Daphne Petrakis byla ponořená do práce. Porovnávala stejné sekvence DNA od různých dárců. V jejich rozdílech se snažila přijít na to, jak která část ovlivňuje který znak svého nositele. Pro větší soustředění její pracovní prostředí vyplňovala divoká rocková hudba. Tužkou si poklepávala do rytmu a přitom nespouštěla obrazovku z očí. Neexistovalo pro ni nic jiného než její vzorky a opakované údery bubnů. Proto ji okamžitě vytrhlo ze soustředění, když hudba uprostřed písně ustala.
Daphne zvedla hlavu, vyvedená z míry. Displej rádia byl tmavý, jakoby ho někdo vypnul.
„Daphne," ozval se hluboký hlas. Všem z Bratrstva dost dobře známý. Dívce přeběhl mráz po zádech. Ve dveřích stál Magneto, jejich učitel, hostitel a vůdce. Z jeho dobré vůle tu mohli společně žít v poklidu a relativním míru. Jenže Magneto byl stále jeden z nejhrůznějších mutantů, které znala. Ať si říká, kdo chce, co chce. Měl na svědomí životy spousty lidí a Daphne mu proto nikdy nebyla schopná stoprocentně důvěřovat.
Magnus měl sveřepý výraz, až se mu mezi obočím vytvořila starostlivá vráska. Ta propůjčovala jeho obličeji větší lidskost. K tomu ty léty zešedlé vlasy. Přesto vyzařoval neskutečnou silou a energií. Nedala se mu upřít jakási přitažlivost, kterou lákal ženy v jakémkoliv věku.
Daphne si ho nejspíš prohlížela déle, než měla. Magneto se pohnul. A to směrem k ní. „Všiml jsem si, že trávíš poslední dobou spoustu času s Davidem," poznamenal. Mohlo jí dojít, že půjde o Davida. Byl to přece jen pokažený syn Charlese Xaviera a Magnetova posedlost Xavierem byla všem dobře známá, ať už si ji různí lidé vykládali různě.
„Tvůj otec mi řekl, že spolu pracujete na jednom projektu," pokračoval muž obezřetným tónem. Jen výjimečně působil Erik uvolněně a to především v přítomnosti vlastních děti, většinu času byl však neustále v pozoru. Daphne měla chuť ustoupit alespoň o krok dozadu, jenže seděla na židli u počítače. Její pohyb by prozradil mnohem víc, než by chtěla.
„Jaký je to projekt?" zajímal se vůdce Bratrstva.
„Nechcete spíš vědět, jestli jsem si s Davidem náhodou nezačla?" Chtěla znít vzpurně, aby neodhalil její strach. Jenže při pohledu do kovově šedých očí jí došlo, že na Magneta její pubertální výlev neudělal sebemenší dojem. „Pracujeme spolu na projektu, jak jsem řekla tátovi," přitakala po chvíli.
„A čeho se ten projekt týká?" zeptal se znovu Magneto.
Daphne nechtěla nic říct. Přece jen ta věc byla trochu za hranou a nebezpečí celého jejich výzkumu ji na tom lákalo ze všeho nejvíc. Teď když se o jejich počínání dozví vůdce Bratrstva, nepůjde o tajemství. Budou buď pod neustálým dohledem starších, tak jako vždycky, anebo jim ten projekt okamžitě zakáže.
„Pověz mi to," vyzval ji Magnus náhle měkce. „Slibuji, že se Davidovi a ani tobě nic nestane."
Daphne naposledy krátce zaváhala, než šla s pravdou ven. Místo do Erikových očí se však dívala buď do země, nebo do výsledků své práce. „Ten den, kdy se dostali do Oscorpu, aby zničili sérum Naděje, David objevil, že mezi vzorky krve nejrůznějších mutantů, byla i zkumavka s krví Harry. Davidovy kamarádky."
„Hm. Myslíš krev Harry Osbornové, dcery Normana Osborna?" ujišťoval se Erik.
Daphne přikývla. „David tu ampuli zachránil a přinesl mi ji sem." Daphne otevřela v počítači soubor, v němž měla nahrané výsledky rozboru DNA Harry Osbornové. Magneto se jí díval přes rameno. Ruce měl založené a obočí stále stažené. „Chtěl, abych udělala rozbor. Byli jsme zvědaví, jakou u ní odhalíme mutaci, když o tom Harry vůbec nemluví. Nebo jaké by měla předpoklady, pokud by se u ní mutace ještě neprojevila."
„Slyším ve tvé řeči jenže?" optal se muž.
Daphne přitakala. „Jenže v její DNA není přítomná mutace genu X. Harry Osbornová není mutant. Nebo aspoň ne v pravém slova smyslu," pokračovala Daphne. Tím se dostala k činnosti, které se poslední dobou věnovala.
„Jak to myslíš?"
„Když jsem blíž studovala její DNA, zjistila jsem, že s některými sekvencemi bylo úmyslně manipulováno."
„Že by Norman Osborn dělal pokusy na své vlastní dceři?" to se Maxovi nezdálo. Nedokázal si představit, že by měl někdo takový nedostatek rodičovského pudu, že by své jediné žijící dítě vystavil očividnému nebezpečí. Leda že by si myslel, že tím své dceři pomůže. I když na druhou stranu za svůj život zažil už tolik zvěrstev a o lidech si nedělal sebemenší iluze.
„Nevím, kdo to byl. Ale pomalu se dostávám k tomu, abych zjistila, s jakými znaky její osobnosti bylo manipulováno," na obrazovku vrátila snímky, na nichž pracovala, než ji Magnus vyrušil.
„Co mi tedy můžeš zatím říct?" optal se Magneto, jakoby celý výzkum dělala pro něho. Daphne zpozorněla. Podívala se mu do očí, ty však nic neprozrazovaly. Musela mu něco říct, když už tak bezmyšlenkovitě přiznala svůj pokrok.
„No, ehm," odkašlala si. „Někdo manipuloval s její osobností. Zvláštní na tom však je, že tyhle upravené geny se projeví jen za určitých podmínek. V laboratorních podmínkách jsem přišla na to, že se aktivují v případech ohrožení."
„Hm," Magneto se díval na obrazovku. Pravou rukou si podpíral bradu. Bílé vlasy mu zabraňovaly v rozhledu na levé oko, on si toho však nevšímal. Fixoval obrazovku a usilovně přemýšlel. Daphne už nemluvila, jen ho tiše pozorovala. Pohled na Magneta spřádajícího plány, byl fascinující a také trochu děsivý. Daphne cítila, jak její tělo mění skupenství. Snažila se tomu vzdorovat, protože přístrojům by voda nijak neprospěla.
Erik by nejradši okamžitě vyrazil do Ravencroftova institutu, kde byla Harry hospitalizovaná společně s Davidem. Jenže vloupat se dvakrát na stejné místo, nebylo nijak moudré. Nejjednodušší by samozřejmě bylo zeptat se přímo Davida, ale Erik ho zatím nechtěl znepokojovat. Měl jisté tušení, co se mohlo s Harry dít, ale potřeboval potvrzení. A kde jinde by se mu ho mohlo dostat než od samotného Normana Osborna? Byl by to rozhodně lepší plán, než obejít Osborna a získat pokoutně záznamy o jeho dceři. A když s ním dokázal uzavřít dohodu Charles, tak proč by on taky nemohl.
„Myslíš, že bys byla schopná vytvořit protilátku na tu genovou manipulaci?" zeptal se Magneto.
„Myslíte antisérum?" opravila Daphne svého velitele.
Magneto si ji změřil pohledem. „Ano, myslím antisérum. Dokázala bys to?"
Daphne pokrčila rameny. „Pokud bych měla dostatek času a více vzorků. Je to sice Davidova kamarádka, ale v žádném případě není schopný z ní vymámit víc krve," postěžovala si Daphne.
„Davida s tím nezatěžuj," prohlásil. Otočil se k odchodu. Ve dveřích se ještě zastavil. Podíval se na Daphne jako nikdy předtím. „Dobrá práce," pokýval hlavou a odešel. Místností se rozezvučely bubny, jak se znovu spustilo rádio. Daphne se ještě omráčeně dívala ke dveřím, když dohrála písnička a začala další.
