Peter konečně po dlouhé době zažíval pozitivní období. Školu zas tak neřešil, přece jen byl na zahraniční univerzitě. A kdo ze studentů ze zahraničních programů skutečně studuje? Možná až na Gwen a toho nesnesitelného Claytona, který vypadal jako by pobral veškerou moudrost světa ve chvíli, kdy vešel na půdu univerzity. Peter neměl nic proti inteligentním lidem, dokonce i s doktorem Ottou Octaviem vycházel celkem slušně, ale tenhle mlíčňák dělal všechno pro to, aby ho Peter nesnášel. Proto si Peter vůči němu osvojil novou taktiku. Začal Claytona úplně ignorovat.

Po dlouhých týdnech, které se zdály jako věčnost, se začal v tréninku s Jeannine zlepšovat. A dnes se stala naprosto neskutečná věc, Jeannine ho dokonce pochválila. Peter byl v sedmém nebi. Nebude trvat dlouho a získá svoji odměnu. Dostane od šéfa Petera Wisdoma nový oblek. Konečně bude moct opět odletět do New Yorku a utkat se tam se svým nejúhlavnějším nepřítelem, falešným Spider-Manem. Stavěl ho dokonce výše než Green Goblina, který měl snad jednu kvalitu, že se nikdy nesnížil k tomu, že by Peterovi ukradl jeho tajnou identitu.

Peter už z dálky mával na Gwen. Usmíval se na ni, protože měl úžasný den a konečně po dlouhé době vyrazil se svou přítelkyní na skutečné rande. Gwen vypadala uvolněně. Automaticky zkontrolovala hodinky, pak vzhlédla k Peterovi a taky mu zamávala.

Peterovi to nedalo a také se podíval na čas. Měl deset minut zpoždění, to se v jeho případě dalo považovat za stejný úspěch, jako kyby přišel včas. Na Petera se dnes vyloženě smálo štěstí, až mu to připadalo trochu zvláštní. Ale na druhou stranu nechtěl zpochybňovat nic, co by mu přineslo jeden den bez starostí o svět nebo své blízké.

„Ahoj," pozdravil Gwen.

„Ahoj," řekla a vstala z lavičky, na níž čekala, až Peter přijde. Dávno se na něho odnaučila čekat ve stoje. „Jak to šlo?"

„Jo, super. Konečně se s Jeannine někam dostáváme. A překvapivě… Dělám pokroky," pochvaloval si Peter. Sice Gwen neřekl, co s Jeannine dělali. To by Gwen nikdy neudělal, aby byla kvůli němu v nebezpečí. Sdělil jí proto jen, že společně pracují na projektu do nějakého volitelného předmětu. Gwen nic nenamítala. Studium bylo pro ni vždy na prvním místě, tak bylo Peterovi jasné, že ho nebude kritizovat kvůli volitelnému předmětu. A ještě když si chtěl vylepšit obrázek, který si na něho udělala Gwenina zdejší kamarádka. Společně strávený čas jim mohl jedině prospět.

Gwen s Peterem zašli do hospody, kde se scházeli mladí studenti a často společně debatovali o nejrůznějších tématech. Gwen šla hledat tišší kout a Peter mezitím u baru objednával pití. Po čase stráveném na úplně jiném kontinentě si začínal zvykat na místní zvláštnosti. Přesto se nemohl dočkat dne, kdy se vrátí domů.

Na malý dřevěný stolek postavil dvě sklenice, jedna obsahovala limonádu, ta druhá místní pivo. Peter si olízl pěnu z prstů, která se mu tam dostala, jak se zhoupla hladina, když přenášel nápoje. Když si uvědomil, co udělal, rychle mrkl na Gwen. Nic neříkala. Jindy by ho okřikla, dnes ale vypadala naprosto nevzrušeně. Peter měl dobrý den.

„Jak ses dneska měla?" zeptal se přítelkyně.

Gwen se napila a dál si hrála se skleničkou, základnu otáčela pravidelně o pět stupňů doleva a doprava, jakoby otáčela knoflíkem na rádiu. „Jo, dobrý. Povedla se mi další zkouška. Nevím, čeho jsem se tolik bála. Otázky byly naprosto banální, a i když jsem si k ústní vytáhla téma, které jsem vůbec nechtěla, tak jsem dostala áčko. A to měl být náš nejtěžší předmět."

„To je skvělý," Peter se radoval z Gweniných úspěchů. „Zases jim to všem natřela. Vlastně i mně," zasmál se.

„To úplně ne. Clayton měl lepší test," opravila ho Gwen.

„Ale. Clayton nikoho nezajímá," Peter mávl rukou a jen o kousek minul vlastní sklenici. „Ty jsi nejlepší."

„Děkuju," Gwen se mírně začervenala.

„Ještě nezačalo ani zkouškový a ty už máš všechno hotový." Peter si myslel, že to s chválou trochu přehání, ale na druhou stranu chtěl Gwen udělat radost. Měli na sebe tak málo času.

„No právě," přitakala Gwen. „Tohle byla moje poslední zkouška," pomalu vzhlédla k Peterovi.

Peter se zarazil. „Vážně? No páni… No páni," zopakoval. „Co budeš dělat?" Do konce semestru měli ještě celé zkouškové a půlku zápočtového týdne. Gwen si mohla užívat jako nikdy a Peter by si rád užíval s ní, jenže on neměl hotové vůbec nic.

„O tom jsem si chtěla s tebou promluvit." Gwen se znovu napila, tak rychle, až se trochu zakuckala.

„Vracím se domů," řekla a čekala na Peterovu reakci.

„Dobře," vyčkával.

„Už mám koupenou letenku na zítra. Ráno si sbalím věci a pojedu. Táta mě vyzvedne na letišti, už se na mě doma všichni těší," popisovala svoje nejbližší plány.

„Počkat, počkat," Peterova náhle přepadla nervozita. Nechtěl to na sobě dát znát, jenže jeho ústní projev se začal cyklit. „A co já? A-a co my? Neměli jsme společné plány?" Jistě měli, jenže si Peter nemohl ani na jeden z nich vzpomenout.

„Jakože spolu projedeme Evropu?" nabídla Gwen.

„Jo, přesně ten."

Gwen se na něho podezřívavě podívala. Připomněla tak Peterovi, jaké bylo povolání jejího otce. Gwen byla dcera detektiva. „Petere. Buď k sobě aspoň jednou upřímný. Z toho plánu by nikdy nic nebylo."

„Ale vždyť jsme to plánovali."

„Vážně? Tak mi řekni, kam pojedem nejdřív," vyzvala ho Gwen.

„No," Peter si nemohl vzpomenout.

„A co bychom tam podnikli?"

Peterovy oči těkaly z jedné strany na druhou, jak se snažil vybavit si, kdy řešili s Gwen plány na společné prázdniny. Nic mu však na mysl nepřicházelo.

„Žádné plány nikdy nebyly," konstatovala Gwen. „Vždyť nemáš hotovou ani jednu zkoušku. Myslíš si, že bych tady s tebou čekala do konce semestru, než si všechno doděláš?"

Peter nevěděl, co říct.

„Měla jsem o tobě jiné mínění. Myslela jsem si, že ti záleží na tvých výsledcích stejně jako mě. Že jsi inteligentní, sympatický kluk, co mu to ještě sluší."

„Díky," Peter byl polichocen, tím jak si ho Gwen představovala. Nikdy ještě od žádné dívky kompliment nedostal.

„Jenže jsi stejný lempl jako všichni ostatní," dodala Gwen. Zabodla se Peterovi do očí a její výraz byl oproštěn od jakéhokoliv citu. Peterovi přeběhl mráz po zádech.

„Já-já nejsem lempl," řekl slabým hlasem.

Gwen se už delší dobu odhodlávala k tomu s Peterem ukončit jejich vztah, který zjevně nefungoval. A ve chvíli, kdy si uvědomila, že se chce posunout dál, zjistila, že k Peterovi nic necítí. Přestaly jí vadit jeho zlozvyky, bylo jí naprosto jedno, jestli si vymýšlel výmluvy, aby mohl být s někým jiným, už jí nezajímal ani jeho zvláštní vztah s Harry. Bylo jí naprosto jedno jestli, přijde pozdě o deset minut nebo o dvě hodiny. K Peterovi Parkerovi cítila naprostou apatii. Vstala od stolu.

„Sbohem, Petere," věnovala mu poslední pohled.

„Ty-ty se se mnou rozcházíš?" divil se Peter. Zrovna v den, kdy se mu začalo dařit. Tohle nemohla být pravda. Jenže k Peterově smůle nejspíš byla.

„Ano," potvrdila Gwen a odešla.

Poznámky: Příští týden nejspíš nebude další kapitola. Ale třeba se překvapím a časově to nakonec zvládnu.

Pak mám ještě jednu informaci. Pomalu se blížíme ke konci příběhu a mě by zajímalo, jestli chcete, aby poslední kapitola byla s Harry a Peterem. Nebo pak mám ještě připsanou bonusovou kapitolu s mutanty, kteří nejsou v žádném případě stěžejní v celém příběhu, a to s Profesorem X a Magnetem. Pokud byste chtěli, aby tohle dílo zakončili mutanti, pak stačí napsat do zpráv, do komentářů, dát like, cokoliv. Nemám nijak přehnané nároky. Už tak mě překvapuje, kolik lidí tenhle příběh čte.