„Páni," David se rozhlížel všude kolem sebe. Nestejnýma očima pomrkával po obrovské místnosti plné přepychu, všechno se lesklo a blyštěl hostů vyzařovalo bohatství jejich účtů. Drahé roby podle poslední mody zaplňovaly místnost. „Nikdy jsem si nemyslel, že se dostanu do takovéhle společnosti." Cizí lidé si ho podezřívavě měřili. David se zatahal za vypůjčené sako, aby vyrovnal sklady, které na něm nebyly.
„Vůbec si jich nevšímej," pronesla Tess, jako by nešlo ani o skutečné lidi. „Dneska jsi tu s námi," usmála se na Davida.
„Díky," přikývl. Musel zůstat klidný, pokud chtěl na večírku zůstat. Potřeboval, aby byly jeho osobnosti pevně pod zámkem a nedělaly s jeho tělem vylomeniny, zvláště když tady bylo tolik lidí a také spousta novinářů. Dnešní akce se nebude jen tak opakovat, zvláště pro ně čtyři. Pro Davida, Tess, Warrena a Harry. Jejich partu nezapadajících dětí vlivných rodičů.
„Na," Tessin otec mu podával sklenku se zlatavým obsahem.
Tess na něho přimhouřila oči. „Nemyslím si, že by to byl nejlepší nápad," otočila se na svého otce. Byli si neskutečně podobní. Zelené oči v bledé tváři jim zářily jako smaragdy. Černé vlasy jim splývaly na záda v téměř nepatrných vlnách. Jenže povahově nemohli být rozdílnější. Tess se většinu času držela zpátky, byla tichá a kolikrát si její přítomnosti ani nevšiml. Zato její otec strhával veškerou pozornost na sebe. Vyloženě si užíval společnost, žertoval s lidmi, které povětšinou převyšoval. Jeho postava se nedala v davu přehlédnout. Ať chtěli nebo ne, vždy věděli, kde se Tessin otec nachází.
„Jen ať se napije. Potřebuje se hodit do klidu. Nebo jak to vy mladí říkáte," mrkl na Davida. Ten si sklenici s poděkováním vzal. Napil se tak, jak byl zvyklý pít limonádu. Okamžitě mu zaskočilo.
„Ať ti slouží," poklepal Davida po zádech a zmizel se bavit do společnosti.
David se za ním díval ještě ve chvíli, kdy se snažil napít podruhé ale už opatrněji. „Tvůj táta je-"
„Radši se podíváme po ostatních, nemyslíš?" přerušila ho Tess. Vydala se korzovat po místnosti a David ji následoval. Rozhlíželi se kolem sebe, jestli nezahlédnou další členy svého čtyřlístku. První, koho objevili, byl Warren. S křídly tak, aby je viděl úplně každý, se bavil ve skupince dalších mladých politiků. Jejich obličeje mohl David s Tess vidět na nejrůznějších plakátech a poutačích po celém městě. „Tak co? Jdeme za ním?" zeptala se dívka.
„Běž tam ty," David do ní lehce strčil.
Tess se na něho prchlivě otočila. „Pokud za ním půjdeme, tak jedině spolu," uzavřela Tess debatu. Ani jeden z nich se však nepohnul ani o píď. Povzdechli si a začali se opět rozhlížet po místnosti, jestli neuvidí Harry. David, na něhož začal působit alkohol, se rozhodl využít schopnosti jedné ze svých osobností. Byl to ten nejlepší způsob, jak Harry najít. Davidovi se naježily vlasy, jako kdyby se dotkl elektrického proudu. Zablesklo se mu v modrém oku a po místnosti se rozběhl astrální pátrací pes. Větřil po sále, ochutnával aury jednotlivých lidí, než našel tu, která odpovídala Harry Osbornové. Když se astrální pes vrátil ke svému majiteli, David s Tess už měli cestu jednoduchou.
Harry je přivítala s viditelným nadšením. „Ahoj, lidi. Jak jste mě v tom davu vůbec našli?"
„No, na to se radši ani neptej," odpověděla Tess a přitom ukázala palcem na Davida. Ten však byl myšlenkami jinde. Tvářil se najednou trpce a rozhlížel se po prostoru. Svým hloupým kouskem na sebe upozornil. Teď se obával, že mu nezbývalo moc času, než bude muset odejít.
„Sluší ti to," okomentovala Tess Harryin vzhled.
„To říkáš vždycky." Harry byla komplimentem potěšená, i když to nechtěla dát najevo. V šatech, co měla na sobě, si i ona připadala hezká. Ale byl to pro ni tak výjimečný pocit, že se bála na něm lpět. Měla na sobě bílé splývavé šaty pošité zlatými vzory přecházejícími do zlatých třásní, které končily u kotníků. Stejné třásně jí zakrývaly i ramena. Krk jí obepínal úzký perlový náhrdelník. Jen k obuvi měla jisté výhrady, protože dnešní den musela vydržet v podpatcích. „Tobě to taky sluší."
Tess jen mávla rukou. Popravdě jí na svém vzhledu pranic nezáleželo. Šaty jí totiž vybral otec bez toho, aby se s ní poradil. A protože ji oblékl do čehosi, co výrazně připomínalo jeho vlastní oděv ale v ženském střihu, budili dojem, že si pro dnešek oblékli párový kostým.
„Jdou ti k očím," pokračovala Harry.
„Tos neviděla mého tátu," dodala Tess a rychle zpozorněla, jestli se náhodou někde vedle nich neobjeví. Nebylo by to poprvé. Její otec měl uši všude. Zvláště pokud se mohl předvést.
„Myslím, že otců máme pro dnešní večer dost," podotkla Harry, která se zase podívala po svém tátovi, který už se dal do řeči s Wilsonem Allanem, majitelem Alchemaxu. „Už jste našli Warrena?" zeptala se Harry.
„Jo, bavil se s nějakými dalšími papaláši," pronesla Tess.
„Ne, že my mezi papaláše taky nepatříme," pronesla ironicky Harry. Na večírku byla pouze samá vybraná společnost. Dali se rozdělit do několika málo skupin – bohatí, vlivní a obojí. Pokud se nepočítali novináři, z nichž někteří už si také dokázali udělat jméno. Lidí tu bylo opravdu mnoho, ale z těch všech se dnes Harry chtěla bavit pouze s třemi určitými hosty. Snad jí to otec odpustí.
„Davide? Je ti něco?" Harry se nelíbilo, jak se chlapec neustále rozhlíží kolem sebe a nevěnuje se jejich společné konverzaci. David se konečně obrátil čelem k Harry s vyplašeným pohledem.
„Táta mu dal skleničku šampusu," prozradila Tess.
„Vždyť bere léky," hrozila se Harry.
„Takovýho mám tátu," Tess pokrčila rameny.
„Jak se vůbec máš, Harry?" zeptal se konečně David.
„Jé. Nazdar lidi," k jejich skupince se konečně připojil i Warren Wortinghton III. Nadšením z nečekaného setkání se mu zachvěla křídla. „Tak rád vás tady vidím. Jak se všichni máte?" vypadal až moc nadšeně na vkus většiny spolku.
„No, právě jsem chtěla říct tady Davidovi, že mám za sebou úspěšný zápočťák, a tak Vánoce už konečně můžou začít," prohlásila Harry. Dívala se přitom na Davida s lehkým úsměvem, aby ho motivovala k další komunikaci. Měl v hlavě jistě takový zmatek, že muselo být pro něho těžké se soustředit na vnější svět. Zvláště pokud mu nezodpovědný rodič dal do ruky alkohol. Warrena trochu popudilo, že mu jeho přátelé nevěnují tolik pozornosti, kolik si představoval. Ale neřekl nic.
„Co ty, Davide? Jak se těšíš na Vánoce?" zeptala se Harry.
David poněkud pobledl. Podíval se na Harry, pak na zbytek čtveřice. „No, s Lornou máme nějaké plány, které musíme stihnout ještě před svátky."
„Slavíte vůbec Vánoce?" chtěl vědět Warren. „Jako skupina radikálních mutantů bych si myslel, že budete slavit nějaké svoje vlastní svátky." Ve svém zamyšlení přešel ve skupině přátel ke starému zlozvyku. Přitáhl k sobě jedno z křídel, postupně se probíral jednotlivými pery a čistil je.
Dívky se pozorně dívaly na Davida. Z obličeje se mu vytratila skoro všechna barva, jeho vlasy absolutně popíraly gravitaci a pohled měl značně roztěkaný. „Je ti dobře?" Tess ho okamžitě vzala za paži. „Vyvedeme ho na vzduch," rozhodla a už ho táhla na úsporně osvětlený balkon.
„Počkejte. Vždyť teď akorát bude mít projev Wilson Fisk," protestoval Warren.
„A ty ho chceš slyšet?" Tess se Warrenovi podívala zpříma do očí.
„Vlastně ani ne," přiznal se Warren. Už se znovu nerozmýšlel, když se vydal za ostatními ven.
Na balkoně měli mnohem větší soukromí než v sále. Počet hostů se zde dal spočítat na prstech jedné ruky. I přesto že byl prosinec a všude vládla zima, na balkoně bylo celkem příjemně. Fisk si nejspíše zajistil vyhřívanou podlahu i do venkovních prostor. Výhled na New York byl impozantní. Warren cítil příjemný závan větru na obnažených křídlech. Harry s Tess opřeli Davida o zábradlí. „Za to může táta. Už víckrát ho k tobě nepustím ani na krok." Tess se zlobila na tátu, ale především na sebe, že chudáka Davida neochránila před otcovým vlivem. Vždyť dobře věděla, jaký je. Mistr v tom udělat z jakékoliv situace nezvladatelný chaos.
„Davide?" z druhé strany balkonu se ozval silný zvučný bas.
Čtveřice dospívajících se okamžitě otočila za hlasem. David se opatrně narovnal. Stál teď toporně rovný jako svíčka a přerývaně dýchal. Víc než alkohol ho ovládal neblahý pocit viny a přítomnost dalšího telepata. Ke skupince mladých se blížily dvě siluety. Vysoký rozložitý muž a druhý na invalidním vozíku.
Ve chvíli, kdy se postavy dostaly do světla, poznala Harry profesora Xaviera, Davidova otce. Harry si instinktivně stoupla částečně před Davida. Muž, který Davida zavřel do blázince v jeho osmi letech, by se mohl, podle Harryina mínění, opět zachovat stejně.
„Jsi v pořádku?" zeptal se muž doprovázející profesora Xaviera. Nespouštěl Davida z očí a na tváři se mu daly snadno vyčíst obavy. Místo toho se otec tvářil podrážděně, že zde svého syna vidí. „Co tu děláš?" sykl profesor jak slovně tak na mentální úrovni. David nebyl zdravý a rozhodně nebyl nejlepším vzorkem mutantského rodu. A také mohl v jedné chvíli zničit vše, o co se Xavier celý život snažil. Už to, že použil své schopnosti během večera, svědčilo o jeho nedostatečné sebekontrole. Ani Erik nebyl tak lehkomyslný.
„Jak ses sem dostal? Já jsem tě s sebou nebral. Takže doufám, že ses sem nevkradl. To by byla reklama naší škole, kdyby tě odsud vyvedli před zraky všech novinářů ve městě," napomínal Davida otec. Otáčel se k proskleným dveřím do sálu, aby zkontroloval, že jim nikdo nevěnuje pozornost.
„Dobrý večer, pane profesore," ozval se náhle Warren. Vyšel před Davida s Harry a natáhl ruku k Charlesi Xavierovi. Ten mu ji automaticky stiskl. Pak se Warren obrátil s napřaženou rukou k Magnetovi, který byl bez své typické helmy k nepoznání.
„Tohle je Michael Xavier," představil svého společníka profesor.
„Vážně?" šeptl Erik. Před sebou měl stále obraz Davida, který byl svědkem jejich pokrytecké hry. Přesto však stiskl Warrenovi ruku.
Charles se však opět vrátil k Davidovi. „Jak ses sem dostal?"
„Tess mě sem vzala," prohlásil David tiše.
„Kdo je Tess?" chtěl vědět otec. Naklonil se k Erikovi a pošeptal mu: „Doufám, že je aspoň skutečná."
Erik však ze zastřené řeči svého svěřence poznal něco víc. „Tys pil," konstatoval.
„Ne," řekl David až moc rychle. Vrtěl přitom hlavou, až málem ztratil rovnováhu.
Erik zkřížil ruce na hrudi. „Vážně?" upřeně se zadíval Davidovi do očí.
„No. Vlastně jsem něco měl," přiznal se David a sklopil pohled.
„Nechte ho být. Vždyť měl jen jednu sklenku." Ke skupině na balkónu se připojil další aktér. Tyčil se nad ostatními svou nadlidskou výškou. Zelené oči mu v noci zářily. Za jeho zády se ukrývala Tess. Tichým krokem se proplížila za Davidova záda. Do téhle situace se dostali jenom kvůli nerozvážnému chování jejího otce, tak by konečně mohl udělat něco dobrého a celou situaci zase napravit. „Ten chlapec je tu na mé pozvání," prohlásil pevným hlasem.
„Hm," Erik nebyl rád, když viděl Davida ve společnosti lháře a podvodníka nejvyššího kalibru, samotného Lokiho. To by byl mnohem radši, kdyby si ho Xavier pozval místo sebe.
„Chtěl se zde setkat se svými přáteli," Loki mávl rukou a obsáhl tím celou čtveřici. Jak si mohl Erik myslet, že David nemá nikoho kromě mutantů z Bratrstva? Xavier odmítavě kroutil hlavou. David byl stále nebezpečný, neměl ve zdejší společnosti co dělat. Pokud se chtěli sejít, tak někde jinde. Někde v soukromí.
„Tak tohle jsou tvoji přátelé. Jeho dcera, Warren a…"
„Harry Osbornová," představila se dívka. Erik přikývl. David si své přátele nemohl vybrat lépe. Bylo jen výhodou mít na své straně někoho z Osbornových, zvláště když se v jejich laboratořích nacházelo sérum na blokaci mutací. Pokud by došlo k nejhoršímu, mohli by Harry unést a přitom by nekladla téměř žádný odpor.
„A-ano. Jsou to moji přátelé," přitakal David. Čerstvý vzduch mu konečně trochu pročistil hlavu, takže byl schopný získat nad svými osobnostmi trochu kontroly. Vypnul se a zkusil se podívat Magnusovi do očí. Bylo to mnohem snazší, než se podívat na vlastního otce.
Erik se otočil na Lokiho. Měl sice vysokou a rozložitou postavu, ale aby se bohu mohl podívat do očí, musel zaklonit hlavu. „To tys ho opil? Víš, co se mohlo stát?!"
„Jedna malá sklenička ještě nikdy nikomu neublížila. Trocha alkoholu za jeho chování jistě nemůže. Neříkej, že se bojíš projevů chlapcovy moci. Zrovna ty… Promiň, jak si dnes zrovna říkáš? Max, Mags, Michael. Proč ne prostě Magneto," prohlásil s šibalským úsměvem Loki.
Warren zatajil dech. „Tohle je Magneto?!" Nevěřícně si prohlížel muže s laskavýma očima, který tu stál po boku ředitele jejich školy. Vždycky si myslel, že jsou nepřátelé. Podíval se po svých kamarádech a čekal u nich stejně překvapený výraz. Jenže se spletl. „Jako vážně? Ve společnosti Profesora X. A vy jste to všichni věděli?"
David a Tess přikývli. Harry pokrčila rameny: „Dalo se to předpokládat."
Xavier už delší dobu používal své síly k tomu, aby jim nikdo nevěnoval pozornost. Jeho síly však zkoušel jak Loki se svými vlastními destruktivními vlohami, tak zároveň vnímal jinou telepatickou aktivitu – David si nedal pokoj. „Myslím, že by ses měl vrátit domů," Xavier promluvil ke svému synovi.
„Jeho sil se nebojím," odpověděl Erik bohu falši. „Ale o jeho zdraví," přiznal. Otočili se na Davida. Erik měl v očích vážný, ale upřímný pohled. Lokimu hrál koutek v křivém úsměvu.
David těkal mezi svými přáteli, otcem své kamarádky, svým otcem a Erikem. Nevěděl, co dělat. Nevěděl, co bylo správné. Ale věděl, že za jeden večer toho zažil až moc. Nadšení ze shledání s přáteli, nerozvážné užití schopností, které v jeho stavu vedlo k rozpoutání vnitřní války mezi jeho osobnostmi, nepředvídané setkání s Erikem, hádka s otcem. David chtěl domů.
„Půjdeme domů?" optal se Erika.
Muž přikývl. „Jen si vezmu kabát."