Na večer se nachystali tak, jak už měli ve zvyku, když věděli, že ho budou trávit spolu. Harry namíchala nealkoholické drinky, každému v takovém poměru, jak jim nejvíce chutnaly. Peter měl na starosti popcorn. Vložil sáček do mikrovlnky. Opřel se zády o kuchyňský stůl a pozoroval, jak se sáček v teplém světle otáčí. „Co tam asi budou řešit?" zeptal se Peter. Bylo mu jasné, že Harry nemůže znát správnou odpověď. Jenže jeho mysl se nedokázala ani na chvíli odpojit od toho, čeho měli být za chvíli svědky. S úzkostí si objímal hrudník. Nevědomost ho děsila. Dnes si v televizi budou povídat o Spider-Manovi, jeho tajné identitě. Bál se dozvědět, co si lidé o něm myslí. Na druhou stranu mohl být rád, protože se názor na svou osobu dozví v soukromí a bezpečí svého domova s nejlepší kamarádkou po svém boku, které se mohl svěřit se vším kromě faktu, že je Spider-Man. To by pro ni bylo až příliš nebezpečné.

„Gwen nechtěla přijít," Harry mu na místo toho odpověděla další otázkou. Než skutečný dotaz, znělo to spíše jako konstatování faktu. Gwen s nimi dosud nebyla a každým okamžikem už začne rozhovor, kterého se Harry nemohla dočkat.

„Ne, pořád je trochu naštvaná kvůli těm mutantům," prozradil Peter. Na druhou stranu byl radši, že tu je jen s Harry. Znali se spolu mnohem déle, a ať by se dnes ve zprávách dozvěděl cokoliv šokujícího, Harry by ho jistě dokázala uklidnit svým stoickým vystupováním.

„Hm," Harry pokývala hlavou. Otočila se k Peterovi zády, vzala vysoké naplněné sklenice a odnesla je do obývacího pokoje.

Když přišel Peter s mísou popcornu, běžela televize a Harry byla pohodlně usazená na svém obvyklém místě v levém rohu gauče s nohami nataženými před sebou a opřenými o konferenční stolek. Peter umístil mísu mezi sklenice, pod nimiž se nacházely podtácky. Posadil se v Harryině blízkosti.

„Právě včas," konstatovala Harry.

Na obrazovce skončila poslední reklama a rozvinuly se počáteční titulky pořadu. Po nich se před nimi objevila tvář moderátorky v úzkých brýlích a žlutým melírem v havraních vlasech. „Dobrý večer všem, kteří se rozhodli sledovat náš pořad. Já jsem Rachel Oskar a vy právě sledujete New U, pořad o aktuálním dění a o tom co nejvíce trápí nás New Yorčany. Dnes jsem do našeho pořadu pozvala nejznámějšího akademika hned po Indianovi Jonesovi. Až na to, že náš dnešní host je skutečný. Je to profesor Charles Xavier, se kterým se dnes budeme bavit o mutantství a třeba se dozvíme i to, jestli je Spider-Man mutant."

„Dobrý večer." Při pozdravu se mírně uklonil, až jeho pleš odrazila odlesk světla reflektoru. „Děkuji vám za pozvání." Profesor Charles Xavier měl příjemný klidný hlas. Všechno ještě doprovázel laskavým úsměvem, se kterým se snad musel narodit.

„Pro přiblížení nám nejdřív řekněte něco o vás a vašem vztahu k mutantům," navrhla moderátorka.

Profesor se na ni mile usmál a přikývl. „Jak nejspíš většina z našich dnešních diváků ví, celý svůj život se věnuji zkoumání genu X, jak ho společnost nazývá, a obzvláště jeho mutacím. Ne sice úplně ve smyslu, že bych chodil do laboratoře a zkoumal DNA, ale věnuji se zkoumání spíše na sféře antropologické. Snažím se zjistit, jak se může mutace genu X projevovat u různých jedinců, a dokonce už dnes můžu říct, že mutace genu X sahají již do dob starých Egypťanů. Není se proto čemu divit, že se dnes můžeme s takovými jedinci běžně setkat, když máme důkazy i o jejich existenci v dávné historii. Promiňte, to byla zdlouhavá odpověď. Nechal jsem se trochu unést."

„Neomlouvejte se. To je důvod, proč jsem vás dnes pozvala. Pokud tedy studujete i staré nálezy. Dokázal byste nám dát příklady některých známých historických osobností, které byly mutanty?"

„Z vlastních zkušeností mohou být některá odhalení pro určité typy lidí dost nepříjemná. Třeba kdybych řekl, že Ježíš byl mutant nebo prezident Lincoln, mohl bych tím vyvolat velkou vlnu nevole vůči ostatním mutantům. A o to nestojím ať už pro sebe nebo pro ostatní. Můžu tedy jen říct, že existují prameny, ať už jsou pravdivé nebo ne, které tvrdí, že například Leonardo da Vinci, Nikola Tesla, Oscar Wilde, David Bowie, Amelia Earhartová nebo dokonce Marie Antoinetta mohli být mutanty."

Peter se podíval s nehraným zaujetím na Harry. Světlo z televize si hrálo s rysy jejího obličeje. „Dokážeš si představit, kdyby to byla pravda? Kdyby da Vinci byl doopravdy mutant?!"

„Právě kvůli tomu Leonardovi si myslím, že to je blbost. Nepřijde ti, že vždycky když se hledají příklady z minulosti, vždycky tam je da Vinci. Nebo Ceasar. Nebo Shakespeare," pronesla Harry trochu otráveně. Dívala se na muže na obrazovce a přes všechny ty uhlazené fráze a vnímavé pohledy, se nedokázala ubránit pocitu, že to profesor Charles Xavier hraje. Nebo alespoň částečně hraje. V některých ohledech jí připomínal vlastního otce a to jí ještě více přidávalo na ostražitosti.

„To je fakt," přitakal Peter. „Divím se, že nezmínil Shakespeara. Ale co by byla jeho mutace?" přemýšlel Peter. Nechal proudit svou fantasii a zároveň se chtěl držet skutečných faktů, jako vědec. „Alterování reality," pronesl nakonec.

„Kdyby dokázal měnit realitu, nemyslíš, že by nechal oživit svého syna," oponovala mu Harry.

„A co kdyby záchranou svého syna narušil chod vesmíru, až by došlo ještě za Shakespearova života k jeho zničení?" navrhl Peter.

„Myslím si, že Shakespearovou muta-schopností by spíš byla emoční manipulace," uzavřela Harry.

„Chcete vědět, jestli je Spider-Man mutant? Zůstaňte s námi. Po krátké přestávce budeme pokračovat,"a tak se Harry s Peterem prohovořili až do pauzy, ani nevěděli jak. Zároveň s opětovným zmíněním Spider-Mana se Peterovi znovu navrátila úzkost, které se před chvílí tak vděčně zbavil. Všechen komfort byl rázem ten tam. Hrábl do misky s popcornem, aby se alespoň nějak zabavil. Zjistil však, že miska je stále plná.

„Ty dneska vůbec nejíš," Peter se podíval na Harry, která právě upíjela ze své sklenice. Pokrčila na něho rameny. „Ty zas nepiješ."

„Něco se děje?" zeptal se opatrně Peter. Jistě že Harry měla taky své problémy. Poslední dobou vypadala unaveně, jak zpozorovala Gwen. Určitě toho na ni bylo ve škole až moc a on se zajímá jen o sebe a své mimoškolní aktivity. Co byl za kamaráda, když se nedokázal věnovat ani na chvíli té, která ho tak podporovala?

„Nic se neděje," odpověděla rychle Harry.

„Vážně?"

„Ne. Vážně," Harry se však zastavila, jako by chtěla něco dodat. Peter nespěchal. Čekal. Harry vzdechla. „To jen… Je můj táta taky takový?" ukázala k obrazovce.

„Jako profesor Xavier?" ujišťoval se Peter, že otázce porozuměl. Harry přikývla. „No, rozhodně má víc vlasů." Peter se zasmál svému vlastnímu vtipu, tím ale i Harry pozvedl náladu.

„Vracíme se zpět do studia a se mnou je tu dnes profesor Charles Xavier, odborník na otázku mutantů. Před komerční přestávkou jste říkal, že i vy sám jste mutant. Rozhodně nevypadáte tak, jak si většina z nás mutanty představuje," začala moderátorka nový vstup.

Xavier se opět zasmál svým typickým odlehčeným uchechtnutím, než pokračoval. Harry s Peterem se opět obrátili k televizi. „To vážně nevypadám. Na první pohled vypadám jako postarší plešatý muž na invalidním vozíku. Nikdo, koho znám, mě nikdy neviděl jako giganta, který by dokázal pohnout světem nebo vystřeloval laserové paprsky z očí. A i na druhý pohled jsem ten stejný invalida, jakého vidíte před sebou."

„Co je tedy vaší mutací, jestli se na to můžu zeptat?"

„Jistě. Od toho tu jsem, abych odpovídal na otázky. Jsem telepat. Takže vám dokážu říct, na jaké číslo byste právě myslela, kdybych se pustil do podobných salónních triků. Ale své schopnosti dokážu využívat jedině, pokud mě daná osoba pustí k sobě do hlavy. Takže se nemusíte ničeho bát," vysvětloval profesor Xavier.

„Profesore, jistě není tajemství, když řeknu, že se kromě vědy věnujete i výuce mladých mutantů."

„To ano. Ale proto, aby moji studenti nebyli stigmatizováni, nazýváme náš institut školou pro nadané. Naši studenti k nám často přicházejí se složitými životními zkušenostmi, už v tak mladém věku jako je třeba deset let. Mnoho z nich bylo terčem šikany pro své nadání. Náš ústav se snaží těmto dětem pomoci, poskytnout jim kvalitní vzdělání a ještě k tomu jim nabízíme možnost naučit se ovládat své schopnosti." Harry si pohrdavě odfrkla. To, co říkal do televize, se lišilo od zkušenosti, kterou měla s vlastním Xavierovým synem, kterého zavřel do jiného institutu, protože nedokázal zvládat vlastní schopnosti.

„Něco?" zeptal se jí Peter.

Než stačila odpovědět, Peterovu pozornost opět připoutala obrazovka. „To mě přivádí k otázce. Jako mladý superhrdina, který určitě také musí procházet výukou a tréninkem svých schopností, jak je vidět, když porovnáme první pokusy o boj se zločinem a nejnovějšími záběry. Je Spider-Man mutant?" otázala se reportérka. Peterovi zatrnulo.

„To je otázka, která nám nedá ve vědeckých kruzích spát. Co vím, tak osobně za mnou žádný z mých studentů nepřišel s tím, že je Spider-Man. Sám mám však podezření, že jeden ze tří mých svěřenců by jím skutečně mohl být." Teď si zas odfrkl Peter.

„Schopnosti, na to aby mohl být mutantem, má. Ale jedině Spider-Man sám ví, kdo vlastně je. Samozřejmě přiznávám, že trocha pozitivní reprezentace by se nám hodila. Když si uvědomíte, co se ve světě děje. A jistě bychom u nás přijali Spider-Mana s otevřenou náručí. Kdykoliv," Xavier kýval hlavou, jako by se díval přímo na Petera a vábil ho k sobě.

Peter okamžitě vystartoval po dálkovém ovládání, až málem převrhl sklenici, která jen díky Harry nespadla na zem, nerozlila se a nerozbila. Najednou pokojem zavládla hluboká tma. Peter rychle oddechoval.

„Je to lhář," ujistila ho Harry. Peter se opatrně opřel zády o gauč. Pořád zrychleně dýchal, ale pomalu se uklidňoval. Ucítil lehké zhoupnutí, jak se i Harry opřela. „Rozhodně ho v dalších volbách volit nebudu."

„Cože?" Peter byl naprosto zmatený.

„Tys neviděl ty plakáty," Harry zněla mírně nevěřícně a hodně překvapeně. Nejspíš byly vylepené na každém rohu.

„Ne."

Harry přikývla, i když to ve tmě nemohlo být vidět. „Warren Worthington III. kandiduje na starostu. Uspořádali s Xavierem mutantskou agendu a myslí si, že tak vyhrají volby. Proto byl dnes v televizi. Protože spojení se Spider-Manem by jim vyneslo více hlasů. Už takhle nalomí veřejnost. Šlo mu jen o pozornost," vysvětlila Peterovi svoji teorii. Ten si svým způsobem zároveň oddechl a na srdce mu přistál nový kámen.

„Oni chtějí využít Spider-Mana pro svou kampaň?"

„To si myslím," potvrdila mu Harry. „Kolik si myslíš, že dnes lidí sledovalo tenhle kanál jen kvůli Spider-Manovi," navrhla mu Harry další úhel ke zvážení.

„Hm," Peter zamyšleně přikývl. „Díky, Harry." Najednou velmi jistě i přes tmu kolem nich položil svoji ruku na Harryinu. Byla studenější než Gwenina.

„To nestojí za řeč," Harry odtáhla ruku, vstala z gauče a šla odnášet nádobí zpátky do kuchyně.