Prohlášení: Nevlastním autorská práva na Harryho Pottera, manhwu The Gamer, Star Wars nebo cokoliv od Blizzardu.
Kniha 1. Bonusová kapitola!
3. 8. 1991:
Fleur Delacour, pro veřejnost jen čtvrtinová nebo poloviční víla. Pro ty, kteří měli aspoň trochu rozumu nebo povědomí o vílách věděli, že být vílou je magickým dědictvím a neexistuje nic, jako poloviční víla. Víla byla vždy jen víla a pak záleželo jen na tom, jaká síla a kontrola se u nich projevila.
Fleru trávila většinu letních prázdnin na soukromé pláži, kterou její rodina vlastnila i s přilehlým letním domem. Když si neužívala teplého Sluníčka, trávila čas ve svém pokoji, kde se připravovala na další rok v Krásnohůlkách.
Bylo to jen náhoda, že zrovna dočetla kapitolu v nové učebnici Kouzelných formulí, když se podívala z okna na pomalu zapadající Slunce. Ve stejnou chvíli také spatřila tu nejnádhernější sovu, kterou kdy viděla a překvapeně zamrkala, když ona sova prolétla otevřeným oknem a ladně přistála na stolečku před ní.
„Tebe neznám, komu asi tak patříš?" optala se nahlas i přes fakt, že neočekávala odpověď. Sněžná sova pouze houkla a pohnula nohou, ke které měla připevněný dopis.
Fleur jej okamžitě odvázala a sledovala, jak se neznámá sova vznesla a usadila na parapetu okna, kde si prozatím schovala hlavu pod jedno ze svých křídel. Fleur pobaveně zakroutila hlavou, než otevřela onen dopis.
Milá Fleur,
děkuji ti za tvé přání i přání tvých rodičů a sestry. Budeš mi jednoho dne muset prozradit, kdy máš své narozeniny, abych ti mohl tohle přání vrátit.
Jsem překvapen, že se tvůj otec vůbec obtěžoval s tak zdlouhavou prací ve stopování mé pošty. Nicméně jsem rád za všechna jeho zjištění a informace, které jsi mi poskytla. Jistě mi budou přínosem v tu pravou chvíli.
Nemusíš se také o Soví poštu bát, ve spolupráci s Gringottovic bankou a mým Správcem Pokladů, jsem nechal upravit clonu na přesměrování mé pošty do Poštovního Boxu u Gringottů. Tam projde pošta ověřením o její bezpečnosti, než mi ji přepošlou. Také jsem si pořídil vlastní sovu Artemis, která ti přinese tento dopis. Ona jediná má nyní výjimku a není ovlivněna již zmíněnou clonou.
Brumbál by mohl argumentovat, že mě chránil před nebezpečnými elementy kouzelnické společnosti, když nechal přesměrovat mojí poštu, a mnoho lidí by mu to jistě i věřilo. Obávám se ale, že jeho pohnutky nejsou tak čisté a k mému prospěchu.
Nevím, jestli Denní Věštec vychází i ve Francii, ale byl v něm článek o tom, že jsem odmítl nastoupit do Bradavic. Ve výsledku je celý článek pravdivý, ale situace je již vyřešena a do Bradavic nakonec nastoupím, ačkoliv to není z důvodu jejich nedostatečného vzdělávacího programu. Trochu jsem pátral po tom, co se vyučuje i na ostatních magických školách a musím říci, že Bradavice nejsou tak dobrou volbou, jak si místní společnost myslí. Krásnohůlky by byly jistě jednou z mých voleb, ale i ty sama musíš jistě uznat, že Mahoutokoro je aktuálně na špici všech magických škol.
Zmínila jsi se také, že tvá sestra vlastní všechny knihy s příběhy o Harrym Potterovi. Můj Správce Pokladů mi sdělil, že jejich existence je ilegální a již připravuje žalobu nejen proti autorovi těchto příběhů, ale i nakladatelství, které je vydalo. Jistě se budou bránit tím, že Brumbál ve své ilegální roli mého magického opatrovníka, dal své svolení, ale to je zcela neplatné, i kdyby mým magickým opatrovníkem byl zcela legálně. Pokud je to možné, nech své rodiče, aby všechny knihy vrátili a nárokovali si plnou částku nazpět. GrimClaw mě ujišťoval, že do konce tohoto roku bude celý spor ukončen v můj prospěch.
Pokud je má Gabriele ale tak ráda a nebude se jich chtít vzdát, vysvětli jí prosím, že nic, co je v nich psané, není pravda. Ostatně jsi se mohla přesvědčit na vlastní oči, že nenosím brýle a mé zájmy leží trochu jinde, než je boj s draky a zachraňování magické princezny. Netuším, kdo tyhle příběhy sepsal, ale z velké části jsou převzaty z nemagických pohádek a příběhů.
Ještě jednou ti děkuji za tvůj dopis i přání a doufám, že to nebylo naposledy. Dobrých přátel není nikdy dost.
Tvůj,
Hadrian J. H. R. Potter-Black
Dědic Starobylého a Vznešeného rodu Potterů
Dědic Starobylého a Vznešeného rodu Blacků
P. S.: Mých titulů si prosím příliš nevšímej. Zjistil jsem, že jsem po magické stránce „povinen" ke svému podpisu přidat i poslední dva řádky. Má návštěva Gringottovic banky a mého Správce Pokladů přinesla mnohá nečekaná zjištění. O nich ale možná až jindy.
Musím to ukázat otci. Byla první věc, která Fleru napadla po tom, co si přečetla celý dopis a našla několik znepokojivých faktů mezi řádky. Hlavním faktem pro ní bylo, že Hadrian nebyl jen Dědicem Starobylého a Vznešeného rodu Potterů, ale i Blacků. Ve spojení se zmínkou toho, že Brumbál nebyl jeho právoplatným magickým opatrovníkem, to vykreslovalo situaci, která byla nanejvýš znepokojivá.
Ve Francii všechny rody ztratily své dědičné tituly po tom, co proběhla revoluce. Po revoluci většina rodů ztratila i mnoho vlivu, ale rod Delacourů na tom nebyl tak špatně. Bohatství i všechna sídla jim zůstala a díky rozsáhlé sítě spojenců si udrželi i většinu vlivu mezi magickou veřejností. Pomohl tomu i fakt, že její otec byl vysoce postavený člověk na jejich Ministerstvu Kouzel.
Byl to právě rod Potterů a jejich pomoc, která jim před mnoha lety pomohla se udržet nad vodou a přežít rozsáhlé změny, které jejich zemi zasáhly. Fleur dobře věděla, že její otec se nejednou snažil Hadriana najít a získat ho do své péče. Nebyl také jediný, v Anglii se o to stejné snažili další dvě nebo tři rodiny, které měly s rodem Potterů spojenecké vazby.
„Artemis, kdybys byla ochotná počkat do rána? Budu mít pro Hadriana odpověď. Zatím ti nechám připravit vodu a nějaké pamlsky," požádala Fleur sněžnou sovu, která jen souhlasně houkla a opět ukryla hlavu pod křídlo.
oooOOOooo
3. 8. 1991:
Kam se člověk podíval, bylo vidět pouze moře, tedy až na dvě výjimky.
První z nich byl menší skalnatý ostrůvek s trochou zeleně a sto metru dlouhou písčitou pláží.
Druhá výjimka byla dřevěná veslice s mužem na palubě. Tento obrázek by mohl být celkem běžnou záležitostí, kdyby onen muž nestál jako socha a vesla na dřevěné loďce se nehýbala sama od sebe. I mužův vzhled byl dosti zvláštní, ostatně byl zahalen do jasně červeného pláště, které pokrýval celé jeho tělo. Na hlavě pak měl červený klobouk, který za deště mohl fungovat i jako deštník, jak byl velký. Na očích pak měl černé kulaté brýle.
Od chvíle, co nasedl na loďku a vydal se ke svému cíli, se nepohnul. Až nyní, když lehký větřík donesl pachy z ostrůvku před ním, se hladově usmál a ukázal světu své prodloužené špičáky.
„Jak nádherná vůně. Myslel jsem si, že se budu muset spolehnout na krev z láhve, ale kdo by si řekl, že narazím na čerstvou potravu, která prolila nevinnou krev," řekl si sám pro sebe a použil na loďku trochu více magie, aby se k ostrůvku dostal daleko rychleji.
Tento ostrůvek byl jeden z mnoha, ale na rozdíl od ostatních, byl tento chráněn před magickými způsoby přepravy. Proto se tam musel dopravit na loďce a jak mohl po chvilce vidět, na menším motorovém člunu se tam dopravila i trojice mužů.
Alucard nebyl na ostrově již několik let, proto byl překvapen primitivní budovou, kterou tam trojice pirátů stihla vybudovat k ukrytí svého lupu. Tábořiště nebylo příliš velké, ale podle všeho jim dostačovalo.
„Hej, kdo jsi a co tu děláš?!" vykřikl jeden z mužů, který byl zrovna venku na pláži a griloval několik ryb.
„Hahaha, s tím si nemusíš dělat starosti," odpověděl Alucard pobaveně a než se muž stihnul zvednout na nohy, stál mu Alucard za zády a zakousnul se mu do krku.
Nepotřeboval jej zabít nebo vysát najednou, ostatně by si tak nevychutnal jeho odporně zkaženou krev. Místo toho mu do těla vpravil silně paralyzující jed. To stejné udělal i dalším dvěma mužům, které přivolal křik jejich společníka.
„Hmm, všichni jste nejednou zavraždili a dva z vás se dokonce vyžívá ve znásilňování bezbranných dívek a žen. Rychlá smrt je pro vás malým trestem," prohlásil Alucard a vyčaroval tři kamenné pilíře, ke kterém je připoutal železnými řetězy.
„Můj jed zpomalil váš metabolismus na takovou úroveň, že přežijete ještě měsíc i bez jídla a vody. Tedy v ideálních podmínkách, uvidíme, jak dlouho vydržíte na Sluníčku," prohlásil a s ďábelským smíchem se vydal ke skalní stěně, kde do malého otvoru vložil speciální klíč.
„Oho, průchod je stále stabilní, to je dobře," pousmál se spokojeně a vydal se do hlubin nově otevřené jeskyně, které se svažovala daleko do hlubin.
Nebyla to přímá cesta, ale několikrát se různě stáčela a dokonce i rozdělovala, ale Alucard znal cestu ke svému cíli zcela přesně a tak sestupoval do hlubin země bez jediného zaváhání.
oooOOOooo
4. 8. 1991:
Hadrian nečekal, že se bude opět nacházet v kanceláři Rainy Rothschildové tak brzy po tom, co tam byl naposled, ačkoliv to bylo již přes půl roku. Nicméně na rozdíl od jeho první návštěvy, tentokrát více méně věděl, proč tam byl. Ostatně to byl on sám, kdo o tuhle schůzku požádal.
„Hadriane, ráda tě opět vidím," přijala ho Raina vřele a ukázala na pohodlné křeslo u stolečku, kde bylo již připravené občerstvení.
„Děkuji za čas, který sis pro mě udělala v tak krátké době," poděkoval Hadrian a věděl, že Raina neměla příliš volného času na to, aby se s ním mohla setkat kdykoliv se mu zachtělo.
„To nebyl žádný problém, víkendy mám hlavně pro sebe a pro ty, kteří to potřebují. Zdravé pracovní návyky a dostatek odpočinku jsou důležité faktory k tomu, abych si udržela své zdraví i při velkém vytížení a stresu," odpověděla na vysvětlenou a Hadrian se pousmál.
„Máš kolem sebe auru daleko větší sebejistoty a spokojenosti, než když jsme se viděli naposledy," okomentoval její postoj i to, co mohl vyčíst z jejích očí.
„Vím a vděčím za to hlavně tobě a tvému umění. Můj portrét vyvolal velice velké pozdvižení uvnitř rodiny a každou chvíli mě někdo žádá o informace o jeho původu. Někteří z nejstarších generací našeho klanu mi nabídli svou podporu, když jim s tebou zařídím schůzku k zhotovení podobných portrétů. Zatím jsem jim nic neslibovala, nejsem si jistá, že jejich podporu skutečně získám, jakmile by své portréty dostali do rukou," vysvětlila mu Raina situaci, ve které se ocitla.
„Musel bych se poradit se svým Správcem Pokladů, ale věřím, že jistý druh magické smlouvy by mohl fungovat i pro ty, kteří nemají Dar Magie. Magii by v tomto případě mohl nahradit váš rodinný Dar, pokud se tedy vyskytuje u všech lidí vašeho klanu," navrhl Hadrian jedno z možných řešení.
„Prosím, dej mi vědět hned, jak se něco dozvíš. Bylo by příjemné mít absolutní jistotu, že ti ostatní nebodnou dýku do zad," kývnula děkovně hlavou a on jen mávnul rukou, byla to jen maličkost.
„Nyní mi řekni, co je důvodem tvé návštěvy?" optala se Raina, aby přešli k hlavnímu důvodu jeho přítomnosti.
„Mám dvě nebo tři věci, které bych s tebou rád probral. Můj Správce Pokladů mě podrobil magickému testu, aby zjistil plný rozsah mého dědictví. Ukázalo se, že jsem Primární Dědic Starobylých a Vznešených rodů Potter a Blacků. Je zde šance na to, že bych získal oficiální pozici i u jednoho dalšího rodu, ale musím prvně splnit nějaké podmínky, které nejsou zatím nikomu známé. Rád bych zjistil, jestli má rod Blacků ve Sněmovně Lordů také nějaké zastoupení nebo ne. S tím se pojí i to, že aktuálně nehodlám prozradit svou existenci. Se Správcem Pokladů jsme usoudili, že pro maximální efekt svou petici o uznání mého postavení vznesu až pár týdnů před rozhodnutím o zástupci v Radě tvého klanu. Tak nebudou mít tví soupeři dostatek času na to, aby podnikli svůj protiútok," začal Hadrian a Raina si hned dělala poznámky do jednoho ze svých deníčků.
„Doufala jsem, že tvého postavení budu schopná využít daleko dříve, ale můžeš zastávat i roli esa v rukávu. Pouze bude problém, kdybys souhlasil se zhotovením dalších portrétů. Tvá identita bude zbytku rodiny vyzrazena během několika hodin," namítla Raina a následně překvapeně zalapala po dechu, když si Hadrian změnil délku i barvu vlasů a následoval i barvou očí.
„Hyperion Black k vašim službám, slečno Rothschildová," ušklíbl se Hadrian, než si po půl minutce změnil svůj vzhled zpátky na ten, na který si zvykl.
„Neskutečné! Dokáže tohle každý nebo je to něco, co umíš jen ty?" zajímala se hned.
„Metamorfomagie je dědičná schopnost rodu Blacků. Existují ale kouzla i lektvary, které dosáhnou podobných výsledků, ty jsou ale magicky odhalitelné. Ať už zaujmu jakoukoliv podobu, magie nebude schopná odhalit rozdíl, protože jakákoliv změna je mou skutečnou podobou," vysvětlil hned.
„Takový potenciál. Při představě, že bych nemusela každé ráno trávit tolik času v koupelně s přípravou," povzdechla si a bylo jasně slyšet, že mu jeho schopnost celkem záviděla.
„Každá schopnost má své pro i proti. Nedivil bych se, kdyby se nenašlo dost těch, kteří by mě nechtěli zneužít pro své účely. Těžko by se hledal někdo, kdo ve skutečnosti neexistuje," pokrčil Hadrian rameny.
„Pravda," přikývla. „Co je další věc na tvém seznamu?" pobídla jej, aby se vrátili k tématu.
„V rodinné kronice jsem se nedostal ještě příliš daleko, hlavně když sahá tak daleko do minulosti. Nicméně jsem byl seznámen s majetkem a jeho stavem. Druhá Světová válka a Krvavá válka s Voldemortem, se značně podepsaly na tom, co mí předci vybudovali. Nebojím se přiznat, že rodinné sídlo je jen hromada suti a dům mých rodičů byl ukraden Ministerstvem kouzel a prohlášen za národní dědictví. Vlastnili jsme toho daleko více, ale všechno ostatní bylo buď prodáno nebo ztraceno. Jediná věc, kterou lze aktuálně obnovit, jsou Mercijské Vinice," začal s trochou historie a z Inventáře na stůl položil Mercijské Růžové.
„Tohle je jedna z posledních láhví, které se dochovaly v mém trezoru. Naštěstí ale stále vlastním perfektně uchované sazenice. Budu do toho muset něco investovat, ale to není takový problém. Potřebuji kontakty nebo prostředníka, který mi zajistí místo na trhu. Abych obnovil to, co můj rod ztratil, musím mít patřičný kapitál a kouzelnický svět má jen omezený trh," vysvětloval Hadrian a Raina si převzala láhev vína, na kterém se nacházelo i datum jeho výroby.
„Tohle víno je padesát let staré. Je možné jej vůbec ještě ochutnat?" ptala se hned Raina a nemusela se ptát, proč s tímto problémem přišel za ní. Ostatně klan Rothschildů byl znám i pro svá vína.
„Mercijská odrůda byla vytvořena s pomocí magie. Všechna vína z této odrůdy dozrají vždy do svého maximálního potenciálu a poté se u nich proces zrání zastaví, takže je jedno, jestli má padesát nebo dva tisíce let, vždy bude chutnat stejně," odpověděl Hadrian s úsměvem na tváři.
„Magie je skutečně neocenitelná. Mohu ochutnat?" ujistila se, že může láhev otevřít.
„Jistě. I láhve a zátky jsou magicky ošetřeny tak, aby se daly opět uzavřít a víno se nezkazilo," uklidňoval ji a než se nadál, Raina vyskočila na nohy, aby přešla k menšímu baru, odkud přinesla dvě skleničky.
„Nezletilý sice alkohol požívat ze zákona nesmějí, ale u nás je zvykem se učit ochutnávat vína již od devíti let, takže ti pár doušků nic neudělá," rozhodla a oběma trochu vína růžové barvy nalila.
„Hmm, vůně je unikátní. Když už si myslím, že ji poznávám, objevím něco neznámého," řekla po tom, co k němu patřičně přivoněla, načež se i trošky napila, aby jeho chuť mohla pečlivě analyzovat.
„Hmm," vydala ze sebe a opět se napila, tentokrát si dala větší doušek a spokojeně kývala hlavou, než přišla na to, že sklenička je zcela prázdná.
„Tohle víno je skutečně jemné a chuť je unikátní, nepamatuji si na žádné, které by se mu podobalo. Má matka jej bude milovat a jistě se stane i mým nejoblíbenějším," prozradila mu a pohledem zabloudila k láhvi, přičemž přesvědčovala sama sebe, že jedna sklenička bohatě stačila.
„V rodině máme několik nadaných pěstitelů vín. Je to jeden z našich Darů. Můj Dar sice spočívá ve financích a bankovnictví, ale jsem ti schopná pomoci. O jak velké výrobě se bavíme a kdy budeš schopen dodat první várku? Ať vím, jak dlouho mám na přípravu celé distribuční sítě a finanční analýzy," optala se jej.
„Když nechám zahájit opravy hned zítra, bude to trvat asi dva měsíce, než bude všechno schopné provozu. Doba zrání ke sklizni jsou čtyři měsíce pod účinkem magických bariér, které mi zajistí, že mohu sklízet až třikrát do roka. První období bude jistě určeno k urychlení růstu a rozmnožení sazenic, takže první sklizeň by mohla proběhnout za deset měsíců," odpověděl.
„Hmm, takže díky tomu, že sklidíš až třikrát do roka, můžeš mít třetinovou rozlohu běžných vinohradů a stejně se jim vyrovnáš svou produkcí. Dokud nebudeš znát rozsah produkce, nemohu ti s jistotou říci vůbec nic. Mohu do té doby navrhnout jen několik plánů, ale to je tak všechno. Poté je tu ještě otázka, co z toho budu mít já? Ani kuře zadarmo nehrabe," připomněla mu Raina.
„Procentuální zisk z prodeje," odpověděl Hadrian a věděl, že nyní přijde na řadu smlouvání.
„To má své výhody i rizika. Kolik si představuješ, že by měl být můj podíl?" zajímala se a málem se otřásla, když spatřila jeho dravý pohled.
„Pokud otevřeš distribuční kanál pro novou a kvalitní značku vín, jistě si získáš další podporu ve své rodině a zároveň eliminuješ výhodu tvých soupeřů, kteří mají své distribuční kanály pro rodinná vína. Když to všechno sečteme, deset procent by mělo být dostačujícím podílem," prohlásil a sledoval její reakci.
„Třicet procent, drahý Hadriane, to je moje cena," odpověděla Raina sebejistě a v tu chvíli oba věděli, kam to povede a kde se nakonec setkají. Pokud tedy oba budou hrát podle stejných pravidel. Hadrian Rainu pečlivě sledoval několik minut, než se uvolnil a usmál.
„Dvacet procent, ani o procento víc nebo míň. Ber nebo nech být, rozhodnutí je čistě na tobě," prohlásil.
„Doufala jsem, že tuhle hru budeme hrát trochu déle," řekla zklamaně.
„Kdybys byla kdokoliv jiný, začal bych na patnácti procentech a šel postupně dolů. Aktuálně je náš vztah ve tvůj prospěch, ale z dlouhodobého hlediska je to pro mě investice. Ze starých záznamů vím, že mí předci byli schopni produkovat deset tun hroznů na jediném hektaru, což se dá přepočítat do sedmi tisíc láhví vína. Každý druh vína bude mít přiděleno dvacet hektarů, což dělá sto čtyřicet tisíc láhví vína za sklizeň. Ročně to tedy dělá čtyři sta dvacet tisíc láhví jednoho druhu vína, tohle vynásob třikrát. Cena samotné láhve vína se bude muset ještě určit na takovou úroveň, aby nebylo příliš levné, ale na druhou stranu zase dostatečně dostupné. Kdybych počítal s průměrem pěti liber za láhev, tvůj zisk bude libra za láhev," vyhodnotil Hadrian situaci.
„Pět liber je málo, jen tohle růžové se vyrovná vínům, které mají až desetinásobnou cenu," namítala hned Raina.
„To možná ano, ale je to také padesát let staré víno. Nejsem znalec, ale pochybuji, že rok staré víno bude mít stejnou cenu," argumentoval a Raina souhlasně přikývnula.
„Cenu určíme s pomocí znalců po tom, co budeš mít první várku. Souhlasím s dvaceti procenty ze zisku. Co je ta třetí věc, kterou jsi chtěl probrat?" rozhodla se Raina a již měla v mysli jistou představu toho, jak dostat Hadrianovou značku vína na trh.
„Není to nic důležitého. Jen mám k dispozici nějaké menší prostředky, takže kdybys měla nějaký projekt, ke kterému potřebuješ investora, jsem aktuálně schopen uvolnit až jeden milión Liber. Pokud prodeje vína půjdou dobře, budu schopen investovat daleko více. Nemagické peníze jsou mi v kouzelnické společnosti k ničemu a rád bych je udržoval rozdělené. S tím se pojí fakt, že budu potřebovat legalizovat nějaký bankovní účet a propojit jej s mým Darem," řekl Hadrian.
„To je celkem jednoduché. Mám stále číslo tvého účtu, takže jej můžu svým Darem autorizovat a zahrnout mezi účty v mé bance," řekla a také tak hned udělala.
Hadrianovi se objevila hláška o tom, jestli si přeje propojit bankovní účet s jeho Inventářem, přesněji jeho částí, kde byly uloženy mudlovské peníze. Jakmile to potvrdil, za jménem měny se mu v závorce objevila poznámka, že peníze jsou propojeny s bankovním účtem.
„Pokud jde o investice, aktuálně nemám žádný vhodný projekt," dodala nakonec.
„V tom případě jsme probrali vše, co jsem měl dneska v plánu," řekl Hadrian spokojeně.
„Strávili jsme tu docela dost času, proč se ke mě nepřidáš na oběd?" nabídla mu a Hadrian neměl důvod odmítnout.
oooOOOooo
7. 8. 1991:
Alucardův sestup do hlubin země byl konečně u konce. Necelé čtyři dny šel bez jediného zastavení, jen se občas napil z láhve krve.
Když dorazil na konec jeskyně, naskytl se mu pohled na speciální dimenzi s dávno ztracenou a hlavně roztříštěnou říší Atlantidy. Kdysi obrovské a magické město bylo nyní v troskách. Tyhle trosky v podobě tisíců větších i menších ostrůvků se jen tak vznášely v prostoru, který absolutně popíral obrovskou část fyzikálních zákonů.
„Hmm, vidím, že Prázdnota pozřela další část prostoru. I počet energetických vírů a bouří se zdvojnásobil. Tohle je asi moje poslední návštěva," zachmuřil se Alucard, když viděl, jak byla celá dimenze i nadále ničena.
Na nic tak nečekal a jediným skokem překonal vzdálenost mezi vchodem do této dimenze a nejbližším ostrůvkem. Aby našel dostatek materiálu a dalších pokladů, musel se vydat co nejblíže ke středu zničeného města, což nebylo vůbec jednoduché.
oooOOOooo
12. 8. 1991:
Nebylo to vůbec jednoduché, ale nakonec dorazil do jedné z pokladnic, ve které ještě dříve nebyl. Kam se podíval, našel nádoby plné zlata, stříbra, železa, ale i mithrilu, orichalca a adamantia. Poslední dvou kovů tam nebylo mnoho, ale dost na to, aby tuhle výpravu uznal za úspěšnou. Tímto nálezem ale nekončil, protože znal lokaci ještě dvou pokladnic, které hodlal navštívit a odnést veškerý jejich obsah.
Pokud tohle měla být jeho poslední výprava, musel najít a odnést vše, než to bude nenávratně ztraceno v Prázdnotě. Jediná škoda byla, že se v troskách nedochovaly žádné písemnosti o tom, jak poslední dva kovy vytvářet. Tajemství výroby mithrilu znali Goblini, pár Trpaslíků a nakonec jeden nebo dva Alchymisté. Tajemství Orichalca a Adamantia byla světu ztracená.
oooOOOooo
24. 8. 1991:
Hadrian, Tamara i Paul se vrátili na Příčnou ulici společně až předposlední prázdninový víkend. Měli ještě týden prázdnin, ale prvního září byla neděle a tak si chtěli nechat příští sobotu čistě pro zábavu.
„Chybí nám již jen oblečení. Kam se chcete vydat? Madame Malkinová, Twilfitt a Tattings nebo znáte ještě jiný obchod s oblečením?" optal se jich Paul.
„Na Bronzové ulici je obchod Oblečení zítřka. Prodávají tam hodně kvalitní oblečení a zároveň v moderním stylu," řekl Hadrian a Paul hned pochopil, proč mířili zrovna do uličky, která obsahovala obchody mudlorozených kouzelníků a kouzelnic.
Když tak procházeli Příčnou, Hadrian se na malý okamžik zastavil u výlohy magického zlatnictví. Zaujal jej výběr pánských náušnic s očarováním na detekci cizích látek v jídle a pití, ačkoliv stejnou funkci plnili i jeho prsteny Dědice rodů Potterů a Blacků.
„Skutečně?" optal se Paul, když si všimnul Hadrianova pohledu.
„Hmm, tyhle rudé a safírové jsou nádherné," přidala se hned Tamara, která si vyhlédla náušnice, které se líbily zase jí.
„Dobrá, ale o to méně budete mít času na vybrání si oblečení," varoval je a všichni tři vstoupili do obchodu.
Hned si také všimnuli, že tam nejsou sami a u pultu stojí poměrně mladá žena se dvěma dívkami. Hadrian hned znal jejich jména i věk, podobně na tom byla i Tamara.
„Dobré dopoledne, jak vám mohu posloužit?" optala se jich hned dívka za pultem, která vypadala velice nervózně a zdálo se, že by byla nejraději úplně někde jinde.
„Dobré ráno. Má dcera by chtěla nějaké náušnice a tady Hadrian se vzhlédl v pánských náušnicích," oznámil Paul, který byl sice klasifikován jako mudla, ale svým oblečením perfektně zapadal mezi běžné obyvatele kouzelnické společnosti.
„Pojďme, tady máme vše, co jsme chtěli. Jinak tvé chování ještě probereme doma, hlavně tvé urážky Lorda Malfoye a jeho syna, který je budoucím Dědicem Starobylého a Vznešeného rodu Blacků," prohlásila Lady Greengrassová.
„Může být třeba dědicem samotného Merlina i Magie, ale toho rozmazleného a idiotského spratka si nikdy v životě nevezmu. Nezapomínej, macecho, že po otci jsem v rodině nejvyšší autoritou já, nikoliv ty," odsekla starší ze dvou dívek chladně.
„Hadriane? Budoucí Dědic Blacků?" nechápala Tamara, která věděla o rodinném statusu svého nejlepšího kamaráda.
„Vznešený rod Malfoyů, přistěhovalci a zrádci Francouzské koruny, aktuální Lord Malfoy je osvobozený Smrtijed. Údajně pod vlivem kletby Imperio, ale odmítl to potvrdit pod vlivem Veritaséra, takže tomu téměř nikdo nevěří, hlavně když daroval velké částky zlata na obnovu kouzelnického světa," odfrkl si Hadrian.
„Kdo jsi, že si takhle dovoluješ mluvit o Lordu Malfoyovi? Určitě jen nějaký mudlovský šmejd," vyjela na něj Lady Malfoyová a Hadrian kolem sebe nechal zviditelnit svou Magickou Auru.
„Jsem Hadrian James Hyperion Potter-Black, Primární Dědic Starobylých a Vznešených rodů Potterů a Blacků! Raději bych si dával pozor na jazyk a tón, se kterým ke mě mluvíte, Agnes Higgsová!" vypálil Hadrian s takovou mocí ve svém hlase, že matka Astorie Greengrassové ustoupila o dva kroky zpět.
„Jsem Lady Greengrassová ze Starobylého a Vznešeného rodu Greengrassů!" vyprskla okamžitě na svou obranu.
„Špatně, Lady Greengrassová byla Lady Azalea Rosierová a tento titul právoplatně náleží její dceři, Dědičce Dafné Greengrassové," prohlásil Hadrian. „Tvrdit opak je poté jít proti tradicím, ale to vás v onom podřadném rodě Higgsů asi nikdo nenaučil, madam," dodal ještě a sledoval, jak se Agnes třese vzteky.
„Jen počkej, ty spratku mudlovské šmejdky! Můj manžel je mocný muž a až s tebou skončí, budeš litovat toho, že jsi nechcípl se svými rodiči, když na vás zaútočil Temný Lord!" prohlásila Agnes s jedem v hlase a naštvaně popadla obě dívky a odtáhla je z obchodu pryč.
„Tohle je normální chování místní smetánky?" nechápal Paul a kdyby madame Greengrassová doslova neutekla, jistě by se do toho vložil i on sám.
„Doufám, že tu mrchu zničíš," řekla Tamara a kolem rukou jí poletovaly rudé plamínky.
„Klid, všechno má svůj čas i místo. Nyní si kupme to, proč tu jsme," uklidňoval ji Hadrian.
Očarované náušnice v podobě dvou malinkatých smaragdů jej stály jen třicet galeonů, což byl docela dobrý obchod. Tamara se nakonec rozhodla pro náušnice s rubíny, které stály o něco méně, než ty jeho.
Oblečení zítřka byl obchod třech mudlorozených čarodějek a podle toho také tak vypadal. Mnoho druhů oblečení bylo vystaveno na figurínách, něco pak vyselo na stěnách a nechybělo ani několik velkých plakátů s dalšími modely.
Absolutně všechno tam bylo z látek té nejvyšší kvality a každý kus oblečení měl na sobě nějaké to očarování pro regulaci teploty, odpuzování prachu a drobných nečistot a nakonec nechybělo ani očarování pro menší přizpůsobení velikosti oblečení. To znamenalo, že když Hadrian během následujícího roku vyroste maximálně dva nebo tři centimetry, jeho oblečení mu bude stále perfektně sednout.
„Dobrý den, budete si přát?" usmála se na ně hned mladá kouzelnice, která nesla jméno Petra Whiteová.
„Dobrý den. Oba dva potřebují všechno oblečení do Bradavic a to, co si vyberou navíc," oznámil hned Paul a Petra si zavolala své kamarádky, aby jí pomohly.
Hadriana dostala na starosti Andrea Kingová a Emily Foxová zase vysvětlovala Paulovi kvalitu látek a očarování, které pro své oblečení používali.
„Pokud se mohu optat, kdo ti dělal tohle kimono? Líbí se mi tento styl," zajímala se Andrea, která Hadrianovi připravila vše, co bude potřebovat do Bradavic, než ho zavedla mezi stojany s dalším oblečením a ukazovala mu na to, co by se k němu rozhodně hodilo.
„Dostal jsem jej od Mistrů z Doja k narozeninám," odpověděl Hadrian.
„Oh, takže trénuješ Bojová umění. Budeš chtít i nějaké tréninkové oblečení? Nemáme sice žádné kimona, ale když mi necháš své míry, jistě budeme schopné něco ušít dřív, než odjedeš do Bradavic," nabízela mu hned Andrea a on souhlasně přikývnul.
Oblečení bylo skutečně kvalitní a přístup všech třech kouzelnic se mu také zamlouval. Navštívil i Madame Malkinovou, ale ona používala běžné látky bez jediného očarování, za které si tam člověk musel připlatit. Netvrdil, že neznala svou práci, ale její sortiment byl hodně omezený.
Na rozdíl od Madame Malkinové, Twilfitt a Tattings byl obchod pro vysokou třídu. Rod Blacků kdysi vlastnil velký podíl tohoto podniku, ale Lucius Malfoy jej postupně získal pro sebe a s monopolem na Akromantulí hedvábí, vydělával nemalé částky zlata. Kvalita tam sice byla vysoká a očarování špičkové, cena vysoce přesahovala skutečnou hodnotu každého kusu oblečení.
Na Příčné se ještě nacházel obchod s oblečením z druhé ruky a pár stánků, ale tam se o kvalitě nedalo vůbec bavit.
Hadrian s Tamarou měli v kouzelnické společnosti jisté postavení a podle toho se museli také oblékat a chovat. Ačkoliv některá pravidla považoval za zastaralá a zcela zbytečná, jejich ignorováním si spojence rozhodně nezíská a on skutečně nepotřeboval zástupy nepřátel, kteří by mu jen stáli v cestě.
Proto se také rozhodl, že s nástupem do Bradavic přijme jistou podobu a masku dokonalého čistokrevného dědice, ale bez vší té diskriminace a arogance. Odmítal se povyšovat nad běžné lidi, pouze nad ty čistokrevné idioty, kteří si myslí, že se celý svět točí jen kolem nich a jejich jména.
„Slečno Kingová, děkuji vám za vaše služby a rady. Nyní mám pro vás nabídku, kterou jsem před několika týdny nabídl některým majitelům podniků a obchodů ve vašem sousedství," řekl Hadrian a položil na stůl kupní smlouvy na celkem dvacet pět procent obchodu, patnáct procent pro rod Potterů a deset pro rod Blacků. To všechno na doporučení jeho Daru.
Oblečení Zítřka
Majitelé: Andrea Kingová, Petra Whiteová, Emily Foxová
Info: Obchod Oblečení Zítřka je zaměřen na prodej oblečení i bot pro všechny věkové kategorie. Všechny artikly jsou vyrobeny z těch nejkvalitnějších látek a kůží. Nechybí ani základní očarování pro komfort. Oblečení Zítřka ve svém oblečení spojuje tradice kouzelnického světa s moderním stylem normálního světa.
Podíl na prodej: 25%
Cena 1%: 50 Galeonů
Roční výdělek: 125 Galeonů
Doporučení: S řádnou kampaní na propagaci a finanční investicí, má tento obchod potenciál předčít všechny ostatní obchody s oblečením na Příčné ulici. Přijatelná cena za vysokou kvalitu je největším lákadlem.
„Slyšely jsme o vás již od ostatních, pane Potter-Blacku. Když jste se neukázal již před měsícem, myslely jsme si, že náš obchod není ve vašem stylu," přiznala se Andrea a omluvně se na něj usmála.
„Právě naopak, jen jsem nechtěl kupovat oblečení v polovině prázdnin, když jsem za poslední měsíc zase o něco vyrostl," odpověděl Hadrian na vysvětlenou.
„Petro, Emily, můžete na chviličku?" zavolala Andrea na své kamarádky a hned jim ukázala kupní smlouvy. Ani jedna z nich na nic nečekala a všechny tři přidaly svůj podpis.
„Ještě dneska tohle odnesu do banky. Doufám, že se naše prodeje brzy zvednou, ceny hedvábí opět vyrostly. Lucius Malfoy se nás již nějakou chvíli snaží dostat z trhu," přiznala Petra.
„Žádný problém. V Bradavicích mezi studenty se postarám o menší reklamní kampaň, abych podpořil jak vás, tak i Gandalfa s jeho přáteli a Eriku," ujišťoval je Hadrian a pobaveně sledoval, jak Tamara na pult vedle pokladny položila hned několik kusů triček, košil, sukní a dva páry botou.
Emily se postarala o zabalení všeho, co si koupili a následně jim to i naúčtovala. Oba dva si zaplatili to, co si koupili a byli pomalu na odchodu, když jim cestu ven zastoupili dva muži. Ani jeden z nich nevypadal vůbec k světu a i na tu dálku bylo cítit, jak zapáchají potem, kouřem a alkoholem.
„Hehe, copak to tu máme? Tři šťavnaté mudlovské šmejdky obsluhující tři další mudlovské šmejdy?" optal se oplzle jeden z mužů a druhý se tomu zasmál.
„Necháme ty dva se dívat, jak si se zbytkem užíváme nebo je odděláme hned?" prohlásil druhý a svým pohledem doslova svlékal jak tři starší dívka, tak i Tamaru.
„Vypadněte z našeho obchodu. Už dvakrát vás zatkli Bystrozoři, to se nikdy neponaučíte?" vyjela na ně Petra naštvaně, ačkoliv uvnitř byla stejně vyděšená, jako její kamarádky.
„Hahaha, Bystrozoři? My jsme čistokrevní kouzelníci, děvko blbá. Nám se nikdy nic nestane, maximálně nás napomenou a dají pokutu jediného galeonu. Mudlovští šmejdi tu nemají žádná práva a jediný galeon na pokutě za to, že si pořádně zašukám? Není nic lepšího, než křik a bezmoc ve tvářích děvek, jako jste vy čtyři," chvástal se starší z mužů a tasil svou hůlku, to mu ale do cesty vstoupil Hadrian.
„Dám vám jediné varování. Zmizte a už se nikdy nevracejte!" prohlásil Hadrian chladně a v celém obchodě se rázně ochladilo.
„Nebo co, ty malý šmejde? Utečeš zpátky do toho svého mudlovského světa, abys na nás žaloval?" vysmál se mu mladší z mužů.
„Ne, ale z vás dvou nezbude nic, co by mohli dát do vašich rakví," odpověděl a zhmotnil aktivoval Magickou Auru ve snaze je zastrašit.
„K-Kdo si sakra myslíš, že jsi?!" vyjel na něj muž s hůlkou v ruce a jeho kolega ji také rychle vytáhl.
„Hadrian Potter-Black, vy Smrtijedská špíno," představil se Hadrian a sledoval, jak oba muži zpozorněli nad jeho jménem, načež je opustil veškerý strach, který nahradil vztek a odhodlání jej zabít.
„Zaplatíš za pád Temného Lorda, Pottere! Crucio!" vykřikl starší z nich.
„Avada Kedavra!" přidal se druhý, ale jedovatě zelený paprsek nevyslal na Hadriana, ale na Paula, který částečně stál před Tamarou.
Hadrian věděl přesně, co musí udělat a jediným krokem se vyhnul mučící kletbě, načež mezi Paulem a smrtící kletbou vytvořil dostatečně silnou stěnu z ledu.
Zelený paprsek se na malý okamžik zastavil o ledovou stěnu, než se do ní vpil a ona následně explodovala ve smršti ledových střepů, které se rozlétly do všech světových stran. Aby Hadrian všechny ochránil, využil své telekineze, aby nad všemi střepy převzal kontrolu a jediným mávnutím ruky je vyslal na Smrtijeda, který použil kletbu smrti.
„Protego!" vykřikl zmateně Smrtijed, ale to mu nebylo nic platné, když ledové střepy překonaly jeho štít a udělaly z něj lidský jehelníček.
Jeho smrtelný výkřik probudil jeho staršího kolegu, který na Hadriana začal posílat jedno smrtelně nebezpečné kouzlo za druhým, on se jim nicméně všem dokázal vyhnout.
Hadrian nechtěl boj nijak protahovat, proto si v ruce zhmotnil Wukongovu hůl a teleportoval se kousek nad Smrtijeda. Při pomalém pádu k zemi využil veškerou sílu svého těla a mocně máchnul holí.
Všichni jen fascinovaně sledovali, jak Hadrianova hůl narazila Smrtijedovi zboku do krku, než téměř bez překážky pokračovala dál, až nakonec plně oddělila hlavu od těla. Jakmile Hadrian dopadl zpátky na podlahu obchodu, bezhlavý Smrtijed klesl na kolena a chvíli tam jen tak klečel, jak z něj stříkal gejzír rudé krve, ale nakonec k zemi padlo i jeho tělo a následně i hlava. Ta dopadla s celkem hlasitým zaduněním a několikrát se přetočila, než se nakonec zastavila asi dva metry od svého těla.
Než mohl udělat cokoliv, aby se zbavil obou těl, vylétly Tamaře z dlaní dva proudy rudých plamenů a během několika vteřin tam byly jen dvě hromádky popela.
Hadrian s Tamarou si vyměnili jediný pohled a zatímco se Hadrian teleportoval pryč ve víru sněhových vloček, Tamara přiskočila ke svému otci a oba je teleportovala pomocí svého Živlu Ohně.
Konec 1. knihy!
Pokračování příště!
Profil:
Jméno: Hadrian James Hyperion Raiden Potter-Black
Věk: 11
Třída: The Gamer (Tier 0)
Titul: Kouzelník
Level: 21 - Exp: 19 416/210 000
HP: 2 910
MP: 3 940
Atributy:
STR: 44
VIT: 39 (Bonus: 20% k HP; Regenerace HP/min: 1%)
DEX: 48
INT: 100 (Bonus: 40% k MP)
WIS: 57 (Bonus: -10% Cena MP; Regenerace MP/min: 3%)
LUK: 17 (Bonus: +5% k šanci spadnutí předmětu)
Atribut Body: 20 (115)
Perk Body: 11 (12)
Finance:
- Libry (Banka): 432 350
- Galeony: 212 500
- Abyss Dolary: 555
- Svěřenecký Trezor: 50 000 Galeonů
- Investiční Trezor: 209 175 Galeonů
Status:
Chlape-který-přežil: Tvé jméno je známé v celé kouzelnické společnosti. I sláva má své výhody!
- Bonus: +25 % ke všem splněným úkolům!
- Trvání: Dočasný
Student Doja Východního Draka: Jsi studentem několika Mistrů Bojových umění a získáváš tak jistý bonus, který je ale aktivní jen na území Doja.
- Bonus: +25 % k EXP pro Isshin-Ryu Karate, Umění Meče, Lukostřelbu a Umění Bitevní hole!
- Trvání: Dočasný
Hadí Jazyk: Dědičný dar, který je spojen s magií určitých rodů a ras. Nejenže ti dovoluje se dorozumívat s hady, ale také s další škálou nejrůznější plazů. Hadí Jazyk také značí potenciál ke studiu léčebných kouzel.
- Bonus: +15 % k síle Bílé Magie.
- Trvání: Trvalý
Matčina oběť: Pradávná rituální magie, kdy tvá matka obětovala svou magii a život.
- Bonus: +75% k obraně proti Lordu Voldemortu, +50% k obraně proti Smrtijedům, +25% k obraně proti neoznačeným Smrtijedům.
- Trvání: Dočasný
Primární Dědic rodu Potterů: Jsi Primárním Dědicem Starobylého a Vznešeného rodu Potterů.
- Bonus: +15% k síle Černé Magie, +15% k síle Runové Magie.
- Trvání: Dočasný
Primární Dědic rodu Blacků: Jsi Primárním Dědicem Starobylého a Vznešeného rodu Blacků.
- Bonus: +15% k síle Černé Magie, +15% k síle magie v boji s magickými tvory.
- Trvání: Dočasný
Perky:
- Metamorfomág: 2/13
- Mistr Ledu: 3/13
- Mistr Vody: 1/13
- Mistr Vzduchu: 1/13
- Mistr Ohně: 1/13
- Mistr Duše: 1/13
Stručný přehled:
Profese:
- Kuchař (T3): 85/225
- Recepty: 421
- Zahradník (T2): 120/150
- Truhlář (T2): 65/150
- Dřevař (T2): 25/150
- Lesník (T1): 34/75
- Malíř (T3): 50/225
- Lingvista (T3): 157/225
- Angličtina (T2): 148/150 (T1:25; T2:49)
- Francouzština (T2): 45/150 (T1:25; T2:15)
- Japonština (T2): 50/150 (T1:25; T2:16)
- Mandarínština (T2): 60/150 (T1:25; T2:20)
- Italština (T2): 21/150 (T1:25;T2:7)
- Ermesianština (T3): MAX (T1-T3:150)
- Muzikant (T1): 55/75
- Pianista (T2): 30/150 (T1:25; T2:10)
- Kytarista (T1): 60/75 (T1:20)
- Krejčí (T1): 6/75
Dovednosti:
- Isshin-Ryu Karate (E): 6/30 (6+4+2 STR/DEX) (MAX lvl - Fialový pásek (lvl. 7-12))
- Umění Meče (E): 1/30 (6+4+2 DEX/WIS) (MAX lvl - dočasně)
- Lukostřelba (E): 1/30 (6+4+2 STR/DEX) (MAX lvl - dočasně)
- Umění Bitevní Hole (E): 1/30 (6+4+2 INT/WIS) (MAX lvl – dočasně)
- Tvorba Dungeonu: 100/900
- Odchod z Dungeonu: 105/900
- Šachy (P): 2/30 (+5+0 WIS)
Magické Dovednosti:
- Meditace (M): 0/30 (Neodemčeno)
- Bitevní Meditace: 50/90
- Telekineze: 45/90
- Magické Vidění: 20/60
- Magická Aura: 30/60
- Manipulace Ledu: 60/90 (MAX lvl pro Mistr Ledu: 3/13)
- Manipulace Vody: 10/90 (MAX lvl pro Mistr Vody: 1/13)
- Manipulace Vzduchu: 10/90 (MAX lvl pro Mistr Vzduchu: 1/13)
- Manipulace Ohně: 1/90
Kouzla: