Prohlášení: Nevlastním autorská práva na Harryho Pottera, cokoliv od Marvelu nebo Naruta.

Discord: discord . gg/DH8KWPg8jJ

1. kapitola – Náramek Cestovatele

Lucius Malfoy se vrátil domů ve velice špatné náladě. Nejenže se mu nepovedlo úspěšně vyhnat Brumbála z Bradavic, ztratil při tom i značnou část svého vlivu, místo ve Správní Radě Bradavic a aby toho nebylo málo, ten malý parchant Potter zničil deník Temného Lorda, načež jej připravil i o domácího skřítka.

Ne že by to poslední byla příliš velká ztráta, to malé monstrum stejně neustále překrucovalo jeho příkazy a nejednou pozvedl hůlku s úmyslem jej zavraždit. Ne, co jeho náladu kompletně zničilo bylo, jak mu to malé monstrum zabránilo v poslání Pottera za jeho rodiči.

„Vidím, že jsi doma," konstatovala Narcisa ze svého křesla u krbu, kde si pročítala nejnovější vydání nějakého časopisu.

„Pokud chceš něco říci, tak to řekni, nemám na tebe dneska náladu," odsekl Lucius a Narcisa jej okamžitě probodla svým ledovým pohledem, po kterém mu přejel mráz po zádech, ale protože byl pohlcen svými emocemi, vůbec si toho nevšímal a nebral to jako varování.

„Optám se tě pouze jednou a chci pravdivou odpověď. Kde je Dobby?" optala se jej chladně.

„Pryč. To malé monstrum bylo neschopné plnit mé rozkazy v jejich plném znění, tak jsem se jej zbavil," odpověděl Lucius.

„Skutečně? A jak se ti to povedlo, když byl poután magií Blacků a ty mojí rodinnou magií očividně postrádáš," prohlásila nebezpečně Narcisa.

„To tě nemusí zajímat, nyní mi dej pokoj nebo ti ukážu, kde je tvoje místo," varoval ji a otočil se k ní zády, což neměl dělat, protože v další chvíli se svíjel na zemi v neskutečných bolestech.

„Kde je můj domácí skřítek, Luciusi?" optala se Narcisa a tentokrát již stála nad ním a špičku své boty mu přiložila ke krku v jasném znamení toho, že jeho život by mohl velice rychle vyprchat.

„T-ten parchant Potter, dal mi zničený deník Temného Lorda s ponožkou uvnitř. To monstrum to vzalo jako propuštění z mých služeb," výpal Lucius a v duchu přísahal, že se všem pomstí.

„Takže celé tvé plány ztroskotaly, a nakonec jsi byl pokořen i dvanáctiletým chlapcem. Zdá se, že i ta troška krve Blacků, která mu koluje v žilách stačila na to, aby pokořil ctěného a obávaného Lorda Malfoye," odfrkla si Narcisa.

„Ještě dneska mi pořídíš nového skřítka za své vlastní zlato, když jsi mě připravil o toho, kterého jsem dostala jako svatební věno. Nemusím ti říkat, co se stane, když s náhradou nebudu spokojená," varovala jej a vrátila se do svého křesla, zatímco se Lucius bolestně zvedl na nohy a odpotácel se do své pracovny.

Za tohle mi zaplatíš, ty čubko, stejně jako Potter. Nicméně pokud má Potter dostatek krve Blacků, aby mohl jedno monstrum propustit, má ji i dostatek na to, aby ho další monstrum našlo a předalo mu nějaký ten dáreček. Pomyslel si Lucius a po tom, co do sebe obrátil lektvar proti bolesti, zamířil tajným schodištěm za svou soukromou knihovnou k podzemnímu trezoru, kde ukrýval skutečné bohatství svého rodu.

Kde jsem to jen viděl? Náramek, který pozře něčí duši a následně jeho tělo přenese do jiné dimenze, bude perfektním nástrojem, jak se zbavit Pottera i důkazů zároveň. Jaká škoda, že je poslední z trojice těch, které můj dávný předek našel. Kdybych věděl, že tím dostanu Brumbála, zbavil bych se jeho, ale i Temný Lord se jej bál z nějakého důvodu. Na rozdíl od něj, je Potter jen děcko bez vědomostí rozpoznat nebezpečí, které mu hrozí. Ušklíbl se Lucius a v trezoru přešel k polici, kde v kovové krabičce ležel speciální náramek se svitkem s návodem k jeho použití.

Potter jej jistě nepoužije jen tak, takže si budu muset dát záležet na „skutečném" návodu k jeho použití i s uvěřitelným vzkazem. Zamyslel se a začal pracovat na své pomstě. Přičemž vůbec netušil, že tímto pomůže stvořit někoho, komu se ani jeho Temný Lord nevyrovná.

oooOOOooo

Hadrian Harry James Potter se necítil nijak dobře, hlavně když si na něm strýček Vernon po příjezdu domů vybil svou zlost, než jej zamknul v jeho pokoji. Jediným štěstím bylo, že Hedviku z klece pustil již na nástupišti v Prasinkách a řekl ji, že ji přivolá až ji bude potřebovat a bude lepší, když zůstane přes prázdniny v Bradavicích, než aby byla s ním zavřená u jeho příbuzných.

Z toho, co Vernon během svého běsnění mumlal, pochopil, že kdyby sebou Hedviku přivezl, nedožila by se dalšího dne. Dlouhé hodiny ležel na své zničené posteli a doufal, že brzy usne, aby přestal vnímat bolest, ve kterém se jeho tělo nacházelo, když se jeho pokojem ozval zvuk lupnutí, jako kdyby někdo praskl bublinku na bublinkové fólii.

„Harry Potter, pane? Je zde Dolly správně?" optala se domácí skřítka tiše a Hadrian v duchu zasténal, protože přítomnost dalšího skřítka mu doslova scházela.

„Pro lásku všech možných bohů, hlavně prosím tiše. Další výprask od svého milujícího strýčka bych asi už nepřežil, kdyby ho něco vzbudilo," zašeptal v prosbě.

„Dolly se omlouvá, pane Harry Pottere, Dolly je zde na příkaz svého pána s darem. Dolly se omlouvá, pane Harry Pottere, Dolly jej položí na stůl a opět se vrátí domů, kde na ní pán čeká," odpověděla skřítka šeptem a s dalším lupnutím byla o chviličku později pryč.

„Kdo ví, kdy usnu nebo jestli vůbec," povzdechl si, natáhl se k vypínači od lampičky, kterou rozsvítil a kulhavě zamířil ke stolu, kde ležela dřevěná krabička s otevřeným dopisem.

Pane Pottere,

Dovolte mi, abych vám poděkoval za vaše služby během uplynulého školního roku v Bradavicích. K uším se mi dostalo, že chodbami se pohybovalo Zmijozelovo monstrum a během školního roku zaútočilo na několik studentů. Je jen malou útěchou, že nikdo neutržil trvalého zranění nebo nezemřel.

Neboť Bradavice navštěvuje můj vnuk i vnučka, vděčím vám za záchranu jejich života. Někdo bude tvrdit, že váš čin ve zničení Zmijozelova monstra nevyústil v dluh života ze strany všech v Bradavicích, já jsem jiného názoru a rozhodl jsem se vám poslat jeden z unikátních artefaktů, na který se v mém sídle pouze prášilo.

V krabičce s náramkem je přiložen i návod na jeho použití. Doufejme, že jej nikdy nebudete muset použít, ale s tolik nepřáteli, které jste získal porážkou Toho-jehož-nejmenujeme, se vám bude hodit každý způsob tréninku. Nemusím snad říkat, že Ministerstvo kouzel by udělalo cokoliv, aby se k tomuto artefaktu dostalo a získalo jeho moc za každou cenu, proto bude lepší, když se o něm nikomu nezmíníte a tento dopis zničíte hned, jak jej dočtete.

S přáním všeho dobrého,

D. Z. P.

Hadrian netušil, jak na tento dopis zareagovat a místo toho, aby si s ním dlouze lámal hlavu, jej odložil stranou a otevřel dřevěnou krabičku, ve které ležel nádherný náramek. Ten byl z nějakého bílého kovu, který doslova zářil vlastním světlem, zatímco ozdobné znaky tvořící zvláštní obrazce světlo pohlcovaly. Na náramku se nacházelo i pět malinkatých drahokamů s jedním větším v jejich středu, ale těm nevěnoval tolik pozornosti a místo toho se natáhl pro malinkatou knížečku.

Náramek Cestovatele

Tento Artefakt je jedním z mála dochovaných předmětů, který přežil zničení bájného města Atlantidy, než si našel cestu k samotnému Merlinovi, který jej využil k získání speciálních schopností, jako byla magická přeměna v mohutného draka, čarování bez hůlky, ovládání elementů a mnoho dalšího.

Náramek Cestovatele je tak mocný, že s použitím trochy magie, otevře průchod mezi realitami, kam se může Cestovatel vydat k získání potřebného tréninku. Traduje se, že při správném použití je možné jej použít i k získání speciálních schopností, jak je tohle možné, bylo nicméně ztraceno v čase.

Než si ale Náramek Cestovatele někdo nasadí, musí vědět, že jej již nikdy nebude moci sundat a zůstane na jeho levé ruce až do konce jeho života. Jsou dochovány důkazy i o tom, jak se majiteli Náramku Cestovatele vrátila useknutá ruka i s tímto artefaktem, jako kdyby mu ji nikdy dříve neusekli.

Následující stránky jsou zasvěceny tomu, jak správně Náramek Cestovatele používat, čemu se v nových světech vyvarovat a jak se úspěšně vrátit zpátky do chvíle, kdy Cestovatel opustil svou rodnou realitu.

Hadrian byl překvapen tím, co měl před sebou a zapáleně se pustil do čtení dalších stránek, ale těch nebylo mnoho, takže mu stačilo necelých deset minut na to, aby malou knížečku zavřel a pohledem spočinul na Náramku Cestovatele.

„Nechápu, jak mi někdo mohl poslat něco takhle cenného, ale dám cokoliv, abych nemusel zbytek prázdnin trávit v tomto vězení," řekl si sám pro sebe a bez váhání si náramek nasadil na levé předloktí, což se mu mělo stát osudným, ale úplně v jiném slova smyslu, než se stalo.

Než mohl užasnout nad tím, jak se náramek doslova spojil s jeho kůží a stal se součástí jeho těla, šestice drahokamů na náramku se rozsvítila temně fialovým světlem a jeho tělo zaplavila neskutečná vlna bolesti.

Vůbec si neuvědomoval, kdy začal křičet na celé kolo, natož aby chápal, proč mu něco stékalo z čela do očí. Byl bolestí natolik oslepen, že si nevšimnul křičícího přízraku, který vylétl z jeho jizvy na čele a zmizel v největším ze šesti drahokamů, které přestaly svítit temně fialovou a získaly spíše tmavě modrou barvu.

Jeho křik nicméně vzbudil všechny obyvatele domu a sotva popadl dech, málem jej zase strachem ztratil, když si uvědomil, jak jeho strýček buší na jeho dveře a snaží se je v rychlosti odemknout.

„Je počkej, ty zasraná zrůdo! Hned, jak tě dostanu pod ruce, budeš si přát, aby tě ta tvá zrůdná matka nikdy neporodila!" křičel Vernon a Hadrian pohledem létal po celém svém pokoji, aby našel nějakou únikovou cestu.

Jediným pohledem spočinul na plakátu, který kdysi Dudley obdržel i s řadou komiksů. Na něm se nacházela Jean Greyová, členka Týmu X a jedna z nejmocnějších mutantek v jejich světě. Když zaslechl, jak se dveře do jeho pokoje otevírají, na nic nečekal a vyslal veškerou svou magii k Náramku Cestovatele s myšlenkou toho, že chce být ve světě, kde právě byla Jean Greyová.

Chvíli se nic nedělo a již si myslel, že je jeho život u konce, když se pod ním objevil modrý vír nově otevřeného portálu, kterým v další okamžik propadl. Nestačil se ani podívat na Vernona a jeho výraz, když se za ním portál uzavřel.

oooOOOooo

Ve skrytém sídle, odkud tento artefakt pocházel, se Lucius Malfoy rozesmál na celé kolo, protože jeho sledovací kouzlo, které na náramku zanechal, právě zmizelo, což znamenalo jediné. Jeho pomsta byla dokonána.

„Iniciály v mém dopise nelhaly. Dnes Zemřeš, Pottere," smál se dál svému vtipu a vůbec si nevšimnul, že jej pozorují hned dva páry očí.

Pokračování příště!