„Nastala tu menší situace." Doktor Miles Warren vstoupil do laboratoře a hned bez jakékoliv přípravy spustil. Peter s Gwen se na sebe nechápavě podívali. Oproti tomu Reilly pomalu ani nevzhlédl od své práce, nejspíš moc dobře věděl, co se jim doktor snažil říct.
„Na oddělení genetického inženýrství chybí pracovník, a proto za mnou přišla doktorka Raová, aby mě požádala, jestli by jeden z vás nešel pracovat pod ni." Přecházel pohledem mezi Peterem a Gwen. Peter nechtěl opustit laboratoř, ve které už skoro rok pracoval. Navíc Reilly znal jeho tajemství, a tak se tu Peter cítil občas lépe než doma, protože před Reillym nemusel nic skrývat. Jenže dívka sklopila pohled a najednou měla opět ruce plné práce. Peter se snažil navázat oční kontakt, ale nijak zvlášť se mu nedařilo. K tomu ještě ve dveřích stál doktor Warren, který čekal na odpověď.
„Bylo by to jen, dokud se nevrátí Jack Russel," pronesl vlídně. Warrena hřálo u srdce, když viděl, že se jeho stážistům nechce opustit projekt, na kterém společně pracovali.
Peter se ještě jednou ohlédl na Gwen. „Tak já teda půjdu," prohlásil neradostně.
„Výborně. Od příštího týdne tam nastupuješ," přikývl doktor a okamžitě zmizel ze dveří. Peter jen bezmocně pokýval hlavou a obrátil se opět ke své práci.
„Děkuju," Gwen se na něho vděčně podívala.
„V pohodě," Peter pohodil rameny. Vždyť o nic nešlo. Navíc podle všeho pomohl své přítelkyni, která mu teď byla vděčná. Peter se náhle cítil jako hrdina.
.
„S těmi vašimi vztahy na pracovišti nepochybuji o tom, že už jsi tady někdy byl. Takže ti naši laboratoř ani nebudu ukazovat," oznámila mu doktorka Raová. Peter suše polkl. Jeho nová vedoucí vypadala velice přísně a naprosto nepřístupně. Sice když poprvé viděl doktora Warrena, působil na něho také hrozivým dojmem. Jenže po čase stráveným mezi vědci přišel na to, že většina z nich je spíš podivínská než děsivá. Až na drobné výjimky, mezi něž patřila třeba doktorka Kavita Raová. V tuhle chvíli by dal cokoliv na světě za to, aby se mohl vrátit k doktoru Warrenovi. Ale proto, že už nebylo cesty zpět, rozhodl se ke své šéfce přistupovat s otevřenou myslí a nedat na názory ostatních kolegů. Poslušně za ní klusal po pracovišti, podepsal dokument o bezpečnosti práce a požární ochraně. Ani si nevzpomínal, jestli i s doktorem Warrenem něco takového vyplňoval. Očividně si paní Raová potrpěla na bezpečnost. „Nechápu, proč musí mít Warren tolik stážistů, když naše oddělení provádí skutečnou práci a přesto máme podstav. Už bylo na čase, aby se o tom Osborn dozvěděl."
„Dmitrije Smerdjakova vám určitě také nemusím představovat. Je takovým místním stálým vybavením," poznamenala, jakoby se jednalo o další předmět v laboratoři. Peter se s nevinným úsměvem podíval na Dmitrije, který znuděně vzhlédl od své práce. „Ahoj, Dmitri," přesto že stáli jen kousek od sebe, Peter mu zamával. Muž se nechápavě zamračil, ale i tak ho pozdravil unaveným hlasem. Pak opět sklonil hlavu a kapátkem vnášel neonově modrou kapalinu do zkumavek.
„Protože nejste ani dostudovaný chemik, nesvěřím vám žádnou práci, kterou byste mohl ohrozit náš výzkum. Posadíte se tady k počítači a budete kontrolovat výsledky podle toho, co vám řekne Smerdjakov," doktorka mu vykázala kolečkovou židli u počítače. Peter nic nenamítal, sám dobře věděl, že nebyl úplně šikovný a aby se pustil do odborné práce, na kterou neměl nejmenší kvalifikaci, to by si na zodpovědnost vzal jen málokdo.
„Tak se pusťte do práce," vyzvala ho žena.
„Ano. Jistě," Peter mocně přikývl. Z návalu stresu ho zaplavilo teplo, sundal si bílý laboratorní plášť, v němž pracoval na oddělení doktora Warrena. Pro práci na počítači ho určitě potřebovat nebude.
„Tady nejste někde na pláži. Okamžitě si ten plášť zase nasaďte," ozvala se doktorka Raová, která si v první řadě potrpěla na dodržování bezpečnostních opatření. Peter bez řečí poslechl. Žena nad ním zakoulela očima a vydala se na odchod. Peter počkal, než za ní zapadnou dveře do kanceláře a přistoupil k Dmitrijovi. Právě dával zkumavky do centrifugy. „To je vždycky taková?" zeptal se potichu.
„Většinou. Dnes večer bude v televizi, tak ji moc nerozčiluj," upozornil ho zkušený muž.
„Jo? A kvůli čemu bude v televizi?" zajímal se Peter.
„Vyvíjí sérum, které odstraní mutace," řekl Dmitrij. Způsobem, jakým to okomentoval, se zdálo, že se od celého projektu chce distancovat, jakoby právě pracoval na něčem úplně jiném v naprosto odlišné laboratoři.
„To jako že by chtěla odstranit mutanty?"
„Jen jejich mutace," opravil Petera. „Nebo to aspoň tvrdí. Říká tomu Sérum naděje."
Dmitrij kývl hlavou k ledničce, co stála v rohu místnosti. „Víš, co bys našel v naší ledničce? Jídlo rozhodně ne." Peter opatrně otevřel lesklé bílé dveře. Zevnitř se nejdříve vyvalil bílý mrazivý oblak, než skutečně uviděl, co se skrývalo ve zdejší lednici. „To jsou vzorky všech mutantů, co chodí na tvoji univerzitu."
Peterovi přeběhl mráz po zádech. Ne snad z chladu, který vanul z lednice, ale to množství vzorků, pečlivě označených a umístěných, mu připadalo jaksi zneklidňující. „To vám dalo tolik lidí svolení?" otočil se na Dmitrije.
Vědec se na něj dlouze zahleděl. „Podívej," vyrazil směrem k počítači, u něhož mělo být Peterovo místo. Peter k němu přistoupil. „Budeš analyzovat výsledky, které ti pošlu. Potřebuji, abys porovnával jen tady ty dva sloupce. Nic víc. V ideálním případě bude v obou sloupcích nula."
„A co když tam nebude?" zeptal se Peter.
„Pak se pokus nezdařil a začneme zase znovu s jiným vzorkem," odpověděl nijak nevzrušeně. Nejspíš se to stávalo každý den. Peter se zahleděl na práci, kterou měl přidělenou. Nedokázal pochopit, proč ho tu vlastně potřebovali. „A nezvládl by to nějaký počítačový algoritmus?" Doktor Octavius jich při svém výzkumu používal spoustu. Stačilo by se ho jen zeptat.
„Jak doktorka Raová tak předchozí vedoucí doktor Stromm nevěřili na počítače, které by byly chytřejší než oni," povzdechl si Dmitrij a obrátil se ke své činnosti. Kolik práce by si mohli ušetřit, kdyby jeho Osborn jmenoval vedoucím. Na celé oddělení by stačili jen s Jackem, měli by se jako prasata v žitě a ještě k tomu by snížili náklady firmě. Co víc by si jen mohl Norman Osborn přát? Dokonce i jeho vlastní dcera by byla dávno uzdravená.
Dmitrij se náhle zarazil. Začaly ho tížit jeho vlastní myšlenky. Ohlédl se na Petera, který různě klikal na soubory v počítači a snažil se nějak zaměstnat. Harry byla jeho kamarádka. Jenže Peter nevěděl o existenci Goblina, to věděl Dmitrij jistě. Jak by asi zareagoval Peter na informaci, že jeho kamarádka je zároveň jeho úhlavním nepřítelem, nebo spíše nepřítelem Spider-Mana. Záleží na tom, jestli dokáže Peter oddělovat práci od osobního života. Dmitrij nemohl takové odhalení dopustit. Co to jen Warrena napadlo, poslat sem zrovna Petera? Měl se zbavit spíše té nové stážistky. Dmitrij nelibostí sevřel čelisti.