Peter vyrazil přes trávník. V dálce zahlédl Gwen. I na tu dálku viděl, že se na něho pořád zlobí. Neměla sice sebemenší důvod, ale i přesto Peter věděl, co má udělat. Doběhl ji. „Gwen," hlesl za jejími zády. Dívka se na něho otočila, zúžené oči jasně vypovídaly o tom, co si o něm myslí.

„Nechce s tebou mluvit." Až teprve teď si Peter všiml rudovlasé dívky vedle ní. Byla další ze zahraničních studentů, kteří tu byli na stáži. Neměla tak ohnivě zářivé vlasy jako MJ. Tyhle byly mnohem světlejší. Postavu však měla takovou, že kdyby Petera udeřila, nepochyboval o tom, že by to bolelo. Přesto, že s Gwen trávily spoustu času, Peter si stále nezapamatoval, jak se jmenuje. Bránil mu v tom i dívčin francouzský přízvuk, s nímž neustále opravovala Peterovu výslovnost, ať už bylo její jméno jakékoliv.

„Tak by mě mohla aspoň vyslechnout," navrhl Peter. „Přišel jsem se omluvit."

Dívky se na sebe podívaly.

„Pokračuj," vyzvala ho Francouzska.

„Zachoval jsem se jako idiot. Mělas pravdu," Peter postoupil o krok blíž ke Gwen.

„Víš vůbec, za co se omlouváš?" otázala se ho teď přímo Gwen s kritickým pohledem.

Peter se snažil ignorovat vnitřní hlásek, který mu napovídal, že stejnou větu už kdysi slyšel. Ale z jiných úst. „Chovám se k tobě hrozně. Pořád jsem myšlenkama v New Yorku. Ale nemůže za to ten, kdo myslíš. Protože Harry je jako můj kamarád. Víš, jak jsem se s ní poznal?"

Gwen na něho mávla odmítavě rukou. Nezastavila se tu proto, aby poslouchala další výlev o Harry. „Odcházím."

„Správně, sestro," podpořila ji studentka. Vzala Gwen za ruku a vedla ji pryč. Peter je předběhl. Postavil se před ně. Dívky ho provrtávaly vražednými pohledy.

„Byla ve fotbalovém týmu," zdůraznil Peter.

„A co má být?" Gwen si dala ruce v bok.

„Copak bych já mohl mít někdy něco se sportovkyní? Vždyť neumím ani hodit frisbee. Mezi námi nikdy k ničemu nedošlo a ani nedojde. My se k sobě nehodíme," zapřísahal se Peter.

„To mi stačí," řekla Gwen prostě. Její výraz se však nezměnil.

„Vážně?" zeptal se Peter nevinně.

„Jo. Odcházím," potvrdila Gwen a dala se na odchod. Peter chtěl vyrazit ihned za ní, ale druhá dívka ho zastavila. Dala mu ruku na hrudník tak, že se Peter pomalu bál pohnout pod silou jejího dopadu. Když byla Gwen mimo dosah, dívka pomalu stáhla ruku.

„Už o té holce nemluv. To zaprvé. V tom vašem vztahu, který je neustále nahoru a dolů, to nijak neprospívá. Pokud s ní však chceš skutečně být, měl bys jí věřit se svými tajemstvími."

Peter se nadechl k odpovědi. „Jak to myslíš?" přál si, aby nebyl v obličeji bledý, ale úplně cítil, jak mu veškerá krev klesá do děsivě bijícího srdce.

„Jeden pozná sobě rovného, pokud není úplný hlupák," prohlásila tajemně. „Takže pokud nejsi schopný se svěřit, pak by pro všechny bylo lepší, kdyby ses nepokoušel balancovat svoje životy. Nikdy se ti to nepovede a nakonec budou jen všichni trpět." Pleskla ho do ramene, aby si snad o to více uvědomil váhu jejích slov.

„Kdo jsi?" zeptal se Peter.

„Jeannine," řekla netrpělivě, jakoby mu to opakovala, kdykoliv se setkají. „Jeannine Sauvage."