Green Goblin se rozlétl do ulic. Proháněl se jako vítr po jednom z nejrušnějších náměstí New Yorku. Nezáleželo mu na lidech, kteří se ještě před chvílí poklidně procházeli po ulicích. Zuřivě tříštil pouliční lampy, požární hydrant metal do vzduchu mocný proud vody. Kdo byl rozumný, opustil urychleně náměstí. Přesto však se místo hemžilo chodci, protože New York byl neskutečně rušným místem.

Green Goblin řádil z jednoho naprosto jasného důvodu. Protože tu nebyl nikdo, kdo by ho mohl zastavit. Peter Parker se od něho vzdálil až na druhý kontinent a s ním město opustil i hrdinný Spider-Man. Přestože byl Peter tak neskutečně daleko, dostávalo se Harry jen pohrdání od něho a jeho přátel. A Green Goblin jako jediný pravý přítel, se nedokázal s takovým chováním smířit.

Kvůli Peterovi se v jejich bytě ubytoval Flash Thompson, který jen utíkal před nesmyslnými strachy z vlastní domácnosti. To, že ho Peter u nich bez Harryina vědomí ubytoval, bylo naprosté překročení důvěry mezi spolubydlícími. Zvláště když většinu nájmu platila Harry sama, když se Peter rozhodl na semestr odstěhovat do Anglie. Nechal jí na pospas depresivnímu Flashovi. Přesto z něho Harry dokázala opět vykřesat trochu sebejistoty a nadšení pro život, což by měla být ve skutečnosti Peterova práce, když to byl jeho kamarád.

Flash se nakonec vrátil ke své ženě ještě včas, aby stihl narození svého prvorozeného potomka. I přes všechna očekávání a přání se jim narodil chlapec. K Harryinu velkému překvapení ho nepojmenovali po otci nebo po jiných mužských příbuzných, ale po kamarádovi, který je dal opět dohromady. Takže se novorozenec jmenoval PJ Thompson. Peter. Pojmenovali ho po člověku, který tu pro ně ani nebyl, který byl někde v cizině a hrál si tam na vědce. Nehledě na to, že Harry se mnohem více hodilo jako jméno pro chlapce než pro dívku. Měla nárok na to, aby se jí dostalo alespoň malého uznání. Jenže Flash úplně vynechal její roli ve svém návratu.

Skřet se hnal k obří obrazovce, která právě ukazovala upoutávku na nový film, který si nikdo nemůže nechat ujít. Hodil drobnou bombou ve formě dýně. Při nárazu se vyvalil šedý dým následovaný praskáním statické elektřiny. Obrazovka nadobro zčernala. Padouch se rozesmál na celý prostor náměstí. K zemi padalo roztříštěné sklo. Do postranních ulic se nesla ozvěna skřípavého smíchu. Strach se šířil společně s řehotem, jenže stále se nenacházel nikdo, kdo by jeho řádění zastavil.

Skřet se rozhodl, že se pomalu vrátí, odkud přišel. Boj bez protivníka mu nepřišel nikam zajímavý. Už se otáčel, když se stala neočekávaná věc. Goblin si ničeho nevšiml, dokud už nebylo pozdě. Nečekaná rána rozhodila jeho rovnováhu na kluzáku. Green Goblin padal z výšky a kluzák se naproti tomu plnou rychlostí vrhal do další reklamní obrazovky.

Pád naštěstí nebyl z příliš velké výšky, čemuž pomohla i zaparkovaná dodávka, na jejíž nápravu skřet dopadl. Mrzutě zaskřípal zuby a urychleně se zvedl, aby zjistil, odkud mu hrozilo nebezpečí. Nedaleko od něj stál přízrak. Goblin musel několikrát zamrkat, aby si byl jistý, že vidí dobře. Před ním s rukama v bok stál Spider-Man. „Jak je to možný?!" zavřískl. Seskočil z náklaďáku a rozběhl se proti hrdinovi, který tu neměl, co dělat.

I Spider-Man se rozběhl. Jenže neběžel jako normální člověk, vzdálenost překonával tím, že si pomáhal od okolních předmětů, od kterých se odrážel a měnil tak trajektorii rychleji, než Green Goblin mohl zareagovat i se svými zbystřenými schopnostmi. A tak se stalo, že skřet nejen že si nabil záda, ale dostal i pořádnou šlupku do břicha, než se vzpamatoval a po několika saltech, dokázal alespoň zaregistrovat známku pohybových vzorů a využít Spider-Manovo přeskupení k tomu, aby si přivolal kluzák, urychleně na něho naskočil a vší rychlostí odletěl.

Se Spider-Manem bylo všechno špatně. Čertil se Goblin. Styl, jakým bojoval, jak se pohyboval. Jakoby to byl úplně jiný člověk, než s jakým se dosud skřet utkal. Byl mnohem lepší, pružnější, efektivnější. Ale co bylo nejpodivnější, tak útočil. Ať se Spider-Man dosud choval jakkoliv, nikdy sám od sebe neútočil, po většinu boje se jen bránil a odrážel rány, které na něho dopadaly. Ale najednou, jakoby ho někdo vyměnil. Byl aktivní a vědomý si toho, čeho chce dosáhnout.

Green Goblin letěl dlouho, než se odvážil pořádně narovnat a ohlédnout se přes rameno. Oddechl si, když zjistil, že ten vylepšený Spider-Man ho odmítl sledovat.

.

„Viděl jsi to?" volal Peter přes oceán a bylo mu úplně jedno, kde je kolik hodin.

„Cože?" zeptal se roztržitě Reilly.

„No, viděl jsi, jak se v New Yorku objevil Spider-Man?!" Peter netrpělivě přešlapoval v malém kroužku, který si sám vytvořil. Jeannine si ho se zájmem prohlížela, stejně jako zbytek evropského týmu superhrdinů.

„Ty ses vrátil do New Yorku?" divil se Reilly.

„Já jsem pořád v Anglii. Co je to dneska s tebou?"

„Víš vůbec, kolik je hodin?" optal se ho místo toho Reilly.

Peter se na chvíli zastavil ve svém pochodování. Jak mohl být pro Reillyho čas důležitější než to, že se v jeho rodném městě někdo vydává za Spider-Mana.

„Mohl bys být tomu novému vděčný. Poradil si s tím tvým úhlavním nepřítelem líp, než si to kdy dokázal ty," dobíral si ho Reilly. Nejhorší však na tom bylo, že mluvil naprosto upřímně. „A víš co? Šel jsem se zeptat našeho IT technika a už vím-"

„Reilly, prosím tě. Jak ti může připadat cokoliv důležitějšího než to, že se někdo cizí promenáduje po New Yorku v mém kostýmu a hraje si na Spider-Mana?" Peter už své rozčilení nedokázal držet zpátky. Ten zloděj identity ho dováděl k šílenství. K tomu ho tihle zaoceánští hrdinové měli za lháře. A navíc jeho jediný spojenec, Reilly, byl naprosto laksní k celé aféře s novým Spider-Manem. Jakoby o něm ani vůbec nevěděl.

„Tak promiň, že mě zajímají i jiné věci." Třeba by byl velice rád, kdyby se ho Peter zeptal, jak pokračují přípravy na svatbu. Reilly by mu slušně poděkoval a dokonce by mu i odpověděl. Při tom kolik měl teď práce, přišel na to, kdo by mohl stát za identitou Green Goblina, což Peterovi z nějakého malicherného důvodu bylo naprosto jedno. Veškerá práce naprosto nedoceněná.

„Nebyls to ty, že ne?" zeptal se vážně Peter.

Na chvíli v telefonu zavládlo ticho. Pak se Reilly zhluboka nadechl, aby se uklidnil. „Ne, na to vážně nemám čas."

„Tak kdo to může být? Jestli to je nějaký padouch, tak je moje pověst v nebezpečí," Peter se bál, co všechno mohl tenhle darebák provést s jeho Spider-Manem. Jeho život byl v naprosto cizí rukou, takže Peter měl nad svoji vlastní budoucností rázem nulovou kontrolu.

„Nezapomeň, že ten člověk musí vědět, kdo jsi. Jestli ti vzal oblek hned z háčku ve skříni," připomněl Reilly.

„Jak víš, kde byl?" zalekl se Peter.

„To byla první věc, co mě napadla. Ach, Petře," Reilly nad mladým vědcem zavrtěl hlavou.

„Tak to musel být Flash. Ten teď bydlí u nás doma," uvažoval Peter.

„Flash to nebyl. Tím jsem si naprosto jistý."

„Jak to můžeš vědět?" ptal se Peter.

„Protože je na invalidním vozíku a jen tak z něho nevstane, protože nemá nohy," rozespalý Reilly dokázal být sarkastický.

„Aha," Peterovi se najednou přehrál rozhovor s Flashem v úplně jiných barvách.

„Nemohl tě někdy někdo sledovat domů? Někdo, kdo by si tě spojil se Spider-Manem?" pátral Reilly.

„Hm?"

„Posloucháš mě vůbec?"

„Ale jo. Teda ne. Jediný, s kým se pravidelně střetávám je Green Goblin, a ten přece dostal na frak od toho nového Spider-Mana," uvažoval Peter. „Harry? Ale ne. Ta by přece. Nebo snad ano?"

„Podle toho, co jsem zjistil, to Harry být nemůže," opět nakousl Reilly.

„To je dobře," skočil mu do řeči Peter. „Tak jak tedy zjistíme, kdo se za mě vydává?" Peter začal opět přecházet své malé kolečko.

„Musíš ho odmaskovat," poradil Reilly.

„No jo, ale jak. Já jsem tady a on je tam. Ale ty jsi taky tam," náhle napadlo Petera. „Reilly."

„No?" zaúpěl Reilly.

„Budu potřebovat, abys vytvořil skupinu rádoby padouchů, kteří napadnou Spider-Mana, chytnou ho a zjistí, kdo se mi vloupal do bytu a vydává se za mě. Můžeš to pro mě udělat?" žádal Peter.

„No." Reilly váhal. Už tak měl práce nad hlavu a ještě aby si dobrovolně přidával další. Jenže Peter byl dobrý přítel a jistě by pro Reillyho udělal cokoliv, kdyby ho požádal. Reilly nemohl odmítnout kamaráda v nouzi. „Zkusit to můžeme," řekl pomalu. „Ale víš, že pak budou všichni vědět, kdo je skutečný Spider-Man? Uvědomuješ si to?"

„Já ti věřím."

A to by neměl. Protože první, za kým se Reilly rozhodl, že půjde a obrátí se na něho pro pomoc, byl právě Green Goblin.