Na vršku budovy pofukoval chladný vítr. St. John si pískal neznámou melodii. Vlastně to nebyla ani melodie. Tři tony, jež na sebe navazovaly, přesto St. John nebyl spokojený. Točil je ve svých ústech a různě je zaměňoval pořád kolem dokola. S cvaknutím otevřel skřínku s pojistkami. „Měli by na tom mít lepší zajištění. Takhle se jim tam může kdykoliv kdokoliv dostat," ohodnotil nedostatečné zabezpečení.

„Ještě si stěžuj," podotkla Lorna. Stála dole u zadního vchodu do budovy společně se zbytkem týmu. Komunikaci mezi jednotlivými členy skupiny zajišťoval Bennet du Paris, který zároveň představoval i dospělý dohled nad akcí. Přes to však vůdcem skupiny byla bezpochyby Lorna Daneová. Měla na sobě svůj pracovní kostým laděný do zelena. Zelené sluneční brýle, černé kalhoty, zelené tričko, černou koženou bundu s povytaženými rukávy. Lorna neměla velkou trpělivost pro dlouhé rukávy. Pro tajnou misi měla na rukou tmavě zelené rukavice. Sice je se svými schopnostmi nijak nepotřebovala, ale pro jistotu. „Nechtěl bys pohnout?" zeptala se Lorna St. Johna, který se točil ve své neúplné melodii pro muzikál, který připravoval. Všichni už té odrhovačky měli plné zuby.

„A to jsem si myslel, že když tu není Erik, tak to bude v klidu," mrzel se St. John. „A co že nešel?"

„Musím ti připomínat, že se při akci oslovujeme přezdívkami?" sykla Lorna.

„Místo sebe vyslal mě," připomněl Bennet, jakoby St. John zapomněl.

Lorna se otočila na Davida, který byl po celou dobu naprosto ticho. Pokud by si více věřil, stačil by na celou akci - na jakoukoliv akci - úplně sám. Byl slušný telepat, vlastně dokázal obsáhnout schopnosti všech kromě těch magnetických, což ho nijak nelimitovalo, protože jedna z jeho osobností dokázala manipulovat gravitačním polem. A v tom byl právě ten problém, protože každá jeho schopnost patřila k jedné konkrétní osobnosti a udržet je všechny na uzdě, bylo nesmírně náročné. „Pohni, Pyro," zdůrazňovala Lorna. Neměli tolik času, kolik si umělec představoval.

„Říkal mi, že jakmile se uděje něco, co mi bude připadat neobvyklé, mám ho zavolat," přidal Bennet k Magnetově nepřítomnosti.

„Jen aby se vyhrabal z té své deprese," podotkl Pyro. Posté si prohlédl jednotlivé drátky a klapky. Konečně se odprostil od svého výtvoru a telepatickým přenosem se rozezněla píseň Bruce Springsteena. „Can´t start the fire, can´t start the fire without a spark." St. John brnkl prostředníčkem o palec a z jeho prstů se uvolnila jiskra. Dopadla do skříně s pojistkami, kde proplouvala mezi jednotlivými dráty, až se z budky vznesl tmavý dým. „Tak můžete."

„Díky."

„Nemáš zač, Polaris," podotkl St. John. „Vidíš, pamatuju si naše přezdívky."

Lorna nevrle odbroukla. Pohybem ruky cvakly zámky a skupina měla volný vstup.

David vešel do budovy jako první. Sice dovnitř osobně nikdy nevstoupil, ale plány Oscorpu měl vtištěné do mysli takovým způsobem, že se bez rozmyslu pohyboval chodbami, jako by tu chodil každý den.

„Vlastně to není zas takový rozdíl jako s Magnetem," poukázal Pyro na fakt, že se Lorna podobala svému otci. „Jak vlastně dopadlo rande?" dotíral Pyro, který si stále užíval výhled na město. Mezi členy Bratrstva se nikdy nic neutajilo a zvláště něco takového jako Erikův osobní život. Jednou byl vůdce a jako takový, neměl dovoleno mít soukromí.

„Nejspíš ne moc dobře," prohlásila Lorna. S tátou se o svých citech nikdy moc nebavili. Mohla jen usuzovat z toho, jak se choval na venek. Mlčel více než obvykle. Často ho potkávala zamyšleného. Nedíval se nalevo napravo a neustále přecházel po pokoji. „A co je nejzvláštnější. Uklidil šachovnici."

„Vážně?" Všichni z Bratrstva znali Erikovu vášeň k šachu.

„No. Je to divný."

David se skupinkou dorazil k výtahům. Nevadilo, že v celé budově nefungovala elektřina. Lorna svou mocí stáhla výtahovou kabinu do přízemí. Trojice nastoupila dovnitř. „Pojedeme do třetího patra," vyslovil David. Zdál se zaraženější více než obvykle. Jednak ho trápilo, že se vloupali do firmy, která patřila otci jeho kamarádky. Zároveň ho zžíralo svědomí, protože plány budovy získal právě z Harryina vědomí. K informacím se dostal během jejich posledního setkání na Vánočním večírku, kde došlo ještě k další závažné události. Snažil se na ni nemyslet, ale nakonec se stejně neubránil a jeho vzpomínka se donesla ke všem mutantům napojeným na telepatický přenos.

„On byl na schůzce s Profesorem X?!" žasl Pyro, který se k nim blížil po požárním schodišti. „Že mě to vůbec překvapuje." Nakonec se musel své omezenosti zasmát.

„Jo, a teď kvůli mně spolu nemluví."

Lorna položila Davidovi ruku na rameno. „Určitě by si našli nějakou jinou věc, kvůli které by se mohli hádat." Lorna otevřela dveře výtahu. Vystoupili ve třetím patře. David je vedl chodbou doleva. Míjeli nejrůznější dveře s laboratořemi, po druhé straně měli zábradlí a pohled dolů do haly. „Otec mu vyčítá, že se o mě Erik stará," pokračoval David. „Že-že mi dělá tátu."

„No a proč ne? Táta je dobrý táta, když chce," prohodila Lorna. Davida přijali velmi rychle mezi sebe po tom, co ho Erik přivedl do Bratrstva. Potřeboval rodinu jako sůl, tak nechápala, proč by ho teď o ni měl Xavier připravovat. David byl jejich. Ať si říká, kdo chce, co chce.

David se na ni posmutněle usmál. Zastavil se před dveřmi do laboratoře, do které se chtěli dostat. Věděl mnohem lépe než Lorna, jak velký problém si s otcem zavařili. Sice se Charles Xavier o Davidovu výchovu zas tak nestaral, ale přesto byl pořád jeho otcem. A teď když viděl, že se na jeho místo vetřel Erik – muž se záhadnou minulostí a pochybnou přítomností – vzkvetl v něm nový hněv. Erik měl svoji vlastní rodinu a takhle nenechavě Charlese připravil o jeho jediné dítě. Dávno zapomněl na únos, kterého se Magneto dopustil. Xaviera nejvíce popudilo, když si uvědomil, jak se David na něho dívá. Viděl se v očích svého syna jako někdo cizí, za to Erik měl výsadní postavení a David ho bezmezně poslouchal. Jakmile se Charles znovu telefonicky spojil s Erikem, ujistil se, že muž všechno do posledního puntíku pochopí. A třeba si i uvědomí, jak zle se zachoval. Erik na druhou stranu chtěl Charlese přesvědčit, že to je všechno jeho chyba a může si za to sám. Erik jen dělal, co považoval za správné. Ani nenechal Charlese dokončit další myšlenku a praštil mu s telefonem. Nastala další fáze sporu – pasivně agresivní mlčení. David o všem z toho věděl, protože se v tu danou chvíli nacházel v místnosti s Erikem, který se mu ihned omluvil za to, co musel vyslechnout. Jenže David si připadal, jako by to všechno byla jeho vina, a že by se měl oběma mužům omluvit.

Lorna otevřela dveře. Před trojicí se otevřela laboratoř s dlouhými stoly, počítači a nějakým laboratorním náčiním, kterému nikdo z nich nerozuměl. Kousek od dveří stála vysoká lednička. „Tak kde to mají?" zeptala se Lorna Davida.

„Vzorky se nacházejí v ledničce. A za těmi dveřmi," ukázal na nenápadné dveře ve stěně laboratoře. „tam má ta doktorka svůj kutloch. S počítačem a se vším."

„Tak jo. Já si beru počítač. Vy se postaráte o ledničku," rozhodla Lorna. David s Bennetem přikývli.

„Ale jedné věci nerozumím," ozval se v přenosu St. John, který už se dostal do jejich patra. „Já vím, že nerozumím telepatickým věcem. Ale jak to, že když nám Legion ukazoval tu vzpomínku, Profesor stál a byl ze zlata, za to Magneto vyzařoval červenofialovou auru?"

„Nejednalo se tak úplně o vzpomínku, ale o astrální projekci," naznačil Bennet, tak aby to Pyro pochopil. V Davidově případě nebylo nikdy nic úplně běžné, a proto kdyby se nesnažil krotit, mohli se ze zlatého profesora a fuchsiového Magneta stát další osobnosti.

„Navíc vzpomínky nejsou nikdy objektivní," podotkla Lorna. Ohlédla se po Davidovi, který opět mlčel a snažil se dělat, že tu ani není. Lorna zašla do vedlejší jizby. Donutila žárovku v lustru, aby se rozsvítila, i když nefungovala elektřina. Před sebou v narůstajícím světle úsporné žárovky našla počítač s monitorem a za ním se krčil přízrak.

Lorna zamrkala, zpochybňovala to, co viděla před sebou. Vždyť to ani nevypadalo jako člověk. Třeba to byla jen nevydařená socha. Jenže ta věc na ni taky mrkla. A teď se dokonce přibližovala. „Stůj. Kdo jsi?" vyzvala ji Lorna s rukou nataženou výhružně před sebou.

Zelenofialová postava se skřípavě rozesmála. „Já jsem vandal, stejně jako vy," vypravil ze sebe Green Goblin. Pomalu a s děsivě zkřivenými ústy se přibližoval k Lorně. Ta instinktivně couvala směrem ke dveřím, ze kterých vyšla, a kde se na druhé straně nacházel zbytek jejího týmu.

„Tak co tu vyvádíte vy dva?" V laboratoři se objevil St. John Allerdyce s rukama založenýma za hlavou. Mohutný dospělý mutant se k němu otočil s náručí, v níž držel stojany se zkumavkami, které uchovávaly krevní vzorky jedinců s aktivním X-genem. Rudá tvář se vážně na Pyra zadívala. „Snažíme se chránit bezbranné mutanty."

„Tak to snad děláme vždycky, ne?"

Bennet si ho nijak zvlášť nevšímal a vysypal zkumavky s tříštěním skla do dřezu, kde se krev mutantů mísila dohromady společně s vodou.

„Kde máte velitelku?" Jak se Pyro rozhlížel po místnosti, nikde ji neviděl.

„Je ve vedlejší místnosti," ukázal David na slabě osvětlený vstup. Pak se znovu zabral do čištění ledničky. Bennetovi podával další várku vzorků. V duchu ale stále musel myslet na Harry a doufal, že až sem ráno přijdou pracovníci, nebude se na něho jeho kamarádka příliš zlobit. Na další zkumavce totiž stálo její jméno.

„Nebylo by snazší to tady všechno zapálit?" povzdechl si Pyro, který chtěl být co nejdříve doma, aby mohl pracovat na svém muzikále.

„To ať tě ani nenapadne!" vykřikl hlas z míst, kde ještě před chvílí stál St. John. Na scéně se objevili X-Meni. Cyclops měl hrdinně zkřížené ruce na hrudi a rudá štěrbina v jeho helmě nebezpečně blýskala. Po jeho boku jako vždy stála Jean v naprosto nelichotivém oblečení. Dalšího člena týmu bylo také snadné identifikovat díky jeho mohutným andělským křídlům. Jako čtvrtý vstoupil do místnosti chlapec vyvedený v ledu.

„Žes nic neřekl, Bobby," utrhl se Pyro na svého spolupracovníka v oboru umění.

„Já jsem Iceman," připomněl mu Bobby.

„Jo, jasně," St. John bez zájmu mávl rukou. „No víš, mám nový nápad ohledně našeho-" mladík však nemohl svoji myšlenku dokončit, Scott Summers mu skočil do řeči.

„Přišli jsme vás zastavit. Soukromé záležitosti si můžete řešit, až u toho nebudeme," zlobil se nad neprofesionalitou členů obou týmů. Iceman se stáhl, ale Pyro si nebral Cyclopsovu výtku k srdci. „Profesor se obával, že se budete chtít vloupat do Oscorpu, a jak je vidět, tak se nemýlil," Scott přehlédl celou laboratoř rudým pohledem.

„Kde máte nějakého dospělce, s kterým bych si mohl promluvit?" zeptal se Bennet. Jednou z jeho funkcí bylo chránit děti, které se vydaly do akce, a nehodlal v ní selhat. Svému mistru slíbil, že se všichni vrátí v pořádku zpátky, a tak se i stane.

„Neříká se dospělec, ale dospělý, Exode," opravil ho St. John.

„Já jsem vůdce týmu," Scott si stoupl přímo před Benneta. Vypjal hruď. Přesto byl stále menší než o celá staletí starší mutant se schopnostmi povýšenými apokalypsou, zvláště když se vznesl stopu nad zem. Exodus nevěřícně kroutil hlavou. Bojoval ve svatých válkách proti saracénům a najednou si na něho vyskakovalo takové nedospělé štěně. „Měli byste odejít," vzkázal Exodus. „My tu plníme poslání, které je větší než my. Pokud nás teď zastavíte, bude to políček do tváře pro celé společenství mutantů."

Oba týmy si vyměnily pohledy. Exodus dokázal být občas nepochopitelný pro moderní dobu. Do nastalého ticha se ozvalo výstražné cvaknutí a světla se začínala pomalu rozsvěcet.

„Kdo z vás to byl?" chtěl vědět Cyclops. Nikdo však neměl tak podivné schopnosti. Mutanti se otočili k Davidovi.

„To nejsem já. To nabíhá náhradní zdroj," vysvětlil David. Všichni přikývli. „Měli bychom, co nejrychleji vypadnout, než naběhnou kamery." Členové bratrstva se kolem sebe podívali. Jeden komplic jim stále chyběl.

„Polaris?"

Green Goblin se přibližoval k Lorně. Ve chvíli, kdy míjel kancelářský stůl vedoucí oddělení genetiky doktorky Raové, shodil jedním pohybem ruky monitor na zem. Nožička od obrazovky se nalomila. Ve skřetovi bublal potlačovaný smích. Zvedl nohu a několikrát dupl na monitor, až se mu vznesly okraje fialové tuniky. Předmět se rozpadl na několik kusů. Green Goblin vydal maniakální řehot. V očekávání pohlédl na Lornu. Připadala si zvláštně, ale z toho, jak se na ni přízrak tvářil, se domnívala, že jí nic nehrozí. „A je ti jasné, že zničit monitor bylo úplně k ničemu? Všechno je uložené v té skříni," ukázala bílý tower. Pohybem ruky se jednotlivé kovové části deformovaly, dokud z počítače nezbyla jen nepoužitelná neuhlazená koule.

„Nemůžu si všechnu zábavu nechat jen pro sebe," šibalsky se zablýskly zarudlé oči. Lorna se pousmála. Pak zaslechla, jak ji k sobě volá vlastní tým.

Polaris s Green Goblinem v patách vstoupili do hlavní části laboratoře. Nečekala tam na ni jen její skupina, ale i čtyři členové X-Menů. Ve vzrůstajícím světle se jim dělaly zvláštní stíny pod nosem. „Jé, Warren," Green Goblin zamával na mutanta s bílými křídly.

„To snad ne," vydal ze sebe rozčileně. Na misích používali výhradně přezdívky a najednou ho tohle cizí individuum označilo jeho pravým jménem. A to ještě ve chvíli, kdy naběhly kamery. Warrenovi napětím zatřepotala křídla. Celý tým X-Menů zkameněl.

Bennet, který se mezitím přesunul zpátky k ledničce, rozevřel prsty dlaně a zbylé zkumavky se roztříštily do zavírajících se dveří chladničky. Buchnutí dvířek si vysloužilo další vlnu pozornosti, kdy mutanti zůstali zírat na Benneta potřísněného od hlavy po hrudník krví. „Tady už jsme skončili. Je na čase se vytratit," promluvil a otřel si bílým pláštěm rudý obličej.

„Nechci být ten, kdo to zítra ráno otevře," prohlásil Bobby. Cyclops se na něho nevrle otočil.

Exodus přistoupil k nejbližšímu prosklenému oknu a vztáhl ruku. Rázem nebylo po skle ani památky. Dovnitř se dostal svěží zimní vzduch. Bennet si vzal k sobě St. Johna, který jako jediný nedokázal létat nebo jinak levitovat. Lorna, stále ve společnosti Green Goblina, přešla k Davidovi. „Zvládneš to?" zeptala se ho. David přikývl.

„Počkejte. Takhle to přece nejde," zlobil se Scott. Přece nebylo možné, aby Bratrstvo vyhrálo. Ať Exodus říkal, co chtěl, touhle akcí strhnou hněv na hlavy všech mutantů. A kdo ví, jestli nebudou proti nim vytvořena ještě další obranná opatření. A navíc je měl Oscorp na bezpečnostních kamerách. Svět si teď bude myslet, že jim X-Meni pomáhali při zločinu.

Jenže Bratrstvo na ně nečekalo. Exodus s Pyrem už byli ti tam. „Tak příště," zamávala mu Lorna. S Davidem, jemuž stály vlasy proti gravitaci, se pustili z okna.

„Nechci vám radit, ale bylo by nejlepší, kdybyste se postarali o kamery," rozesmálo se stvoření. Uvolnilo kluzák ze svých zad, vyhodilo ho otevřeným oknem ven. „Čau, Warrene," ještě jednou přivodilo mladému nadějnému politikovi srdeční zástavu. Se smíchem vyskočilo ven, kde pevnýma nohama přistálo bezpečně na kluzáku a už letělo New Yorkem jako splašené.