Konečně se dostala domů. Johnathon se od rozhovoru s Kurtem nevrátil, a tak Harry zůstala ve společnosti Liz, která se snažila vypadat pozitivně přesto, že ji Lorniny řeči trochu rozrušily. Nedokázala si nevšimnout, že se Lorna dotkla tématu séra Naděje, které se teď snažila vyvinout firma jejího otce - Alchemax. Bratrstvo bylo známo různými výpady a sabotážemi, Liz se právem obávala o zdraví svého otce.

Harry za sebou zavřela dveře. Nyní si dovolila podlehnout svým zraněním. S každým pohybem nadávala, dokud se nepřesunula na gauč. Bylo ještě brzy na to, aby si šla lehnout do postele. Ve chvíli, kdy dopadla do svého dolíčku, se rozsvítila lampa. Harry se okamžitě opět postavila a snažila se rozmrkat slepotu z nečekaného světla.

„Nechtěl jsem tě vylekat," promluvil klidný hlas. Harry ten hlas znala, jen si v samotném leknutí, nedokázala vzpomenout. Přimhouřila oči a konečně zpoza lampy k ní přistupoval Bejamin Reilly, zaměstnanec Oscorpu a Peterův dobrý přítel. „Nechtělo se mi čekat venku, tak jsem se sám pozval dál."

„Bylo zamčeno," Harry se opatrně posadila. Nespouštěla však Reillyho z očí. Nedokázala si představit žádný ušlechtilý důvod, proč by se měl někdo vloupat do cizího bytu.

„Peter mi dal klíč, když odjížděl. Přece jen to sem mám blíž než jeho teta," vysvětlil Reilly.

„Jako bych tu nebydlela," čertila se Harry. Nechápala, proč zrovna Peter potřeboval, aby k nim do bytu měl přístup ještě někdo další. Peter neměl žádné kytky a poštu vždycky vyzvedávala Harry, navíc ona nikam neodjížděla. Trčela tu jako kůl v plotě a čekala, na jaký úžasný nápad Petera na tu dálku zase přijde.

„No. Je už pozdě. Tak bych se radši dostal rovnou k věci," prohlásil Reilly. „Peter mě požádal o jednu věc." A už to bylo tady. „A myslím, že bys nám s tím mohla pomoct. Jen se tě nejdřív musím zeptat na něco velmi osobního."

„Proto si se vloupal ke mně do bytu," odsekla Harry.

„Opakuji. Mám klíč," Reilly zašátral v kapse a vylovil kovový klíč shodný s Harryiným. „Nemusíš odpovídat, pokud nechceš. Ale bylo by lepší, kdybys mi odpověděla... Jsi Green Goblin?"

Harry spadla čelist. Lapala po dechu, ale nedokázala vydat ani hlásku.

„Jak jsem říkal, nemusíš odpovídat – hned," Reilly se nervózně zasmál. „Víš ty co? Vyměním tajemství za tajemství," navrhl Reilly. „Stejně bych ti to konec konců musel říct. Víš, Peter mě požádal, abych oslovil pár lidí a abychom společně porazili Spider-Mana. Normálně by to znělo bláznivě, ale když si vezmeš, že Peter je Spider-Man a někdo cizí si teď hraje na Spider-Mana, potom se všechno vysvětluje," Reilly se poté odmlčel. Čekal, jak Harry zareaguje. Ta však seděla, jako zařezaná. Dívala se sice na Reillyho, ale přesnější by bylo, že se dívala skrz něj.

Takže Harry slepě uzavřela dohodu se skřetem a tím se jí podařilo ohrozit život svého nejlepšího přítele. Skřet ji podvedl, moc dobře věděl, kdo byl ukrytý pod maskou Spider-Mana. Ale když o tom Harry přemýšlela trochu déle, nebylo zas tak těžké poznat, že Peter byl ve skutečnosti oním superhrdinou. „Je to mnohem složitější, než si myslíš," řekla pomalu.

„Dobře," přitakal Reilly. Nechal Harry prostor, aby vysvětlila, co měla na srdci.

„Já nejsem Green Goblin. Ale je tady," přiložila si ukazováček na spánek.

„Asi si s ním chceš promluvit," Harry zvažovala důsledky toho, co právě navrhla. Reilly bude první, kdo pozná pravdu, i když na většinu si přišel takřka sám. Setká se skřetem, a kdo ví, jak jejich setkání dopadne. Skřet byl nepředvídatelný. Harry nebude mít nad jeho činy žádný vliv.

„Chtěl bych mu navrhnout to, co tobě," Reilly přikývl.

S Harry se stala změna. Její pleť dostala úplně jinou barvu, byla nezdravě zelená, vlasy měly rázem ohnivý lesk. Bělmo očí zežloutlo a zároveň byly rudě orámované. Uši i zuby se jí zašpičatěly. Přesto Reilly stále alespoň částečně viděl v té zrůdnosti Harryinu tvář. Už chápal, k čemu byla maska, kterou Goblin nikdy neodložil. Skřet se skřípavě zasmál. „Reilly je mazaný jak liška. Přišel na to, kde jsem. Chceš to rozhlásit po světě? Klidně bych ti mohl otevřít okno. Můžeš začít rovnou teď." Goblin odhodlaně vyskočil z gauče a už se hnal k oknu.

„Stůj," zavolal na něj Reilly. „Nic takového nechci. Tvoje tajemství je jen tvoje. Pokud… Pokud mi teda pomůžeš," vyjednával Reilly.

Goblin se nepříjemně zasmál, až to Reillymu trhalo uši. „Navrhuješ tedy obchod. Co vyváží tvé mlčení?"

„Chci, abys mi pomohl porazit Spider-Mana," řekl prostě Reilly.

Green Goblin snad zezelenal ještě víc. Chytil se za zranění, která nedávno utržil. „Tady není Spider-Man." Pro jistotu se divoce rozhlédl kolem sebe. Z nového hrdiny měl od jejich posledního setkání nahnáno.

„Je to jen podvodník, já vím. O to právě jde," Reilly vyšel vstříc skřetovi. Ten neopatrně ucouvl.

„Ne. Ublížil nám." Skřet se rozklepal po celém těle.

„Pokud by nás bylo víc, řekněme třeba šest, pak by vám neublížil," přidal Reilly. „Nemůžeme ho nechat změnit Spider-Mana. Nesmíme dovolit, aby děsil lidi."

„Ne. Ani kdyby nás bylo sedm. Harry trpí už teď," strčil svou hlavu těsně před Reillyho a zasyčel. Reilly se instinktivně vzdálil a Goblin vyskočil oknem do večerních ulic New Yorku.

„Hm." Reilly se otočil od okna. Opustil byt, zamkl za sebou a cestou domů se snažil přijít na způsob, jak bude pokračovat dál.

Poznámka: Další kapitola bude k dispozici až za 14 dní.