Auto se začernělými skly stálo před majestátní budovou. Nebyla tak velká jako sídlo Osbronů, protože do centra města by se tak honosná budova nevešla. Přesto stavba vypadala na první pohled nepřehlédnutelně, ve velice dobrém stavu a vkusu. Za blondýnkou se zavřely dveře od domu. Spěšně nastoupila do přistaveného auta a rychle za sebou zabouchla. „Doufám, že nečekáš moc dlouho," strachovala se Liz a zapínala si pás.

„Ne," odpověděla Harry. Od Liz nečekala ani nic jiného, takže ji její zpoždění v nejmenším nezarazilo.

„To víš, nám obyčejným lidem trvá daleko dýl, než se uvedeme do reprezentativního stavu," pronesla Liz. „Tím chci říct, že ti to moc sluší," Liz se pousmála a ještě jednou zhlédla Harryino oblečení.

„Děkuju. Tobě to taky sluší," řekla Harry věcně.

„Nevím proč, ale myslela jsem si, že budeš mít to samé co na svatbě MJ," Liz se uchechtla nad svými úvahami.

„Reillymu se líbil můj tyrkysový kostýmek. Tak jsem mu chtěla udělat radost." Harry měla na sobě tyrkysové pouzdrové šaty, které jemně obepínaly štíhlou dívčí postavu. Přes ně měla oblečený krátký zelený kabátek. „Tys byla na svatbě MJ?" zeptala se Harry. Nebylo moc lidí, které by si zní pamatovala. Přišlo jí nepředstavitelné, že by někoho jako Liz dokázala přehlédnout.

„No, jo. Byla jsem dokonce za družičku," Liz si urovnávala svou bohatou sukni. „Ale chápu, hvězdou večera byla MJ s Flashem."

Dívky se zadívaly z okénka. Místa kolem nich se míhaly v pomalém rytmu přehlcené New yorské dopravy. „Někdy si říkám, že to byl poslední den, kdy bylo ještě všechno v pořádku." Liz si hrála se svým rudým náramkem, odznakem toho, že byla jiná. „Víš, slíbily jsme si, že zůstaneme v kontaktu. Že se neopustíme."

„Viděla ses s někým od vás z roztleskávaček?" zeptala se Harry, přestože jí bylo jasné, jaká bude odpověď.

„Ne. Jediného, koho potkávám, jsi ty," otočila se k Harry, ale nedokázala se jí podívat do očí.

„To je smutný," podotkla Harry.

Liz se nevesele zasmála. „Když myslíš… Divím se, žes mě požádala, abych ti dělala doprovod."

„Já se divím, žes mi zavolala," kontrovala Harry. Atmosféra mezi nimi se pomalu ale jistě uklidňovala. „Potom co jsem provedla tvému bratrovi a tak."

„Pche. Brácha se z toho oklepe. A tys za to nemohla," Liz ji ubezpečovala, že se Harry kvůli nim nemusí strachovat. David sice četl její myšlenky, ale nečetl její emoce. Už v klubu si chtěla s Harry promluvit, ne však proto aby se na ni utrhla, ale proto aby zjistila, jak se Harry se vším vyrovnává. Udělala toho pro mutanty víc, než někteří skuteční mutanti. Neměli žádné právo ji odvrhnout ze svého středu. A když se k Harry nemohla dostat osobně, tak alespoň získala telefonní číslo od člověka, o kterém věděla, že by ho mohl mít. Od MJ. Ta ale musela zavolat Peterovi a od něho se zase přeposílalo číslo až k Liz.

„Jsem ráda, že se ti nic nestalo. Už kvůli Davidovi, a tak," podotkla Harry.

„Ani Kurt není takhle přesný. V jednu chvíli jsem byla v klubu a v druhou jsem přistála přímo do své postele," Liz mávla rukou.

„Jak se má David?" zeptala se Harry náhle.

„No," nakousla Liz. „Klub nám nechal. Ale většinu času do něho odmítá chodit. Což se ani nedivím. Protože většina mutantů se ho začalo bát po tom. Málokdo sním mluví, až na Lornu – protože jejich rodina drží vždycky pospolu – a ty naše odpadlíky. Hlavně Jamie se o něho zajímá."

„To není dobrý," podotkla Harry.

„Moc ne," přitakala Liz. Auto začínalo zpomalovat. Nejspíš se blížili ke svému cíli. „Počkej, ještě bych ti chtěla něco ukázat," odvážila se Liz.

Harry vyčkávala.

„Už vím, co je mou mutací. Nedávno se projevila. Sice to ještě nemám úplně zvládnuté, ale pracuju na tom," Liz zněla nadšeně. A Harry se rozhodla ji podpořit, ať už byla její mutace jakákoliv.

„Už jsme tady," ozval se náhle Algernon.

„No, tak nic. Stejně by to bylo asi lepší venku. Ukážu ti to později," rozhodla Liz a obě dívky vystoupily ven. „Na zpáteční cestu pojedeme zase mým vozem. Ať jsme si kvit."

Harry přikývla. Proti Lizinu záměru nemohla nic namítat. S Liz bylo kolikrát všechno tak jednoduché. Modré šaty na slabých ramínkách šustily kolem Liz a silně kontrastovaly s jejím rudým náramkem. Vyjít schody v podpatcích jí nedělalo sebemenší problém, což Harry mohla jen obdivovat. Sama si kolikrát připadala jako šašek, když se snažila balancovat na podpatcích, proto si dnes vzala střevíčky smírně zvednutou platformou.

Dostaly se spolu do obřadního sálu, kde už byla spousta lidí. Známé tváře na ni pokyvovaly a někteří si neodpustili ani zamávání. Jako třeba Peterův bratr Charlie. Šťouchl roztržitého bratra do žeber, aby se ohlédl. Peter rázem nahodil široký úsměv a také vehementně mával.

„Někdy si říkám, že ti dva musí být skutečně bratři," pošeptala Harry své kamarádce.

„Počkej. A oni nejsou?" divila se Liz. „A kdo je ten fešák vedle Petera," dívka ukázala na o trochu staršího muže, než byl Peter. Měl padnoucí oblek v tmavě modrém odstínu s velice nápadnou květinovou korsáží připnutou ke kapse saka. Skutečně mu to velice slušelo.

„To je ženich," prozradila Harry.

„A ten silnější muž vedle něho?"

Něco ve vzhledu toho druhého muže vzdáleně připomínalo Reillyho. Na rozdíl od něho byl však mnohem mohutnější postavy. Temných na krátko střižených vlasů. I oči měl černé jako noc. Jeho vážná tvář se skoro neusmívala, jen čas od času zvedl koutky. „To bude jeho bratr, svědek."

„A ten vlasáč, jak se teď o něj opírá ženich?"

„To je taky ženich."

„Jo, a tomu půjde za svědka Peter," vzpomněla si Liz. „Teď už znám všechny důležité lidi a svatba může začít." Jako na povel se rozezněla hudba. Dívky se na sebe překvapeně podívaly a vypukly v tichý smích. Všichni se vraceli na svá místa a za obřadním stolem se objevil oddávající.

„Nechtělas mi říct, že tvojí mutací je manipulace s realitou," bavila se Harry.

„To rozhodně není," přisvědčila Liz. „Na to musí být člověk dost šáblej." Harry přikývla. Rozhlížela se kolem sebe. V sále viděla spoustu známých tváří. Většinu z nich představovali zaměstnanci Oscorpu. Nejvíc vyčníval Otto Octavius, který se rozhodl usadit co nejblíž dopředu. A podle toho, jak jeho pohled co chvíli klesal na sedadlo vedle něho, vybral místo speciálně pro to, aby jeho přítelkyně měla nejlepší možný výhled. Z toho jak ignoroval své veškeré prostředí, kdy mu lidé sedící za ním, neustále šeptali, aby se přesunul, nebo aspoň nehýbal. Bylo jasné, jaké měl Octavius priority.

Dmitrij s Jackem Russelem se v pozadí tiše bavili a přitom stejně jako Harry pozorovali obřad i svatebčany zároveň. Curt Connors seděl na druhé straně sálu, uzavřený do svých vlastních myšlenek. Jako jeden z mála se nedíval na oddávajícího, ale těsně před sebe a neustále si mnul pahýl své zmrzačené ruky.

Flint Marko seděl hned vedle ženy, která oproti němu byla oblečená přesně tak, jak od ní událost očekávala. Byla jemně nalíčená a dokonale učesaná. Naprostý rozdíl vzhledem k jejímu přísedícímu a přesto se čas od času na sebe dívali, takže bylo jasné, že se znají a že sem přišli spolu.

Pak v první řadě zahlédla někoho, koho si do té chvíle vůbec nevšimla. Na Warrenově straně hned vpředu seděl Norman Osborn s doktorkou Ashley Kafkovou. Harry okamžitě odvrátila pohled.

„Komu byly svěřeny prsteny?" zeptal se oddávající.

Peter se začal vehementně prohledávat. Každou kapsu kontroloval. Než se podíval na Reillyho bratra, který už oba kroužky dávno držel v dlani a předával je Warrenovi s Reillym. Typický Peter.

Zbytek obřadu proběhl bez jediného zádrhelu. A najednou tu byli dva doktoři Warrenové, kterým gratuloval celý sál. Ani Harry s Liz nezůstávaly pozadu. Pozdravily se s novopečeným párem. Seznámily se s Marcem Reillym, Reillyho bratrem. A pak už je čekal jen Peter se svými poznámkami o tom, jak Liz dlouho neviděl, a že nečekal, že si ji zrovna Harry přivede na svatbu. Harry jen pokrčila rameny. Liz začala vysvětlovat, jak se za poslední rok sblížily, když studují na stejné škole a byly členkami stejného klubu. Nezáleželo už na tom, že Harry do něho už nechodila. Nikdo jí nemohl vzít chvíle, které tam strávila a připravit ji o přátele, které si vytvořila.

Večer se příjemně rozvíjel. Harry i Liz se báječně bavily a ani jedna si nepřipadala opomíjená. Venku už se sešeřilo, když Liz požádala, aby mohly na chvíli na čerstvý vzduch. Procházely spolu mezi vzrostlými stromky tvořícími spletitý labyrint. „Ukážu ti svou mutaci," rozhodla Liz.

„Dobře."

Liz poodstoupila do středu labyrintu. Harry zůstala stát v bezpečné vzdálenosti. Bylo to tak lepší, protože Liz neměla nad svými schopnostmi ještě úplnou kontrolu. Věděla, že ji Harry nebude soudit. Už jen proto, že byla po celý školní rok v přítomnosti mutantů a nevypadala, že by ji sebepodivnější mutace nějak znechucovala. Což se nedalo říct ani o některých mutantech.

Harry si přitáhla sáčko blíž k tělu. Po tom, co zašlo slunce, teplota rychle klesla.

„Za chvíli už ti zima nebude," upozornila ji Liz. Soustředila se až tak moc, že jí naběhla vráska mezi obočími. Harry si zimomřivě přešlápla.

Liz náhle začala rudnout kůže, až se jí postupně rozžhavila do ruda. Nezměnila se v tekutý kov jako její bratr. Žhnula jasným plamenem. Na okamžik se vznesla do vzduchu. „Tak co říkáš?"

„Páni," žasla Harry. Nedokázala říct mnohem víc. Lizin vzhled ji bral dech. Dívka se stala živým ohněm. Obklopoval ji, objímal její tělo, byl jejím tělem. Přitom si Liz stále zachovávala své křivky. „Krása."

„Taky si myslím," ozval se hlas vedle Harry. Peter se nepozorovaně dostal až do bezprostřední blízkosti děvčat bez toho, aby si ho všimli. „Kdo to je? A kde je Liz?" Peter se rozhlížel všude kolem zelených stromků.

„Vážně, Petere," Harry mu věnovala tvrdý pohled.

Liz klesla k zemi.

„Vypadá jako Human Torch. Jen je to žena," uzavřel Peter své pozorování.

„Jak můžeš něco takového říct?! On je úplně jiný než já," Liz zhasla docela. Hleděla přísně na Petera, měla ruce v bok a na sobě neměla vůbec nic. Jak Harry, tak Peter si okamžitě sundaly vršky, a podávaly Liz saka, aby se zakryla.

„Promiň, já jsem to tak nemyslel," omlouval se Peter.

Liz nejdřív sáhla po Harryině sáčku, jenže to bylo až příliš krátké, takže nakonec Peterovi vyškubla černé sako z půjčovny a zabalila se do něj. Tím že byla Liz drobnější postavy ji naštěstí sako vyšlo až do půlky stehen. Peter se nedokázal odpoutat od spodního lemu svého saka.

„Proč jsi nás vůbec sledoval?" zeptala se Liz stále rozhořčeně.

„Já-já vás nesledoval," začal Peter. Dívky na něho ale podezřívavě hleděly. „No, chtěl jsem si promluvit s Harry," přiznal.

„Tak já vás radši nechám," Liz šla velmi blízko kolem Petera a přitom si ho měřila pohledem. „Počkám u vchodu," oznámila Harry. Ta přikývla.

„Harry?" Peter se otočil k Harry, když osaměli.

„Petere."

„Sluší ti to," řekl Peter.

„Tobě taky. Ale kvůli tomu jsi asi nepřišel," podotkla Harry.

„Harry."

„Petere."

„Chtěl jsem se zeptat, jestli si se mnou nezatancuješ," Peter si v nervozitě vjel rukou do vlasů.

„Tady hudba nehraje."

„Já vím. No, uvnitř hrála. Nebo ještě hraje," vysvětloval Peter. „Víš, něco jsem si uvědomil."

„A chtěl jsi mi to říct při tanci. V hlučné místnosti. Plné lidí," konstatovala Harry.

„No, neměl jsem to úplně promyšlené," Peter se nervózně zazubil.

„To neměl," přitakala Harry. „Aspoň že tady je klid." Harry se usadila na kamennou lavičku, na níž už ležela rosa. Než stačila Petera varovat, sedl si vedle ní.

„Cestou z Oxfordu mi něco došlo."

„Vážně," prohodila Harry cynicky.

„Došlo mi, co se mi Gwen snažila celou dobu říct, a co mi vlastně říkal i Reilly, Flash, MJ, teta May i Charlie." Peter se opatrně podíval na Harry. „Nedokážu na tebe přestat myslet. Jsi první, na koho si vzpomenu, když se probudím a poslední před tím, než usnu."

Harry jen kroutila hlavou. „Ne. To nemyslíš vážně."

„Myslím. Harry. Jsi úžasná. Jsi skvělý člověk a nejlepší holka, kterou jsem kdy poznal," dušoval se Peter.

„A to sis uvědomil až po tom, co se s tebou Gwen rozešla," podotkla Harry.

„Byl jsem hlupák. Ale teď už vím, jak to mám."

Harry se postavila. Opět si sundala sáčko a uvázala si ho do pasu, aby zakryla mokrou skvrnu, kterou si vysloužila, když si neopatrně sedla na zvlhlou lavičku.

„Ještě nechoď," Peter ji chytil za zápěstí. Harry shlédla na Peterův chvat. Peter nepouštěl. Nedržel ji nijak pevně, kdyby chtěla, okamžitě by povolil, a ona by byla hned pryč. „Dáš mi šanci?"

Harry se podívala Peterovi do očí. „Ne."

Peter ji pustil.

„Právě jsi skončil jeden vztah a hned bys začal další? To ne," Harry měla dojem, že musí Peterovi vysvětlit, proč ho odmítla. Stále si Petera cenila. Měla pro něho slabost stejně jako její otec, ale zároveň úplně jinak než její otec. „To by nedopadlo dobře."

Peter přemítal o tom, co mu Harry říkala. „Takže časem bys do toho šla?" Naděje mu svitla v očích.

Harry pokrčila rameny. „Možná." Pousmála se a opustila Petera ve vzrostlém bludišti.

..

A to je konec. Omlouvám se všem, kteří už čekali včera čekali na poslední kapitolu, nějak mi to nevyšlo. Doufám, že se vám příběh líbil.