U břehu jezera seděl muž, oblečený do šedozelené teplákové soupravy. Jeho stříbřité oči pozorovaly dva pruty, na které se snažil nejspíše chytit nějakou rybu. Podle prázdné sítě, která ležela na zemi kousek od něj, to ale vypadalo, že dnes štěstí rybáři nepřeje.

Zkontroloval jeden z prutů a na háček nabodl žížalu, protože tu předchozí už očividně ryby sežraly, aniž by se nechaly nachytat a zakously se do háčku. Rybář se jen usmál, a lehkým švihem, svědčícím o dlouholeté praxi, poslal návnadu do vody, když za sebou uslyšel tiché prásknutí, tak typické pro kouzelnické přemístění. Šustění suché trávy mu řeklo, že osoba, která se za něj přemístila, se k němu blíží, a tak jen lehce pohnul dvěma prsty. To stačilo k tomu, aby se vedle něj zhmotnila rybářská židlička.

„Díky, žes na moji žádost odpověděl tak rychle. Vezmi místo, musíme toho spolu hodně probrat," promluvil rybář na příchozího. Až potom zvedl zrak od hladiny jezera, aby se na něj podíval.

Příchozí byl muž ve středním věku, s nakrátko střiženými černými vlasy. Hnědé oči prozrazovaly, že jejich vlastník toho viděl více, než by odpovídalo jeho věku, ale držení těla dávalo jasně na vědomí, že se ničím z toho, co viděl, nenechal zlomit. Lehké opálení, stejně jako béžová vesta s bílou košilí dávalo znát, že příchozí byl ještě před chvílí v mnohem teplejších místech. Studený vánek, přicházející od jezera, se mu pokusil zakousnout do odhalené kůže, ale vlezlý pocit chladu byl prostě ignorován.

„Psal jsi, že je to důležité, a přitom tě najdu tady, jak rybaříš. Takže to nejspíše důležité nebylo a jen plýtváš mým časem," odpověděl příchozí poté, co se posadil na vykouzlenou židli. V jeho hlase byla poznat autorita, ale také opatrnost pramenící z toho, že si byl vědom faktu, že muž, se nímž hovořil, by jej mohl pohybem ruky vymazat ze světa.

„Co bylo tak důležité, že jsme se museli sejít co nejdříve, a nemohli jsme si najít nějaké pohodlnější místo?"

„Vidím, že pořád nedokážeš ocenit tu správnou ironii. Řekni mi, Adriane White, koho by napadlo, že největší znalec černé magie bude dělat společnost nesmrtelnému mágovi na rybách?"

„Nikoho, Kaine, to máš pravdu, a ano, jistá ironie v tom je. Ale to neznamená, že nejsem zaměstnaný člověk. Tak mi řekni, co máš na srdci, a proč je to podle tebe tak důležité."

„Je potřeba, abys se vrátil zpátky do Anglie, a začal zase vykonávat svoje povinnosti."

Říct, že se Adrian White zatvářil překvapeně nad touto žádostí, by nedokázalo popsat výraz úžasu, který se mu opravdu v obličeji objevil.

„Víš moc dobře, proč jsem z Anglie odešel. A také víš moc dobře, že jsem na svoje povinnosti nezapomněl. Pokud mi je známo, tak se v Anglii neděje nic, co by vyžadovalo moji pozornost. Žádný konflikt, žádné zneužívání magie. Nic."

„A to jsem si myslel, že jsi dost inteligentní na to, aby sis uvědomil, co všechno přísaha strážce koruny znamená."

I přes dostatečně velké sebeovládání, které znalec prastaré černé magie vykazoval, si mohl vnímající jedinec všimnout jemného chvění země pod jeho nohama, způsobeného uvolňováním nekontrolované magie.

„Nepřišel jsem sem proto, abych se nechal urážet. Dokonce ani od tebe, Kaine," pronesl White hlasem plným potlačovaného vzteku a otočil se ke svému společníkovi zády, protože se chystal odejít.

„Poradní hlas ve Starostolci a dvě křesla ve Sněmovně lordů."

„Co jsi to řekl?" otočil se na White zpátky na Kaina.

„Řekl jsem, že když jste se ty a Crimsonová sbalili, a vypadli z Anglie, tak jste nechali bez dohledu jak Starostolec, tak i Sněmovnu lordů. A to znamená, že královna přišla o svůj poradní hlas ve věcech magie, protože ji neměl kdo informovat."

„Kouzelnický ministr…."

„Je neschopný idiot, který se chce jen líbit veřejnosti, a bere úplatky, kudy chodí. Fakticky teď kouzelnické Anglii vládne Brumbál, jako ten kdo ministrovi radí, a Malfoy jakožto ten, kdo ministra uplácí."

„Od kdy se ty vlastně staráš o politiku? Sice máš v Anglii nějaké pozemky, ale pokud mi je známo, tak ses zrovna o její politiku nikdy nezajímal. Vlastně o žádnou. Ty, Kaine, jsi spíše živelná katastrofa, než uvědomělý občan. Tak proč se mě teď snažíš dostat zpátky do Anglie a připomínáš mi moje povinnosti?"

„Protože se tam rozehrála nová hra. A tentokrát to bude problém. Do Anglie totiž s pověřením Města dorazil Grimaldi."

„Takže to znamená, že je tam někdo, kdo ohrožuje stabilitu kouzelnické společnosti. V tom nevidím žádný problém. Daný jedinec bude odstraněn, a Grimaldi se vrátí zpátky do Itálie."

„Kdyby to šlo tak snadno. Ten Grimaldi totiž chodí do Bradavic a přicestoval z budoucnosti."

„Z budoucnosti?" zeptal se White jako kdyby se snažil ujistit, že se nepřeslechl.

„Přesně tak."

„Není náhodou jedním z tvých pravidel, že zabiješ každého, kdo si hraje s časem protože to ohrožuje rovnováhu?"

„Je."

„Tak proč je daný Grimaldi ještě naživu, když o něm víš?"

„Protože jsem ho do minulosti poslal já sám. Nese stopu mojí magie, i když už vybledává."

„Počkat. Chceš mi říct, že jsi z nějakého důvodu porušil vlastní pravidla, a teď po mě chceš, abych se vrátil do Anglie a dal ji politicky do pořádku? Nemám spíše zabít toho Grimaldiho? Protože ty se k tomu očividně nemáš."

„Pokud budeš pak chtít vysvětlit Thanaté a Mab, proč je mrtvý, tak si jej klidně zabij."

„Zatraceně Kaine, s tebou mluvit je stejně složité, jako dostat ze skřeta pro něj nevýhodnou dohodu. Můžeš mi tedy říct, co všechno se v Anglii teď děje, a co s tím mají společného ty dvě?"

„No tak dobře. Ale musím tě upozornit na to, že ani já sám nevím všechno, a z toho, co vím, ti stejně řeknu jen to, co potřebuješ vědět."

„Samozřejmě, jako vždycky."

„Na začátku léta došlo ve Městě k události, při které se na jednom z náměstí objevil člen rodiny Grimaldi. O pár dnů později bylo potvrzeno, že je ten člen z budoucnosti, a že byl poslán do minulosti aby zajistil, že se nestanou události, které vedly k odtajnění kouzelnického světa mudlům, a k nastolení počátečního teroru, který při tom nastal. Z toho mála, co Grimaldiové pustili ven, měl ten problém nastat v Anglii, a jeho zdrojem měly být tři čarodějky, které teď momentálně chodí, nebo budou chodit do Bradavické školy. V dopise, který měl ten kouzelník u sebe bylo napsáno, že se rada Města, se mnou jako poradním hlasem, rozhodla pro tento radikální krok poté, co byl eliminován uklízecí tým, poslaný, aby tuto hrozbu odstranil."

„A do prdele."

„Jak trefné. Po tom, co se mladý Grimaldi v doprovodu jednoho ze starších členů rodiny dostal do Anglie, tak přišlo pár dalších znepokojivých zpráv."

„Horší, než to, co jsi mi právě řekl?"

„Spíše si myslím, že by tě to mohlo zaujmout."

„Pak pokračuj."

„Mladý Grimaldi má tři aktivní manželské smlouvy. A to právě s těmi čarodějkami, které měl původně asi odstranit."

„Tři? To není možné, vždycky může být aktivní jen jedna. A to ta nejstarší."

„Ano, to máš pravdu. Ale Mab to sama potvrdila. Mladej má tři aktivní smlouvy."

„Už jen kvůli tomu bych ho chtěl poznat."

„Myslel jsem si. A teď to důležité. Jedna z těch dam je čistý talent."

„On se v Anglii ještě mohl nějaký narodit?"

„Očividně mohl. A právě ona je ta, která v budoucnu možná uvrhne Anglii do temnoty."

„To je hodně špatné. Proti čistému talentu, který propadne temnotě má šanci jen pár kouzelníků."

„To už je Grimaldiho problém, když je to jeho budoucí manželka. To, proč tě chci v Anglii, je to, že díky jejich přístupu nemají mudlorození téměř žádné zastání v kouzelnické společnosti. A protože Tom není mrtvý, tak to může vyeskalovat do konfliktu, který by mohl ohrozit naprosto všechny."

„Takže po mě vlastně nechceš, abych tam uklidil, jako spíš chceš, abych tam dohlédl na ty, kteří tam uklízet budou."

„No, pokud by se ti povedlo prosadit některé zákony, aby se kouzelníkům žilo lépe, a při tom odstranil od moci, ty kteří ji nikdy neměli získat, tak bych se nezlobil."

„Tak dobře, navnadil jsi mě. Vrátím se do Anglie, přijmu zpátky svá křesla, a uvidím, co se bude dát dělat."

„Věděl jsem, že jsi rozumný muž."

Najít v Tokiu v pravé poledne prázdnou restauraci je téměř nemožné. Přesto se ale právě jeden muž nacházel v dokonale vyprázdněné restauraci. Stříbrné pronikavé oči zkoumaly pozorně prázdné stoly a občas pohlédly směrem k nervóznímu personálu restaurace.

„Omlouvám se, ale momentálně se tady pořádá soukromá…." začal mluvit hlavní číšník směrem k dvojici nově příchozích hostů, když si všiml jejich nejen dokonale padnoucích obleků, ale také drobného rudého tetování pod pravým okem.

„Omlouvám se za svého horlivého zaměstnance, prosím, řekněte své paní, že vše je připravené pro její návštěvu," skočil do řeči hlavního číšníka starší muž, podle oblečení nejspíše majitel restaurace.

„Ano, to vidíme. Naše paní sem za chvíli dorazí. Bylo by dobré, kdyby si zbytek vašich zaměstnanců vzal na zbytek dne placené volno."

„Samozřejmě, hned do zařídím," uklonil se majitel a velmi rychle ve společnosti svých zaměstnanců vyklidil prostor restaurace.

Teprve pak dovnitř vstoupilo deset dalších mužů v černých oblecích na míru, a se stejným drobným tetováním pod pravým okem. Nově příchozí, společně s těmi dvěma, kteří vstoupili prve, se usadili k jednotlivým prázdným stolům takovým způsobem, že vytvořili kruh s cizincem uprostřed. Ten se na tohle jen usmál a zastavil se pohledem na dveřích.

Chvíli poté, co se usadil poslední z příchozích, se dveře do restaurace znovu otevřely a dovnitř vstoupila mladá japonka. Jeden by si ji mohl splést s jakoukoliv běžnou členkou ostrovní populace, nebýt jejího ohnivě rudého kimona, které měla na sobě, a krvavě rudých vlasů.

S lehkým úsměvem zhodnotila rozesazení svých strážců, a pak pomalým, ladným krokem došla k cizinci. A bez jakéhokoliv dotazu se posadila naproti němu.

„Nevím, jestli se mám z toho, že jste sem vzala svou osobní stráž, cítit poctěn nebo uražen, Yuri-sama. Doufám, že vám pro dnešek nebude vadit nedodržení protokolu, ale stejně jako vy, jsem i já velmi zaměstnaný člověk, a to, co s vámi chci probrat, je příliš důležité, než abychom se zdržovali protokolem."

„Porušení protokolu bylo už jen to, že jste mě zkontaktoval se žádostí, kdy a kde se se mnou chceš sejít, démone. Takže jeho další porušení z tvé strany jsem ochotna přehlédnout. Nakonec se nestává tak často, aby mě kontaktoval někdo s tvojí pověstí."

Cizinec se nad tím, jak jej rudovlasá dáma oslovila jenom pousmál.

„Koukám, že moje pověst je zde pořád živá, i když už je to dobrých pět století, co jsem byl v Japonsku naposledy."

„Určitě tady nejsi kvůli vzpomínkám na staré časy. A jistě tady nejsi ani z toho důvodu, abys mě zabil, to by sis nedával tu práci sjednat si se mnou schůzku. Takže řekni, čeho si po mě žádáš."

„Hledám tvoji příbuznou, hlavu evropské větve tvé rodiny, Selene Crimson."

„A co tě vede k přesvědčení, že zrovna já vím kde se nachází?"

„Logika. Udělala všechno pro to, aby se dostala z radaru každého jedince, který by ji byl schopný najít, a to včetně mě. A existuje jen pár způsobů, jak se dostat i mimo můj dosah."

„No ne. Nečekala jsem, že černý démon přizná, že je někdo mimo jeho dosah."

„Jen dočasně. Ale protože se Lady Crimsonová nenachází v žádné z nelidských říší, tak je pouze jediná možnost, jak se přede mnou skrýt."

„A podělíš se o to tajemství?" zvědavost na chvíli překonala klidný výraz, který rudovláska měla. I v očích se jí zablýsko světýlko zvědavosti a vzrušení. Konečně se po staletích dozví něco, co nejspíše ví jenom pár žijících jedinců.

„Kistune. Jenom iluze devítiocasé lišky jsou dostatečně mocné na to, aby někoho skryly, alespoň na chvíli, i přede mnou. A celá tvoje rodina s youkai vždycky dobře vycházela."

„A tohle tě vede k přesvědčení, že vím kde se nachází?"

„Nebo že víš, kde se nachází ten, kdo ví. To už pro mě nehraje roli. Pokud se schovává tak, že ji ani já nedokážu najít, tak k tomu má důvod. Takže bych tě rád požádal o vyřízení vzkazu."

„A to?"

„Vyřiď jí, že ji koruna znovu potřebuje, a že se v Albionu nachází cestovatel z budoucnosti s manželskou smlouvou s čistým talentem. To by mělo stačit na upoutání její pozornosti."

„A co jí mám říct, pokud se i přes tvůj vzkaz nebude chtít vrátit?"

„Pokud odmítne i potom, tak jí řekni, že budu trvat na tom, aby její manžel držel všechna čtyři křesla. A že k tomu, aby to prošlo, použiji všechny prostředky, které mám k dispozici."

Klidný tón, jakým byla řečena poslední věta nikomu z posluchačů, kteří seděli kolem dvojice nepřišel výhružný. Přesto ale všichni viděli, jak se jejich paní zachvěla.

„Rozumím."

„Děkuji, žes byla ochotna vyslechnout moji žádost. Přeji ti dlouhý a plnohodnotný život, Chimamire Yuri," pronesl cizinec s úklonou, a než se kdokoliv zmohl na jakoukoliv reakci, všichni už jen slyšeli, jak se za ním zavřely dveře restaurace.

„Ty si necháváš posílat i normální noviny?" podivil se Harry, když ráno při snídani dorazily Giacomovy dvě poštovní sovy, nesoucí noviny, místo obvyklé jedné s Denním věštcem.

„Mám to tak domluvené se sestrou. Pokud se v nich objeví něco, co bych měl vědět, tak mi je pošle, místo toho, aby mi o tom jen napsala dopis. Je to proto, abych si o tom udělal vlastní obrázek, místo toho, abych se spoléhal na její vlastní názory."

„Není to divné, chtít po dvanáctiletém klukovi, aby si dělal vlastní názory? Zvláště na politiku?" podivila se hnědovláska, sedící naproti Giacomovi.

Řekl jsi mi, že jsi slíbil že na mě budeš dávat pozor. Ale stejně mám pocit, že jsi mi neřekl úplně všechno. Jsi hádanka Giacomo Grimaldi. A já na tuhle hádanku najdu odpověď.

„Ani ne. Kdybys vyrůstala ve staré kouzelnické rodině, tak by ti tohle přišlo naprosto normální. Protože i když nejsi budoucí hlavou rodu, tak tvoje rozhodnutí může ovlivnit celou tvoji rodinu. A proto se od chvíle, kdy jsem pobral dost rozumu, učím zvažovat všechno, co řeknu. Nebo co udělám. Jen proto, abych nepřivedl zbytek rodiny do problémů."

„Takže se opravdu chováte jako šlechta."

„V některých ohledech ano."

„Můžu se podívat?" zeptala se hnědovlasá čarodějka a vzala do roku Timesy, které Giacomovy přišly.

„Samozřejmě."

„Tam se nehýbou fotky?" podivil se mladý Weasley, sedící vedle Harryho.

„Ne. Mudlové nemají pohyblivé fotky," pronesla Hermiona a otevřela noviny.

„Co je to ta sněmovna lordů, a proč mudlové považují za důležité, že se do ní někdo vrátil?" zeptal se Ron po chvíli čtení mudlovských novin.

Giacomo se lehce zadusil džusem, když uslyšel tu otázku.

„Sněmovna lordů je výkonný vládní orgán, který rozhoduje o tom, jaké zákony se přijmou," vysvětlila zrzkovi Hermiona.

„Ale ta má stálý počet členů. Nevím o tom, že by se někdy měnil."

„Nejmenují se ti dva, kteří se vrací, White a Crimsonová?"

Ron se znovu podíval do mudlovských novin.

„Přesně tak. Jak jsi to věděl Giacomo?"

„Jenom odhad. A pokud je můj odhad správný, tak nás velmi brzy čekají opravdu zajímavé časy."

Ve stejnou chvíli kdy Giacomo Grimaldi dokončil svou větu, udeřil do obou věží Greenwichské univerzity blesk. Ginevra Weasleyová, sedmá, vytoužená dcera staré, i když chudé čistokrevné kouzelnické rodiny ucítila, jak jí po těle přeběhlo lehké mrazení, ale připsala to průvanu z otevřeného okna. Na druhé straně kopce, kde žila její rodina, ale plavovlasá čarodějka, která se už nemohla dočkat, až konečně nastoupí za rok do školy, upustila talíř, který se roztříštil na nespočet střepů. Z pohledu do jejich očí by zkušený pozorovatel snadno uhádl, že vidí do míst, do kterých normální smrtelník nemá právo nahlížet, a do časů, které by nikdo neměl znát.

„Co jsi to provedl, drahý?" zašeptala téměř neslyšně, než ji z transu probral její otec, který kouzlem opravil rozbitý talíř a podal jí ho zpátky do rukou.

Mezitím v Bradavicích se jistá hnědovlasá čarodějka s hrůzou v očích podívala na kluka, který se za pár let stane jejím manželem. I ona ucítila lehké mrazení v zádech, ale protože se nezdálo, že by Giacomo nějak dával váhu svému prohlášení, stejně jako všichni ti, kteří ho mohli slyšet, tak se rozhodla jej konfrontovat později, v soukromí.

„Dobře, Giacomo," pokračoval Ron, který si ničeho zvláštního nevšiml.

„Mohl bys mi vysvětlit, proč je to tak důležité, že jsi o tom musel být informován? Pořád jsi mi na to neodpověděl."

„Jo, jasně. Promiň Rone," omluvil se mladý Ital, a vlasy mu na chvíli probleskly světle červenou barvou rozpaků, než se vrátily do jeho oblíbené černé barvy.

„Sněmovna lordů je orgán který dohlíží na jednotlivá anglická ministerstva, schvaluje zákony, kterými se pak musí řídit každý obyvatel Británie, a slouží také jako poradní hlas pro královnu."

„Ale to se týká pouze mudlů," pronesl další příchozí zrzek.

„Když si to myslíš, Percy," usmál se na prefekta Giacomo.

„Ale pokud jsou moje informace správné, tak ministerstvo kouzel je jen ministerstvo. Takže i ono spadá pod sněmovnu lordů. A teď. Když jsou dva nejdůležitější kouzelnické rody zpátky v Anglii, tak to může znamenat pouze jedno. Královna se nejspíše zase začne zajímat o to, co její kouzelničtí poddaní dělají."

„Mudlové nemají žádné právo mluvit do toho, jak funguje kouzelnická vláda," oponoval Giacomovi Percy.

„Jsi si tím opravdu tak jistý? Nebo je to jenom něco, co ministerstvo chce aby si všichni kouzelníci mysleli? Žádná vláda nemá ráda, když se na jejím území pohybuje obyvatelstvo, o kterém neví, a které nijak nepřispívá fungování státu. A divil bych se, kdyby zrovna ta Anglická v tomhle byla vyjímkou."

„Takhle to funguje v Itálii?" zeptala se Hermiona zvědavě.

„Mimo jiné. Z toho, jak naši cestují tak vím, že podobné to je i v jiných zemích. Vždycky má kouzelnická část vlády nějaké přímé zastoupení právě proto, aby nedocházelo k problémům v komunikaci mezi jednotlivými složkami vlády. A také, aby bylo všechno obyvatelstvo tak spokojené, jak jen to jde."

Následky návratu dvou kouzelnických rodin zpátky do Británie na sebe nenechaly dlouho čekat. Bylo to přesně dva dny poté, co bylo v mudlovských novinách oznámeno, že se dva členové Sněmovny Lordů vrátili zpátky do vlasti, aby se znovu ujali svých povinností, když nejenom studentům, kteří si nechávali posílat Denního věštce, ale úplně všem ve Velké síni, přinesly sovy vydání kouzelnických novin. Ne všichni si je hned při jídle začali číst, ale to jen do chvíle, než se Velkou síní rozlehlo mumlání všech studentů z čistokrevných rodin, společně s tichými poznámkami o tom, jak je to nemožné.

Přesně tohle chování způsobilo, že se do novin nakonec začetli všichni studenti, stejně jako učitelé.

A nestačili se divit.

Poprask na ministerstvu.

Hlásal titulek na první stránce Denního věštce. I když normálně byly už na první stránce umístěné fotky, aby si čtenář mohl udělat představu, o kom, případně o čem bude hlavní zpráva dne, tentokrát tomu tak nebylo. Místo toho následoval rovnou text.

Jak se naše redakce dozvěděla, minulý týden proběhl na Ministerstvu kouzel a u Svatého Munga audit a revize nařízení, kterými se mají obě instituce řídit. K našemu zděšení je třeba zmínit, že nikdo o této události nevěděl, dokud nebyly včera večer předloženy výsledky - jak řediteli Svatého Munga, tak i ministrovi kouzel.

Podle informací, které má naše redakce k dispozici, tak byla tato kontrola iniciována ze strany Lorda Whita a Lady Crimsonové. Výsledky celé kontroly nám zatím nejsou známé, ale redakce již ví o tom, že se měly týkat jak péče o pacienty, tak i chování jednotlivých ministerských oddělení.

Bližší informace o dění u Svatého Munga přinášíme na stranách 2 – 5. O dění na ministerstvu pak dále na stranách 6 – 11.

Redakce se taktéž dozvěděla, že podobná kontrola proběhla i v Gringottově bance. Podle vyjádření mluvčího banky měli skřeti vše v pořádku, a proto nenesou žádnou vinu na prohřešcích, které byly zjištěny na ministerstvu.

Dobře, ale tohle mi neříká, co se drahým zmijkám na tom článku tak nelíbí. Že by to bylo pořádně zmíněno až na těch jednotlivých stránkách? Pomyslel si Giacomo, zatímco přeskakoval stránky, věnující se problémům, zjištěným u Munga.

Pokud tam dělala kontrolu Crimsonová, nebo některý z jejích lidí, tak z toho bude mít nemocnice ještě pěknou ostudu. Zvláště, pokud přestali využívat některé osvědčené postupy, jež jsou obecně považované za temnější, napadlo Giacoma, než se jeho pohled zastavil na prvním titulku stránek věnovaných ministerstvu. Tak tady je ten problém, usmál se a zakousl se do toustu zatímco si četl noviny.

Ministerstvo kouzel a kouzelnická populace dluží peníze.

Podle zdrojů blízkých ministerstvu se ukázalo, že ministerstvo kouzel zanedbalo část povinností, které mu byly uloženy mudlovskou královskou rodinou v dobách, kdy vzniklo. A jednou z nich bylo vybírání a placení daní kouzelnické populace Britského království.

Podle informací od Gringottů, které má naše redakce k dispozici, nebyly daně placeny po dobu posledních čtyři sta let. To vedlo k tomu, že dlužná částka, kterou jsou ministerstvo a občané kouzelnické Británie nuceni zaplatit, dosáhla částky přesahující pět miliónů galeonů. A tento dluh stále narůstá. Kolik kdo dluží, a jak bude placení probíhat, je stále předmětem jednání a postižené strany o tom budou v nejbližší době informovány.

K našemu překvapení se tato část týká pouze těch kouzelníků, kteří nemají žádné podnikání v mudlovském světě, a ani v něm nežijí. Opětovně, podle vyjádření Gringottů, kouzelníci žijící mezi mudly svoji povinnost platit daně mají řádně splněnou a plní ji nadále.

Mluvčí ministerstva se k problému momentálně nechce nijak vyjádřit. Denní věštec ale bude své čtenáře dále informovat o vývoji tohoto, pro naši společnost, nečekaného a velkého problému.

Naše redakce neměla zatím možnost provést anketu mezi běžnou populací, aby se i ta mohla vyjádřit k tomuto problému, ale ujišťujeme čtenáře, že to hned v dalším vydání napravíme. I nás samotné totiž zajímá názor veřejnosti na toto zjevné pochybení naší vlády. Zatím vám tedy můžeme přinést pouze názor členů redakce a našich novinářů.

Všichni členové naší redakce jsou šokováni touto informací a upřímně doufají, že se jedná pouze o pochybení ze strany daných auditorů, a že celý problém není tak vážný, jak se zdá. Protože kdyby se ukázalo, že informace, které má redakce k dispozici jsou pravdivé, tak by to mohlo znamenat, že naše společnost bude muset obětovat značnou část svého majetku, aby se dluh zaplatil.

Giacomo měl co dělat aby se nezačal smát nahlas. Ale stejně cítil jak mu cuká koutek v potlačovaném smíchu. A raději nechtěl vědět co mu dělají vlasy a jakou mají zrovna barvu.

„Ty jsi věděl že k něčemu takovému dojde. Jak jsi to věděl?" ozval se hlas naproti Giacoma. Ten když zvedl oči od novinového článku tak zjistil, že se dívá na nebelvírského prefekta.

„Nejsem věštec Percy. Nedokážu vidět budoucnost. Jak bych podle tebe o tomhle mohl vědět?"

„Ale naznačoval jsi že se něco stane. A že to bude hodně vážné. Takže jsi musel tušit že k něčemu takovému dojde."

„Percy, podívej. Moje rodina se sice v politice vyzná, ale rozhodně by nejenom mě, ale nikoho nenapadlo, že když se vrátí oba ochránci koruny že to povede k něčemu takovému."

„Takže to udělali z údělu svého titulu?"

„Nejspíše ano. Nakonec mají dohlížet na bezpečnost království. A mít kolik…. Padesát tisíc neplatičů daní očividně bezpečnost narušuje. Zvláště když dělají všechno pro to aby o nich nikdo nevěděl."

„Padesát tisíc? Tolik kouzelníků snad na ostrovech nežije."

„Ale ano, žije, jenže nejsou tak politicky aktivní, aby se o nich příliš vědělo. A než se zeptáš. Uvědom si, že moje sestra pracuje na ministerstvu, zjistit si, kolik je registrovaných hůlek v kouzelnické společnosti pro ni není až takový problém."

„No dobře, ale i tak, jak může celá společnost dlužit takové peníze?"

„To se ptáš špatné osoby, na tohle by ti spíše odpověděl někdo kdo se vyzná ve finančních zákonech. A pokud bych tě mohl o něco požádat Percy, tak už tohle se mnou neřeš. Tohle není můj problém. Pokud vím tak tvůj otec pracuje na ministerstvu, tak by ses měl na tohle ptát jeho."

„Jak není tvůj problém? Jsi taky kouzelník."

„To je pravda, ale dům ve kterém se sestrou bydlíme stojí v mudlovské části Londýna a tak platíme daně u mudlů. Takže tohle všechno je opravdu problém jenom čistě kouzelníků. Kdyby se tolik neseparovali od mudlů, tak k tomu možná nedošlo."

Giacomo se znovu začetl do novin aby tak dal nebelvírskému prefektovi jasně najevo, že tohle téma považuje za uzavřené.

V minulém čase se ti dva do Anglie nevrátili. Takže moje přítomnost tady to změnila. To znamená, že už se nemůžu plně spoléhat na to, co jsem se dočetl ze záznamů a novin, když jsem se na tuhle moji šílenou misi chystal. Možná je to dobře, ale také je to mnohem větší problém. Protože se toho může pokazit mnohem víc než předtím. Pokud je to vůbec možné.

Následující týden byl Denní věštec plný informací o všech zjištěných pochybeních na straně ministerstva a toho, jaké postihy za to ministerstvo čekají pokud je nezačne okamžitě řešit. Touha redakce novin, že se jedná jenom o špatné zhodnocení auditu a že skutečnost není tak hrozná vzala za své hned druhý den když Věštec informoval o tom, že se na ministerstvo valí hromada žalob za zneužití pravomocí. A nejednalo se jen o krádež vlaku, kterým studenti každoročně jezdí do a z Bradavic.