Erik nebyl sice žádný telepat, ale také nebyl žádný hlupák, aby si nebyl schopný obstarat telefonní číslo do kanceláře Normana Osborna. Popravdě zavolal sekretářce, jejíž číslo našel ve zlatých stránkách a udělal jí takovou nabídku, kterou nemohla odmítnout a okamžitě ho přepojila na samotného ředitele Oscorpu. Erik jen litoval, že u jeho vyjednávání nebyl přítomný Charles.

„U telefonu Norman Osborn, prosím," ozval se unavený hlas. Mnohem drsnější a hlubší, než Harryin, přesto měly mezi sebou určitou podobnost. Nejspíš šlo především o jejich intonaci.

„Omlouvám se, jestli vyrušuji, ale chtěl bych, abyste si vyslechl, co vám chci navrhnout," začal Magneto.

„Ještě jste se ani nepředstavil, pane," podotkl suše Osborn.

„Říkejte mi třeba Erik."

„To nezní moc přesvědčivě," Osborn měl sto chutí zavěsit, přesto nad vší podivností druhého muže, v Osbornovi převládala zvědavost. Ukončit hovor může vždycky.

„Vaše dcera byla s mým chráněncem společně v Ravencroftově institutu," pokračoval Erik.

Norman Osborn zpozorněl. S ním si ten člověk mohl hrát, jak chtěl, ale pokud do té svojí hry chtěl zatáhnout i Harry, pak musel Osborn reagovat. Nikdo nebude ohrožovat její existenci. „Co po mě chcete?!" s Normanem lomcoval hněv.

Erik se díval na stůl, na němž měl rozložené články novin. Ve všech se objevoval Norman Osborn, Oscorp, Harry nebo dokonce Green Goblin. Při samotném útoku na Oscorp jim Green Goblin dokonce pomohl s jejich misí, jak mu prozradila Lorna. „Nechci po vás zatím nic. Jen abyste mě vyslechl."

Osborn mlčel.

„Je možné, že mám ve svém vlastnictví lék, který by vaší dceři pomohl," prozradil Erik. Snad trochu předbíhal, ale věřil, že Daphne si se svým úkolem poradí. „Mám k tomu nejlepší podmínky – špičkovou laboratoř, odborníky, prostředky…"

„Co teda po mě chcete?"

„Potřeboval bych jen přístup k zdravotním zprávám vaší dcery a získat od ní více vzorků, které bychom mohli k vývoji séra použít," přiznal Erik.

„Pokud tomu tak skutečně je, pak se se svým výzkumem přesuňte pod mou střechu. V Oscorpu se vždy najde místo pro dalšího vědce," vyjednával Norman.

„Přesun pro nás nepřichází v úvahu," konstatoval Erik.

„V tom případě se omlouvám, ale život své dcery nedám všanc cizincům, kteří nejsou schopní vystoupit ze své vlastní díry," rozohnil se otec. Už tak se každý den strachoval o Harry, když nad ní neměl naprostou kontrolu. Kdy vlastně jejich vztah došel do bodu, kdy mohl být rád, když ho Harry kontaktovala jednou za týden?

„Vaše dcera nebude nikdy vaše, pokud se k jejímu zdraví budete otáčet zády," uhodil Erik.

„Vy vůbec nevíte, co jsem pro ni udělal. Tak mě nesuďte," varoval ho Norman Osborn. Každý den si vyčítal, že nejednal dřív. Třeba by všechno mohlo dopadnout jinak. Takže sérum, které jí mělo zachránit, ještě silněji podtrhlo její násilnické geny.

„Já vám nabízím lék," zopakoval Erik rozčileně. Vadilo mu, když musel jednat s tvrdohlavými lidmi, kteří nedokázali pochopit, o co se snaží. Podobné konverzace ho vyčerpávaly. Erik měl ve svém držení řešení Osbornova problému. Tak proč Osborn tolik váhal? Nikdo mu nic lepšího nenabídne.

„Jak vám můžu věřit?! Pokoutně jste se mi dovolal. Neznám vás a vy neznáte mě," oponoval mu Osborn.

Erik si povzdechl. „Znáte Charlese Xaviera." Nechtěl ho vytahovat, ale Charles měl schopnost lidi uklidňovat. Kolikrát ho stačilo jen zmínit.

„Tak o něm nechci ani slyšet," uhodil Osborn. Majitel Oscorpu byl podle všeho výjimkou. V tom případě tudy cesta nevedla. Erik se ale nevzdával, zkusil ještě jeden tah.

„Kamarád vaší dcery, ten z Ravencroftu, je jeho syn. Jmenuje se David Haller."

Osborn na chvíli ztichl, přemýšlel. Kde to jméno už slyšel? Mluvil snad o něm s Harry? „To je ten váš chráněnec," domýšlel se Norman Osborn.

„Ano."

Erik se rozhodl vyměnit informace za dosažení cíle. „Jak to, že není u svého otce? Vždyť se zajímá o výuku dětí," divil se Norman stejně jako Erik, když se dozvěděl, kam Davida umístil.

„David má určité psychické zdravotní obtíže, které - podle názoru jeho otce - mu brání v umístění do školy pro mladé mutanty. Tak jsem se ho ujal."

„Vy jste jeden z nich," Osbornovi právě došlo, s kým má tu čest.

„Záleží na tom, koho tím myslíte," odsekl Erik. „Ale pokud myslíte mutant. Pak ano, jsem mutant. A jsem na to hrdý." Nikdo ho nemohl urazit, když ho označil za mutanta. Erikovi však vadilo, že se spousta lidí tomu slovu vyhýbalo. Dělali tím z něho zbytečné tabu jen proto, že se ho štítili vyslovit.

„Vaše dcera sice není mutant jako já nebo David," Erik se vrátil k původnímu tématu jejich rozhovoru.

„Jak to můžete vědět," Norman kroutil hlavou. Byl to jeho osobní strach. Proto si pro Harry vyžádal speciální zacházení na univerzitě. Proto mohla Harry do školy vstupovat nekontrolovaným vchodem, protože v Normanovi hlodala obava, že by její společenské postavení mohlo být nenávratně ztracené. Úprava Harryiny DNA mohla zasáhnout daleko větší část, než se mu jeho zaměstnanci byli schopní přiznat. Nevěřil jim, v poslední době nevěřil nikomu, kromě Petera Parkera. Harry si nemohla vybrat lepšího kamaráda. Byl tak čistý, že každá nesnáz mu byla hned ve tváři patrná.

„Nebo alespoň ne v tom smyslu, v jakém se za mutanty označujeme," doplnil Erik. „Přesto jí můžeme pomoci. Tak jako Davidovi," navrhl.

Norman Osborn zvažoval své možnosti. Erik mu nabízel to, po čem toužil. Bylo to lákavé. Ale Norman Osborn si stále dával pozor. Nikdo nenabízí dary bez toho, aby za ně něco na oplátku nechtěl. Třeba něčí duši. Norman by opět mohl pověřit Dmitrije, aby se dal do práce. Jenže dvojí sabotáž mu připadala, až jako moc velká náhoda. Lék pro Harry musela vytvořit jiná organizace než Oscorp. „Pro koho pracujete?"

„Pro mutanty," odpověděl Erik.

„Žádná firma?" divil se Osborn.

„Ne," přitakal temně Erik.

„Co za to?" zeptal se Osborn. „Všechno na světě má svou cenu. A zvláště pomoc."

„Možnost studovat krev vaší dcery." To neznělo jako ta správná cena. Proč by měl svěřovat nějakým neznámým lidem něco tak křehkého a cenného jako byl život a štěstí jeho dcery? Byl ochotný jim důvěřovat? Norman Osborn musel pečlivě zvážit všechna kritéria. A to si žádalo čas.

„Budu si to muset ještě rozmyslet. Co byste řekl osobní schůzce? Zítra v šest, tady v Oscorpu."