Peter se právě díval na zprávy, kde popisovali vandalismus v nákupním centru v New Yorku. Záznamy kolemjdoucích spojené se záznamy z kamer byly jednoznačné. Obchodní dům navštívil Green Goblin a dělal si po celou dobu svého pobytu z majitelů obchodů a ochranky dobrý den.

Hněv Petera rozpaloval do běla. Co mu bylo po tom, že ho studium v Oxfordu bavilo a vybavení laboratoří bylo mnohem lepší než na jejich vysoké škole, s Oscorpem se však stále nemohli měřit. Co mu bylo po tom, že měl Gwen jen sám pro sebe, když v New Yorku řádil bezprizorní padouch a byla to jen jeho chyba. Kdyby neodjel do Anglie, zastavil by ho, jakmile by se do toho obchoďáku dostal.

Sice to nebyla úplná pravda, ale rozhodně by proti tomu stvoření zasáhl a nenechal by ho svobodně se pohybovat po New Yorku a dělat si, co se mu zamane. Působil všude jen nehorázný chaos a zmatek. Tohle muselo okamžitě přestat. Peter byl schopný se okamžitě sebrat a vyrazit na letiště.

Jen kdyby ho nezastavila ve dveřích Gwen. Právě se vrátila z přednášky, kterou si zapsala navíc. „Co to děláš?" zeptala se ho. Podezřívavě si Petera měřila. Stál uprostřed místnosti, nakročený s mobilním telefonem v ruce.

„Já- já," koktal Peter. Dál se však nedostal, protože mu zazvonil telefon, který pevně svíral. „Haló?"

Na druhé straně se ozval hlas, který Peter už strašlivě dlouho neslyšel. „Ahoj, Pete. Jsi tam?"

„Flashi? To je dost, že voláš," Peter se přestal dívat na Gwen. Upřel pohled na zem a začal pochodovat po pokoji, jak měl ve zvyku, když telefonoval. „Jak se vůbec máš? MJ si o tebe dělá starost."

„Pete, měl bych na tebe prosbu," skočil mu Eugene do řeči.

„Jo, jasně, Flashi." Byli přece dobří kamarádi, a i kdyby ne, tak pro MJ by udělal téměř cokoliv.

„Mohl bych u tebe na pár dní zůstat? Víš, MJ teď určitě potřebuje klid a moje přítomnost by ji zbytečně rozrušovala," vysvětlil Flash.

„Jo, jasně," souhlasil okamžitě Peter. Flashova přítomnost u nich doma se mu náramně hodila. Mohl by dát pozor na Harry, a hlavně na Johnathona, aby jí nijak neotravoval. Ten člověk se Peterovi vůbec nezamlouval.

„Díky, Pete. Jsi kámoš," oddechl si Flash Thompson.

„Žádný problém. Neboj se zazvonit, Harry bude určitě doma," tušil Peter, protože kde jinde by mohla být.

„Jen ještě jedna věc," ptal se opatrně Eugene. „Připomeň mi. Máte u vás výtah?"

„Jasně. Ten je teď snad všude," mínil Peter. Nijak nevnímal Eugenův váhavý tón a jeho prazvláštní otázky. „Pozdravuj ode mě MJ," ještě dodal.

„Budu," vypravil ze sebe sklesle Flash.

Peter zapomněl, že chtěl okamžitě odjet zpátky do New Yorku. Flashův telefonát zaměstnal jeho rozbouřené myšlenky tak, že zůstal s novým plánem. Teď se rozhodl sám zavolat. Jenže v mobilu se ozýval jen jeden tón, který se znovu a znovu opakoval. Co mohla mít tak důležitého na práci? Vždyť v Americe bylo ještě ráno ve zkouškovém období. Kde mohla být jinde, než doma? Otočil se na Gwen frustrovaně se jí zadíval do očí. Proč nikdy nejde nic podle plánu?

„Harry!" konečně se ozvalo zachrastění v telefonu. „Harry. Kde jsi byla?"

Gwen se snažila zachovat klid. Dosáhla přece svého. Společně se dostali do programu pro zahraniční studium. Odjeli do Oxfordu, kde se jim oběma daří. Gwen sice byla do studia nadšenější než Peter, ale to jim nijak nevadilo. Bydleli sice odděleně, protože na koleji neexistovaly smíšené pokoje, jenže stejně se většinu času snažili trávit spolu. Gwen vyhrála a přesto si připadala, že toho nejdůležitějšího stejně nedosáhla. Stále se jí nedařilo získat Peterovo srdce.

„No, tak pardon. Chci ti něco říct. Za chvíli zazvoní Flash."

Ještě se tu ani pořádně nezabydleli a on už začal vzdychat a dívat se do prázdna. Sledoval mraky a oblohu a kdo ví, co v nich vlastně hledal, ale určitě ne toho, kdo stál přímo vedle něho. Doma jí to říkali jasně. Muž a žena nemohou být kamarádi. A Harry, přes všechen ten nezájem o vzhled a absenci šatů a sukní v jejím šatníku, stále byla ženou.

„Slíbil jsem mu, že u nás může nějaký čas bydlet."

Peter ji sice vždycky uklidňoval, že s Harry jsou jen přátelé. Jenže to jejich spolubydlení. A pokud nebyl s ní, pak byl vždycky s Harry. Trávil s ní mnohem víc času, než dokonce se svou přítelkyní nebo rodinou.

„Proč by mělo? No, Flash říkal, že MJ potřebuje klid… Ale když o tom tak přemýšlím, je to asi trochu divný." Peter nebyl nikdy ten nejdůvtipnější.

Nejspíš si ani neuvědomoval, co dělá špatně. Nebo že je vůbec něco špatně. První týden byl snad ještě dobrý, ale poslední dobou jí přišlo, že se stále jen hádají. Kvůli každé maličkosti byli v sobě. Proč se s Harry spolu neustále neštěkali? Možná spolu ani nepotřebovali mluvit, aby si rozuměli. Proč to zvenčí vypadalo, že mají naprosto harmonický vztah? A ten jeho věčně nepřítomný pohled, jakoby mu něco chybělo. Gwen si připadala, že prohrává.

„No, tak se ho zeptej, až tam bude." Po chvíli se rozloučili a Peter ukončil hovor. Podíval se znovu na Gwen, která nevypadala nijak nadšeně. Měla urputný pohled a ruce křížem. Peter se nervózně pousmál. Už dobře poznal obličej, který vedl jen k další hádce. Nejradši by celé situaci předešel, aby se zas nemuseli rozčilovat, ale nevěděl jak.

„Vydržel jsi to dva týdny," zdůraznila Gwen.

Peter nechápal, o čem mluvila. „Co?" zeptal se.

„Než si zavolal Harry. Vydržel jsi to dva týdny," zopakovala.

Proč se jejich hádky musely vždycky točit kolem Harry? Vždyť spolu ani tolik nemluví. „Ale to Flash něco potřeboval," bránil se. Proč by měl bezdůvodně volat Harry? Vždyť měla toho Johnathona, který si ji omotal kolem prstu. Petera vůbec nepotřebovala. A navíc, on měl Gwen.

„Tak si jí mohl Flash zavolat sám. Přece jim nebudeš dělat prostředníka," odsekla Gwen.

„To asi mohl. Vidíš, to mě nenapadlo," přiznal se Peter. Ve chvíli, kdy držel v ruce telefon, mu to přišlo jako dobré řešení. Potřeboval Harry zavolat.

„Petere. Nedělej ze sebe hlupáka. Máš vyšší IQ než já. Sice ne o moc, ale je to tak. Pořád na ni myslíš."

Peter se podíval ke stropu. Kolikrát to spolu museli řešit? Pokaždé, když zrovna Gwen neposlouchal, za to mohla podle všeho Harry. To nemohla Gwen pochopit, že chlapi občas prostě na nic nemyslí?

„Netvař se tak. Já to na tobě poznám. Ten tvůj nepřítomný výraz. A teď ses chopil první příležitosti, abys jí mohl zavolat. Vydrželo ti dva týdny s ní nemluvit," vypočítávala mu Gwen.

„Co to povídáš? Vždyť my spolu ani moc nemluvíme," oponoval Peter.

„My dva spolu skoro nemluvíme. S ní mluvíš pořád," nedala se Gwen.

„To není pravda. Co třeba na tom vánočním večírku," nadhodil Peter. Celý večer čekal na příležitost, kdy bude Harry o samotě a na druhou stranu se bál s ní zůstat o samotě, aby jí nemusel říct, že odjíždí ze Států.

„Ale celou dobu jsi na ni civěl," vyčetla mu Gwen.

Peter vytřeštil oči. „To není pravda." Gwen doteď nic neřekla, myslel si, že byl dokonale nenápadný a že po Harry zas tak často nepokukoval.

„Nespustil jsi z ní oči."

„Harry, prosím tě," Peter si přiložil v zoufalství ruce na obličej. Nastalo ticho. Což bylo zvláštní, ještě před chvílí se hádali. Peter opatrně odtáhl dlaně. Gwen přímo zuřila. Hněv z ní přímo sálal. Vykročila pro kabelku a kabát. Teď to byla ona, kdo chtěl odjet do New Yorku, nebo se aspoň dostat do svého pokoje na koleji.

„Kam, kam jdeš?" úpěl Peter. Gwen měla tak málo volného času a on si myslel, že ho využijí k tomu, aby byli spolu.

„Řekl jsi mi Harry," vyčetla mu Gwen.

„To teda neřekl," bránil se Peter.

„Ale řekl," stála si na svém.

„Neřekl. Přece vím, co říkám." Přece věděl, koho má před sebou. Stála tu běsnící osůbka s blond vlasy do poloviny zad a s pomněnkovýma očima. Harry vypadala naprosto jinak. Neměla v sobě tolik něžnosti a ženskosti. Vyrazil ke Gwen, která se chystala otevřít dveře a zmizet. Peter se chytil dveří.

„Dej mi pokoj," vřískla mu přímo do ucha. Peter se bolestivě odtáhl a Gwen mu práskla dveřmi přímo před nosem.

.

Harry neměla moc času, pokud měla brát vážně, co říkal Peter. Za chvíli se mohlo stát, že u nich zazvoní Flash, který z nějakého nepochopitelného důvodu nechtěl jít domů. Jen doufala, že bude mít dostatek času na to se převléknout ze zelenofialového kostýmu. O zbytek se snad postaral Green Goblin, když přilétl oknem. Nevěděla, kam schovával masku a brašnu, o níž se dozvěděla, když v televizi zahlédla zprávu o Green Goblinovi společně s jeho fotografií. Bylo zvláštní vidět ho před sebou. V žádném směru nevypadal jako ona, proto si jeho vystupování nikdy nespojovala se sebou, spíš ho brala za svého nechtěného sourozence. Na ní však bylo, aby se odstrojila z fialové tuniky a bezpečnostní zelené kombinézy. Jindy to všechno zvládá sám a Harry se probere až ve sprchovém koutě. Dnes ale skřeta vyrušilo vyzvánění telefonu. Naštěstí byl natolik příčetný, aby nechal Harry zvednout hovor a sám se do toho nemíchal. Jinak by Peter okamžitě poznal jeho hlas, přece jen už si taky jednou volali, a měli by ho tady hned s prvním letadlem, které by letělo do New Yorku.

Harry si vzala první věc, kterou našla ve skříni, pohodlné tepláky stažené u kotníků a nějaké červené tričko, nijak zvlášť si ho neprohlížela. V tom se ozvalo dunivé zaťukání. Flash měl perfektní načasování.

Rozhodla se, že první, co udělá, bude nemilosrdný výslech Eugena Thompsona. Nechápala, jak mohl být právě tady, když by měl být doma se svou těhotnou ženou, která ho potřebovala daleko víc, než kdokoliv jiný. Měl Flash snad zaječí úmysly? V tom případě by měl co nejdříve přijít k rozumu, protože to nejpodlejší chování, co si Harry dokázala představit. Mnohem horší, než čeho se dopouštěl Green Goblin.

Ráznými kroky mířila ke dveřím. Nemusela se dívat do kukátka, nikoho jiného nečekala a to proto, že Peter byl v některých ohledech naprostý ňouma. A jakkoliv podivné chování mu přišlo úplně normální. Harry v návalu energie rozrazila dveře. „Jak si to představuješ," chtěla ve větě pokračovat, jenže překvapení ji utnulo. Ve výšce, v které se vždy nacházela Flashova hlava, bylo prázdno. Po letech, kdy spolu hráli v jednom týmu a chodili spolu do školy, měla velmi dobrou představu o jeho tělesných rozměrech. Harry shlédla dolů.

Prohlížela si torzo člověka, kterého kdysi znala. Eugene seděl shrbený v invalidním vozíku, ruce s lokty opřenými o područky měl zakleslé do sebe. Prázdné nohavice kalhot řekly Harry mnohem více, než kdyby jí měl Flash cokoliv vysvětlovat. On však seděl, nedíval se jí do očí, jen čekal, co bude dál.

Harry stáhla obočí, které jí překvapením poskočilo. Nasadila stoický výraz. „Tak pojď dál." Otevřela dveře dokořán a ustoupila stranou, aby mohl Flash dovnitř. Ten se rezignovaně uchechtl. Byl to zvláštní zvuk. Rozpletl prsty a vjel do chodbičky. Harry poprvé ocenila, že byt neměl prahy. Jindy jim do otevřeného obývacího pokoje nehorázně táhlo, ale dnes měl Flash alespoň hladký průjezd do bytu.