesně tak. Nyní musím ale běžet. Mám rozdělané nějaké další projekty a stále mi nikdo ještě neřekl, jaký je plán s Akromantulemi v Zapovězeném lese," mávnul Hadrian na rozloučenou, než se teleportoval zpátky do Bradavic.
Pokračování příště!
Profil:
Jméno: Hadrian James Hyperion Raiden Potter-Black
Věk: 11 (Mentální věk: 13; Fyzický věk: 12 - zrychlený růst k vyrovnání mentálního věku)
Třída: The Gamer (Tier 0)
1. Titul: Čaroděj
2. Titul: Koncil Sedmi (5. místo)
3. Titul: Přítel Kentaurů
Level: 28 - Exp: 140 961/378 000
HP: 3 840
MP: 6 940 (+300 z Magického Drahokamu – zapůjčeno Tamaře v kapitole 2.7.)
Atributy:
STR: 49
VIT: 48 (Bonus: 20 % k HP; Regenerace HP/min: 2 %)
DEX: 60 (+40 při nasazeném Asasínském Brnění)
INT: 106 (Bonus: 40 % k MP)
WIS: 77 (Bonus: -15 % Cena MP; Regenerace MP/min: 3 %)
LUK: 22 (Bonus: +10 % k šanci spadnutí předmětu)
Atribut Body: 55 (150)
Perk Body: 0 (15)
Kolejní body: Zisk: 510 (Cíl 500/1 000/1 500) – Ztráta: 15 (Cíl max. 100)
Finance:
- Libry (Banka): 467 328
- Galeony: 86 711
- Abyss dolary: 1 067 688
- Svěřenecký Trezor: 45 000 Galeonů
- Investiční Trezor: 77 455 Galeonů
- Ouroboros Trezor: 101 100 Galeonů
Status:
Chlapec-který-přežil (Vylepšení: 1x): Tvé jméno je známé v celé kouzelnické společnosti. I sláva má své výhody!
- Bonus: +25 % EXP ke všem splněným úkolům!
- Bonus vylepšení: +5 % EXP ke všem splněným úkolům!
- Trvání: Dočasný
Student Doja Východního Draka: Jsi studentem několika Mistrů Bojových umění a získáváš tak jistý bonus, který je ale aktivní jen na území Doja.
- Bonus: +25 % k EXP pro Isshin-Ryu Karate, Umění Meče, Lukostřelbu a Umění Bitevní hole!
- Trvání: Dočasný
Hadí Jazyk: Dědičný dar, který je spojen s magií určitých rodů a ras. Nejenže ti dovoluje se dorozumívat s hady, ale také s další škálou nejrůznější plazů. Hadí Jazyk také značí potenciál ke studiu léčebných kouzel.
- Bonus: +15 % k síle Bílé Magie.
- Trvání: Trvalý
Matčina oběť: Pradávná rituální magie, kdy tvá matka obětovala svou magii a život.
- Bonus: +75 % k obraně proti Lordu Voldemortu, +50 % k obraně proti Smrtijedům, +25 % k obraně proti neoznačeným Smrtijedům.
- Trvání: Dočasný
Primární Dědic rodu Potterů: Jsi Primárním Dědicem Starobylého a Vznešeného rodu Potterů.
- Bonus: +15 % k síle Černé Magie, +15 % k síle Runové Magie.
- Trvání: Dočasný
Primární Dědic rodu Blacků: Jsi Primárním Dědicem Starobylého a Vznešeného rodu Blacků.
- Bonus: +15 % k síle Černé Magie, +15 % k síle magie v boji s magickými tvory.
- Trvání: Dočasný
Student Prvního ročníku: Jsi oficiálním studentem Bradavické školy Čar a Kouzel!
- Bonus: +2 k VIT nebo +1 k INT nebo +1 k WIS za každé navýšení levelu v Bradavicích.
- Trvání: Dočasný
Perky:
- Metamorfomág: 3/13
- Mistr Ledu: 13/13 (MAX)
- Mistr Vody: 7/13
- Mistr Vzduchu: 7/13
- Mistr Ohně: 1/13
- Mistr Duše: 2/13
- Mistr Blesků: 1/13
- Bůh Nálezů a Ztrát: 1/18 (+15 % k šanci spadnutí předmětu)
- Ranč Monster: 3/9 (Počet Monstra/Ranč: 2 000; Počet Rančů: 2)
Glacian
Druh: Yuki Kitsune (Žena)
Třída: Summon (1. úroveň)
Level: 32/39 – Exp: 97 760/100 000
HP: 4 800
MP: 9 600
Info: Yuki Kitsune je velice vzácný druh magické lišky, která ovládá led a sníh. Její síla je určená počtem jejich ocasů. Na 1. úrovni může mít Yuki Kitsune maximálně tři ocasy. Pro zvýšení úrovně Summona je potřeba získat maximální level aktuální úrovně a Esence Živlu Ledu.
Status:
- Sanbi (+30 % k síle a účinku Magie Živlu Ledu pro všechny členy Skupiny)
Artemis
Druh: Sněžná sova (Žena)
Třída: Mazlíček
Level: 26/30 – Exp: 45 670/50 000
HP: 1 300
Info: Artemis je Sněžná sova, která již při svém narození pocítila potenciál vašeho pouta. Když přišel čas tvého návratu do kouzelnického světa, nechala se chytit těmi správnými lovci, aby se ocitla v obchodě, kde jsi ji následně našel.
Info 2.: Po dosažení maximálního levelu, musíš pečlivě prozkoumat její kořeny a potenciál, abys připravil ten správný druh rituálu k její přeměně. Artemis ti bude podvědomě zanechávat náznaky toho, jakým směrem se její vývoj bude ubírat, tak tomu věnuj náležitou pozornost.
Slovo autora:
- cca 11 561 slov dlouhá kapitola
Stručný přehled:
Profese:
- Kuchař (T3): 205/225
- Recepty: 567
- Zahradník (T2): 125/150
- Truhlář (T2): 113/150
- Krejčí (T1): 39/75
- Lektvarista (T1): 43/75
- Horník (T1): 56/75
- Bylinkář (T1): 37/75
- Dřevař (T2): 45/150
- Lesník (T1): 47/75
- Malíř (T3): 75/225
- Muzikant (T1): 65/75
- Pianista (T2): 42/150 (T1:25; T2:14)
- Kytarista (T2): 3/150 (T1:25; T2:1)
- Lingvista (T4): 40/300
- Angličtina (T3): 54/225 (T1:25; T2:50; T3:18)
- Francouzština (T2): 73/150 (T1:25; T2:24)
- Japonština (T2): 51/150 (T1:25; T2:17)
- Mandarínština (T2): 75/150 (T1:25; T2:25)
- Italština (T2): 50/150 (T1:25; T2:16)
- Němčina (T1): 21/75 (T1:7)
- Španělština (T1): 45/75 (T1:15)
- Mayština (T2): 6/150 (T1:25; T2:2)
- Latina (T1): 49/75 (T1:16)
- Ermesianština (T3): MAX (T1-T3:150)
- Runista (T1): 63/75
- Norské runy (T2): 15/150 (T1:25; T2:5)
- Sumerské runy (T1): 24/75 (T1:8)
- Slovanské runy (T1): 1/75 (T1:0)
- Fénické runy (T1): 1/75 (T1:0)
- Egyptské hieroglyfy (T1): 24/75 (T1:8)
- Mayské runy (T1): 51/75 (T1:17)
- Aztécké runy (T1): 1/75 (T1:0)
- Hebrejské runy (T1): 1/75 (T1:0)
- Alchymista (T1): 11/75
- Transmutace (T1): 34/75 (T1:11)
Dovednosti:
- Isshin-Ryu Karate (E): 12/30 (6+4+2 STR/DEX) (MAX lvl. 12 – Hnědý pásek (lvl. 13-18))
- Umění Meče (M): 5/30 (6+4+4+3 DEX/WIS)
- Lukostřelba (E): 1/30 (6+4+2 STR/DEX) (MAX lvl – dočasně)
- Umění Bitevní Hole (M): 11/30 (6+4+4+3 INT/WIS) (MAX lvl = 10 pro Aura: 4/7)
- Aura Bitevní Hole: 5/7 (Zvýšení DMG = 10*28*5)
- Aura Meče: 4/7 (Zvýšení DMG = 10*28*4)
- Tvorba Dungeonu: 141/900
- Odchod z Dungeonu: 151/900
- Šachy (E): 26/30 (5+3+2 WIS)
- Merman: 32/90 (+4 DEX) (MAX lvl. 70 - Mistr Vody 7/13)
Magické Dovednosti:
- Meditace (M): 0/30 (Odemčení: Nitrobrana lvl. 30 + Mistr Duše 3/13)
- Magická Aura: MAX (V další kapitole zmizí ze seznamu)
- Manipulace Vody: 70/90
- Manipulace Vzduchu: 69/90
- Manipulace Ohně: 10/90 (MAX lvl 10 pro Mistr Ohně: 1/13)
- Manipulace Blesků: 10/90 (MAX lvl 10 pro Mistr Blesků: 1/13)
- Ledová Doména: 41/90
- Nitrobrana: 15/90
- Nitrozpyt: 4/90
- Tvorba Dimenze: 55/900
- Kostěná Střela: 10/30
- Prastará Magie: Fázování: 75/900
- Prastará Magie: Driftování: 7/90
- Avatar Ledu: 9/90
- Vodní Pramen: MAX (V další kapitole zmizí ze seznamu)
Kouzla:
- Inceptortia Demoiate: 24/30
- Narudi Togoh: 19/30
- Terram Undam: 22/30
- Imago: 19/30
- Actaperscriptio: 21/30
- Temperatio: 21/30
- Cruorcirculatio: 21/30
- Depulso: 11/30
- Depulso Maxima: 4/30
- Accio: 8/30
- Aguamenti: 12/30
- Bombarda Maxima: 15/30
- Confringo: 5/30
- Expulso: 4/30
- Defodio: 3/30
- Draconifors: 6/30