Ve své roztržitosti skoro vletěl do své bývalé laboratoře. Horečnatým pohledem se rozhlédl po místnosti nasáklé štiplavými výpary a plné čirého skla. Vypadala mnohem stář než ta, v které pracoval společně s Dmitrijem. Nikde žádné počítače, jen zelená tabule s křídami a plesnivějící houbou na mazání neúspěšných pokusů.

„Potřebuju s tebou mluvit," vyhrkl Peter do pléna.

„To jsem ráda, že ses taky jednou stavil." Gwen už vstávala ze svého místa za stolem, rozdělanou práci natočila k Reillymu, aby v ní mohl dál pokračovat sám. Usmívala se na Petera, jako by celou dobu věděla, že se za ní dnes zastaví.

Peter zaostřil. Popravdě úplně zapomněl na to, že Gwen spolupracovala s jeho bývalými kolegy. Tak nějak předpokládal, že uvnitř narazí jen na Reillyho. „Ne," zastavil Peter svoji přítelkyni uprostřed pohybu. „Potřebuji mluvit s Reillym."

Gwen mu věnovala jeden ostrý pohled. Vrátila se na své místo. Posadila se na stoličku a snažila si uvědomit, čím se zabývala, než Peter narušil její soustředění. „No, prosím. Mě si vůbec nevšímejte."

Peter mlčel. Uvažoval o tom, kde by bylo nejrozumnější si s Reillym soukromě promluvit. Hypnotizoval kamaráda pohledem, aniž by si uvědomoval, že se na něho skutečně dívá. Reilly odložil ochranné brýle a vyšel Peterovi vstříc. „Taky jsem si chtěl s tebou o něčem promluvit." Vzal Petera kolem ramen a vedl ho na chodbu.

Zavřel za nimi dveře a už se nadechoval, když ho Peter zarazil. „Půjdeme radši na záchod."

Reilly se na něho zaraženě podíval. „To je to až tak vážný?" Nic dalšího však nenamítal a poslušně následoval Petera.

„Tak v tom případě začnu já," přihlásil se o slovo Reilly. Jak mířili k toaletám, Peter poslouchal jen na jedno ucho. Přesto Reillymu kývl. „Chtěl jsem tě o něco požádat. Teda vlastně, je to laskavost pro Warrena," Reilly se na chvíli odmlčel. Dlouho zvažoval, jestli má Petera do jejich záležitosti zatahovat. Ale oba, jak Reilly, tak Warren, ho brali za přítele a Warren ke všemu nikoho jiného neměl. Navíc, čas nemilosrdně ubíhal. A v diáři na něho úplně svítil tenhle zatím nesplněný úkol.

Reilly těžce polkl. Vnitřně se bál, co si o něm Peter pomyslí. Zachová se k němu snad jako Jonah Jameson? Bude ho mít za manipulátora, který to všechno dělá jenom kvůli zisku a větší moci? Peter byl ale jeho přítel. Dokonce mu věřil natolik, aby mu Reilly pomáhal s aktivitami Spider-Mana. Peter to zvládne, ujišťoval se Reilly. „Mohl bys jít Warrenovi za svědka?" vyhrkl Reilly spěšně.

Peter, který už sahal na kliku od vstupu na pánské toalety, se najednou otočil. „Něco se stalo? Musí k soudu? A proč nemůžeš svědčit ty?" Peter, kterého úlekem polil studený pot, pozoroval Reillyho, aby z jeho reakce vyčetl, co se Milesi Warrenovi stalo. Jenže Reilly si ho nejdříve mlčky prohlédl od hlavy k patě, pak vybuchl smíchy. Vrazil do dveří ramenem a vstoupil dovnitř jako první.

„Ty jsi vážně poděs, Petere. Celý barák o tom mluví a ty jako jediný o ničem nevíš," zasmál se. „A to jsi byl dokonce v laborce s Dmitrijem, kterému nic neunikne." Peter následoval Reillyho dovnitř.

„Jenže se mnou skoro nemluví," podotkl Peter.

„Asi si myslel, že to víš z první ruky," uvažoval Reilly. „No, věc se má tak." Reilly se opřel o velké okno, které dovnitř propouštělo čerstvý vzduch, čímž ho zavřel. „Vážně jsem si nemyslel, že ti to budu muset vysvětlovat," ještě si postěžoval s úpěnlivým pohledem. „Ale co. Za chvíli to stejně bude oficiální."

„Co se stalo?" děsil se Peter.

Reilly nechtěl, ale musel se nad Peterovým výrazem znovu zasmát. Pak sklopil oči, nechtěl vidět, jak Peter v první chvíli zareaguje. Překvapení mohou být náročná. „Warren nejde před soud. A já mu nemůžu jít za svědka, protože se budeme brát. V létě mě požádal."

„Ty a Warren?" zeptal se Peter. Reilly se otočil zády k Peterovi. Přesně o tuhle reakci nestál. Díval se z okna, než aby se přímo postavil chlapci, kterého považoval za přítele. „Jo, já a Warren." Svými slovy zamlžil chladné sklo.

„Ty a doktor Miles Warren?" ujišťoval se Peter.

„Jo," odsekl Reilly.

Teď to byl Peter, kdo se smál. „Já jsem takový hlupák." Reilly se zaraženě otočil. Peterova reakce ho překvapila. Opatrně se na něho podíval.

Peter se díval na svůj odraz do zrcadla a nepokrytě se smál. „Celou dobu vás mám před sebou, přímo pod nosem, a přitom jsem jediný, kdo neví, že spolu vy dva chodíte. Beztak to ví i Gwen."

„Gwen to ví," přitakal Reilly.

Peter nad sebou kroutil hlavou. „Já jsem takový hlupák. Kdy to budete mít?" zeptal se se zájmem.

Reilly se konečně uvolnil. „Bude to v sobotu šestého června. Nejdřív jsme chtěli duben, spojit to s Warrenovými narozeninami, aby si byl schopný zapamatovat datum, ale ten už měli celý obsazený. To bys nevěřil, jak je těžké sehnat termín," rozpovídal se Reilly. „Takže bys chtěl jít Warrenovi za svědka?" zeptal se znovu. „Mě půjde bratr. Sice ho Warren moc nemusí, ale jeden den to bude muset vydržet. Je to jediný člen rodiny, který mě chápe."

„Jasně že půjdu Warrenovi za svědka," přitakal nadšeně Peter. „Jen," náhle se Peter zamyslel. Reilly vyčkával, s čím Peter přijde. „Budu studovat celý semestr v Evropě."

Pokud tohle byla Peterova starost, pak o nic nešlo. „Svatba bude v sobotu. Pochybuju, že se budete učit i o víkendech. A pokud ti dělá starost letenka, tak ti ji klidně zaplatíme. Už jednou jsi kývl na to, že budeš svědek, tak přijedeš, i kdybys nechtěl. Já už Warrenovi nikoho jiného hledat nebudu," Reilly se zasmál s lehkým srdcem.

„Stejně to pořád nechápu. Vždyť si říkáte příjmením. Jak spolu můžete chodit? Já taky Gwen neříkám Stacyová," přemýšlel Peter.

„To jenom tady. Snažíme se oddělovat práci od osobního života. Aby si nikdo nemohl myslet, že mě Warren protěžuje," vysvětloval Reilly. Přesto se našli tací, kteří mu jejich vztah vyčítali. Jako jeho rodiče. Se skutečností, že byl Reilly gay, se ještě dokázali jakž takž vyrovnat, ale že chodil s mužem v jejich věku, to už jim přišlo za hranou.

„To dává smysl," přikývl Peter. Náhle si uvědomil, že zněl jako Harry. Trávili spolu až moc času, ne že by to Peterovi vadilo. Jenže i ona byla důvodem, proč si někteří pracovníci ze začátku mysleli, že je Peter jen Osbornova tlačenka. V tomhle Reillymu naprosto rozuměl.

„Co jsi se mnou chtěl řešit ty?" zeptal se náhle Reilly.

„No," Peter se náhle rozhlížel všude kolem sebe. Nahlédl do všech kójí, jestli je nemůže někdo odposlouchávat, přestože tu už strávili notnou dobu o samotě.

„Věděl jsi o tom, že tu máme kamery?" chtěl vědět Peter.

„Jako tady?" Reilly se rozhlédl po toaletách.

„Ne přímo tady. V budově. Po Oscorpu jsou rozmístěny kamery," pronesl tichým hlasem Peter.

„Samozřejmě že jsou," odpověděl Reilly.

„A ty jsi mi to neřekl?!"

Reilly se na Petera podíval s vážným pohledem, jako by byl Peter malé děcko. „Jsme jedna z nejbohatších firem. Děláme na vládních zakázkách. Jasně, že jsou tady kamery."

„Tak proč jsi mi to neřekl dřív, než jsem se začal promenádovat po laborce jako Spider-Man? Všichni teď vědí, kdo jsem," vyčítal mu Peter.

„Nezapomeň," Reilly na něho vztáhl ukazováček. „Že díky mně máš svůj kostým. A navíc, tvoje tajemství je v bezpečí. Kamery jsou jenom na chodbách. Kdo rozumný by se chtěl dívat na to, co dělají vědci v soukromí ve svých laboratořích. Jsme sice inteligentní, ale v jiných ohledech jsme naprostý blázni," chlácholil svého mladšího neznalého kolegu.

Peter si oddechl. Tohle potřeboval slyšet.

„Takže přijdou na to, kdo zdemoloval vaši laborku. Pokud dovnitř vešel dveřmi," mrkl na Petera. Peterovi se vybavil vzkaz nade dveřmi. Bylo mu naprosto jasné, kdo mohl za zničení jejich výzkumu, a kvůli komu odešla doktorka Raová z Oscorpu. Jistě za to mohl ten skřet, který Peterovi nedal pokoj.

„To teda znamená, že musí vědět, kdo loni ukradl kluzák. Z kamerových záznamů mohli zjistit, kdo to byl ještě předtím, než se z něj stal Green Goblin," uvažoval Peter. „Proč se to vlastně nevyřešilo?" otočil se na Reillyho.

„Lepší otázka by byla. Proč to potřeboval Norman Osborn ututlat?"