Prohlášení: Nevlastním autorská práva na Harryho Pottera, cokoliv od Marvelu nebo Naruta.

Discord: discord . gg/DH8KWPg8jJ

4. kapitola – Trénink

Země N-106 (Shinobi/Naruto realita):

10. den:

Když se Hadrian vrátil do Konohy, neuplynulo tam více jak několik vteřin, což pro něj bylo velice ideální. Měl tak docela dost času na to, aby se vypořádal se vším, co se právě dozvěděl. Také v soukromí tréninkové haly si mohl v klidu projít kufr, který mu matka zanechala.

Hned v první přihrádce našel deník s instrukcemi, jak kufr používat s tím, že jeho další sekce se mu budou otevírat podle toho, jak daleko se ve svém magickém vzdělání dostane. Podle toho, kolik úsilí jeho matka vynaložila k tomu, aby měl kompletní vzdělání, mohl vidět, jak geniální byla.

Podle stručného přehledu osnov, které připravila, z něj bude na konci jejího vzdělávacího programu několikanásobný Mistr v různých oborech a nedivil by se, kdyby neměl nárok i na nějaký mudlovský titul, protože jeho matka se nezastavila jen u magických předmětů, ale zahrnula i řadu těch mudlovských.

Většina kouzelnické společnosti ohrnuje nos nad znalostmi mudlů a jejich honbou za poznáním. Já si nicméně brala inspiraci z obou světů, a kdyby nebylo téhle krvavé války, získala bych titul Mistryně Kouzelných Formulí hned po škole, stejně jako titul Lektvarové Mistryně. Kdybych nebyla vězněm ve svém vlastním domě, ukázala bych Severusovi, že jsem v Lektvarech lepší jak on, a to i bez přivlastnění si našich společných objevů. Byla část jejího vysvětlení, proč po něm chce, aby měl kompletní vzdělání.

Nicméně nejdůležitějším aspektem jejího vzdělávacího programu byla Nitrobrana, která spočívala s organizaci jeho myšlenek a vzpomínek, kontrole emocí, a hlavně vybudování mentálních bariér kolem své mysli. Tahle magická disciplína byla tím nejdůležitějším, co nyní potřeboval k získání plné kontrole své mysli, za kterou následovala plná kontrola nad telepatií a telekinezí.

Nejraději by se do knihy s teorií o Nitrobraně pustil hned na místě, ale zvuk zvonu jej donutil vzhlédnout k zrcadlu nad dveřmi tréninkové haly, ve kterém spatřil Tsunade s taškou v ruce.

„Dobré ráno, Tsunade," pozdravil o půl minuty později mladou ženu s blond vlasy.

„To je dost, že jdeš, gaki. Tady máš tašku s několika úložnými svitky. V tom bílém najdeš přesně třicet porcí speciálně připravených pilulek, které si vezmeš každé ráno před snídaní. Každá pilulka obsahuje vyvážené množství vitamínů, minerálů a dalších látek, které ti pomohou dosáhnout zdravého těla.

Zelený svitek pak obsahuje tréninkový plán na následující měsíc. Není to nic těžkého, ale je důležité, abys jej plně dodržel. Pomůže ti to se vyrovnat s rychlejším růstem a získáním kontroly nad měnícím se tělem. Narovinu ti řeknu, že během následujícího měsíce povyrosteš nejméně o pět centimetrů, a to nebude žádná procházka parkem.

Modrý svitek pak obsahuje třicet porcí vysoce energetických jídel, jedno na každé ráno místo snídaně. Také tam máš doporučení, co si dát na oběd a večeři, což už je tvoje starost. Ostatně nejsem tvá matka, abych ti zařizovala všechny tři jídla, a můžeš být rád, že jsem ti nechala připravit celý měsíc snídaní.

Černém svitku nalezneš sbírku knih, které si musíš přečíst a nastudovat. Na konci měsíce tě čeká teoretický test, který ukáže, jestli ti bude dovoleno přejít k shinobi tréninku.

A nakonec červený svitek obsahuje moji práci a tréninkový plán na získání perfektní kontroly chakry. Ačkoliv je to součástí shinobi tréninku, již jsi probudil svou chakru, takže je důležité, aby ses ji naučil kontrolovat. Jen to pro lásku Kami nepřeháněj, protože bych tě nerada opět viděla v nemocnici," vypálila na něj Tsunade celou salvu informací a bez toho, aby počkala na jeho reakci, se otočila na podpatku a zmizela ve víru listí.

„Hej, kdo to byl?" optala se jej rozespalá Kushina, která do přízemí sešla jen v tílku a kraťasech na spaní.

„Tsunade mi tu zanechala několik svitků s věcmi na mou léčbu a učivem," odpověděl ji Hadrian a docela si užíval toho, co viděl.

„Hmm, za chvíli mě čeká trénink. Můžeš mi prosím připravit tři kelímky rámenu?" požádala jej Kushina, než se unaveně odebrala do koupelny, aby se připravila na nadcházející den.

Hadrian se o minutu později pobaveně zasmál, když zaslechl její mírné zděšení nad jejím odrazem v zrcadle, když si uvědomila, v jakém oblečení se mu ukázala.

Když se nakonec vrátila dolů do kuchyně, požádal ji, aby mu odpečetila potřebné věci z různě barevných svitků a společně se tak pustili do jídla. Zatímco on si jej vychutnával, Kushina jej do sebe obrátila rychlostí blesku, než se podívala na hromadu knih, které mu tam Tsunade nechala ke studiu.

„Až se vrátím z dnešního tréninku, naučím tě Stínové Klony. Každý z nich ti po zrušení pošle své vzpomínky, takže se budeš moci věnovat čemukoliv, zatímco tvé klony budou číst tyhle nudné knížky. Od doby, co jsem se tu techniku naučila, jsem osobně nikdy nestudovala teorii a vždy to nechala na svých klonech, dattebane!" prohlásila a myslela si, že bude mít ke studiu stejný odpor a využije své klony tak, jako ona.

„Pokud je v knihovně svitek s touto technikou, rád se ji naučím hned, jak to půjde," mrkl na ni, ačkoliv nic číst nemusel, protože z její mysli zjistil kompletně vše, co potřeboval o této technice vědět.

„Najdeš je v polici s ostatními kinjutsu, ačkoliv je to zakázaná technika jen pro ty, kteří nejsou Uzumaki nebo Senju, hehehe," zasmála se a s krátkým objetím se vydala na setkání se svým týmem.

Dojím tuhle snídani, zajdu do knihovny pro ten svitek, abych u svých pozorovatelů nevzbudil podezření. Poté je na pomyšlení, jestli mám jít trénovat do podzemní haly nebo za dům na zahradu. Venku to ostatně vypadá na nádherný den, ačkoliv podle toho, co jsem z myslí obyvatel Konohy zjistil, zimy tu nejsou nijak chladné a sníh tu vidí možná jednou za pár let. Pomyslel si Hadrian a vychutnal si i zbytek snídaně, ačkoliv s tím měl menší problém, protože toho jídla bylo pro dva lidi nebo jednoho dospělého v plném vývinu.

Kdybych nevěděl, že Shinobi mají zvýšený metabolismus a Uzumaki zvlášť, bál bych se, že za měsíc budu vypadat jako Dudley. Ušklíbl se při pomyšlení na svého bratrance a docela jej zajímalo, jak se asi všichni tři Dursleyovi tváří po tom, co k nim dorazila policie.

oooOOOooo

Země N-106 (Shinobi/Naruto realita):

17. den:

Pro Hadriana uběhl další týden v Shinobi realitě a pomalu si na ten svobodný život začínal zvykat. Teoretické studium pro něj nebylo problémem, hlavně když si všechno zjistil z myslí daleko zkušenějších shinobi a kunoichi. Následně mu stačilo si všechno letmo přečíst v knihách a svitcích, aby si tyhle vědomosti plně přivlastnil.

Problém mu spíše dělalo psaní různých kanji znaků, což pro něj bylo úplnou novinkou. Naštěstí technika Stínových Klonů byla velice užitečná a díky svým zásobám chakry byl schopen vyvolat dobrých dvacet klonů. Každé ráno jich vyvolal plný počet, deset jich nechal trénovat psaní a kaligrafii, která byla důležitá pro pozdější používání a aplikaci fuuinjutsu technik. Pět jich nechal trénovat techniky pro kontrolu chakry, kde postoupil k tréninku chození po vertikálních plochách. Posledních pět pak nechal studovat knihy z kufru své matky, zatímco on sám se celé dny věnoval lehkému fyzickému tréninku a meditacím.

Právě během meditací a organizaci své mysli zjistil, že je schopen vstřebávat daleko více informací za menší dobu. Také nové informace nezapomínal tak rychle a po jediném zopakování byl schopen si zapamatovat téměř všechno, co zrovna studoval.

Během toho všeho nezapomínal ani na společenský život. Během toho, co byla Kushina se svým týmem, měl klid na studium, ale jakmile se vrátila, přinesla s sebou i hromadu energie. Zdálo se, že ani vydatný trénink a D-rank mise ji nedokázaly unavit tak, aby potřebovala odpočinek.

Zrovna tohoto odpoledne jej vytáhla z domu, protože jej chtěla oficiálně představit i svému učiteli a vůdci jejího týmu.

„Hej, Sakumo-sensei, tohle je Raijin-kun, o kterém jsem vám již říkala. Raijine-kun, tohle je sensei našeho týmu, Hatake Sakumo," představila je okamžitě Kushina po tom, co vešli do restaurace, kde se měli sejít.

„Velice mě těší, Hatake-san," poklonil se Hadrian mírně. Kdyby nepatřil do Uzumaki klanu, který byl výše postavený než Hatake klan, musel by jej oslovit Hatake-sama.

„Potěšení je na mé straně, Uzumaki-san. Je příjemné znát tvář mladého muže, o kterém Kushina mluví od rána do večera," řekl Sakumo a rýpl si do své žačky, které zrudla jako rajče.

„Raijin-kun je rodina, dattebane! Samozřejmě, že o něm budu mluvit!" snažila se bránit své činy, ale nikdo z přítomných ji to příliš nevěřil.

„Uzumaki-san, jak si zvykáte na život v Konoze? Musí to být jistě velká změna oproti přežívání v divočině," optal se Sakumo a Hadrian okamžitě zpozoroval past bez toho, aby musel číst myšlenky staršího muže.

„Nebyl jsem v divočině tak dlouho. Od vraždy mých rodičů jsem nějakou dobu pobýval u civilní rodiny, kam jsem byl poslán. Chvíli mi trvalo, než jsem získal přístup k prostředkům, abych je mohl opustit a vydat se hledat lepší budoucnost. Vůbec jsem netušil, že z našeho klanu někdo přežil a byla to jen shoda náhod, že jsem narazil na Kushinu-chan, když jsem cestoval v blízkosti Konohagakure," odpověděl Hadrian takovým způsobem, že nelhal, ale nechával ostatní, aby si domysleli detaily jeho příběhu.

„A jak se ti tady líbí?" zajímal se Sakumo dál, přičemž chtěl ve skutečnosti vědět, kolik toho byl schopen Hadrian prozkoumat a jaké jsou jeho znalosti důležitých budov.

„Zatím jsem neměl příležitost k bližšímu průzkumu všeho, co mi může Konohagakure nabídnout, ale na první pohled mohu říci, že se zde lidé cítí v bezpečí," odpověděl Hadrian.

„Neboj, jen co budeš plně zdravý a Tsunade to povolí, ukážu ti každičký kout naší vesnice," prohlásila Kushina nadšeně.

„Co jsi myslel tím, že se to tak na první pohled zdá?" optala se Mikoto.

„Nejsem natolik naivní, abych si myslel, že všechno zde voní po růžích a září barvami duhy. Všude, kde existuje více skupin lidí s různými zájmy, existují i různé druhy konfliktu. Už jen samotná politika je krutým bojištěm, kde vlivní prosazují své cíle a běžní lidé mohou jen tiše přihlížet," řekl Hadrian. „Tedy jen do chvíle, kdy se začnou bát o vlastní svobodu. Poté začnou protestovat a bouřit se," dodal ještě.

„Docela vyzrálý názor od někoho tak mladého," kývnul Sakumo hlavou na to, že pochopil to, na co Hadrian narážel.

„Kdo by mohl v Konoze protestovat? Nemají se zde snad všichni dobře?" nechápala Kushina a Hadrian upřímně doufal, že si bude schopná udržet svou zdánlivou naivitu a nevinnost, ale věděl, že ve své profesi o ni přijde daleko dříve než později.

„Konohagakure no Sato je shinobi vesnice, kde vládne HoKage a jeho slovo je zákon. Sice má k dispozici své Rádce a Shinobi Koncil, takže by si někdo mohl myslet, že zde vládna jistý druh demokracie, ale ve skutečnosti zde vládne diktatura," zakroutil Hadrian hlavou a všechny mladé kunoichi se podívaly na svého senseie, jestli je to pravda nebo ne.

„Uzumaki-san má pravdu. Nidaime HoKage založil Shinobi a Civilní Koncil k tomu, aby na ně převedl značnou část administrativních povinností. Výměnou za tuhle roli získali možnost jistého hlasu, který jim dovoluje být slyšet a ovlivňovat tak rozhodnutí našeho HoKageho, který často musí zvažovat každé své rozhodnutí v závislosti na tom, kdo a jak bude jeho rozhodnutím ovlivněn, jaké důsledky to do budoucna může přinést a mnoho dalšího. Je to stejné, jako když rozhoduje o tom, jaký tým vyslat na jakou misi, kde jsou v sázce životy všech jeho shinobi, ale i případných klientů," dodal Sakumo několik dalších informací k lepšímu pochopení toho, jak to u nich ve vesnici v nejvyšší sféře fungovalo.

„Až budu HoKagem já, Sakumo-sensei bude mým rádcem a ty dvě fosilie pošlu do domova pro starce, zatímco oba zbytečné Koncily rozpustím a místo nich vytvořím Radu zkušených Shinobi a Kunoichi, kteří se podílejí na ochraně naší vesnice a nepůjde jim jen o politickou moc, dattebane!" prohlásila Kushina s naprostým přesvědčením v hlase a Sakumo se rozkašlal na celé kolo, jak mu šokem zaskočilo.

„Kushino! Dávej si pozor na jazyk! Dobře víš, že někteří členové Koncilu tě nemají příliš v lásce a použijí naprosto cokoliv, aby ti znepříjemnili život," káral ji hned Sakumo a Hadrian pochopil více, než si ti dva mohli myslet. Také věděl, že Hatake Sakumo byl čestný muž a měl na srdci jen dobro svých studentek.

Aby Sakumo změnil téma, začal řídit směr, kterým se debata vedla po zbytek jejich společného času u jídla.

oooOOOooo

Země N-106 (Shinobi/Naruto realita):

40. den:

Hadrian s chutí dojedl poslední porci speciálně připravené snídaně. Včerejšího večera mu jeden z Geninů předal vzkaz, že jej chce Tsunade vidět u sebe v kanceláři. Genin netušil důvod, ale on si jej okamžitě odvodil.

Po tom, co po sobě uklidil, zkontroloval dům, než za sebou zamknul a vyrazil do hlavní nemocnice. Během posledních třech týdnů zjistil, že mimo nemocnice měla Konoha i několik menších klinik pro akutní případy a hlavní nemocnice byla určená hlavně pro shinobi a kunoichi nebo těžká zranění.

„Dobré ráno. Jsem Uzumaki Raijin a Tsunade-san by mě měla očekávat," ohlásil se Hadrian u recepce.

„Dobré ráno, Uzumaki-san. Tsunade-sama je u sebe v kanceláři. Trefíte nebo budete chtít doprovod?" ujistila se recepční po tom, co si ověřila jeho důvod návštěvy.

„Trefím sám, děkuji. Hezký zbytek dne," popřál s mírnou poklonou a vyrazil do chodeb budovy, která byla daleko větší, než by se zvenčí mohlo zdát. Bylo to hlavně tím, že přízemí bylo částečně ponořené do zvedajícího se terénu kolem budovy a pod jeho nohama se nacházely další tři podzemní patra.

„To je dost, že jdeš. Už jsem si myslela, že na tebe budu čekat celý den," rýpla si Tsunade hned, jak prošel otevřenými dveřmi do její kanceláře.

„Na dveřích je uvedeno, že ordinační hodiny začínají v sedm ráno, je teprve čtvrt na sedm. Tvůj vzkaz také neuváděl, kdy se mám dostavit, jen to, že to má být po snídani, což je doba od snídaně do oběda," odpověděl pohotově a věděl, že mnoho jiných dospělých by mu to jen tak netolerovalo, ale Tsunade byla jiná a své narážky brala jako výzvu k tomu, aby poznala, jestli ji někdo poslouchá jen kvůli jejímu jménu nebo jestli je onen člověk schopný se postavit i jí a její reputaci.

„Ha, zavři za sebou dveře, protože jen tak brzy neodejdeš. Čeká tě další série testů, abych si ověřila, že ten měsíc stačil ke tvé léčbě," oznámila mu a ukázala ještě na věšák, na který si odložil všechny své věci, tedy až na spodní prádlo. „Trenky taky dolů. Nechceš snad, abych přehlédla něco malého a ty jsi toho v budoucnu litoval," ušklíbla se.

„Pokud je to něco, co tě zvedne ze židle, Tsunade-sama," rýpl si Hadrian nazpátek, protože věděl, že z ní nakonec bude muset vstát.

„Pokud byl někdy nějaký pochyb o tom, že jsi Uzumaki, tak nyní jej již nemám," ušklíbla se Tsunade a začala s jeho prohlídkou, během které mu dlaní obalenou zelenkavou chakrou přejela po každém místě na jeho těle. Zároveň své nálezy zapisovala do několika tabulek, přičemž se spokojeně usmívala. Hadrian nepotřeboval telepatii na to, aby věděl, že je s výsledky spokojená, ostatně s nimi byl spokojený i on sám.

„Původně jsi na svůj věk měl podprůměrnou výšku i váhu. Přesněji jsi měřil sto čtyřicet devět centimetrů a vážil sotva třicet pět kilo, což jsou míry pro jedenáctiletého civilního kluka bez špetky tréninku. Nyní máš sto šedesát pět centimetrů na výšku a vážíš padesát pět kilo, což je lehký nadprůměr běžného Genina ve třináctém roku života. Nicméně tím tvůj růst nekončí, máš potenciál na víc i bez začínající puberty. Při správném tréninku a stravování během dalších šesti měsíců vyrosteš o dalších deset centimetrů a nedivila bych se, kdybys v budoucnu nepřekonal hranici dvou metrů," oznámila mu Tsunade.

„Nevím, jestli chci být zrovna tak vysoký, ale přesáhnout hranici sto devadesáti by mi vůbec nevadilo," pokrčil rameny a již plánoval složení své budoucí stravy, aby z ní vytěžil co nejvíce, hlavně ve spojení s tréninek, který jej čekal.

„Můžeš se obléci. Hned ti sestavím tréninkový program na další měsíc, abys dosáhl všeho, co jako Genin potřebuješ. Sice budeš muset dohnat roky tréninku v taijutsu a bukijutsu, ale to by pro tebe neměl být problém, když správně použiješ Stínové Klony. Je pravda, že fyzický trénink ti u nich nic nedá, ale svalová paměť se z nich na tebe přenese. Než začneš s tréninkem ninjutsu, bude lepší, když budeš pokračovat v tréninku kontroly chakry," prohlašovala a Hadrian přikývnul.

„Již jsem schopen vydržet tři hodiny na vertikální ploše s osmi listy v místech Osmi Bran, jak jsi psala v tom svitku. Včera jsem byl schopen běhat tři hodiny i po vodní ploše, ale zatím bez listů na těle, do toho se chci pustit ještě dneska než se přesunu k pokročilejším technikám. Vím, že jsi psala, že tohle je hranice pro většinu Chuuninů i Jouninů, ale hodlám svoji kontrolu posunout na tu nejvyšší možnou úroveň," přiznal Hadrian.

„Oh? Hodláš tedy studovat lékařské techniky?" optala se jej překvapeně.

„Rozhodně chci znát základy první pomoci. Ačkoliv jsem Uzumaki a léčím se docela rychle, ostatní takovou výhodu nemají. Pokud se ukáže, že mám na iryojutsu nadání, nemám problém se věnovat dalšímu studiu. Z toho, co jsem zatím viděl, zabíjet a ničit pomocí chakry umí každý, ale léčit a něco vytvářet jen velice málo lidí," odpověděl popravdě a ačkoliv věděl, že se tomu nevyhne, hodlal se spíše soustředit na pozitivní využití svých schopností, než jen bezhlavé ničení a vraždění.

„Kéž by tvoji mentalitu mělo daleko více lidí, tak by nebylo třeba neustálých bojů a válek," povzdechla si Tsunade a hlavou ji prolétl tucet nejnovějších hlášení o stupňujících se potyčkách v okolních zemích.

Věděl jsem, že se pomalu schyluje k další válce, ale tyhle narůstající boje jsou znepokojující. Žádná z Velkých vesnic se ještě plně nevzpamatovala z Druhé Shinobi Války a již se chystají na další. Nehledě na to, jak moc to odnesly malé země, které se budou vzpamatovávat dalších deset let. Pomyslel si Hadrian a již plánoval své další kroky.

„Dobrá, tady jsme skončili. Tady máš plán na další měsíc i s tím, kolik kalorií bys měl každý den přijmout. Pokud bys chtěl detailní výživový plán, v prvním patře je kancelář poradce, který ti zdarma připraví normální plán. Za jednorázovou platbu ti pak připraví specializovaný plán ušitý tobě na míru. Nyní se odeber do učebny 29-B, kde podstoupíš teoretické testy," rozloučila se s ním Tsunade a on zamířil tam, kam jej poslala.

oooOOOooo

Země HP-713 (Hadrianova rodná realita):

1. 8. 1993:

Po tom, co Hadrian složil potřebné testy a počkal si i na výsledky, zamířil na pozdní oběd, než se doma vydal do podzemní tréninkové místnosti, aby se mohl portálem vrátit do své rodné reality. Rozhodl se, že se mírně posune v čase, proto z modrého portálu vyšel až prvního července.

Hned, jak z něj vystoupil, se kolem sebe rychle rozhlédl, jestli jej někdo nespatřil, než tasil hůlku a rychle aktivoval magický vstup na Příčnou ulici. Protože byla i docela brzy ráno, příliš lidí se tam nenacházelo, takže se nemusel prodírat davy lidí ke Gringottovic bance, která byla jeho cílem.

Ačkoliv není Konoha nějak technologicky pokročilá vesnice, rozhodně se mají kouzelníci stále co učit. Léto je v plném proudu a chodník je zde stále plný bláta i přes fakt, že je celá ulice vydlážděná. Všechny budovy jsou postaveny v rozdílných stylech, a ačkoliv by se to mohlo někomu líbit, působí to velice chaoticky. Magie je daleko užitečnější než chakra nebo technologie, co se týče všestrannosti, ale tahle společnost kompletně zanevřela na veškerý pokrok a odmítá prozkoumat plný potenciál toho, co jim magie nabízí. Povzdechl si Hadrian, než opatrně vyslal svou mysl k mysli strážícího goblina u vrat banky.

Prvně postupoval velice opatrně, protože si nebyl jistý, jestli nemají goblini nějakou ochranu před telepatií. Také tu byl fakt, že jejich mysl byla jiná od té lidské, takže nebylo jednoduché odhadnout, jakou reakci to vyvolá u jeho cíle, ale i u něj samotného.

Naštěstí mysl goblina mu byla zcela otevřená. Jedinou překážkou bylo to, že goblini přemýšleli ve svém rodném jazyce, ale to vyřešil během doby, než přistoupil k volné přepážce s goblinem, který přepočítával jednu hromádku zlata stále dokola, aby si ostatní mysleli, že má něco na práci.

„Jméno a důvod návštěvy," vyzval ho goblin bez toho, aby k němu vůbec vzhlédl.

„Hadrian Potter a přišel jsem si sjednat schůzku se Správcem Pokladů GoldRipem," oznámil mu Hadrian a věděl, že to bude problém dřív, než mohl goblin před ním odpovědět.

„GoldRip je již jedenáct let po smrti. Jeho práci převzal NutRip. Hned ověřím, jestli má volno," řekl goblin a aktivoval několik speciálních run na kamenné destičce, než na ni nehtem vyryl pár slov. S aktivací poslední runy tento text zmizel a oba čekali, až se mu tam objeví odpověď.

„Máš štěstí, človíčku. NutRip má pár minut času," řekl goblin a ukázal mu, aby jej následoval.

Během toho, co šli do kanceláře Správce Pokladů jeho předků, byl Hadrian silně znepokojen tím vším, co se dozvěděl z myslí goblinů ve svém okolí. Jeden z nejpodstatnějších faktů byl, že uvnitř Gringottovic banky probíhal boj mezi sedmi klany, přičemž jeden z nich byl aktuálně u vlády. Dva klany byly napojeny na podsvětí kouzelnického i normálního světa, jeden podporoval Smrtijedy nebo spíše zlato, které pro ně za jistý poplatek čistili. Další dva klany byly zcela neutrální, ale pro něj byl problémem sedmý klan, který měl Brumbál pod svým vlivem. Zrovna NutRip patřil k tomuto klanu.

„NutRipe, mladý Potter," oznámil goblin a strčil Hadriana do kanceláře, než za ním zabouchnul dveře.

„Docela výrazná změna od toho, co o vás veřejnost ví, pane Pottere. Tedy pokud jste skutečně Potter, a nikoliv jen další podvodník," řekl NutRip a Hadrian se kontroloval, aby se nezačal mračit.

„Je velice jednoduché zjistit, kdo jsem, ne? Jaká škoda, že jsme se nesetkali v mých jedenácti letech, jak je zvykem, jinak bych dneska neočekával GoldRipa, o kterém moje matka psala ve velice dobré světle," rýpl si Hadrian.

„Váš magický zástupce mi předal jasné instrukce, kterými jsem se řídil a je úplně jedno, co si o tom myslíte nebo ne, pane Pottere. Do svých sedmnácti let máte velice omezená práva, co se týče vašeho trezoru a toho, co vám rodiče zanechali," odsekl NutRip s neskrývaným nepřátelstvím v hlase.

„Měl jste na mysli trezorů, jakožto množné číslo, drahý Správce Pokladů," upozornil ho Hadrian a NutRip na něj vycenil zuby.

„Rodinný trezor Potterů je nepřístupný všem mladším sedmnácti let a k tomu je třeba mít ještě hlavní klíč a prsten Lorda rodiny," prohlásil s jasným uspokojením a Hadrian se plně ponořil do jeho mysli, aby z ní získal úplně vše, co mohl.

GoldRip nezemřel přirozenou smrtí, ale byl otráven alchymistickým jedem, který připravil Brumbál a NutRip jej svému strýci podával v malých dávkách, aby to nebylo nápadné. Nejenže do rodinného trezoru ukryly prsteny Dědice i Lorda rodiny, zahodili tam i klíček od trezoru, aby se tam již nikdo nedostal, abych se tam já už nedostal. Jakmile ve svých sedmnácti nebudu schopen prokázat své rodinné postavení a nebudu mít ani klíček, rodinný trezor bude uzamknut a v mých jednadvaceti propadne Gringottovic bance.

Brumbál NutRipovi slíbil všechno zlato a artefakty jejich výroby, když on sám si bude moci odnést všechno ostatní. Aby toho nebylo málo, každý rok těsně před mými narozeninami, kdy se obnovuje zlato ve svěřeneckém trezoru, jej zcela vyprázdní, takže jsem neměl nikdy šanci poznat, že tam nějaké chybí.

Také po smrti mých rodičů rozprodali naprosto všechno, co můj rod vlastnil a ten parchant Snape je vlastníkem všech lektvarových patentů, ze kterých mi předci profitovali, než je uvolnili k bezplatnému používání v nemocnicích po celém světě. Zdá se, že se Brumbál rozhodl o zničení všeho, co moji předci vybudovali. Bud mít nicméně docela smůlu, pokud se rozhodnu k činům. Ostatně já kouzelnickou společnost nepotřebuji. Pomyslel si Hadrian a rychle zformuloval následující plán.

„Jsem rád, že jsme si ujasnili naše postavení, NutRipe. Nyní chci navštívit svůj svěřenecký trezor," oznámil mu a již plánoval použití svého Náramku Cestovatele k otevření portálu do svého rodinného trezoru, odkud si hodlal odnést naprosto všechno, co mu patřilo.

„Normálně bych povolal někoho, kdo by vás tam doprovodil, ale pro jednou udělám výjimku," ušklíbl se NutRip a trvalo jim to pět minut, než stáli před trezorem, ke kterému ho kdysi vzal Hagrid při jeho první návštěvě Příčné ulice po návratu do kouzelnické společnosti.

„Je tohle jediný klíč k tomuto trezoru?" optal se Hadrian po tom, co mu NutRip vrátil zlatý klíček.

„Jistě," odpověděl, ale Hadrian okamžitě zachytil jeho myšlenky, ve kterých se mu vysmíval, protože to nebyl jediný způsob, jak odtamtud odvést zlato.

„Pokud se nepletu, tak mé školné je odečítáno z rodinného trezoru. Nevidím tedy jediný důvod, proč by tento trezor měl existovat. Nejenže tu moje zlato leží bez toho, aby vydělávalo další zlato, ale ještě mi účtujete tři Galeony měsíčně za pronájem trezoru," prohlásila Hadrian a vytáhl levý rukáv, pod kterým měl ukrytý náramek. Než mohl NutRip cokoliv říci, hromada zlata jim doslova zmizela před očima a na zemi u goblinových nohou ležely jen dvě stříbrné mince.

„Tady je klíček od trezoru a očekávám jeho okamžité uzavření. Ještě dneska napíšu na patřičné oddělní, abych se ujistil, zda všechno proběhlo v pořádku," oznámil mu Hadrian své rozhodnutí.

„Jak si přejete, pane Pottere," zavrčel NutRip a hned mu prolétlo hlavou, jestli by mu prošlo, kdyby ho po cestě na povrch vyhodil z vozíčku. Nakonec se ale udržel a Hadrian úspěšně opustil budovu Gringottovic banky, kam se hodlal vrátit ještě jednou a naposledy.

„Pssst," doneslo se k jeho uším a Hadrian překvapeně zamrkal, protože ve svém okolí neslyšel nikoho, kdo by na něj mohl volat. Otočil se proto po tom zvuku a v úzké uličce spatřil dvě velké oči, které za poslední rok viděl více jak jednou.

„Dobby? Co tu děláš?" zajímal se Hadrian a zároveň mu hlavou proběhla myšlenka toho, jak je možné, že není schopen vidět/slyšet skřítkovu mysl.

„Dobby čekal, až se Vznešený Pán Harry Potter vrátí ze své výpravy do jiných světů! Dobby mezitím hledal další temné schránky duší Toho-jehož-jméno-nevyslovujeme. Dobby zatím nemá nic, čím by mohl pomoci Pánovi Cestovateli nakrmit jeho nový náramek, Dobby se omlouvá, že svého nového Pána zklamal," vypálil na něj Dobby jediným dechem a Hadrian překvapeně zamrkal.

„Jak víš, že mám tohle a čeho je ten náramek schopen?" zajímal se hned Hadrian.

„Dobby si pamatuje na příběhy, které mu Dobbyho matka vyprávěla, když byl ještě mladý, Nejchrabřejší Pane Harry Pottere. Dobby věděl, že pokud chce Pán Harry Potter skutečně porazit Toho-jehož-jméno-nevyslovujeme, musí být velice silný a osvobozený od částečky Jeho Duše na Pánově čele. Bývalý a velice špatný pán nevěděl, co mému novému a mocnému Pánovi posílá," vysvětloval skřítek a jemu se okamžitě zodpovědělo hned několik otázek.

„Takže tohle mi poslal Lucius v domnění, že mě to jistě zabije a moje tělo pošle do jiného světa nebo do prázdnoty mezi nimi," konstatoval a Dobby přikyvoval hlavou ze všech sil.

„Mám ještě dvě otázky. Proč hledáš další Voldemortovy části Duše? A proč mě označuješ jako tvého nového pána? Měl jsem za to, že si přeješ být svobodný?" položil mu ve skutečnosti tři otázky místo dvou.

„Dobbyho snem vždy bylo být svobodný od zlého pána, aby mohl sloužit Vznešenému Harry Potterovi, který nás skřítky zachránil od utrpení a temných dní pod vládou Temného Pána. Chrabrý Pán Harry Potter ještě musí Dobbyho přijmout za svého skřítka, aby dokončil rituál spojení. Dobby doufal, že když najde další části Duše, kterými by nakrmil Pánův náramek, tak by jej Pán Harry Potter přijal za svého skřítka," odpovídal Dobby a nejistě se díval do země.

„Dobby, pokud sis přál být mým skřítkem, stačilo mi to říci a nemusel jsi zacházet tak daleko. Nyní mi řekni, jak dokončit tento rituál spojení a proč chceš můj náramek nakrmit dalšími kousky Voldemortovy Duše," oznámil mu a Dobby se dal do vysvětlování velice jednoduchého rituálu, kdy mu Hadrian položil levou dlaň na hlavu a před Magií jako svědkyní přijal Dobbyho nejen jako sluhu do rodu Potterů, ale i jako svého přítele a člena rodiny.

Dobby si okamžitě přišel doslova magickou změnou. Zatímco původně výškově sahal dospělému muži do půlky stehen, nyní vyrostl a dosahoval mu pod prsa. I jeho obnošené oblečení, pokud se tomu kusu hadru tak dalo říkat, se proměnilo ve stylovou uniformu komořího. Hadrian opět překvapeně zamrkal, protože se Dobbymu na hrudi objevily tři erby, jeden pro rod Potterů, vedle kterého pak byla modrá spirála Uzumaki klanu a pod nimi se pak nacházel erb rodu Blacků.

Pro něj asi nejzajímavější změna byla, že po dokončení tohoto malého rituálu spojení, mohl vidět/slyšet Dobbyho mysl, která pro něj do té doby byla zcela neviditelná. Hned záhy zjistil, proč se Dobby snažil najít další částečky Voldemortovy Duše.

Podle všeho jeho náramek nebyl plně aktivní a částečka Duše stačila jen na otevření portálů jen do malého množství jiných realit a Dobby se bál, že pokud by jednoho dne navštívil cizí svět a náramek přestal fungovat, už by se nikdy nevrátil zpátky.

Dobré vědět, že mi hrozí takovéto nebezpečí, ale když se upřímně přiznám, k mé domovské realitě mě téměř nic nepoutá, takže by to nebylo zas tak hrozné. Pomyslel si.

„Dobby věděl, že Pán Harry Potter je silný čaroděj, ale nikdy netušil, že je až takhle mocný," prohlašoval Dobby s obdivem a prohlížel si nejen své tělo, ale i oblečení, přičemž cítil značnou magickou moc, která mu volně proudila tělem.

„Dobby, nemusíš neustále vyslovovat celé mé jméno, stačí mě oslovovat Harry nebo Hadriane. Jen pokud to bude nezbytně nutné a budeme mít důležité hosty, mě můžeš oslovovat pane Pottere. Také vím, že jsi schopen normální řeči, takže se nemusíš dělat hloupým. Nejsem jak ti ostatní a nemám potřebu se nad nikoho povyšovat. Nepřijal jsem tě jen jako nějakého sluhu, ale hlavně jako přítele a člena mé rodiny. Žádný Potter již nikdy nepoklekne před těmi, kteří toho nejsou hodni," oznámil mu Hadrian a Dobby radostně přikyvoval.

„Dobby rozumí, mladý pane Hadriane," prohlásil Dobby hrdým hlasem a Hadrian se mírně ušklíbl, když zaslechl jeho myšlenky.

„Nyní si musíme najít nějaké bydlení. Sice hodlám hodně času trávit v jiných světech, ale netuším, jestli tě mohu vzít s sebou nebo ne," řekl Hadrian.

„Náramek není dost silný na to, aby pan Cestovatel vzal někoho s sebou. Dobby ale ví, kde může se svým Pánem bydlet. Pán je člen i rodu Blacků a v Londýně se nachází jejich Anglické sídlo. Dobby zná i lokaci sídla rodu Potterů, ale to bylo zničené Temným Pánem a jeho Smrtijedy, když zaútočili na Pánovy prarodiče," oznámil mu Dobby.

„Pojďme se podívat na to sídlo zde v Londýně a pokud nám nebude vyhovovat, koupím nějaký magický stan a usadíme se na pozemcích mých předků, zatímco začnu s plánováním obnovy rodinného sídla," rozhodl Hadrian a Dobby k němu zvedl pravou ruku, které se Hadrian chytil a s lupnutím byli oba pryč.

Pokračování příště!