PRVNÍ ČÁST

Chci zničit naše přátelství

Měli bychom být milenci

Nevím ale, jak to říct

Protože jsi mi nejdražším přítelem

- Jenny, Studio Killer

HARRY

I

Muž procházel tmavým špinavým domem. Harry si nebyl jistý, zda starce zespodu sledoval on sám, dokud jej jediný nepatrný zvuk nepřesvědčil, že pozorovatelem byl skrytý had. Muž žádné nebezpečí nezaregistroval až do chvíle, kdy byl zezadu napaden. Poté ono stvoření zamířilo do místnosti, jež byla jen spoře osvětlena díky plamenům ohně v krbu, u nějž stála další neznámá osoba, mluvící na kohosi, kdo seděl v opodál stojícím křesle - zřejmě se hádali.

Přesně v okamžik, kdy měl spatřit mužovu tvář, se Harry probudil.

Jizva na jeho čele pálila, jako kdyby mu ji do kůže čerstvě vyřezali.

Pořád ležel na své posteli, obličej zvrásněný zmatením z toho zvláštního snu. Tak neobyčejný a prapodivný, a přesto působil naprosto skutečně - dokázal by odpřisáhnout, že kdesi ten muž před pár minutami zemřel. Jeho myšlenky stále bloudily směrem ke jménu, kterému se již dlouho snažil věnovat minimum pozornosti. Ke jménu toho, jenž se někde venku dosud nacházel, ačkoliv se jej v posledním školním roce nepokusil znovu zabít.

Harry se opět oddal spánku, avšak mnoho neodbytných myšlenek mu nedalo pokoj.

Voldemort po něm zase půjde.

Možná ne v blízké době, uvažoval, ale jednou určitě.

Ať už k tomu však dojde kdykoliv, nikdy to nebude tak pozdě, jak by si Harry přál.

II

Nepočítaje noční můru a - bohužel - prakticky neignorovatelnou přítomnost svého strýce, tety a bratrance, toto léto bylo nejlepším v jeho životě.

Jediné, co Harry musel zvládnout, bylo přežít dva dlouhé měsíce.

To bylo proveditelné. Vydržel s nimi bydlet léta.

Nicméně, pochopit, jak zde mohl vyrůstat - jak mohl vyrůstat na místě, kde si vždy připadal nepatřičně, a ani přinejmenším jako doma - se pro něj stávalo čím dál složitějším. Bradavice byly jeho domovem tak, jak se tomu Zobí ulice v Kvikálkově nikdy ani nepřiblížila.

Ale upřímně řečeno, všude by to bylo lepší než v domě Dursleyových.

Kouzelnický svět, mudlovské ulice...

Ano, byla to příjemná a užitečná zkušenost, utéct a potulovat se temným okolím tak pozdě v noci minulý rok poté, co nafoukl Marge. Alespoň teď věděl, jak přivolat Záchranný autobus.

Ve skutečnosti Harry nejednou zvažoval, že odejde a nevrátí se. Potíž byla v tom, že žádná mudlovská instituce by jej nenechala zmizet na deset měsíců do Školy čar a kouzel... A pravdou je, že Brumbál rozhodnutí držet Harryho přes prázdniny u mudlovských příbuzných jistě neučinil jen tak pro srandu králíkům - nezbývalo, než mu věřit.

Koneckonců, až Harry dosáhne plnoletosti, bude mít právo se osamostatnit a žít tam, kde sám uzná za vhodné.

III

Alespoň mu obětovali normální pokoj.

Pokoj plný předmětů, které mu nepatřily, neboť jeho strýc v době, kdy Harry trávil svůj čas v Bradavicích, prostor využíval k jiným účelům. Nejrůznější krabice s kdoví čím. Harry toho vskutku neměl mnoho, a to, co bylo jeho, se bez problémů vešlo do kufru, který nikdy zcela nevybaloval, aby zavazadlo zůstalo připravené na to, až si jej zase za dva měsíce odnese pryč spolu se svou maličkostí.

Volné chvíle trávil psaním deníku a čtením jedné z knih, které mu Hermiona půjčila.

Letošní prázdniny jeho strýc skoncoval se zákazem soví pošty. Harryho plán 'tak trochu zastrašit' Vernona informacemi o svém kmotrovi zafungoval, čímž mu tato starost odpadla. Hedvika obvykle naznačila, když se nějaká sova blížila, a tak mohl otevřít okno a přijmout sovu dovnitř, a vyvarovat se tak nárazu, při němž by sklo i sova utrpěli újmu. Sovy přilétající od Rona, Hermiony i Hagrida již okamžitě rozpoznal. Sirius vysílal pokaždé jinou.

A Harry se těšil na den, kdy jej poctí svou návštěvou sova Cedrika Diggoryho.

IV

Jednoho dne si na obálce všiml písma ne nepodobného tomu, které se tehdy vyjímalo na onom kusu pergamenu.

Pro Harryho, stálo na zde nyní.

Srdce mu v hrudi poskočilo.

„Ty musíš být Puffy," zašeptal směrem k šedé sovičce s bílými skvrnami na zádech, která jej nechala pohladit své jemné peří.

Jelikož se Hedvika nedokázala dívat na to, jak Harry krmí jinou sovu, aniž by se pokusila krmivo sově ukrást, nezbylo mu nic jiného, než obsloužit obě dvě. Mezitím se posadil na postel a s nezkrotným úsměvem se dal do čtení.

Hromada dalších dopisů, rozrůstající se na jeho nočním stolku, pořád zůstávala tím, co mu pomáhalo přežít.

CEDRIC

I

Současné léto bylo jiné - a to z velké části kvůli Harrymu.

Cedrika by v životě nenapadlo, že si s brýlatým chlapcem bude vyměňovat dopisy.

A už vůbec nečekal, že by mohli vést tak zajímavou konverzaci.

Harry mu o svém pobytu u mudlů nesdělil nic konkrétního, zato byl zvědavý a rád se dozvídal o tom, jak žije Cedric. Občas také popisoval zážitky a příhody, které zažil v průběhu svých prvních let strávených v Bradavicích. Probírali tolik témat; od - pochopitelně - famfrpálu, až po přátele a plánů na léto. Cedric však o svých plánech příliš nemluvil, bylo mu to hloupé - věděl totiž, že Harry do Světového poháru má možností, jak se zabavit, jen poskrovnu. I přes poměrně vágní a matné odpovědi, které mu Harry ohledně bydlení u strýce s tetou dával, si Cedric záhy domyslel, že chlapec z domu téměř nevychází.

Starší hoch se nabídl, že mladšímu pošle z kouzelnickému cokoliv si bude přát. Alespoň noviny. Harry jej ale ujistil, že nepotřebuje nic.

Navzdory tomu mu Cedric zaslal celé balení čokoládových žabek.

Mockrát děkuji, to jsi vážně nemusel, napsal mu Harry v reakci 'dárek'. Byly moc dobré. Jako tehdy v Prasinkách.

Cedric si ten den moc dobře pamatoval.

II

Ačkoliv oba jeho nejlepší kamarádi vyrůstali v mudlovském světě, pohybovali se v kouzelnické části. Malcolmova matka a otec Willow pracovali jako firemní terapeutka a prodejce pro jistou společnost, a rozhodli se přestěhovat na hranice onoho rozdělení magického a mudlovského světa, aby jejich děti nemusely podléhat předpisům zakazujícím magii nezletilých kouzelníků v nekouzelnickém světě.

V raném dětství je velmi náročné udržet své schopnosti pod kontrolou. Po přesunu svou magii již nemuseli skrývat, a tak ji přirozeně začali naopak více užívat - byla jejich součástí, stejně jako dovednost mluvit či myslet.

Cedric přemítal nad tím, jak strašná musela pro Harryho být nemožnost provádět jakákoliv kouzla. Nedokázal si představit, jak by si s tím poradil, pokud by se v takové pozici ocitl on. Dům Diggoryových byl udržován zejména každodenní várkou kouzel, uklízením a několika málo úkony, o nichž se dozvěděli prostřednictvím časopisů. Určité činnosti, jako třeba vaření, vykonávali mechanicky, ale magie pro ně stále byla nezbytná. Jak Harry jednou poznamenal, kouzly se daly spravit skoro všechny neduhy.

Samozřejmě, mudlové vlastnili plno věcí, které kouzelníci neznali.

Televize a telefony jsou jen jedním z mnoha artefaktů, o nichž díky návštěvám domů svých přátel věděl. Cedric nikdy nepochopil, proč si je kouzelníci ještě pořád neosvojili. Jeho otec, Amos, to považoval za jakousi snahu zachovat konzervativní způsob života, jenž už byl však stejně značně ovlivněn blízkostí mudlům. Soví pošta sice nebyla nejrychlejší, ale na druhou stranu poskytla čas mezi zasláním a doručením, což zrovna Amos věděl velice dobře, poněvadž každodenně vlivem svého zaměstnání na Ministerstvu kouzel obdržel zhruba tři - Cedric je vždy vyzvedl a ponechal na stole, kde čekaly na to, až se pan Diggory vrátí z práce domů.

Měl toho na práci opravdu mnoho... ovšem sovy z ministerstva byly vycvičené k tomu, aby dopisy vždy doručily do krabice připevněné na přední straně dveří, jestliže se nejednalo o urgentní zprávu - v takovém případě ťukaly do okna tak dlouho, než byly vpuštěny dovnitř. Cedric si pamatoval na to, jak mu otec vyprávěl o temných a zlých časech, kdy se s jeho matkou každou noc strachovali, co ten zvuk může znamenat a kdo jej vydává. A právě teď onen rachot v jeho pokoji nemohl způsobit nikdo jiný než Harryho sova vítající ho s dalším dopisem.

III

Cedric se nikdy příliš nezajímal o mudlovské telefony.

Kdysi jeden zahlédl u Malcolma, a víceméně rozuměl jeho významu. To, jak takové zařízení funguje, pro něj však zůstávalo záhadou. Připadalo mu to trochu jako mudlovská magie-bez-magie. Harry se mu způsob užívání pokusil vysvětlit v dopise, a Cedric se - zprvu váhaje - potom Harryho zeptal, zda by mu mohl zavolat.

Protože to nikdy předtím nezkoušel.

Protože si myslel, že by bylo zajímavé slyšet opět Harryho hlas.

IV

Zatímco Cedric vyčkával na odpověď, vydal se hledat telefon. Jeho otec měl jeden uschovaný ve sklepě, který mimochodem potřeboval úklid do takové míry, že snad ani neexistovalo kouzlo, které by takovou debordelizaci dokázalo zajistit.

Zato navlhčený ubrousek a notná dávka trpělivosti, zdá se, postačila.

„Na co to potřebuješ?" otázal se Amos zvědavě. „Chceš zavolat Malcolmovi nebo nějakému jinému kamarádovi?"

Cedric jen přikývl, příliš zaneprázdněn zkoumáním onoho přístroje.

Nakonec, Harry do této kategorie rozhodně zapadal.

Otec mu pomohl vše nutné zprovoznit.

„Cede, měl bys něco vědět." Oslovený vzhlédl, v ruce cosi jako sluchátko na klice a v hlavě snaha zjistit, jak se s ním pracuje. Muž naproti němu zaváhal a Cedric předmět odložil vedle sebe. „Nejedná se o nic, z čeho bys měl mít strach, synu," prohlásil Amos, jakmile spatřil jeho starostlivý výraz. „Jde o to, že z bezpečnostních důvodů ti nesmím prozradit detaily. Veřejnost o tom zatím neví, ale... Letos nás všechny čeká, řekněme, velká událost. Ano, událost... která... No, pokud bys měl zájem se zúčastnit, chci, abys věděl, že máš mou plnou podporu."

Nadále chodil okolo horké kaše. Fráze jako: „úžasná příležitost" , „Jsi tak chytrý, chlapče, vím, že bys byl úspěšný." a „Nenapadá mě nikdo, kdo by se s tím popasoval lépe než ty." v něm nevyvolávaly nic víc než zmatení.

„Můžeme si o tom pořádně promluvit až bude k dispozici více informací," ukončil svůj monolog.

„Jasně, tati," odtušil Cedric, navrátivší se k prohlížení sluchátka.

Trvalo mu pár vteřin, než se dokázal zase soustředit.

V

Vezme-li se v potaz úsilí, jaké Cedric vynaložil k pochopení a přípravě telefonu, nepředpokládal, že by Harry nesouhlasil. Přesto však stále existovala možnost odmítnutí, a tak byl opravdu potěšen, když zjistil, že odpověď na nabídku telefonátu zněla ano. Tím pádem to první, co po přečtení Harryho telefonního čísla učinil, bylo zapojení telefonu do jeho ložnice a vytočení cifry.

Bylo pět hodin odpoledne.

Ať přemýšlel jak přemýšlel, nepřišel na nic, co by se mohlo pokazit.

„Prosím? Kdo je u telefonu?" ozval se kdosi na druhé straně sluchátka.

Bezesporu se jednalo o chlapecký hlas, ale ne takový, jaký očekával.

„Je tam Harry?"

„Kdo je u telefonu?" zeptal se ten hlas znovu.

„Harryho kamarád. Cedric."

I když to skutečně řekl, měl pocit, že asi nebyl nejlepší nápad otevřeně odhalit své vazby na Harryho.

Spojení bylo přerušeno.

Když si pak Cedric dočetl Harryho dopis, sypal si popel na hlavu. Harry mu psal, že většinou není tím, kdo v jejich domě zvedá telefon, a že by tedy bylo lepší, kdyby mu Cedric poslal své číslo, aby mu mohl zavolat on sám - až bude mít čas. Že bude moct volat až okolo třetí hodiny v pátek.

Cedric němě zíral na pergamen s těmito slovy, v duchu si nadávaje za svůj hloupý omyl.

HARRY

V

„Tvůj amant ti dnes volal."

Harry se málem udusil kusem housky.

„Cedric," pokračoval jeho bratranec jízlivým tónem. „Hm, na to, aby ten člověk chodil zrovna s tebou, je to jméno divné dost. Je blázen nebo tak něco?"

„Jeho amant?" vyštěkla teta Petunie znechuceně.

Vernon se tvářil, jako by právě zdevastovali celou jeho večeři.

Dudley si samozřejmě neskonale užíval pozornost, jíž se mu nyní dostávalo. S rukou držící vidličku máchal ve vzduchu a vykládal, jak ho ani v nejmenším nepřekvapuje, co se z Harryho stalo a jak moc svobody mu v té stupidní škole plné šílenců poskytovali. Harry toužil vyslovit tolik nadávek, ale raději zůstal zticha; ani se nesnažil nic popřít, zkrátka jen dojedl, umyl nádobí a odešel do své ložnice.

Tu noc mu přišel další dopis.

VI

Cedric se omlouval, že mu volal bez oprávnění.

Doufal, že jej nepřivedl do potíží s tím, koho považoval za jeho bratrance.

Harry se vždycky jakýmsi způsobem nachomýtne u problému, a třebaže se tomu tentokrát slovy ve svém dopise pokoušel zamezit, už se tak stalo. Odepsal Cedrikovi, ať se tím netrápí, a do deníku si zapsal jeho telefonní číslo.

Čas od času jeho příbuzní šli pryč, a on osaměl - to byly jediné momenty, kdy měl Harry skutečný klid.

V takové dny se po domě mohl pohybovat, aniž by si tam připadal jako cizinec.

Bez přítomnosti Petunie pro něj kuchyně přestala být místem, které musel ustavičně obsluhovat. Nemusel potajmu zjišťovat, kdo měl aktuálně kontrolu nad televizí v obývacím pokoji - ač, dokud to nezačalo vypadat, že si sledování pořadu či filmu užívá až moc, mohl sedávat na kanapi vedle Vernona.

Pokud zrovna v místnosti vládl Dudley, bylo lepší se držet dál. To se dá považovat za jeden z těch vzácných případů, kdy se Harry s tetou a strýcem na něčem shodli.

Nyní zůstal sám. Mohl si lehnout na kanape, nohy natáhnout po celé délce čalounění. Kontrola dočasně, dá se říci, vypnula, a on měl dům pro sebe.

A to využil k oficiálně prvnímu telefonátu s Cedrikem.

VII

Harry sám sebe přesvědčil, že Cedric je jeho kamarád.

A byl, samozřejmě byl.

Přesvědčil sám sebe, že ať už k druhému chlapci cítí cokoliv, časem to pomine.

Ale... to malé, bezvýznamné zamilovaní nevypadalo, že by se chystalo pominout.

Ani Cedrika neviděl, a přesto na něj pořád myslel...

Dudley nepolevoval s výsměchem ještě pár následujících dní, snaže se Harryho vyprovokovat a získat nový materiál, který by mu sloužil jako zdroj pobavení. Jeho snahy byly však bezvýsledné, neboť Harryho mysl se soustředila jen na pocity říkající, že někde v hloubi duše by si přál, aby řeči jeho bratrance byly pravdivé.

--

Asi by nebylo od věci vás poctít několika málo slovy k této fanfikci :)

Jak je uvedeno v anotaci, jedná se o PŘEKLAD fanfikce od howtomakelovestay. Rozhodla jsem se, že bych se chtěla (mimo jiné) věnovat i překládání, protože v cizích jazycích (přirozeně hlavně v angličtině) existuje tolik krásných děl, která si však kvůli jazykové bariéře obrovské množství lidí nepřečte, což je veliká škoda. Já sama jsem s tím v minulosti trochu bojovala, toužila jsem mít širší záběr čtiva než jen literaturu v češtině, ale svým jazykovým dovednostem jsem příliš nedůvěřovala... Teď jsem v takové fázi, že jednak už mám více zkušeností i lepší jazykovou vybavenost, jednak nepovažuji za selhání používání slovníků a čas od času i překladače. Čímž bych jen chtěla začínajícím překladatelům říct, že je naprosto normální a běžná věc si takhle vypomáhat a samozřejmě to dělají i zkušené osoby s dokonalými jazykovými schopnostmi.

Co se týče děje - už nějaký ten pátek zbožňuju všechno, co souvisí se slashem, a mám tři nejoblíbenější shipy. Hedric je jedním z nich ;) A tak, když jsem se rozhodovala, co si zvolím za ústřední párování svého prvního překladu, volba byla docela jasná. Ostatní dva shipy, na které stoprocentně také něco napíšu a přeložím, jsou mnohem rozšířenější a i v českém jazyce si s nimi v hlavní roli lze přečíst relativně dost příběhů. Naproti tomu, na Hedric jsem nikde v podstatě nic nenašla, protože nejde o tak slavný a populární ship - patří spíš k těm vzácnějším. Což je škoda, protože věřím, že i v české komunitě má a možná si časem získá spoustu fanoušků, kteří by si rádi přečetli něco ve svém mateřském jazyce. A tak jsem tu já :D

Doufám, že se vám můj překlad tohoto skvostu bude líbit. A pokud váháte ohledně párování Harry x Cedric, doporučuji vám ho hned nezatracovat - občas je nutné si k tomu najít cestu právě třeba přečtením nějaké té fanfikce.

Poslední, co vám chci říct, je, že se jedná o můj první překlad, tak buďte prosím shovívaví.

Mám vás moc ráda 3

lindys_