"Jseš těhotná?" zeptal se tiše. Lily nereagovala. "Lily, ano nebo ne?" Lily opatrně přikývla. "Oh Lily," přitiskl si ji k sobě. "Jak dlouho to víš?"

"Od rána," řekla Lily již se slzami, které ji tekly po tvářích.

James si ji přitiskl ještě blíže.

"Ty se na mě nezlobíš?" zeptala se ho Lily.

"Zlobit se? Na tebe? Proč?"

"Já nevím. Já jsem se bála že mě kvůli tomu opustíš a-" James ji nenechal dopovědět a políbil ji.

"Já tě nikdy neopustím," zašeptal ji do rtů.

"Chci si ho nechat," zašeptala po nějaké době Lily.

James se na ni usmál. "Dobře."

"Vážně?" zvedla Lily překvapeně oči a zahleděla se do jeho oříškově hnědých.

"Vážně. Já si ho chci taky nechat," Lily se na něj usmála, ale pak ji úsměv spadl z tváře. "Co je? Co se děje?" zeptal se jí ustaraně a pak ji utřel slzy z tváří.

"Musíme to říct našim rodičům," řekla vyděšeně. Teď i James nepatrně zbělel.

"Začneme ale s tím jednodušším," usmál se po chvíli a Lily se na něj podívala nechápavě. "Domnívám se, že holky to už ví, takže na řadě jsou teď moji přátelé." usmál se na ni a posadil ji na jeho postel, dal jí pusu a odešel.

Lily nějakou dobu seděla na posteli a pak ji to nedalo a natáhla se do Jamesovi postele, která celá po něm krásně voněla.

Najednou se dveře do ložnice rozrazily a dovnitř vtrhl jako prudká voda Sirius.

"Co nám potřebujete říct? Lily řekni mi co skrýváte! Prosím," žadonil skoro až na kolenou před Lily.

Do pokoje přišli už i všichni ostatní. Marlene skočila na Siriusovu postel, Alice na Frankovu a Dorcas na Remusovu. Zatímco Remus s Peterem stáli za Siriusem.

James zavřel dveře. Lily se podívala na Jamese s tázavým pohledem a ten jenom přikývl na souhlas.

"No táááák. Co se děje?" zeptal se Sirius s očima zmučeného štěňátka.

"Jsem těhotná," vyhrkla z ničeho nic Lily a rychle se vydala k Jamesovi, který ji pevně objal.

Remus, Peter a Sirius přimrzli na místě.

Po nějaké době se Remus vzpamatoval. "Gratuluji," usmál se na své přátele. "Gratuluji," přidal se rychle Peter. Jenom Sirius pořád stál na místě a s otevřenou pusou se díval na Lily, potom na její břicho a potom na Jamese. Tohle dělal pořád dokola.

"Siri zavři tu pusu," řekla se smíchem Marlene. Ale Sirius se dál nevěřícně díval na své přátele. "Siri prosimtě, přestaň. Vždyť nejde o tebe," a s touhle větou se konečně Sirius usmál. "Gratuluji," řekl a objal své přátele.

Tu noc ležela Lily na Jamesově hrudníku v Komnatě nejvyšší potřeby.

James si hrál s dlouhými rudými prameny a nemohl uvěřit, že jestli všechno půjde tak jak má, bude již v létě otcem.

Ale pořád tu byli jejich rodiče. To byl teď největší strach budoucích rodičů. James si byl jistý, že jeho mamka bude z vnoučete nadšená. Horší to bude u jeho táty. Při nejlepším mu dá domácí vězení a dá několika hodinovou přednášku. Pak tu byli rodiče Lily. James se s nimi ještě osobně nesetkal a teď se bude muset s nimi setkat, aby jim řekl, že přivedl jejich sedmnáctiletou dceru do jiného stavu. Po tomhle zjištění ho zabijí na místě.

"Nad čím přemýšlíš?" zeptala se Lily.

James několik dalších vteřin mlčel, ale pak odpověděl. "Jak to řekněme rodičům."

"Počítáš s mým tátou, který se tě pokusí vykastrovat?" usmála se Lily, ale James to jako legraci neviděl. "Větší starost si dělám s tvými rodiči," řekla tiše.

"Lily, ohledně mých rodičů si můžeš být jistá, že jakmile zjistí že čekáš mé dítě, budeš okamžitě pro ně jako vlastní dcera. Starosti si dělám spíš o sebe."

"Neboj se," zasmála se Lily. "Já tě nedám. A kdyžtak jim připomenu, že kdyby mi tě zabili, budu matka samoživitelka."

"Moje jediná naděje," ušklíbl se.

"Jamesi?" "Hmm?" "Nevíš jestli existuje nějaké místo v kouzelnickém světě kam bych mohla chodit na kontroly a na konci i porodit? Nebo budu muset chodit do mudlovské nemocnice?"

"V Nemocnici svatého Munga mají celé šesté patro jen pro těhotné, rodící nebo malé děti," odpověděl ji James.

A/N: Vím, že v knihách takové patro neexistuje, ale tady bude.

Také vánoční prázdniny začnou přibližně týden před 24.12. Nevím kdy přesně před Vánoci v knihách odjíždí z Bradavic domů.

"A můžu se tam nějak zapsat nebo něco?"

"Zítra jim můžeme poslat sovu. Jsem si jistý, že nás vezmou."

Ještě chvíli si povídali a pak usnuli propleteni jeden do druhého.