Green Goblin se těšil na nadcházející dny. Peter Parker byl nenávratně pryč, což mu poslouží jako mnohem sladší odměna. Spider-Man nebude narušovat jeho plány. Jediné, co bude skřetovi chybět k dokonalé radosti, byl výraz na Parkerově tváři, až ve zprávách uvidí stoupající počet útoků Green Goblina, kterým nebude moci zabránit. Jeho vlastní odjezd ho pořádně ztrestá.

Při představě, co ho čekalo, se Green Goblin maniakálně rozesmál.

Rozletěl se po jasném New Yorku na svém kluzáku. Vzduch byl stále chladný, přesto že se už za dveřmi chystalo nedočkavé jaro. Pečlivě se držel svého kluzáku, který letěl tak nízko, že svými ostrými hranami, krájel elektrické vedení rozvěšené mezi budovami.

Pod ním se zavřely automatické dveře a z nedostatku energie se nedokázaly znovu otevřít, tím uvnitř obchodu uvěznily nespočet lidí. Green Goblin se opět zasmál. S kluzákem se svezl k zemi, těsně nad chodníkem seskočil z kluzáku, který vzal do ruky, elegantním pohybem ho složil a upevnil na zádech.

Chvíli se díval na osoby uvízlé za dveřmi, pak jim dlouhými špičatými prsty ukázal, ať poodstoupí od vchodu. Obyvatelé zvyklí na hrdiny v kostýmech, uposlechli. Z brašny přes rameno vytáhl oranžovou kouli, která se v jeho dlani rozzářila a začala dýmat. Green Goblin se zkušeně napřáhl a hodil bombou jako míčkem při baseballovém podání. Koule prorazila sklo a skončila na straně, kde čekali teď už vyděšení zákazníci. Koule začala vydávat mnohem více kouře. Lidé na nic nečekali a už se první rozhodli proskočit poškozeným sklem, tím si vysloužili nespočet řezných ran, ale zároveň usnadnili průchod ostatním pomalejším jedincům.

Obsloužení zákazníci utíkali z budovy.

„A jde se nakupovat," zasmál se Green Goblin. Ladně vskočil vysklenými dveřmi do nákupního střediska. Sebral se země oranžovou kouli produkující kouř, zmáčkl knoflík. Dým ustal. Falešnou bombu si strčil zpátky do brašny.

Postupoval nákupním střediskem. Smál se, když mu lidé uhýbali z cesty. Muže z ochranky přepral během okamžiku. V obchodu se zvířecími mazlíčky vypustil veškeré ptactvo. V klidové zóně způsobil bitvu u stánku rychlým občerstvením, kuřecí křidélka létala vzduchem a balíčky s tatarkou a kečupem potřísnili nejednoho vyhladovělého strávníka.

Bylo tak snadné se dostat až do nejvyššího patra domu. Z obchodu s doplňky uzmul fialový šátek, při odchodu se rozhoukal bezpečnostní rám. Green Goblin se jen řezavě zasmál. Přibíhali k němu další lidé z ochranky, padouch si stoupl k prosklenému zábradlí. Muži v bezpečnostním oblečení k němu přicházeli ze všech stran. Snažili se skřeta obklíčit.

Goblin vypadal poněkud přehnaně poděšeně z přibližujících se lidí. „Vzdávám se," volal a zvedal ruce nad hlavu. Ukazoval své prázdné ruce na všechny strany. Dokonce si poposkočil, a tím se posadil na průhledné zábradlí. Muži už byli na tři stopy od něho. V tom opět Goblin propukl v bublavý smích, jak se snažil udržet na uzdě.

Zaklonil se a volným pádem se propadal. Za sebou slyšel jen poděšený výkřik. „Ne."

Když míjel druhé nadzemní patro, zmáčkl knoflík, kluzák se roztáhl a vynesl ho do stabilní výšky. Goblin teď letěl po zádech. Nejdříve uvolnil jednu ruku, pak druhou, dlaněmi se odrazil od kluzáku. Ve vzduchu udělal salto. Nohami dopadl do stánku s oříšky. Každou nohou stál v jiné míse. Porozhlédl se po zboží, sebral pár arašídů ve wasabi a brusinek v čokoládě, hodil si je do brašny. Vyskočil z oříšků, až se do vzduchu vznesl proud semínek. Přesto však mu některé zůstaly uvězněné v botě a při došlapu tlačily.

Halou se procházel volným krokem, protože ochrance potrvá, než se k němu z horního patra dostanou. Měli si lépe rozložit síly. Green Goblin je mohl jen občas zahlédnout, jak přebíhají mezi jednotlivými jezdícími schody. Bez obav došel až ke vchodu, kterým sem přišel. Venku už na něho čekal kluzák.

Dveře mu však zatarasil vysoký statný muž. Něco v jeho vzhledu skřetovi přišlo povědomé. Měl světlé vlasy, jasný pohled, povědomý nos a vystouplou bradu. Goblin se o něho opřel rukou. „Vlastně se mi tu hodíš," zaskřehotal. „Počkej, vysypu si to smetí z bot."

Skřet si sundal jednu botu. „Stůj klidně," vyzval muže z ochranky. Nemohl práci zastávat moc dlouho, vypadal celkem mladě. Nijak se nesnažil Goblina zadržet, spíš ho jen zdržoval a čekal na rozkazy. Goblin vysypal oříšky z jedné boty. „Já tě znám," podíval se na muže, když si znovu obouval botu.

„To těžko."

„Ne, vážně."

Muž si odfrkl a natočil se ke Goblinovi z profilu. „Nejsi příbuzný s Liz. Liz Allenovou?" zeptal se skřípavě skřet. Muž pootevřel ústa.

Skřet se ho chtěl znovu zachytit, aby si vyklepal i druhou botu.

„Nesahej na mě," odbil ho muž jasně příbuzný s Liz Allanovou.

„Jak chceš," Goblin zvedl smířlivě ruce. „Nechceš oříšek?" sáhl opatrně do brašny, kde se mu mezi bombami povaloval šátek, oříšky a brusinky v čokoládě.

Náhle se muž před ním začal měnit. Pokožka mu začala zářit, až po chvíli více než kůži připomínala roztavený kov. Green Goblin ještě o krok ustoupil. Nemohl však otálet dlouho, za svými zády uslyšel spěšné kroky ochranky. Neváhal proto a po Allenovi hodil první věc, kterou nahmatal v brašně. Měl štěstí, protože se mu do rukou dostala spící bombička. Rychlým a prudkým hodem udeřil muže do břicha, ten se pod nárazem sehnul. Goblin přes něho obratně udělal kotoul letmo. Dostal se na svobodu. Naposledy zamával na příbuzného Harryiny kamarádky. Vyhoupl se na kluzák a unikal do výšek a zapeklitých uliček New Yorku.