Johnathon opatrně otevřel oči. Na hrudi cítil podivný tlak. Takže se ještě se zavřenýma očima ošil, a pomalu se protáhl. Levá strana poněkud vázla. Johnathon proto ještě několikrát zahýbal ramenem.

„Tak jak se cítí náš pacient?" ozval se bručivý hlas. Johnathon se okamžitě probral. Zvedl se na posteli a doširoka rozevřenýma očima se snažil najít muže, který na něho promluvil. Promnul si oči. Nahmatal jemnou látku, která mu zakrývala část obličeje a chladný materiál, jež mu chránil zrak.

„Nemusíte se bát. Váš bezvědomí stav jsme nevyužili k tomu, abychom zjistili vaši skutečnou identitu," prozradil modrý huňatý mutant oblečený do laboratorního pláště. Johnathon v něm hned poznal doktora McCoye. Za dobu, kterou strávil v Institutu, se velmi dobře seznámil s ním a jeho laboratoří.

„Jakou skutečnou identitu?" Johnathon sice poznával prostředí kolem sebe, ale nebyl sto si uvědomit, co se dělo těsně před tím, než se probudil v Xavierově institutu. Jeho nejčerstvější vzpomínky byly značně rozházené a Johnathonovi dělalo problém se v nich vyznat. Nejradši by si strhnul masku, co mu zastiňovala obličej. Uvědomoval si však, že by to nebyl úplně nejlepší nápad.

„I když by pomohlo naší věci, kdyby se svět dozvěděl, že Spider-Man je mutant," upřesnil Hank McCoy. Zdůraznil přitom jméno, které ve spojení se svou osobou slyšel poprvé.

„Já jsem Spider-Man," zašeptal Johnathon.

Hank se na něho zkoumavě podíval. „Abych zjistil, že jste v nejlepším pořádku, podrobím vás pro jistotu testu kognitivních funkcí. Dojdu si pro dotazník." Hankovi se zvedly chlupy na zátylku, jak se rychle otočil.

Johnathon se na posteli narovnal. Rozhýbal krk. Pozorně si prohlédl sondy, které měl nalepené na holé pokožce těla. Ty vysílaly signály, jež se na blízké obrazovce přetvořily v množství linií a čísel. Johnathon se v nich nesnažil ani vyznat, věděl, že v jeho případě by to nemělo smysl.

„Tak se do toho pustíme," Hank se přifařil s tvrdými deskami, v nichž měl vložený list papíru s konkrétními otázkami. Posunul si brýle tak, aby se mu lépe četlo.

„Co se stalo?" zeptal se Johnathon.

„No," Hank jen s nelibostí odtrhl pohled od textu, ale přesto svému pacientovi vyhověl. Byl to velice zdvořilý huňatý mutant. „Víc by vám asi prozradil Nightcrawler, ten vás sem přinesl. Co já vím, tak došlo k nedorozumění mezi vámi a jedním z našich mladých mutantů. Je mi to líto."

Johnathon přikývl. „Takže." Hank přečetl první otázku. Johnathon ho však neposlouchal. Snažil se rozpomenout na včerejší večer. Byl venku. Byla tma a on se skrýval na střeše. Někdo tam byl s ním. Nejspíš Kurt Wagner, když ho zmiňoval doktor McCoy. Johnathon se podíval na svoji hruď. Byla holá, až na přisáté sondy. Erární kalhoty mu však mutanti oblékli. Nechtěl ani přemýšlet nad tím, kdo z nich to udělal. Rozhodně to však nebyl Charles Xavier, to mu bylo jasné. Kolem levého ramene měl zarudlou kůži, celá oblast byla mnohem citlivější, než zbytek jeho těla. Zvláštně mu v ní mravenčilo, když po ní přejel prsty.

Johnathonovi se na chvíli zatajil dech. Bylo to spíš, jakoby se potřeboval nadechnout, ale něco mu v tom bránilo. Dvakrát heknul, než se vzpamatoval. Vybavil si, jak nad ním stál Kevin s vyplašeným pohledem.

„Jste v pořádku?" zeptal se podezřívavě Hank a už svítil maskovanému Johnathonovi do očí baterkou.

„Byl to Kevin," vypravil ze sebe mladík.

„Ano." Hank vypadal poněkud sklesle, vyloženě mu bylo chlapce líto.

„Kde je?" zajímal se Johnathon.

„Nebojte se. O chlapce je postaráno," Hank podal neutrální nic neříkající odpověď. Nejspíš si ani mutant nebyl jistý reakcí Spider-Mana a proto se zdržoval jakýchkoliv komentářů, které by mohly vyvést pacienta z psychické rovnováhy.

„Nestalo se mu nic?" zeptal se na přímo Johnathon.

Beast zamrkal a odložil desky do nohou postele, na které seděl Johnathon. „Je hluboce rozrušený. Ale profesor Xavier se o něho postará." Poděšený mladý mutant nemohl být v lepších rukou.

„To je dobře," Johnathon přikývl. „Myslím, že už mi je dobře," dodal. Johnathon už nechtěl dál zůstávat na místě, na kterém nemohl nijak pomoci. Kevin byl ve stavu, v kterém byl, jen kvůli tomu, že nějaký podvodník si hrál s citlivými jedinci, jako byl Kevin. Takové zneužívání lidského strachu, jen aby měl vlastní prospěch, nemohl Spider-Man tolerovat. Hněv se v něm vzdouval a nečinnost ho ještě více popuzovala.

Doktor McCoy neochotně zkřížil ruce na hrudi, až se mu bílý ochranný plášť napnul. Bylo jasné, co si myslí o zdravotním stavu svého svěřence. Jenže znal i potřeby studentů Školy pro nadanou mládež Charlese Xaviera. „V tom případě vás rychle prohlédnu." Velice přísným pohledem zkontroloval hodnoty na přístroji. Pak se se stejným výrazem ohlédl na Spider-Mana. Na nemocničním lůžku bez košile a s potrhanou maskou na obličeji vypadal naprosto žalostně. „Ještě si vás poslechnu."

Z kapsy pláště vyndal stetoskop a přiložil ho Johnathonovi na odhalený hrudník. „Nadechnout."

Postupně zkontroloval obě plíce, zvláště tu postiženou. Jednotlivé laloky plic, funkci srdce. Vše se zdálo být v naprostém pořádku. I když Hank by nejradši Spider-Mana ještě alespoň na den nebo dva nechal sledovat, hrdina měl jiný názor. „Všechny funkce jsou v normě."

„Díky, Hanku," Johnathon se už další chvíli neudržel a začal si strhávat nalepené sondy.

„Ne tak rychle." Najednou ho zastavil mohutnou tlapou. „Obávám se, že takhle byste na ulici připoutal pozornost. Váš kostým naneštěstí podlehl zkáze, zachránila se pouze vaše maska."

Johnathon se zarazil. Tohle byl skutečný problém. Bez oblečení by se daleko nedostal, a ani tvrzení, že je Spider-Man by mu nijak nepomohlo. Co teď? Třeba by tady někde ještě měli jeho svršky z doby, kdy tu ještě studoval. Jenže to by prozradil svoji pravou identitu. Nebo by se mohl zeptat Kurta. I když jeho konstituce byla dost odlišná od té Kurtovy.

„Pokud se nebudete zlobit přes večer, když jsem na vás dával pozor a na vaše zotavení, trochu jsem tvořil, abych nezaspal," Hank se na okamžik vzdálil. Ani za sebou nezavřel dveře, když šel do svého technického zázemí. Protože spíše než lékař, byl Hank McCoy neocenitelný vědec.

Johnathon se nestačil ani zvednout a už byl Hank zpátky s drobným balíčkem. Dokonce měl čas svůj výtvor i zabalit. Jasně se vyžíval v detailech.

„Vytvořil jsem pro vás kostým. Je ze stejného typu látky, který nosí naši X-Meni, takže by měl odolávat nejrůznějším extrémním podmínkám, které mohou často nastat u jedinců s mutacemi," popsal Beast. Johnathon opatrně rozevřel balíček. Kostým nebyl tak flekatý, jako byl ten původní. Látka byla mnohem pružnější a pevnější. A když Johnathon ještě zvedl oblek výš, objevil se před ním červený symbol pavouka, jehož zadní nohy s tělem tvořily neznatelné M.

„Vyzkoušejte si to," vyzval ho dychtivě Beast. Vynálezce chtěl zjistit, jestli se mu dílo podařilo. Poodstoupil, aby dal mladíkovi soukromí.

Johnathon tomu nemohl uvěřit. Nikdy předtím mu žádné oblečení tak dobře nepadlo. Připadalo mu jako jeho druhá kůže. Nový kostým byl naprosto perfektní. Po chvíli by úplně zapomněl, že na sobě nějaký oblek vůbec má. „Tý jo, díky moc."

„Nemáte zač," Hank mávl rukou a nechal chlapce jít. Následně otevřel program v počítači a dal se do výzkumu vzorku, který získal dnes nad ránem. Spider-Man se sám prozradil, že zná prostředí Institutu a některé jeho obyvatele. Proto Beasta ani nepřekvapilo, když objevil mutaci genu-X v DNA mladíka s tajnou identitou, která se dokonce shodovala s jedním z bývalých studentů Institutu.

„Měl jste pravdu, profesore," prohlásil do telepatického přenosu.

.

Z na první pohled zavřené hospodě se ozývaly nejrůznější zvuky a přes zatarasená okna prosvítaly záblesky umělého světla. Uvnitř se sešla velice podivná společnost a dívala se na sestříhaný záznam televizních zpráv. Ve středu toho všeho stál agent Peter Wisdom, který měl nesourodou skupinu na starosti. Stál se založenýma rukama a neúprosně sledoval přenos. Po dlouhé době si připadal, že na něho dění v televizi skutečně dopadá, i když se jednalo o záznam z tisíce mil vzdáleného kontinentu. Stejně tak mohl být ohrožený i Brian Braddock, známý jako Captain Britain. Málokdo však naštěstí věděl, že oba dva získali své schopnosti hlavně kvůli neoblíbené mutaci.

„Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale jsi si jistý, že se chceš toho falešného Spider-Mana zbavit?" zeptala se Jeannine, která měla k Peteru Parkerovi nejblíže jak věkem, tak známostmi. Jinak spolu ale nijak zvlášť nevycházeli.

„To já jsem přece Spider-Man," hájil se Peter. „On mi prostě ukradl moji tajnou identitu."

„No jo, ale očividně mu to jde líp," poznamenala Jeannine.

„Jak by se tobě líbilo, kdyby ti někdo ukradl ten tvůj meč?"

Jeannine se na Petera vážně podívala. „Poděkovala bych mu." Krvavý meč byl jejím prokletím. Peter ztichl. Díval se na další ze záznamů, kde „Spider-Man" zachraňoval malé dítě s viditelnou mutací před rozlíceným davem. A to ten nový ani nepoužíval pavučiny.

„Myslím, že se můžeme shodnout na tom, že tenhle Spider-Man má jasnou agendu. Chrání mutanty," poznamenal Brian Braddock. Peter Wisdom přikývl.

„Rozhodně nejde proti mým padouchům," přidal Peter. Jenže na dalším sestřihu uviděl souboj s Green Golinem. „Tak nic."

„Vidíš? Tohle jsem po tobě chtěla při tréninku," dívka ukázala na Spider-Mana, který okamžitě využil slabého místa, jež objevil. Získal potřebnou výhodu a energii a složil Green Goblina během chvíle. I tak se však padouchovi podařilo uniknout.

„Vidíš? Taky mu utekl," neodpusti sil zase Peter. Ten zloděj identit nemohl být přece lepší než on. I když musel uznat, že Jeannine měla pravdu v tom, že tenhle podvodník dokázal bojovat daleko lépe, než on.

„A proč vlastně se u vás tak strašně řeší, kdo je mutant a kdo je člověk?" zeptala se Aikku Jokinen. Dosud seděla tiše. V jejich zemi se nijak zvlášť neřešily rozdíly mezi druhy člověka, pořád pro ně platila stejná práva a povinnosti.

„Vlastně ani nevím," Peter pokrčil rameny. Jeannine si vedle něho opovržlivě odfrkla.

Peter Wisdom počkal, až dojde celý záznam do konce, pak se teprve otočil na Petera Parkera. To, co měl v plánu, se mu neříkalo lehce, ale nešlo to jinak. Pro bezpečí všech. „Pokud bys chtěl vystoupit proti Spider-Manovi-"

„Tohle není Spider-Man," opakoval rozlíceně Peter.

„-budeš potřebovat nový kostým," pokračoval agent Wisdom, jakoby ho ani nikdo nepřerušil. „O jednom bych věděl."

Peter dychtivě kýval.

„Jenže musíš ještě hodně cvičit, abys ho porazil. Tenhle nový Spider-Man prošel řádným výcvikem," Wisdom si vyměnil pohled s Brianem Braddockem. Oba poznali znaky společné jedné skupině mutantů, i když v případě Spider-Mana jeho technika byla značně neučesaná.

„Pokud projdeš tréninkem a kladně, dostaneš svůj oblek," dodal Peter Wisdom.

„Moc děkuju," rozzářil se Peter.

„Neděkuj, ještě nemáš za co," poznamenal Wisdom. „Trénovat tě bude i nadále tady Guillotine."

Peterovi spadla čelist. Ta ženština ho vyloženě nenáviděla, dělala mu ze cvičení doslova peklo. Chtěla ho sedřít z kůže, o tom nepochyboval. A teď se na něho ještě pokřiveně usmívala. Jeannine v něm vzbuzovala nejstrašlivější emoce už jen svým pohledem. Peterovi přeběhl mráz po zádech.