Peter byl nervózní. V ruce stále třímal madlo kufru. Rozhlížel se kolem sebe. Všude se to hemžilo lidmi. Každý z nich byl v pohybu. Živý cvrkot na letišti mu připomínal, k čemu se s Gwen rozhodli a že se jejich rozhodnutí co nevidět stane skutečností. Gwen stála opodál a loučila se se svou rodinou. Její drobná postava se musela natáhnout, aby objala svého otce. Energicky si stoupla na špičky, až se jí mírně vyhrnula vzdušná sukně.

Peter se otočil ke své tetě. Usmívala se, ale v očích se jí leskly slzy. Jistě měla větší strach než Peter, proto se Peter snažil vypadat vyrovnaně a téměř nadšeně, že vyráží na úplně jiný kontinent, kde nebude znát naprosto nikoho kromě Gwen. „Jakmile přistanete, tak nám dej vědět, žes dobře doletěl," žádala ho teta May.

„Jasně," přitakal konejšivě. „Celou cestu nebudu myslet na nic jinýho," řekl, aby trochu odlehčil situaci. Teta ho lehce plácla přes rameno. Moc dobře věděla, že Peter přehání. Chlapec bude na cestě se svou přítelkyní, jeho myšlenky budou úplně někde jinde než u své staré nezajímavé tety. A bylo to tak dobře. Z toho malinkého kluka s dinosauřím batůžkem na zádech se z něho stal dospělý muž, na kterého byla Maybelle Parkerová každý den pyšná.

„Tak tam moc nezvlč, brácho," objal ho Charlie. Ještě nedosáhl Peterovi výšky, což Petera těšilo. Přes jeho nesporné schopnosti v práci kolem domu, byl Charlie pořád jeho nevlastním mladším bratrem. „I když Gwen se o tebe určitě postará," dloubl ho do žeber.

„Jedeme tam na studijní pobyt," připomněl mu Peter.

„Snad si nemyslíš, že se budete celou dobu jenom učit," Charlie se mu téměř vysmál do obličeje. Jeho studijní morálka byla diametrálně odlišná od Peterovy. Přesto mladík zabloudil pohledem ke Gwen a bylo mu jasné, že se budou věnovat i jiným činnostem, které nebudou zahrnovat školu.

„To bys je měl vidět společně v laboratoři," postěžoval si Reilly. „Oba naplno ponoření do práce. Naprosto žádné milostné napětí," posmíval se mladý doktor.

„Reilly," varoval ho Peter.

„Vážně?" divil se Charlie.

Reilly jen otevřel ústa a už ho Peter táhl stranou. Kufr zapomenutý opodál. „Ještě abych litoval, že jsem ti řekl, abys nás odvezl."

„Ale, vždyť tě jen škádlím," mávl Reilly rukou.

„Před mojí tetou," zdůraznil Peter. Reilly ho ztrapňoval před ženou, jež ho vychovala. Nemusela vědět všechno, zvláště pokud šlo o jeho milostný život. O který neměl stejně Reilly nejmenší představu.

„Nebo jsi mohl říct Connorsovi, nebo Harry, aby ti půjčila řidiče," Reilly po očku sledoval, jak Peter na její jméno zareaguje. Zvláště když přistihl Petera, jak se co chvíli rozhlíží po letištní hale, jakoby někoho hledal.

Peter se i teď rozhlížel. „Proč tu vlastně není?" zeptal se nakonec. Právě teď by se hodilo, aby tu byla. Půl roku se vůbec neuvidí. Copak jí byl natolik volný, že se s ním nemohla ani rozloučit? Jistě za to mohl ten mutant Johnathon. Obyčejně proti mutantům nic neměl, ale tenhle se mu ani za mák nelíbil už proto, že měl na Harry špatný vliv.

„Možná proto, žes jí neřekl, že odjíždíš," navrhl Reilly.

To byl pádný důvod. Peter přikývl. Tak dlouho váhal s tím, kdy by jí měl říct o svém odjezdu, až nakonec úplně zapomněl na fakt, že jí nic neřekl. A teď tu kvůli němu nebyla. Mohl si za to sám. Neměl důvod svalovat vinu na Johnathona, přesto za to i trochu mohl. Johnathon ho rozhodil a kvůli němu určitě zapomněl říct Harry o svém odjezdu.

„Nejradši bych tady zůstal," zašeptal, aby ho slyšel jen Reilly.

„Kvůli Harry?" zeptal se Reilly.

„Ne," Peter vytřeštil oči. Postupně se barvil do barvy zralého rajčete. Měl přece Gwen, která stála nedaleko od nich a loučila se s vlastní rodinou. Kvůli Harry by tu určitě zůstat neměl. To spíš kvůli všem ostatním. Kdo je ochrání, když tu nebude? „Kvůli Spider-Manovi," ještě více ztišil hlas.

Reilly se zasmál. „Copak si myslíš, že jsi jediný hrdina v New Yorku?"

„To ne," Peter sklopil zrak. Zastyděl se za svou krátkozrakost.

„No vidíš. Máme přece Fantastickou čtyřku, Avengery, Dare Devila a spoustu dalších. Nikdo si ani nevšimne, že jsi pryč," Reilly nad jeho starostmi mávl rukou.

„Ani jsem si nezabalil kostým, aby ho náhodou Gwen nenašla," přiznal Peter.

„A v Anglii jim už vůbec nebudeš chybět, když o tvé přítomnosti ani nebudou vědět," poznamenal Reilly. „Hele, ale kdyby se něco dělo, tak ti dám vědět. Koupím ti letenku ze svého úžasného platu doktora přírodních věd a budeš se tu moct zase po ulicích houpat jako pavouk," mrkl na něho.

„Víc ironie bys ani použít nemohl," postěžoval si Peter.

„Hele, všechno bude v pořádku. S Gwen si užijete úžasný semestr v Británii a všechny ostatní starosti hodíš za hlavu. Bude to báječné," povzbudil ho Reilly s úsměvem. Byl si vědom toho, jak si Peter nervozitou kousal vnitřek tváře. Nemělo smysl ho ještě více strašit a dorážet na něho kvůli Harry. Přece jen byl v první řadě jeho kamarád.

„Takže běž tam, chyť ji za ruku a odejděte společně do západu slunce," nařídil Peterovi.

„Je hodina po poledni."

„To je jen detail," Reilly nevzrušeně pokrčil rameny. Peter se pousmál. Pochopil, co po něm Reilly žádal.

Přistoupil ke Gwen, která se na něho s radostí otočila. Měla nadšení vepsané v obličeji. Nemohla se dočkat, až spolu prožijí celý půl rok v cizí zemi. Opřela se svou muší vahou o Petera, který se právě zdravil s kapitánem Stacym, Gweniným otcem. Následně se mladý pár vzal za ruce, v druhých vláčeli kufry, a odešli společně do odbavovací zóny.

Poznámka:

Příští týden nejspíš další kapitola nebude. Ale budu se snažit to zvládnout.