Peter si připadal zvláštně nepatřičně, když zvonil na zvonek na dveřích. Čekal na venku, i když v kapse bundy svíral klíč do vchodu. Sice to stále byl jeho domov, ale nemyslel si, že by bylo správné vpadnout dovnitř jen tak, když většinu času tráví s Harry v jejich pronajatém bytě. Několikrát ji přemlouval, aby dnes šla s ním. Jenže ona ho pokaždé odmítla. To by tak rád věděl, co měla o víkendech za práci, že s ním nemohla na návštěvu k tetě. Vždyť se s ní viděla už několikrát předtím.
Takže Peter musel opět přijít sám a dělat, jak je všechno v pořádku. Jenže moc dobře věděl, že jeho nevlastní bratr byl jiný, než jaký se na první pohled zdál. A proto v domě, který považoval za své bezpečné útočiště, se teď nedokázal uvolnit. Společnost by jedině uvítal. Ale Harry si stála tvrdohlavě na svém, že se to nehodí, a že by s sebou měl vzít Gwen. Možná měla pravdu, ale Peterovi přišlo ještě brzo na to, aby seznámil svoji přítelkyni s tetou a s bratrem, o kterém v tuto chvíli neměl valné mínění.
Dveře mu otevřel kdo jiný než Charlie. Měl na sobě tričko, které nejspíš dřív patřilo Peterovi, jenže teď mělo na sobě skvrny od šmíru a dalších věcí, o kterých Peter nechtěl přemýšlet. „Čau, brácho. Pojď dál," zval ho dovnitř. Peter si připadal ještě více cize, když ho prováděl domem člověk, který tu loni ani nebydlel.
„Ahoj, teto," zavolal Peter do kuchyně. Nezamířil však za ní. Zkoumavě si prohlížel Charlieho a jeho špinavé oblečení. „Neměl by ses převléknout?" navrhl mu Peter.
Charlie se podíval na svůj oděv, jakoby ani nevěděl, co s ním bylo špatně. „No, jo. Byl jsem ještě trochu omrknout topení. Trochu nám protíkal radiátor," vysvětlil Charlie. Bez dalšího přemlouvání vyrazil po schodišti ke svému pokoji. Peter se mu držel v patách. Jakmile se Charlie dostal do místnosti, Peter za nimi zavřel dveře. Charlieho pohled se rázem změnil.
Přehraboval se v šuplíku s čistým prádlem a přitom koutkem oka pozoroval Petera. „Co myslíš, že tu najdeš?" zeptal se ho kousavě.
Peter procházel po pokoji, nahlížel do nejrůznějších zásuvek a poliček. „Co myslíš?"
„Nic takového tady není," Charlie se rázem narovnal. Tričko, které bylo ještě před chvílí svěží a úhledně srovnané, měl teď zmačkané v pevně sevřené pěsti. „Už jsem ti říkal, že už to nedělám. Skončil jsem ten den, co mě zachránil tvůj strejda."
„Umřel kvůli nějaké fetce," neodpustil si Peter. Procedil větu mezi zuby skoro nenávistně.
Charlie se neudržel, vrhl se na Petera a loktem ho přimáčkl ke zdi. „Já jsem se toho nikdy nedotkl. Neházej mě do stejného pytle s těmi, co si to kupují," přimáčkl předloktí k Peterově bradě. Ten se jen zasmál. Projev násilí ho jen utvrzoval v tom, že Charlie nemohl být úplně bez viny. Natož aby mu mladší chlapec ublížil, to by potřeboval vynaložit daleko větší úsilí.
„A co ty víš? Nikdy jsi nebyl v děcáku. Nevíš, jaký to je. Prát se o pozornost s dalšíma dvaceti děckama. A každý den čekáš, že konečně někdo přijde a bude si tě chtět vzít domů. Protože i když je děcák jediný, co znáš, moc dobře víš, že to není domov. Ani nevíš, jaký jsi měl štěstí. Není to fér. Měl jsi skončit jako já," rozvášnil se Charlie. Náhle z ničeho nic pustil Petera, s ním spadlo na zem i pomačkané tričko. Charlie se otočil zády, s rukama ve vlasech přešel k oknu. Styděl se za to, co Peterovi právě řekl. Bylo to až moc osobní a hrubé. Charlie nebyl v žádném případě nevděčný, bydlet s tetou May byla ta nejlepší věc, která ho mohla v životě potkat. V Peterovi viděl staršího bratra. Bylo to o tolik snazší proto, že si byli celkem podobní a i ve škole to vnímali stejně. A teď si to takhle pokazí. Z jiných domácností ho vyrazili většinou kvůli tomu, že Charlie sám chtěl. Poznal už pár násilnických strýčků, psychicky týrajících tetiček a nepřítomných rodičů. Ale teď se na něho konečně usmálo štěstí a on si to tak pokazí. Kvůli minulosti, se kterou nemohl nic dělat.
„Budu si na tebe dávat pozor. A běda, jestli něco provedeš," varoval ho Peter. Nemohl přece dopustit, aby teta May žila v domě se zločincem. Opustil pokoj a nechal v něm Charlieho samotného, aby zpracoval všechno, co se mezi nimi právě stalo.
Peter vstoupil do kuchyně. Při pohledu ke stolu, se zarazil ve dveřích. Suše polkl. Další důvod, proč chtěl, aby Harry byla dnes s ním, se vynořil přímo před ním. Okamžitě se mu vybavil slib, který dal svému prazvláštnímu kamarádovi. Slíbil, že se postará o jeho ženu, když bude pryč. Peter se však podvědomě tomu slibu snažil vyhnout a právě teď ho dohnal. Mary Jane Thompsonová právě seděla u nich v kuchyni a bavila se s tetou May, jako by byly staré známé, což možná byly, když se to vzalo kolem a kolem.
„No, ahoj MJ," vydechl Peter. Přešel po kuchyni. Pomalu ani nevěděl, co dělá, přisedl si automaticky ke své bývalé spolužačce a tajné lásce. Nevnímal, co mu říkala teta. Díval se jen na MJ, již už tak dlouho neviděl. Byla vždycky tak okouzlující? Zrzavé vlasy jí rudě žhnuly. Měla bezchybnou pleť a ten její úsměv.
„Dlouho jsme se neviděli. Co, Pete?" promluvila.
Peter si nervózně přejel zátylek. „No, víš. Mám toho hodně ve škole a pak ještě po škole…" blábolil, byl si toho dobře vědom, ale nedokázal s tím nic dělat. Cítil se provinile, že se MJ tak vyhýbal.
„To mi nemusíš říkat. Přijde mi, jako bych byla jediná, kdo zůstal pozadu. Vy všichni studujete a já jsem zůstala tady a nikdo na mě nemá čas. Nepotkal ses s Liz? Studuje taky na ESU. Biochemii. Třeba byste mohli mít nějaké společné předměty," ptala se MJ.
Peter se zamračil. Věděl, že s nimi do třídy chodila nějaká Liz, nebo Betty, ale nemohl si najednou vybavit, jak vypadala. „Je to možné," připustil Peter a pokrčil rameny. MJ se na něho usmála. Kdysi byl pro její úsměv schopný udělat cokoliv, dnes se dokázal přinejmenším ovládat. Měl přece přítelkyni.
„A ty jsi nechtěla studovat?" Divil se, že se jí na to nikdy nezeptal. Vždyť spolu trávili tolik času.
MJ se jeho dotazu zasmála. „Ty si vážně myslíš, že bych měla na vysokou? To je sladký. Stejně by to nebylo na dlouho," dívka si položila ruku na jeho v chlácholivém gestu. MJ i teta May se na něho dívaly s hlubokým soucitem a trpělivostí, jako by byl natvrdlý a ony se mu snažily něco vysvětlit už po sté. Snubní prsten ho zastudil, jak se Mary Jane dotkla jeho holé kůže.
„Jak to?" zeptal se Peter.
„Pete, já jsem těhotná," řekla MJ.
„Vždyť se podívej, jak celá září," přidala teta. Peter se automaticky znovu podíval na MJ. Moc jí to slušelo. Byla jaksi klidnější. Měla na sobě volné šaty, přesto si mohl všimnout zaobleného podbřišku.
„A Flash o tom ví?" zeptal se Peter. Nedokázal však zvednout zrak, aby se MJ podíval do očí. Přesto však poznal, že se něco dělo. MJ se o Flashe bála. A nebylo se čemu divit, když teď byl někde daleko od nich a nasazoval vlastní krk v cizí zemi. „Ví," potvrdila MJ.
„Že se ještě nevrátil," Peter se choval hloupě. I sám sobě tak zněl, přesto se potřeboval informovat.
„Vrátí se, až jejich mise skončí. Dřív nemůže," vysvětlila mu MJ poněkud smutně. Samozřejmě, že by ho v tuto chvíli chtěla mít u sebe. Vždyť se v jejím životě dělo tolik nových věcí. Jak se jí mohl Peter tak dlouho vyhýbat?
„Jak-jak se vlastně Flash má?" pokračoval Peter v sérii špatných a ještě horších otázek.
„To je nejspíš tajné," dodala MJ a položila si ruku do klína.
.
Jen rychlá poznámka. Další kapitolu uveřejním nejdříve za 14 dní.
