Prohlášení: Nevlastním autorská práva na Harryho Pottera, manhwu The Gamer, Star Wars, cokoliv od Blizzardu nebo Tomb Raider.
Discord: discord . gg/DH8KWPg8jJ
Kniha 2. Kapitola 12. – Příběh Elfů
30. 9. 1991:
„Dobré ráno, Hadriane," pozdravil jej Antonio ze svého obrazu zrovna, když se po ranním tréninku chystal zamířit na snídani.
„Dobré ráno, Antonio. Potřeboval jsi něco?" optal se Hadrian.
„Včerejší sezení se slečnou Rainou a její tetou jsi zrušil na poslední chvíli. Teta slečny Rainy se vrací do Francie ve středu ráno, proto se slečna Raina ptá, jestli budeš schopen najít náhradní termín během následujících dvou dní," předal mu Antonio vzkaz.
„Dneska odpoledne nemůžu, ale zítra od jedné hodiny mám volno až do desáté večerní, kdy mi začíná hodina Astronomie," odpověděl Hadrian.
„Mám tedy slečně Raině oznámit, že zítra v jednu hodinu se dostavíš na sezení ke zhotovení obrazu?" ujišťoval se Antonio.
„Můžeš, a ještě jednou se za mě prosím omluv. Nyní ale musím běžet na snídani," kývnul Hadrian hlavou na rozloučenou, než se rychle vydal dolů do společenské místnosti, kde na něj čekali jeho spolužáci.
oooOOOooo
První dvě hodiny Přeměňování proběhly celkem v pohodě, tedy až na to, že Weasley Hadriana každou chvíli sledoval a snažil se jeho směrem natahovat i ucho, aby slyšel každé slovo, které s Blaisem během vyučování prohodil.
Ronald nebyl zrovna nenápadný a většina jejich třídy se na něj dívala a přemýšlela, co má asi za lubem.
„Co jsi mu udělal, že tě tak nenápadně sleduje?" optal se Blaise pobaveně.
„Proč se nezeptáš Weasleyho? Jak mám vědět, co se mu pod tou zrzavou přikrývkou vlasů honí?" pokrčil Hadrian rameny a upřímně jej to ani nezajímalo.
„Možná to bude mít něco společného s tím, jak s nimi ráno diskutovala Grangerová a nejednou ukázala tvým směrem," řekl Blaise.
„A proč by mě to mělo zajímat? Nemají nic, čím by mi mohli zadělat na problémy, a tudíž jsou mi zcela ukradení," zavrtěl Hadrian hlavou.
„Škoda, že se nemůžu ulít z Dějin, které jsou zcela zbytečnou hodinou, kde se můžu maximálně prospat," postěžoval si Blaise po tom, co si zapsali zadání nové eseje.
„Něco mi říká, že budeš dneska překvapen," ušklíbl se Hadrian.
„Co máš v plánu?" zajímal se hned Blaise.
„Já v plánu nic nemám, pouze si užít hodinu volna, než nás čekají dvě hodiny Historie Čar a Kouzel," odpověděl Hadrian a nehodlal nic prozradit.
„Mě o opaku nepřesvědčíš. Máš v očích ten zvláštní pohled, který jasně říká, že máš v rukávu něco připraveného," prohlašoval Blaise.
„Co má Hadrian připravené v rukávu?" otočila se jejich směrem Tracey, která zachytila konec jejich rozhovoru.
Hadrian si pobaveně vyhrnul oba rukávy, aby názorně ukázal, že v nich nic ukryté nemá. „Jak můžeš vidět, nic v nich není, tedy pokud nemyslíš mé ruce," rýpl si pobaveně.
„Před Historií máme necelou hodinu volného času. Když bude Hadrian souhlasit, můžeme vypracovat tuhle novou esej, abychom se s ní později nezdržovali?" navrhla Dafné, která přispěchala Hadrianovi na pomoc se změnou tématu.
„Knihovna není daleko od učebny Historie a můžeme tak oficiálně využít i veřejnou studijní místnost našeho klubu. Později zjistím, jestli nezískám další průchod do naší Studijní Místnosti, který bych zde mohl umístit," mrkl na ně spiklenecky.
„Dívej se, kam jdeš, ty slizká špíno!" vykřikl jim za zády Weasley a Hadrian se stihnul včas otočit, aby viděl, jak Pansy padá k zemi po tom, co do ní Weasley silně strčil. Jediným gestem ji chytil do svého telekinetického sevření a zastavil její pád. Bylo to také v poslední chvíli, protože chybělo jen pár centimetrů a hlavou by narazila na hranu stolu, což by rozhodně nebylo příjemné.
„Pane Weasley!" okřikla jej okamžitě profesorka McGonagallová a se skrytým úžasem sledovala, jak se Pansy vrátila na své místo. Nikdo jiný by si toho nevšimnul, ale ona byla kočičím zvěromágem a její zrak byl daleko ostřejší než u normálních lidí, proto si velmi dobře všimnula toho, kdo slečnu Parkinsonovou zachránil před nepěkným zraněním.
„Co?!" odsekl Weasley a připoutal tak na sebe její plnou pozornost.
Než mu mohla profesorka McGonagallová cokoliv vyčíst, přistála mu na tváři facka takové síly, že měl pocit, že se mu hlava přetočí o tři sta šedesát stupňů.
„Nevím, co tě doma rodiče učili, ale ženy mají vždy přednost! I ti mudlov- mudlorození v našem ročníku mají lepší chování než ty, Weasley a kdyby se mi právě něco stalo, můj otec by tě i tu tvou patetickou rodinu na místě zničil!" vyjela na něj Pansy.
„Jen počkej, až se o tomhle dozví můj otec, Weasley!" vyhrožoval mu hned Draco.
„To by stačilo!" zakročil Hadrian a umlčel tak všechny své Zmijozelské spolužáky, než Weasleymu věnoval pohled plný pohrdání. „Jdeme. Hádat se s blbcem jen snižuje naši kolektivní inteligenci," dodal ještě dřív, než jim mohla McGonagallová rozdat tresty za nevhodné chování.
Filius se od srdce zasměje, až mu tohle řeknu. Ačkoliv je mladý Hadrian v jiné koleji, než Lily, některé jejich reakce jsou zcela totožné. Zdá se, že od ní zdědil více, než jen své oči a magické nadání. Pomyslela si Minerva, která Weasleymu poslala varovný pohled.
oooOOOooo
„Blaise měl pravdu. O co Weasleymu jde?" optala se Tracey, která si zrzka všimla, jak sleduje každý jejich pohyb.
Nejenže je sledoval do Knihovny, kam nikdy dříve nevkročil, pokoušel se dokonce dostat i do jejich klubové studijní místnosti, kam jim Pinceová umožnila přístup a vysvětlila jim funkce pergamenu u dveří.
Studijní místnost v Knihovně měla vlastní toalety, koutek s lehkým občerstvením a dvě laboratoře - jednu lektvarovou a druhou runovou -, k tomu tam byla i tréninková místnost s figurínou, která sloužila k testování kouzel.
Po tom, co se k nim přidali i Tamara, Fay, Sam, Seamus a Dean, se všichni pustili do vypracování úkolu do Přeměňování. V tolika lidech jim to nezabralo příliš dlouho a oni si tak mohli spokojeně odškrtnout první úkol toho týdne.
Cestou na hodinu Historie se jim na paty přilepil i Weasley se Smithem, kteří sledovali každý jejich krok a poslouchali i všechno, co si mezi sebou řekli.
„Víte, jaký je rozdíl mezi otravným hmyzem a těma dvěma idioty?" optala se jich Tamara.
„Otravný hmyz můžeš zašlápnout, tyhle idioty by nakonec někdo hledal, pokud by ses jich chtěla permanentně zbavit," ušklíbl se Hadrian, protože okamžitě věděl, na co Tamara naráží.
„Zatím nedělají nic, na co bychom si mohli Prefektům stěžovat," namítla Fay.
„Hlavně se před nimi nesmíme bavit o tom, že se chystáme jít odpoledne koupat do Černého jezera. Amanda mi prozradila, že za tím pásem dubů je krásná písčitá pláž s očarovaným úsekem vody, aby nebyla nikdy studená a dalo se tam koupat celý rok," mrkl na ně Hadrian tak, aby to jejich pronásledovatelé neviděli.
„Jsem ráda, že jsem si zabalila i plavecký úbor. Doma máme menší jezírko, do kterého se často chodím koupat," přidala se k němu hned Dafné a spustila tím lavinu, kdy se každý z nich vychloubal tím, jaké má plavky, jak často chodí plavat a mnoho dalšího.
Sotva dorazili do učebny Historie Čar a Kouzel, mohli si všimnout razantní změny ve výzdobě učebny. Pryč byly obrazy s nekonečnými válkami mezi lidmi a gobliny nebo lidmi a jinými magickými rasami. Nyní tam byly obrazy a malby vznešených elfů, trpaslíků a prvních kouzelníků. Hadrian byl překvapen, když spatřil i malby třech velkolepých měst.
„Vítejte na hodině Historie Čar a Kouzel. Neboť jsme velice ve skluzu, rychle si najděte svá místa, abychom mohli začít," vyzval je profesor Binns, který byl také přítomen daleko dříve, než bylo zvykem.
„Co se to sakra děje? Od kdy je Binns v učebně tahle brzy, a tak energetický?" nechápala Tracey.
„Hadriane, co jsi udělal?" zajímal se hned Blaise, který byl překvapen stejně, jako všichni ostatní.
„Obávám se, že bych tě musel zabít, kdybych ti to prozradil," odpověděl Hadrian s naprostou vážností v hlase i ve tváři. Mezi jejich skupinkou jeho odpověď pochopily jen Tamara, Fay a Sam, které se tomu tiše zasmály.
„Pane Malfoyi, jste poslední, tak za sebou prosím zavřete dveře a rychle se usaďte. Učebnice, které jste si pro můj předmět pořídili, zase schovejte, protože je nebudete nějakou dobu potřebovat. Místo toho na svém místě naleznete první sadu svitků. V mých hodinách se nebudete zdržovat zdlouhavým psaním zápisků, protože toho máme tolik na probrání a já budu vyžadovat vaši plnou pozornost," prohlásil profesor Binns a svůj pohled zabodl do Weasleyho se Smithem, kteří se o něčem bavili, a ne zrovna příliš tiše.
„Pane Weasley, vezměte si své věci a pojďte se posadit do přední volné lavice. Nebudete tak mít nutkání se vybavovat během toho, co se vás pokusím něco naučit z naší historie," přesadil Binns jednoho ze dvou potížistů, což těm dvěma nepřidalo na náladě, ale zbytek studentů to pobavilo.
„Kdo z vás mi může říci, jak vznikl náš svět? Jak vznikla naše galaxie nebo celý vesmír?" optal se profesor svých studentů a většina mudlorozených se hned přihlásila.
„Ano, slečno Dunbarová?"
„Nevím, jestli je to stejné i pro kouzelnický svět, ale nás učili Teorii Velkého Třesku, kdy náš vesmír vznikl jakýmsi výbuchem z jediného bodu, kdy se hmota i prostor začaly rozpínat, přičemž z hmoty se začaly tvořit vesmírná tělesa v podobě prachových mlhovin, ze kterých následně vznikly samostatné galaxie, hvězdy, planety a všechno další," odpověděla Fay na jeho otázku tak, jak to ona sama chápala. Kdyby na jejím místě seděl nějaký vědec se specializací na tento obor, jistě by jeho odpověď byla daleko obsáhlejší, ale ten tam neseděl, a tak se všichni museli spolehnout na to, co jim řekla.
„Mudlové během vzrůstu a pádu nejrůznějších civilizací přišli s mnoha teoriemi, které pak byly následně ztraceny. K tomu se také jednoho dne dostaneme, nyní se ale vraťme k počátku našeho času. Slečna Dunbarová měla v podstatě pravdu v tom, že náš vesmír vznikl z jediného bodu, ale nebyla to pouhá exploze, jak si mudlové v dnešním dni myslí. Na rozdíl od nich, máme totiž přístup k magii, která nám dovoluje nahlédnout daleko dál, než je s pomocí technologie možné. Náš výzkum je také daleko rychlejší a snadněji ověřitelný, tedy pokud se najde dostatečné množství nadaných kouzelníků a kouzelnic, kteří se nebojí bádat tam, kde ještě nikdo před nimi nevstoupil," oznámil jim profesor.
„K čemu nám tohle všechno je? Jediné, co je pro mě důležité, je sláva mých předků," odfrkl si Malfoy a odmítal nadále poslouchat něco tak neužitečného.
„Náš vesmír, pane Malfoyi, nevznikl jen tak z ničeho nebo sám od sebe. Náš vesmír byl stvořen inteligentní entitou, o které již tisíce let víme, že existuje, ačkoliv jsme nikdy neodhalili její jméno nebo místo, kde přebývá. Na rozdíl od toho, co se budete učit v teorii magie, byl náš vesmír stvořen šesti silami, šesti aspekty. V dnešní době se věří, že magicky mocná čísla jsou tři, sedm a třináct. Nicméně u stvoření našeho vesmíru stálo jen šest aspektů. Někteří do dnešního dne věří, že existuje i sedmý aspekt, který se nám nikdy nepodařilo odhalit, ale musí existovat. Tohle je ale diskuse na někdy jindy, nyní se budeme řídit podloženými fakty," odpověděl profesor Binns.
„Co se týče toho, jestli jsou vám mé hodiny k něčemu užitečné, pak mohu jen říci, že ten, kdo nezná svou historii, je odsouzen opakovat chyby svých předchůdců a v historii je mnoho civilizací, které se tyhle lekce rozhodli ignorovat a zaplatili za to tou nejvyšší cenou," dodal ještě, než se vrátil ke svému výkladu.
„Aspekty Stvoření, jak jim odborná společnost říká, se dělí na Prostor, Čas, Realitu, Mysl, Duši a Moc. Poslední Aspekt je znám i jako Síla nebo Energie," vyjmenoval šest aspektů, ze kterých se skládal jejich vesmír.
„Pane profesore, kde je ale magie?" optala se Levandule.
„Je někdo z vás schopen odpovědět na otázku slečny Brownové?" optal se profesor Binns a Hadrian byl jeden mezi těmi, kteří se přihlásili.
„Pan Potter-Black," vyvolal jej hned Binns.
„Magie jako taková, je druh energie, takže by měla správně spadat pod Aspekt Moci. Problém ale je, že použití magie závisí na Aspektu Mysli a Reality. Aby magie měla nějaký účinek, musíme ji naší vůlí dát nějakou podobu, čím následně měníme realitu kolem nás podle našich představ. Magie je schopná ovlivnit i Prostor, Čas a Duši, takže musí mít jisté spojení se všemi šesti Aspekty, a nikoliv jen s Aspektem Moci," odpověděl Hadrian.
„A tady pan Potter-Black narazil na debatu, kterou mezi sebou učenci vedou celá tisíciletí. Je Magie sedmým Aspektem Stvoření? Je Magie něčím, co existovalo ještě před vznikem našeho vesmíru nebo je to výsledek spojené moci všech šesti Aspektů? Nikdo zatím nebyl schopen najít nezvratitelné důkazy o jakékoliv z těchto teorií, a proto je magie vedena jako součást Aspektu Moci, pod který se řadí veškeré druhy energie, které známe," prozradil jim Binns.
„Magie je jasně nadřazená všemu ostatnímu, stejně jako my jsme nadřazení všem bez magie," prohlásil Malfoy bez přihlášení se o slovo.
„To bude pět bodů ze Zmijozelu za vaše druhé vyrušení bez povolení k promluvení, pane Malfoyi. Dalších deset bodů ze Zmijozelu za vaši ignorantskou a rasistickou propagandu, která nemá v mých hodinách žádné místo," uzemnil jej okamžitě Binns.
„Abych nezapomněl, pět bodů pro Nebelvír pro slečnu Dunbarovou. Deset bodů pro Zmijozel pro pana Potter-Blacka," dodal ještě Binns, než se vrátil ke svému výkladu o vzniku vesmíru a jeho rozdělení na jejich realitu, která se každým okamžikem větvila do alternativních realit s každým novým rozhodnutím, které každý z nich udělá. Na rovinu jim řekl, že jejich realita se skládá z třinácti rovin, přičemž každý rovina byla tvořena nesčetným množstvím trvalých i dočasných dimenzí.
„Jednou takovou dimenzí je například Asgard, kde všechno existuje v jednom dlouhém cyklu. Z dochovaných záznamů víme o existenci dvou událostí, kterým Asgarďané říkají Ragnarok, který se pokaždé udál za jiným podmínek. V minulém cyklu byl Asgard zničen zavrženými dětmi Lokiho, zatímco v tomto cyklu se zatím neukázalo, že by nějaké potomky měl, ale to se již mohlo dávno změnit, protože spojení mezi Zemí a Asgardem bylo přerušeno po drtivé válce mezi Asgardem a Nebem, kde sídlí Andělé z Křesťanské víry," uvedl jim Binns příklad existující dimenze.
„Takže Bible je pravdivá a existuje jen jeden Bůh se svými Anděli?" nechala se slyšet Sam.
„Definice toho, co je Bůh, si necháme někdy do budoucí hodiny, protože je to složité téma a odvíjí se výhradně od víry. Pokud jde o Křesťanského Boha, ten se zrodil se svou vírou a byl posléze i zabit. Je možné, že se někdy opět zrodí, stejně jako se stále v cyklech rodí Asgard a Norští Bohové. Co se týče Andělů, ano, ti existují, ale nejsou to stvoření dobra a lásky. Andělé byli stvořeni jako bojovníci pro vytvoření Nebeské armády. Nebeská armáda stála za zničením dimenze Olympu a jistě by ve svém tažení pokračovala, kdyby se proti ní nespojily armády Asgardu, Starověkého Egyptu a dalekého Východu. Než budete protestovat o tom, že Andělé jsou zobrazováni jako stvoření světla, mohu vám s jistotou říci, že Nebeská armáda stála za smrtí obrovského počtu lidí, kteří nevěřili v Jediného Boha," odpovídal Binns a bylo to téma, které zajímalo i Hadriana, protože tušil, že se ho to jednoho dne bude týkat.
Abyss je plný nejrůznějších bytostí a rodí se v něm i Bohové. Pokud má Binns pravdu, jednou podmínkou pro vytvoření Boha je obrovské množství víry. Snad každý slyšet legendy a mýty o Asgardu, Odinovi, Thorovi a Lokim. Asgard měl být navíc spojený s mnoha světy, takže ačkoliv na ně na Zemi nevěří takové množství lidí, jinde to tak být nemusí, a proto je možné, aby se Asgard znovu zrodil pokaždé, když nastal jeho konec – Ragnarok. Pomyslel si Hadrian a pohledem zabloudil ke svému Profilu, kde se nacházel jeho status Chlapce-který-přežil.
Sláva v celém kouzelnickém světě mi dovoluje získávat bonusové zkušenosti z každého splněného úkolu. Jaké výhody asi získali velikáni dnešní doby, jako jsou Brumbál, Voldemort a Grindelwald, které také zná celá naše společnost? Optal se ještě sám sebe.
Po první hodině Historie měli mít normálně přestávku na oběd, ale Binns jim oznámil, že budou pokračovat ve výuce a oběd budou mít až místo poslední hodiny, což již zařídil u Domácích skřítků, kteří pro ně budou mít připravený oběd ve Velké Síni hned po skončení vyučovací hodiny.
Do konce další hodiny nebyl ve třídě nikdo, kdo by nedával pozor a všichni Binnse pozorně poslouchali, což byl pravý opak toho, na co byli za poslední měsíc zvyklí. Mezi těmi, kteří si stěžovali, byl jen Malfoy, který to všechno prohlašoval za nesmysly, zatímco Weasley protestoval kvůli ztrátě dvou hodin spánku před a po obědě.
„Měl jsi pravdu," řekl Blaise Hadrianovi po tom, co je nakonec Binns pustil na oběd.
„A já ji někdy nemám?" rýpl si Hadrian pobaveně.
„Haha," odfrkl si Blaise.
oooOOOooo
Španělsko – Castromao (provincie Ourense):
Tak, jak to bylo ve většině zemí Evropy, i ve Španělsku se nacházelo několik kouzelnických vesniček, osad a sídel, která byla skrytá před zraky nemagického obyvatelstva. Jedna taková menší osada byla ukrytá i kousek od mudlovské vesničky, která se každým rokem postupně vylidňovala, jak místní obyvatelé stárly a místní organizace kouzelníků se starala, aby se tam nerodil nebo nestěnoval nikdo nový.
„Manueli, dorazil ten snobský Angličan s francouzským jménem," vstoupil jeden z kouzelníků do kanceláře svého šéfa.
„Kolikrát toho idiota budu muset ještě odmítnout?" povzdychl si Manuel a postavil se na nohy do své plné výšky sto osmdesáti a pěti centimetrů.
„Není sám. Jeden z našich jej viděl, jak se sem přemístil společně s někým od Alby Ravelino."
„To nám ještě chybělo," povzdechl si Manuel. „Jose, jdi zajistit, aby chlapy rychle dokončili balení zboží a přesuňte jej do bezpečného skladu hned, jak to půjde. Nemám z toho příliš dobrý pocit," rozkázal ještě a následoval svého dlouholetého přítele ven ze dveří své kanceláře na menší nádvoříčko, kde na něj již čekal blonďatý Angličan v černém hábitu a vycházkovou holí s hadí hlavou na svém vrcholu.
„Lucius Malfoy. Zaslechl jsem, že máte nějaké problémy ve své rodné zemi, proto se divím, že máte čas na cestování do zahraničí," ušklíbl se Manuel a neubránil se jízlivému rýpnutí.
„Pane Obrero, přišel jsem k vám ze své dobré vůle a novou nabídkou. Ani po tak dlouhé době se vaší rodině nepodařilo proniknout na Anglický černý trh a oba také víme, že stačí mé jediné slovo, abych vám otevřel všechny potřebné dveře," pousmál se mírně Lucius, aby ukázal, že zmínka jeho problémů jej nijak nezasáhla, ačkoliv uvnitř lehce běsnil, protože počítal, že jeho ztráta kontroly nad majetkem Blacků nebude veřejně známá tak rychle.
„Ať už mi nabízíte cokoliv, budu vás muset i potřetí odmítnout. Vím moc dobře s kým spolupracujete, a ačkoliv má rodina obchoduje na černém trhu, máme své zásady," zarazil jej Manuel.
„Jste ostuda všech kouzelníků a naší společnosti, když chráníte tu mudlovskou špínu a jejich šmejdy, co našim rodům kradou magii! Tohle je moje poslední nabídka. Přidejte se ke mně a já vám za nepodstatnou cenu umožním přístup na jeden z největších černých trhů v Evropě! Podle všeho se vaší rodině příliš dobře nedaří, zatímco veškerá konkurence ve vašem okolí vzkvétá," prohlásil Lucius chladně.
„Mé slovo je finální. Odmítám spolupracovat s někým, kdo loví a prodává ženy a mladé dívky do nevěstinců pro zvrhlé choutky čistokrevných dementů, jako jste vy. Nyní si vyslechněte mé varování, Malfoyi. Pokud se zde ještě jednou někdy objevíte, osobně vás zbavím vaší hlavy, kterou poté pošlu zpátky vaší rodině, aby věděli, že i jejich dokonalý Lucius Malfoy není nesmrtelný," varoval jej Manuel a aktivoval bariéry kolem celé osady tak, aby Malfoye doslova vyhodil za jejich hranice.
„Tohle tě bude mrzet, Obrero!" vykřikl ještě Lucius, než se zvedl zpátky na nohy a rychle se přemístil pryč.
„Lucius Malfoy je žádaný spojenec a obávaný nepřítel. Měl jsi na jeho nabídku přistoupit, pak bychom se měli stejně dobře, jako okolní rodiny," ozval se mu za zády nový hlas.
„Jsem ve vedení této rodiny, protože ty jsi jí téměř do základu zruinoval po tom, co náš otec zemřel. Nyní buď aspoň k něčemu užitečný a jdi zkontrolovat sílu Bariér a Clon kolem naší osady," vyjel Manuel na svého polovičního bratra Marca.
„Jak si přeješ," ušklíbl se Marco.
Bylo krátce po půlnoci, když se Marco v plné zbroji vyplížil z podzemní komnaty, kde se nacházel Runový kámen, ke kterému byly připoutány všechny ochrany celé osady. Vyšel jen na nádvoříčko, když pozvedl hůlku do vzduchu a rozsvítil její špičku zelenou barvou. Poté již nemusel čekat příliš dlouho a mezi domy mohl vidět, jak se k jejich vchodům plíží nemalé množství postav.
„Doufám, že jsou všichni schopní odvést svou práci včas. Bystrozoři zde budou během pěti minut," řekl tiše Lucius, který měl hlavu překrytou pláštěm a na tváři měl kostěnou masku, jakou často nosíval při práci pro Temného Lorda Voldemorta.
„Není třeba se bát. Pozměnil jsem bariéry kolem celé osady. Mí spojenci na nás čekají v hlavním skladě, abychom mohli přemístit všechno zlato i zboží. Mám mezi Bystrozory pár svých lidí, kteří se postarají o extrémní odezvu na mrtvá těla, která právě umisťujeme do domů těch, kteří jsou Manuelovi loajální," ujišťoval jej Marco.
„Všechno je hotovo. Můžeme vy vydat k evakuačnímu tunelu," informoval je Jose, který do Manuelovy pracovny přidal mnoho zfalšovaných dokumentů, které jej měly usvědčit z obchodování s lidmi, hlavně mladými dívkami do nevěstinců. Nikdo z nich nebyl idiot a neuvedli skutečné nevěstince, ve kterým měli svůj podíl, ale využili toho k očernění reputace nevěstinců jejich nepřátel a konkurence.
„Pojďme tedy," rozhodl Lucius a všichni se rychle a tiše vytratili do evakuačního tunelu. Lucius z bezpečí sledoval, jak se do středu osady přemístilo několik jednotek Španělských Bystrozorů a bez jediného slova se vrhli do všech domů. S potěšením se ušklíbl, když byli jeho první nepřátelé vytaženi před domy, kde je Bystrozoři na místě popravili za zločiny, které tihle lidé nikdy nespáchali. Když mu Marco poklepal na rameno, uzavřel za sebou poklop do tunelu a rychlými kroky zamířil k přemisťovacímu bodu.
Možná nemám přístup k majetku Blacků, ale mám stále dostatek spojenců i nepřátel, abych jich využil a rychle tak získal dostatek zlata na mé další plány. Pomyslel si, ačkoliv netušil, že jejich celý plán neskončí úplně tak, jak by si přál.
Manuel neměl vůbec klidné spaní a stále se probouzel s pocitem, že je něco špatně. Několik dlouhých minut tupě zíral do stropu své ložnice, než si konečně uvědomil, co je špatně. Normálně by cítil spojení s bariérami a clonami kolem osady, ale právě nyní nic takového necítil. Zrovna se chopil hůlky a vyskočil na nohy, když do jeho ložnice vtrhli dva Bystrozoři, jeden celou jeho ložnici rozsvítil jasným světlem, zatímco druhý na něj zaútočil smrtelnými kouzly.
Díky svému dlouholetému působení v soubojovém ringu měl dostatek zkušeností a ostré reflexi, protože se kouzlům vyhnul tak, že se zády položil zpátky na svou postel, přes kterou se následně převalil na druhou stranu a jediným švihnutím hůlky ji poslal proti dvojici útočníků.
„Manueli Obrero, jste zatčen za znásilnění a chladnokrevnou vraždu desetileté dívky, kterou jsme našli ve vašem domě! Vzdejte se a možná se dožijete spravedlivého soudu!" vykřikl na něj jeden z Bystrozorů a Manuelovi okamžitě došlo, v jaké se nacházel situaci.
„Bombarda Maxima!" vykřikl Manuel a kouzlo nesměřoval na Bystrozory, ale na strop nad nimi.
On sám dalším mávnutím hůlky nechal zmizet část podlahy v místech, kde se nacházela stará studna, o které dneska již nikdy nevěděl. Než na zem dopadly první kousky stropu, pohotově skočil do studny, na jejímž dně se nacházelo očarování k zastavení jeho pádu. Pohotově nad sebou vytvořil ještě bariéru k zastavení sutě, než zbytek volného prostoru zaplnil okolní hlínou.
Již ve chvíli, kdy musel převzít rodinný podnik po svém polovičním bratru, si vytvořil několik únikových plánů a cest. Celkem měl tři únikové cesty, přičemž dvě z nich ukázal několika různým členům rodiny, aby jej nikdo nemohl podezřívat z toho, že by měl ještě jednu, kterou nikomu neukázal.
Rychle nízkým průchodem vešel do menšího skladiště, kde se nacházelo několik truhlic a jeden jediný stůl. Právě k onomu stolu přistoupil, protože na něm byla mapa osady i s monitorovacími kouzly o tom, kdo se tam právě nacházel. Jediný pohled mu stačil na to, aby věděl, že nikdo z rodiny nepřežil a celá osada se hemží jednotkami Bystrozorů.
Tenhle zátah není náhoda, a hlavně to na nás musel někdo hodit, nikdy bych se nedotkl tak mladé holky, ačkoliv otec se vyžíval v zneužívání mladých dcer svých nepřátel. Zakroutil Manuel hlavou, než otevřel jednu velkou truhlici, do které začal postupně přemisťovat obsah všech ostatních truhlic.
Když byl o pár minut později hotov, otevřel skryté dveře, kterými se vydal mimo dosah všech bariér kolem osady. Ještě, než se přemístil pryč, aktivoval poslední pojistku. S jeho odchodem každý dům v osadě vzplanul v magických plamenech, čímž hodlal zahladit veškeré stopy. Doufal zároveň, že si tohle možní Odeklínači spletou a určí to jako pojistku, která se měla spustit v případě jeho smrti, ostatně to tak bylo na hlavním Runovém kameni maskováno.
oooOOOooo
Anglie – Bradavice:
Albus Brumbál si užíval výtečnou večeři a nacházel se vesměs ve svých vlastních představách o tom, jak by měly dopadnout všechny jeho plány, když zaslechl něco znepokojivého.
„Omlouvám se, ale můžeš to ještě jednou zopakovat? Asi jsem slyšel špatně, když jsi říkala, že si studenti užívali hodinu Historie?" otočil se Albus na svou zástupkyni.
„Slyšel jsi dobře, Albusi. Binns mě informoval o tom, že své hodiny, které jsou rozdělené obědem, hodlá spojit v jednu dlouhou hodinu a čas na oběd budou mít studenti o něco později, což očividně zařídil u skřítků v kuchyni. Když jsem se na to optala svých prvňáčků, nadšeně mi vykládali o tom, že je profesor Binns dneska učil o vzniku našeho vesmíru a Aspektech Stvoření," referovala mu nadšeně Minerva a ačkoliv netušila, co Binnse přimělo ke změně ve stylu učení, který byl stále stejný již za jejích školních let, byla za to velice ráda.
„Nemožné!" zvolal a jakákoliv myšlenka na další sousto jídla byla pryč.
„Co to do něj vjelo?" optal se Filius, který rozhovor mezi ředitelem a Minervou neposlouchal.
„Netuším, ale zrovna jsem mu říkala o změně v učebním stylu v hodinách Historie Čar a Kouzel," odpověděla mu Minerva se stejným překvapením.
Brumbál využil své kontroly nad hradem k tomu, aby se do kabinetu Historie dostal v rekordním čase. Vůbec se neobtěžoval s klepáním a mávnutím hůlky před sebou dveře rozrazil, než si to napochodoval až k místu, kde Binns seděl za svým pracovním stolem.
„Věděl jsem, že se tu velice brzy ukážeš, Briane," řekl Binns a lehce se pousmál nad výrazem, který měl Brumbál ve tváři.
„Nemožné! Jak ses dostal z kletby, která omezovala tvou svobodu?! Já jsem Ředitel Bradavic a všichni Duchové, obrazy i Domácí skřítci jsou pod mou absolutní kontrolou!" nechtěl věřit vlastním očím.
„Copak? Myslel sis, že se nikdy neobjeví někdo, kdo má v Bradavicích daleko větší slovo, než pouhý Ředitel? Tolik ses snažil potlačit studium pravé historie, že ty sám jsi na ni zapomněl. Vy Brumbálové máte vždy iluze o své vlastní nadřazenosti, pouze tvůj bratr byl spíše po vaší matce," rýpl si Binns do svého nadřízeného, ačkoliv jeho skutečným nadřízeným byly samotné Bradavice, se kterými byl spoután.
„Jako Ředitel Bradavické školy čar a kouzel ti přikazuji se vrátit k učení Ministerstvem schváleného učiva! Pokud mému příkazu nevyhovíš, využiju své moci k tvému vypuzení!" varoval jej Brumbál a Binns se rozesmál na celé kolo.
„Ačkoliv jsi Ředitelem Bradavic, Briane, nikdy jsi neměl veškeré pravomoce, které se s tímto postem pojí. Bradavice vědí, že jsi Armanda odstranil pomoci jednoho ze svých elixírů, který u něj zařídil zdánlivě zhoršující se zdraví a následně zástavu srdce. Nyní se ale situace změnila a ty již nemáš absolutní kontrolu nad námi Duchy ani nad Elfy. Opět se zodpovídáme Bradavicím," poopravil jej Binns.
„Na tom nezáleží, kdykoliv tě můžu nahradit někým jiným," odsekl Brumbál.
„Nemůžeš, protože zapomínáš na zákon, který jsi ve Starostolci prosadil hned po svém nástupu do funkce Ředitele? Starostolec souhlasil se zakomponováním tohoto zákona do školní charty. A k další změně nebo odvolání tohoto zákona potřebuješ hlasy všech sedmi Zakládajících členů Starostolce a oba víme, že Starobylý a Vznešený rod Albertos byl vyhlazen na tvůj příkaz a pokud se nepletu, Starobylý a Vznešený rod Selwynů je bez právoplatného dědice. Tvá jediná šance je, když na mé místo najdeš Ducha, který je starší než já a já byl Duchem ještě celá staletí před tím, než na tomto místě stál prvotní hrad, který následně Zakladatelé přebudovali na Bradavice," vmetl mu Binns do tváře a Brumbál horečně přemýšlel nad tím, jak se z této situace dostat.
„Na tom nakonec nezáleží. Jakmile budu mít Toma ve své hrsti, přikážu mu, aby ti dal nové rozkazy, ze kterých se již nevyvážeš. Možná jsou mé pravomoce Ředitele omezené, ale krvi Zakladatelů nebudeš schopen vzdorovat!" prohlásil Brumbál vítězoslavně, než se vytočil na patě a s prásknutím dveří opustil kabinet Historie.
Byla to krev Zakladatelů, která mě osvobodila, ty hlupáku! Navíc ten tvůj Tom Riddle ztratil jakékoliv pokrevní právo, když přišel o své tělo a stal se z něj Přízrak. Tak moc se pokládáš za všeznalého, že přehlížíš nespočet důležitých faktů. Ale ty jsi nikdy v mých hodinách neposlouchal, takže nemám potřebu tě poučovat o tom, proč ignorování minulosti nutí lidi opakovat chyby svých předchůdců. Užívej si poslední roky života, Briane, protože brzy zpečetíš příchod toho, kdo tě jednoho dne odhalí celému světu a zařídí tvůj pád na Pekelné Pláně zatracených. Zakroutil Binns hlavou a pustil se do práce, které před sebou měl nezměrné množství, ale naštěstí měl pomoc Elfů, kteří byli více než ochotní napravit některé škody, které Brumbál za posledních bezmála padesát let napáchal.
oooOOOooo
1. 10. 1991:
Hadrian se po skončení vyučování vydal do Londýna, kde měl schůzku s Rainou, kterou v neděli musel zrušit.
„Změna termínu na poslední chvíli není něco, čím si uděláš spojence," přivítala jej Raina, která byla stále namíchnutá z toho, že ji takhle zamíchal s plány.
„Velice se omlouvám, tobě i tvé tetě," odpověděl Hadrian a nejenže z inventáře vytáhl květiny pro ně obě, ale i tu nejlepší čokoládu z Medového Ráje, kterou si objednal přes Artemis, osobně tam nechtěl být viděn, aby neměl ve škole zbytečné problémy.
„Hmm, květiny a čokoláda. Mohla to být daleko horší omluva a není to tak, že bych nakonec něco zmeškala," vložila se do toho Rainina teta, která na svých necelých padesát let vypadala stále hodně mladě.
„Velice mě těší, Lady Estelle," políbil ji Hadrian ručku.
„Nejsem žádná Lady, ty lichotníku, ale pokud v tomhle budeš pokračovat, jistě se tak za chvíli budu cítit," zasmála se tomu Estelle a Raina protočila oči.
„Můžeme začít s prací? Kvůli změně termínu jsem musela přesunout jiné neméně důležité schůzky," prohlásila Raina.
„Nic jsi přesouvat nemusela, Raino. K malování potřebuji pouze ateliér, nástroje a tvou tetu," rýpl si Hadrian.
„Tak lehce se mě nezbavíš, Hadriane," vrátila mu to Raina a poprvé od jeho příchodu se lehce usmála.
Následně se všichni tři přesunuli do ateliéru, kde se Hadrian pustil do příprav, než se nakonec ponořil do částečného transu, aby zhotovil tak dokonalý obraz, jak jen toho bylo schopen. Byl také překvapen tím, když mu Estelle ukázala několik fotek místa, do kterého chtěla být zvěčněna a on se tak pustil do malby nádherné zahrady plné rozkvetlých záhonů, menšího labyrintu z keřů a jezírka se zahradním altánkem v pozadí.
V popředí pak seděla Estelle v pohodlném zahradním křesle, přičemž vedle sebe měla stoleček s čajovým servisem, knihou a bezednou sklenici růžového vína. Díky tomu, že měla jasnou představu svého obrazu, byl Hadrian hotov daleko rychleji, než tomu bylo u předchozích obrazů.
„Skutečně dechberoucí, jako by mi bylo opět pětadvacet let," zhodnotila Estelle jeho dokončené dílo.
„Děkuji, ale vy sama jste si vybrala tento vzhled celého obrazu, a to mi značně usnadnilo práci," odpověděl Hadrian.
„Budeš se muset naučit přijímat pochvaly s pouhým děkuji, Hadriane. Někdo by mohl všechno ostatní považovat za tvou nepříliš skrytou aroganci," varovala jej Estelle.
„Jaká škoda, že je Lady Amélie po smrti. Ráda jsem navštěvovala sídlo Croftů a obdivovala její malby. Lord Richard by měl někdy v příštích dnech slavit své čtyřicáté narozeniny. Jaká škoda, že tvůj bratranec s ním zrušil spojenectví. Nyní, když mám důkaz o existenci skryté společnosti, kde jsou mýty skutečností, tak se nabízí otázka, jestli se Lord Richard nežene za něčím, co skutečně existuje," prohlásila Estelle.
„Podle zpráv, které jsem četla, mu tak trochu přeskočilo a myslí si, že dokáže najít nějaký rituál, který by jeho ženu oživil nebo aspoň zpátky přivedl její duši. Honí se za každou zmínkou o nesmrtelnosti," zakroutila Raina hlavou.
„Duše je skutečná a za správných podmínek se dá s mrtvými rozmlouvat, ale přivolat ji z říše mrtvých zpátky do našeho světa? Mnoho se o to pokoušel a nikdo zatím nikdy neuspěl bez vedlejších účinků. V kouzelnickém světě existují naučné pohádky, které mají magické děti naučit o tom, co magie dokáže a co je nemožné. Pravdou je, že přivolané Duše mrtvých v našem světě trpí a pokud bych měl věřit příběhům, ti, kteří je přivolali, většinou spáchají sebevraždu, aby se k nim přidali na onom světě.
Co se týče oživení mrtvých těl, je to jedno z odvětví Temné magie, při kterém dojde k vytvoření Inferi, pro vás bude znám spíše název zombie. A nakonec skutečná nesmrtelnost neexistuje. Jsou pouze způsoby, jak si prodloužit život, ale ty nejsou bez následků a Smrt si nakonec přijde pro každého z nás bez jediného rozdílu. Smrt je totiž trpělivá a bude tou poslední existencí, až samotný vesmír kolem nás nakonec zanikne. To sice nebude dne nebo zítra, ale jednoho dne se tak stane," pokrčil Hadrian rameny během toho, co po sobě uklízel své pracoviště.
„Jak si tímto vším můžeš být, tak jistý?" zajímalo Estelle.
„Všechno má svou cenu a dochované písemnosti v kouzelnickém světě jsou i několik tisíc let staré. Mám zápisky svých předků, kteří žili ještě před příchodem prvních Egyptských faraonů a pokud bylo něco, za čím se v té době všichni hnali, byla to nesmrtelnost a existence Duše. Ať už to byli faraoni nebo Čínští císaři, všichni se hnali za nesmrtelností a obětovali kvůli ní více jak tisíce nevinných životů a mohu vám s jistotou říci, že žádný z nich se dnešního dne nedožil a mnoho z nich se vymazalo z existence, když při nepodařených rituálech zničili svou běžně nesmrtelnou Duši," řekl Hadrian s vážností v hlase a Raina mu věřila každé slovo.
„To musí být něco fantastického, mít důkazy o tom, co se stalo v naší historii. Řekni, víš, jak vznikly pyramidy a kdo je postavil?" zajímala se hned Estelle.
„Musíte být velice specifická, má Lady. Na celém světě se nachází tisíce pyramid, které nikdo stále neobjevil nebo jsou skryté a není možné je znovu objevit. Pokud se ale ptáte na ty nejznámější pyramidy v Egyptě, tak jsou mnohonásobně starší, než si lidé vůbec dokáží představit a jsou jen pozůstatkem jednou velké říše," odpověděl Hadrian tajemně.
„Takže jsou starší více jak dva a půl tisíce let?" ujišťovala se Estelle.
„Zkuste za to číslo přidat ještě jednu nulu a nebudete daleko od jejich skutečného věku," mrkl na ní Hadrian.
„Neskutečné, při představě, kolik z historie je nám všem skryto. Jak by náš svět asi vypadal, kdyby se naše společnosti nikdy nerozdělily?" položila teoretickou otázku.
„To nemůžu říci, ale po patnácti stoletích, co nás církev lovila na každém kroku, si nechci představovat alternativu toho, kdybychom se neukryli a celý svět nepřesvědčili, že magie jsou jen pohádky a mýty. Dneska je situace sice jiná a úroveň vzdělání u běžných lidí je na daleko vyšší úrovni, ale stačí jen pár fanatiků, aby strhli dav a novodobý lov na čarodějnice by byl mnohonásobně krvavější," odvětil Hadrian.
„To je asi pravda a my se to ani nikdy nedozvíme," souhlasila Estelle, která se svým pohledem vrátila k obrazu, který Hadrian namaloval.
„Hadriane, proč na mě nepočkáš v mé kanceláři? Chci s tetou ještě něco probrat, než se k tobě dostanu," požádala jej Raina.
„Jak si přeješ. Rád jsem vás poznal, Lady Estelle a doufám, že se opět setkáme," rozloučil se s ní Hadrian, než zamířil do Raininy pracovny.
Nemusel tam čekat příliš dlouho a během té doby prohodil s Antoniem pár vět. Ačkoliv to Antonio dělal nerad, musel poslechnout posledního žijícího člena své rodiny, a tak se Hadrian dozvěděl pár nových informací o Raině, které by mu asi nikdy sama neřekla. Neboť byl Antonio zavázán mlčením, nebude ani vědět, že k těmto informacím má nyní přístup.
„Promiň, že mi to trvalo tak dlouho," omluvila se Raina.
„To je v pořádku," mávnul nad tím Hadrian rukou. „Potřebovala jsi se mnou mluvit?"
„Ano. Chtěla jsem ti říci, že u jiných členů rodiny by takhle náhlá změna termínu nikdy neprošla a já bych ztratila jejich přízeň. Konečně jsem se dostala do vedení tohoto závodu o místo v Radě a já to nehodlám, jakkoliv ohrozit. Pokud budeš potřebovat změnit termín, musím to vědět nejpozději v pátek dopoledne, a nikoliv v sobotu večer, kdy je již těžké se s někým spojit. Tvým i mým jediným štěstím je, že tetička Estelle je ubytovaná v jednom z mých pokojů pro hosty," oznámila mu Raina zcela vážně.
„Uvědomuji si, že to mohlo zkomplikovat celou situaci ve tvé rodině, ale nezapomínej, že kdykoliv se může přihodit něco neočekávaného a já nebudu moci dorazit vůbec nebo ti to oznámit dopředu. V Bradavicích mám několik nepřátel a několik z nich by mě nejraději viděla šest stop pod zemí. Nejhorší na tom je, že ředitel školy, který je zároveň magicky i politicky nejmocnějším člověkem naší společnosti, je jedním z těchto nepřátel," argumentoval Hadrian a doufal, že si Raina uvědomí, že není jediná, komu jde o budoucnost.
„Nyní, když jste si to oba vyříkali, proč se neusmíříte a nezačnete se soustředit na to důležité? Hadrian se musí osobně setkat s Larou Croftovou, aby se přesvědčil o tom, jestli je kouzelnice nebo ne, když ji v žilách koluje krev rodu Potterů," ozval se Antonio ze svého obrazu.
„Naše rodina má na každou akci v sídle Croftů otevřenou pozvánku, ale v aktuální situaci, kdy od něj každý dává ruce pryč? Netuším, co by si o mé návštěvě u Lorda Crofta myslel zbytek rodiny," povzdechla si Raina.
„A když jim to vysvětlíš tak, že na jeho oslavu narozenin půjdeš jen jako doprovod budoucího Lorda Potter-Blacka, kterého jsi ochotná sponzorovat před ostatními Lordy k jeho budoucímu návratu do nejvyšších sfér naší země?" nabídl ji Hadrian řešení.
„Musela bych se poradit se svými spojenci, jestli je to takto možné, také neznáme přesné datum té oslavy. V jeho okolí se objevilo i několik osob bez jasného motivu a se skrytou minulostí," odpověděla nerozhodně.
„Pokud mě nebudeš moci doprovodit, můžu se spolehnout, že mi tam aspoň seženeš pozvánku? Podle toho, kdy se to bude pořádat, si můžu doprovod kdykoliv sehnat jinde."
„Pokud si to přeješ, tak pozvánku budeš mít pro sebe i svůj případný doprovod. Budu se za tebe muset zaručit našim jménem, ale to by neměl být problém," přikývnula.
oooOOOooo
3. 10. 1991:
Ačkoliv měl Hadrian ve čtvrtek jen tři vyučovací hodiny, nebyl to jeho oblíbený den z jediného důvodu. Všechny tři hodiny měli spojené s Havraspárskou kolejí, a ačkoliv se rád viděl se Stephenem a Michaelem, nepřebilo to fakt, že musel snášet i přítomnost jisté Hermiony Grangerové.
Nebyl jediný, kdo s ní ztrácel trpělivost a Hadrian očekával, že ji někdo velice brzy udělí lekci o tom, jak by se měla chovat. V hodinách totiž nedala nikomu šanci odpovídat na otázky profesorů a sotva byla nějaká otázka vyslovena, se zvednutou rukou ji doslova vykřikla dřív, než mohl dotyčný profesor nebo profesorka vyvolat někoho jiného.
Třeba taková Pansy vraždila Hermionu svým pohledem, protože Přeměňování bylo jejím nejlepším předmětem a chtěla to také ukázat, ale nikdy k tomu nedostala plnou příležitost.
„Zatracená mudlovská šmejdka," zasyčela Pansy tiše, protože možná byla naštvaná, ale nebyla blbá. Kdyby tuhle nadávku vyslovila nahlas, nejenže by přišla o kolejní body, ale jistě by si vysloužila i školní trest.
„Pansy, není třeba se rozčilovat. V pondělí máme dvouhodinovku s Nebelvírem a víš, že tam není nikdo, kdo by ti takhle kradl příležitosti se ukázat," mrkl na ni Hadrian, který si všimnul jejího rozpoložení.
„Už aby bylo dnešnímu dni konec. Letos máme jen tři hodiny s tou šprtkou, ale co v budoucnu, až jich budeme mít šest nebo sedm?" zaťala ruce v pěst.
„Neboj, tohle chování ji jistě dlouho nevydrží," ujišťoval ji Hadrian a sledoval, jak všichni jeho spolužáci opouštějí učebnu Přeměňování.
Svým pohledem zkontroloval jejich lavice, aby se ujistil, že tam nikdo nic nenechal, protože již nejednou musel řešit zapomenuté pomůcky většinou od Vincenta s Gregorym. Když nespatřil nic, co by někomu z nich mohlo patřit, spokojeně vyrazil na další hodinu, kdyby překvapeně nenadskočil, jak někdo něčím bouchnul o desku stolu. Překvapeně se otočil a spatřil, jak Hermiona stojí před stolem McGonagallové a pod dlaní na stole drží dlouhý pergamen.
„Co má tohle vaše chování znamenat, slečno Grangerová?" optala se McGonagallová a bylo vidět, že její veškerá dobrá nálada byla pryč.
„To bych se měla ptát spíše já! Co má znamenat tohle hodnocení?! Jak jste si dovolila mi dát MIZERNOU ZNÁMKU!" vyjela Hermiona na svou profesorku Přeměňování a na konci se dokonce rozkřičela.
„Dávejte si pozor na svůj tón a způsob, s jakým se mnou mluvíte, než přijdete o kolejní body a neobdržíte školní trest!" varovala ji McGonagallová, která se postavila do své plné výšky.
„Co se týče vašeho hodnocení, je zcela adekvátní k tomu, že jste nesplnila zadání úkolu ve všech požadovaných bodech. Tyhle nové esejové pergameny máme z jistého důvodu, slečno Grangerová a když zadám, že eseje má být dlouhá maximálně třináct palců, očekávám, že to moji studenti splní a sepíší esej o délce třinácti palců, ani o píď více. Jak můžete vidět, ohodnotila jsem vám práci, která sahala do požadované délky a zbytek jsem zcela ignorovala, jako kdyby to neexistovalo. Již minule jsem vás varovala na nadměrnou délku vašich esejí a stěžovali si na to i ostatní profesoři. Kdybyste si pozorně přečetla mé odůvodnění na konci eseje, věděla byste, že jsem vám dala šanci k přepsání této eseje podle požadovaných kritérií, ale pokud je tohle vaše reakce, nevidím důvod, proč byste měla dostávat druhou šanci," vysvětlovala ji profesorka, ale zdálo se, že s každým dalším slovem je Hermiona čím dál tím více naštvanější.
„NIC PŘEPISOVAT NEHODLÁM, PROTOŽE TOHLE JE MÁ DOKONALÁ PRÁCE, KTEROU MUSÍTE OHODNOTIT NA VYNIKAJÍCÍ! A TYHLE ESEJOVÉ PERGAMNY JSOU K NAPROSTÉMU SMÍCHU! VŮBEC NECHÁPU, JAK JSTE TO MOHLA TOMU SLIZKÉMU POTTEROVI DOVOLIT PROSADIT, JEN TO OMEZUJE NAŠI SVOBODU V PSANÉM PROJEVU! JAK MÁM PAK ASI DOKÁZAT, ŽE JSEM ZE VŠECH NEJLEPŠÍ, KDYŽ NA TO NEMÁM PROSTOR, CO?!" rozkřičela se Hermiona na celé kolo a Hadrian viděl, jak to s McGonagallovou mírně otřáslo.
„Okamžitě se uklidněte a přestaňte po mě křičet, slečno Grangerová, nebo se vám následky nebudou vůbec zamlouvat!" upozornila ji McGonagallová naposled.
„JÁ JSEM ZCELA KLIDNÁ! NYNÍ MI OPRAVÍTE TUHLE NEPŘIJATELNOU ZNÁMKU NA TU, KTEROU SI SKUTEČNĚ ZASLOUŽÍM NEBO SI BUDU STĚŽOVAT PŘÍMO U ŘEDITELE BRUMBÁLA!" pokřikovala dál a nadechovala se k dalšímu pokračování, ale to se s rudým zábleskem skácela k zemi.
Hadrian věděl, že představení skončilo, proto se tiše vytratil otevřenými dveřmi a rychle se vydal na další hodinu.
Doufám, že ji dá McGonagallová pořádnou lekci v chování. Pomyslel si ještě Hadrian.
oooOOOooo
Hermiona se vzbudila až v době oběda, ale na ten nedorazila, protože si ji madame Pomfreyová nechala na ošetřovně, kde ji také nechala přinést porci jídla. Když přišel čas k jejímu propuštění, madame Pomfreyová ji ukázala, aby ji následovala a odvedla ji přímo do ředitelny.
„Ředitel Brumbál si vyžádal vaši přítomnost, slečno Grangerová. Být vámi, tak si dávám pozor na jazyk i tón, se kterým s ním budete mluvit," upozornila ji chladně běžně vřelá ošetřovatelka, než vyslovila heslo k zpřístupnění točitého schodiště.
„Můžete vstoupit, slečno Grangerová," vyzval ji hlas zpoza dveří dřív, než stihla vůbec zaklepat po tom, co ji schodiště vyvezlo o tři metry výš.
„Chtěl jste se mnou mluvit, profesore Brumbále?" optala se a zároveň udiveně sledovala své okolí, protože Brumbálova ředitelna byla velice magickým místem.
„Ano. Posaď se prosím, má drahá. Dáš si citrónový drops?" přešel od vykání k tykání, aby mezi nimi navázal daleko přátelštější vztah, než byl mezi studentem a ředitelem školy.
„Mí rodiče nemají rádi sladkosti, jsou zubaři, ale děkuji za nabídku," zakroutila Hermiona hlavou a sledovala, jak si Brumbál jeden žlutý drops vložil do úst.
„Chápu, ale jednou za čas nikomu trochu sladkého neuškodí, má drahá. Navíc tohle je svět kouzel a magie a léčba špatných zubů je otázkou jediného lektvaru. Je sice pravdou, že je pro některé finanče nedostupný, ale člověk se pak nemusí na dvacet let bát o své zuby," pousmál se Brumbál, přičemž ukázal na nádobu s cukrovinkou, které nyní Hermiona již neodolala.
„Výborně. Nyní k důvodu, proč jsi tady. Pochopil jsem, že mezi tebou a profesorkou McGonagallovou došlo k jistému nedorozumění a ona tě byla nucena omráčit a dopravit na ošetřovnu. Již jsem si vyslechl její verzi, můžeš mi svými slovy popsat svůj úhel pohledu a své důvody k tomu, co to celé začalo?" vybídl ji a sledoval, jak se účinky skrytých lektvarů v citronovém dropsu začaly projevovat s každým jejím slovem. Brumbál měl samozřejmě dvě nádoby citronových dropsů, jedna byla pro studenty a jeho hosty. V nich byla malá dávka lektvarů pro uklidnění a slabého lektvaru pravdy. Druhá nádoba byla bez lektvarů a jen pro jeho osobní potěšení.
„… Vůbec nechápu, proč jste dovolil zavedení těch esejových pergamenů, nejenže tím Potter získal vliv mezi studenty a profesory, ale omezil tím všechny, kteří svou prací převyšovali jeho výsledky. Tohle nesmí zůstat beze změny!" dokončila svůj projev.
„Má drahá, jsi stále velice mladá a nezkušená, ale to není tvá vina, je to pouze dočasný stav, který se s tvým věkem postupně změní. Zavedení esejových pergamenů schválil celý profesorský sbor i s mojí zástupkyní. Jako ředitel mám mnohá práva, ale mí profesoři a zástupkyně také. Další věcí je, že si musíš umět vybírat jaké bitvy bojovat a které raději opustit. Z dlouhodobého hlediska, jsou tyhle pergameny pokusem, který pana Potter-Blacka stál něco málo přes čtrnáct set Galeonů a mohu tě ujistit, že zlato jen tak neroste na stromech. Tohle zbytečné utrácení rodinného dědictví je pro pana Potter-Blacka lekcí do budoucnosti. Můžeš mi říci, co touhle lekcí může být?" vybídl ji Brumbál a skrze oční kontakt sledoval její myšlenkové pochody, kterými zlehka manipuloval.
„Nechal jste ho utratit tohle zlato, aby ho v budoucnu neměl k dispozici k daleko důležitějším věcem. Nyní jste mu dal naději, že může pomocí zlata získat vliv na vaší půdě, ale když nakonec ty pergameny zrušíte jako povinné vybavení, všichni na to rychle zapomenou a jeho vliv utrpí ránu, protože ve výsledku jeho snažení skončí neúspěchem a jeho nepřátelé toho jistě využijí," odpověděla a naplnila ji radost, když ji Brumbál věnoval svůj úsměv se souhlasným přikývnutím.
„Přesně tak, má drahá. Nechal jsem panu Potter-Blackovi tohle malé vítězství, které nakonec skončí jeho porážkou. Nyní se ale vraťme k hlavnímu důvodu, proč jsme oba tady. Obávám se, že trest, který ti profesorka McGonagallová udělila nemohu jen tak zrušit, ostatně tvé vystupování bylo nevhodné pro někoho tvého postavení, ale mohu jej upravit. Havraspáru jsi ztratila dvacet pět bodů a obdržela jsi jeden den školního trestu s pane Filchem, ale ten přesunu a odpykáš si ho se mnou v pátek odpoledne před večeří," oznámil ji Brumbál a sledoval, jak Hermiona značně pobledla.
„To je v pořádku, má drahá, není se čeho bát. I já sám jsem během svých studentských let obdržel nejeden školní trest. Pokud tě to uklidní, postarám se o to, aby se o tomto incidentu ve tvé školní složce nic nenacházelo, ale již nikdy se nic podobného nesmí opakovat," uklidňoval ji a věděl, že nechybělo mnoho k tomu, aby získal velice loajální loutku do svých řad.
„Mnohokrát děkuji, řediteli Brumbál a slibuji, že se to již nebude nikdy opakovat," slíbila mu a přemýšlela, jestli se mu může svěřit i s dalším problémem, který aktuálně měla.
„Vidím, že tě trápí ještě něco jiného. Třeba ti mohu pomoci, má drahá?" vybídl ji a Hermiona se nadechla ke svému dalšímu proslovu.
„Potterovi se nějak podařilo založit oficiální klub a jsou v něm studenti ze všech kolejí. Bojím se, že je využije k vybudování sítě spojenců, s jejichž pomocí nakonec převezme kontrolu nad všemi studenty, aby mohl v budoucnu snáze prosazovat své ďábelské plány. Já sama jsem chtěla založit svůj klub, abych do něj přizvala stejně smýšlející členy a zastavila tak jeho snažení, ale žádný z profesorů mi nebyl schopen dát svůj souhlas, protože již prý sponzorují jiné kluby a každý z nich může být sponzorem pouze jediného klubu," vysvětlovala mu.
„Ach, ano, jedno z mála pravidel, která jsme museli zavést k omezení počtu klubů, který v jednu dobu bylo obrovské množství, a to mezi nimi vyústilo v boje o nové členy s nástupem prvňáčků. Ačkoliv jsou profesoři omezeni v tom, kolik mohou sponzorovat klubů, já jako ředitel tohle omezení nesdílím. Proč mi to zítřejšího odpoledne nepřipravíš návrh i se všemi formuláři a nevyřešíme tento problém během tvého školního trestu?" nabídl ji Brumbál a v duchu si gratuloval k zcela jasnému úspěchu.
Hned, jak Hermiona opustila ředitelnu, zamířila zpátky na kolej, kde si prvně sehnala zápisky z dvou hodin, které kvůli McGonagallové zmeškala, než se pustila do sepisování plánů pro klub, který hodlala založit.
O den později, kdy se opět setkala s ředitelem Brumbálem, získala jeho svolení a podpis k založení klubu s názvem Jarní Dvůr. Ona hodlala přinést své vlastní změny a přimět kouzelnický svět odhodit zbytečné zvyky a tradice, které chtěla nahradit nejmodernějšími prvky mudlovského světa. Tuhle přeměnu přirovnala k probuzení přírody ze zimy a přechod do jara, kde bylo všechno v rozkvětu. Stejně tak chtěla probudit kouzelnický svět ze spánku a přivést jej do nové éry.
Ještě ten týden do svého klubu naverbovala Ronalda se Zachariášem z Nebelvíru, Anthonyho Goldsteina z Havraspáru a Nevilla Longbottoma z Mrzimoru. Chtěla na svou stranu získat daleko více studentů, hlavně mudlorozených, ale ti všichni již patřili do Studijního Klubu, což byl název, nad kterým si Hermiona posměšně odfrkla.
Během dvou hodin, které strávila v rámci školního trestu u Brumbála v ředitelně, ji ředitel vysvětlil mnoho věcí a cílů, se kterými si přál její pomoc. V tu dobu vůbec netušila, že Brumbál využil její naivity k tomu, aby ji nasměřoval tam, kam on sám potřeboval bez ohledu na to, co si ona sama původně přála.
oooOOOooo
Zatímco Hermiona ve čtvrtek po obědě čelila následkům svého výbuchu, Hadrian se rozhodl navštívit kuchyň, protože mu došli některé ingredience na přípravu vlastního jídla.
„Co si bude mladý pán přát? Dinky se ráda postará o pánová přání," optala se jej nadšeně domácí skřítka, ačkoliv Hadrian z informací o Dinky věděl, že je to Elfka.
„Rád tě poznávám Dinky. Mám zde seznam ingrediencí, které bych rád získal. Pokud to bude třeba, nemám problém za ně zaplatit zlatem," podal Dinky seznam všeho, co sháněl.
„Dinky se optá Tonbyho. Proč se zatím mladý pán neposadí a nedá si šálek čaje, aby si zkrátil čekání?" nabídla mu hned Dinky a ukázala na útulný koutek s menším stolkem a koženými křesly.
„Děkuji, to budu velice rád," usmál se Hadrian a než vůbec došel ke stolu, aby se tam posadil, objevil se tam další elf s čajovým servisem.
„Tak jak to má mladý pán rád," poklonil se mu elf.
„Mnohokrát děkuji. Když jsem tu byl posledně, neměl jsem mnoho času a slíbil jsem, že se vrátím, abych se o vaší rase dozvěděl daleko víc. Všichni vám zde říkají domácí skřítci, ale pokud se nepletu, to není vaše pravá podstata, že?" optal se Hadrian.
„Mladý pán má dar naší matky Telly, vidí věci, které ostatní vidět nemohou. Nikdo z pánů naší historii nikdy nevěřil, ale mladý pán by mohl," přikyvoval elf, než se rozplynul a Hadrian tak u stolku zůstal sám, ale ne na dlouhou.
„Dinky je zpátky, mladý pane. Dinky předala seznam Tonbymu, ten se o něj již postará a vše mladému pánovi připraví. Hodda Dinky řekl, že si mladý pán přeje znát naší historii, kterou nám nikdo z pánů nikdy nevěřil?" objevila se tam Dinky a vyčarovala si u stolku židličku, aby se na ní pohodlně usadila.
„Ano, rád bych znal váš příběh, pokud je to tedy dovoleno. Zajímalo by mě, proč máte tuhle podobu, když jste elfové. Četl jsem příběhy od Tolkiena i dalších autorů fantasy příběhů a elfové jsou vždy popisováni jako nádherná stvoření s nadpozemskou krásou a elegancí, které člověk není schopen dosáhnout."
„Mladý pán má dar naší matky Telly, mladý pán nám bude jistě věřit," přikyvovala Dinky.
„Jen se chci ujistit, vaše Tella je Gaia, že?" optal se a Dinky radostně přikyvovala, až jí dlouhé uši pleskaly o její hlavu.
„Ano, naše matka je matka všech, Tella, Terra, Gaia, Matka Příroda nebo Země, všechno to jsou jména pro naši matku, která nás stvořila po tom, co bylo všechno živé sežehnuté ohnivou vlnou po pádu nebeského kamene z vesmíru. Byli to naší předci, otcové našich otců a matky našich matek, co zasadili první stromy, zaseli trávu a pečovali o keře a nový život.
V té době jsme byli jedinou inteligentní rasou na světě a bylo to tak po mnohé generace našich předků. S láskou jsme se starali o naši matku a obnovovali život tam, kde dříve zanikl. Jak se šířil život, sílila i naše magie a naše matka byla opět plná sil. V té době byl celý svět zeleným rájem, byla zde čistota, vše bylo zdravé a volná magie byla téměř hmatatelná.
Otci našich otců a matky našich matek byli vznešeného postavení, zpívali stromům i kamenům, tvarovali, tvořili a zdokonalovali všechno kolem sebe pomocí magie, kterou nás Tella obradovala.
Poté přišli první lidé a my zaujali místo jejich učitelů. O ano, učili jsme první tvé rasy, stejně jako nás Tella obdarovala svým věděním, my jsme jej předávali dál. Dlouhou dobu jsme byli v míru a lidé k nám vzhlíželi, ale pak se zrodila závist. Lidé nežili příliš dlouho a postrádali dar ovládat magii, která byla všude kolem nás. Ze závisti se nakonec vyklubala nenávist, když si uvědomili, že je nemůžeme naučit ovládat magii nebo jim tento dar darovat.
Elfové nebyli stvoření k boji, mladý pane. Ne, my byli nositeli života, našim údělem bylo tvořit a nikoliv ničit. Proto jsme se vydali do lesů, kam se lidé báli vstoupit. Naše domovy a města byla chráněna mocnými bariérami, ale to lidem nezabránilo ve zničení toho, co jsme dlouhé generace budovali.
Lidé se velice rychle naučili využívat síly ohně k ničení. My jsme je naučili využívat oheň k přežití a přípravě jídla, ale oni jej proměnili ve zbraň a naše snažení se začalo měnit v popel a prach. Bylo to obrovské neštěstí, mladý pane. Nekontrolované plameny se šířily bleskovou rychlostí a naše síly nestačili na jeho zastavení, proto jsme své prosby o pomoc vyslali k naší matce.
Tella naše prosby vyslyšela a z kopců a malých hor se během okamžiků staly mohutné hory. Celý svět se třásl matčiným hněvem, když se otevřely obrovské brány do útrob těchto hor. Odtamtud k naší obraně vyšly legie trpaslíků na hřbetech prvních draků, kteří zahnali lidi od našich domovů a měst.
My, trpaslíci a prvotní draci, děti přírody, kamene a nechladnoucího ohně jádra planety. Všichni jsme byli obdařeni magií a s její pomocí obnovili to, co lidé zničili, než nám trpaslíci pomohli vybudovat daleko odolnější domovy, které již nebylo možné zničit pouhým ohněm," vyprávěla mu Dinky a po nějaké době se odmlčela, aby se mohla napít.
„Bylo to velice dlouho po příchodu trpaslíků a prvotních draků, co jsme se opět setkali s lidmi. Celé generace jsme o nich nic nevěděli, a když se opět objevili na hranici našich měst, nikdo z nás jim nevěřil. Naši předci vedli dlouhé životy, znali písmo a učili další generace všemu, co se v dobách minulých stalo. Ti nejstarší a nejmoudřejší si pamatovali na zradu a nenávist, která se v lidech zrodila. Nicméně tihle lidé byli jiní, o něco málo moudřejší a vzdělanější, někteří dokonce disponovali dary naší matky.
Dlouho jsme jim odmítali věřit, ale pár z nich jsme vzali do učení pro naši i jejich vlastní bezpečí. Dary, které jim naše matka věnovala, byl mocné a ve špatných rukou i nebezpečné, proto jsme je začali učit, jak s jejich pomocí tvořit a ne ničit. Učili jsme je, jak se starat o přírodu, aby se na oplátku postarala zase o ně. Trpaslíci je také učili tomu, co uměli, hlavně lovu pro potravu.
Ačkoliv lidé neobdrželi dar samotné magie, někteří jedinci dokázali ovládat různé živly, jiní se dokázali měnit do zvířecích podob, další vnímali emoce živých tvorů a občas se objevili i tací, kteří byli schopní zahlédnout střípky možných budoucností.
Nakonec se mezi lidmi objevil i dar samotné magie. Ano, magie je darem od naší matky a lidé ji za to uctívali jako svou Bohyni. Nějaký čas to byli jen náhodní jedinci, kteří byli tohoto daru hodni, ale pak lidé zjistili, že když muž a žena s darem magie přivedou na svět potomka, bude mít tohle dítě také dar magie, ale již ne od naší matky, ale od svých rodičů. Tyhle děti se časem ukázaly být daleko silnější a každý generace byla mocnější než ta předchozí. Magie se stávala jejich součástí a čím byla starší, tím hlubší byly její kořeny v tělech lidí.
Se zvětšujícím se počtem magických lidí, se zmenšoval počet těch, kteří vyhledávali naše učení a lidé tak začali zapomínat na skutečný původ svého daru i na to, co jsme je učili. Začali se svým darem experimentovat, nic a nikdo nebyl ušetřen nejrůznějším pokusům. Neměli naprosto žádné zábrany a měnili kolem sebe vše, co jim přišlo pod ruku, a to jen díky tomu, že mohli. Naši nejmoudřejší učitelé, nejlepší bojovníci z řad trpaslíků a nejstarší prvotní draci se je snažili varovat a zastavit v cestě ke zkáze, ale lidé nás neposlouchali. Utekli před námi ze strachu, že je zbavíme jejich darů.
Uprostřed oceánu zvedly zemi až z jeho dna a stvořili obrovský ostrov. Vytvořili rituál, kde sto z nich obětovalo svůj život, aby kolem ostrova vytvořili bariéru, přes kterou nikdo z našich ras nebyl schopen projít. Země Atlantis, mocná říše magických lidí, o které jsme věděli, ale netušili, co se za magickými bariérami děje.
Neboť jsme nehodlali vyvolávat zbytečný konflikt, vrátili jsme se do svých domovů, abychom i nadále pokračovali ve svých povinnostech. Starali jsme se o přírodu, pomáhali ji růst a vyvíjet se. Také jsme učili různé kmeny lidí, které magičtí lidé zanechali za sebou, protože ti bez darů magie jim byli zbyteční.
Nějakou dobu jsme žili v klidu a míru, ale pak nastala doba temna. Lidé na Atlantisu otevřeli brány do jiných světů, odkud na naši planetu vypustili děsivé magické tvory, vodní démony, obrovské arachnidy, draky se zvířecí a krvežíznivou myslí a mnoho dalších příšer a stvůr.
Atlantis za tohle zaplatil svým zánikem. Všichni obyvatelé této magické říše byli loveni a pozřeni těmito monstry, než se jejich zrak otočil k pevnině a našim domovům.
Trpaslíci s pomocí prvotních draků dlouhé roky strážili naše hranice a Tella nám dokonce poslala pomoc v podobě Goblinů, kteří se zrodili z hlíny a kamene. Již jsme si mysleli, že dokážeme tahle monstra zničit nebo vyhnat z našeho světa, ale pak na náš svět vstoupil Temný Přízrak, ničitel světů.
Temný Přízrak byl tak mocný a plný temnoty, že vysával ze svého okolí veškerý život a šířil kolem sebe jen temnotu, chlad a smrtelné nemoci. Nebyl živý ani mrtvý a jeho magie byla, tak strašná a děsivá, že pod jejími účinky se jeho okolí začalo měnit k jeho obrazu. Lidé, které ovládl a překroutil svou magií, se stali jeho pěšáky v armádě temnoty. Dneska na světě zůstávají zbytky jeho armády v podobě Mozkomorů a Smrtiplášťů.
Tella se proti němu rozhodla bojovat tak, že nám dala svobodu. Do té doby jsme mohli používat magii jen k léčení a vytváření nového, ale od té chvíle jsme mohli i bojovat a ničit, již jsme nebyli jen dárci a strážci života. Použili jsme magii zcela novým způsobem a spojenými silami jsme zaútočili na Temného i jeho armády.
Temného se nám podařilo vyhnat pryč z našeho světa a většinu jeho armády uvěznit na Atlantisu, kolem kterého jsme vytvořili neproniknutelné bariéry a následně celou ostrovní říši potopili do těch nejhlubších míst oceánu.
Nicméně za vyhnání Temného jsme zaplatili vysokou cenu. Než byl poražen, ve svém finálním okamžiku v našem světě na nás všechny seslal strašlivou kletbu.
Prvotní a moudří draci ztratili svou mysl a stali se z nich jen magická zvířata.
Trpaslíci se vrátili zpátky do svých hor a proměnily se zpátky na kámen, ze kterého vzešli.
Goblini sice přežili, ale pozměněni a lačnící po krvavém boji. Za ta tisíciletí se jim podařilo najít způsob, jak svou krvežíznivost opět ovládat a to tak, že svou rasovou magii spojili se zlatem, které prochází jejich pecemi.
A z našeho vznešeného a svobodného národa se stala rasa malých skřítků, kteří musí svou magii spoutat s magickým místem nebo osobou, aby nás vlastní magie nepřipravila o mysl a následně nezabila.
Dlouhá tisíciletí musíme trpět pod účinky této kletby, která neslábne a ani naše milovaná Tella není schopná ji zlomit. Dříve jsme se snažili být učiteli, ale s postupem času na naše kořeny všichni lidé zapomněli a ignorují vše, co jim řekneme," dovyprávěla Dinky a Hadrian se nijak nesnažil kontrolovat slzy, které mu stékaly po tváři.
Bez jediného slova se postavil ze svého místa, přešel k židličce, na které Dinky seděla a z celého svého srdce ji objal ve snaze aspoň trochu zmírnit její bolest. Celá kuchyň byla zcela bez jediného zvuku, všichni elfové hleděli na mladíka s darem jejich matky, jak roní slzy pro ně, pro jejich utrpení, kterého se jim dostalo za ochranu jejich světa.
„Vím, že tím nic nezměním, ale je mi to velice líto," hlesl a rozhlédl se po všech přítomných elfech. „Nikdo z vás ani vašich předků si nezaslouží osud, který vás potkal. Pouze jste chránili tento svět a vše živé v něm. Nicméně vám zde mohu slíbit, že v mých očích bude vždy hrdou a vznešenou rasou Elfů, dětmi Telly a těmi, kteří si zaslouží můj respekt a obdiv. Od počátku naší civilizace jste se nás snažili chránit a za to vám osobně děkuji. Nyní ale udělám vše, co je v mých silách, abych ochránil zase já vás!" slíbil jim Hadrian a nechal kolem sebe volně plápolat svou magickou auru.
Na vlastní oči mohl vidět, jak všichni Elfové přijali trošičku jeho magie do té své a na malý okamžik spatřil jejich skutečné podoby v průhledné formě. Skutečně vypadali tak, jak je Tolkien popsal a on jen kroutil hlavou nad ignorantstvím kouzelnické společnosti.
„Ha, věděla jsem, že tě tu najdeme!" vyrušila je všechny Tamara, která vstoupila do kuchyně i se Sam a Fay v závěsu.
Hadrian si rychle osušil tvář, než se usmál na Dinky a opět se posadil na své místo.
„Dinky, mnohokrát děkuji za tuhle lekci historie. Pokud by to bylo možné, velice rád bych se od vašeho národa učil vše, co mi budete moci prozradit," poděkoval elfce.
„Mladý pán nemá vůbec zač a Dinky za nás všechny děkuje. Je to již velice dlouho, co nás někdo vyslechl a věřil nám. Je to ještě déle, co s námi někdo tak svobodně sdílel svou vlastní magii," poklonila se mu Dinky, než lusknutím prstů připravila několik dalších šálků čaje pro nově příchozí dívky.
„Tamaro, Fay, Sam, co vás za mnou přivádí?" pozdravil je Hadrian po tom, co s Dinky skončil.
„Přišly jsme se optat, jestli s námi nechceš prozkoumat nový dungeon. V sedmém patře se nám podařilo najít vstup do Věže Přízraků," oznámila mu Tamara nadšeně.
„Pokud to nebude vadit, rád tuhle výpravu dneska vynechám. Stále mám plno práce s psaním odpovědí na deset let starou poštu," usmál se Hadrian omluvně.
„Slyšely jsme, že Tamařina sestřenice skončila na ošetřovně. Údajně to bylo hned po hodině Přeměňování, protože na Kouzelné Formule se již neukázala," prohlásila Sam a Hadrian se lehce ušklíbl.
„Jo, viděl jsem, jak ji McGonagallová omráčila po tom, co po ní Hermiona začala řvát ohledně špatné známky z eseje. Co jsem pochopil, nedodržela požadovanou délku a McGonagallová ji oznámkovala jen první třináct palců a zbytek zcela ignorovala. Hermiona dokonce křičela něco v tom smyslu, že se bojím její inteligence a esejovými pergameny se chci zbavit veškeré konkurence o boj o první příčky v našem ročníku," vysvětlil Hadrian to, čeho byl svědkem a Tamara na něj hleděla jak vyoraná myš.
„To myslíš vážně?" nechápala. „Ta perfektní a pravidly žijící Hermiona řvala po profesorka McGonagallová kvůli špatné známce z eseje, která nesplňovala požadovanou délku?" ujišťovala se Tamara a Hadrian pobaveně přikývnul.
„Ha, nemůžu se dočkat, až o tom napíšu domů taťkovi. Strýc s tetou nebudou vůbec potěšeni, že se takhle Hermiona chová. Myslíš, že jim to škola oznámí nebo si to nechají pro sebe?" zajímala se a on jen pokrčil rameny.
„Vůbec netuším, ale věřím, že když na to škola zapomene, velice ráda se postaráš o nápravu," mrkl na ní.
„To od tebe ale nebude moc hezké, když je to tvoje sestřenice," namítla Fay.
„Hermiona je sice moje sestřenice, ale celé roky mi předhazovala své dokonalé známky a miliony pochval od svých učitelů. Nyní mám šanci ji to aspoň trochu vrátit a můžeš si být jistá, že z téhle situace vytěžím naprosto všechno, co budu moci," ujišťovala ji Tamara s plamínky v očích.
„Díky za čaj, ale musím rychle sepsat dopis domů a pak se s holkami vydáme do toho nového dungeonu!" rozloučila se rychle Tamara.
„Hlavně si dávejte pozor a nic neriskujte. Jak to jinak bude v sobotu ráno? Fay se Sam mají malý level na to, aby s námi mohli do vyšších úrovní Hřbitova Nemrtvých a na nejnižších úrovních nedostanu jediný bod zkušeností, když mám nyní dvacátý druhý level," optal se ještě Hadrian.
„Půjdeme každý zvlášť. Chci veškeré své pokusy použít k tomu, aby Fay se Sam získaly co nejvíce zkušeností a rychle tak získaly vyšší levely, ale se z nich mohly brzy stát trvalé Gamerky. Právě obě sdílí můj dar pro Živel Ohně, ale kdo ví, jestli je to skutečně jejich hlavní živel," odpověděla Tamara.
„Dobrá. Ještě, než půjdeš, rád bych, abys začala pracovat na lektvarech k odstranění účinků Brumbálových lektvarů, kterými otrávil všechny studenty. Také by nebylo od věci přijít s lektvarem, který by tomuto v budoucnu zabránil, pokud tě tedy něco napadne," požádal ji ještě Hadrian a předal jí všechno, co od goblinů k těm lektvarům dostal.
„Studijní Klub?" optala se Tamara.
„Pro začátek, než budeme pokračovat i se zbytkem školy," potvrdil.
„Pustím se do toho hned, jak to bude možné," přikývnula, než kuchyni zase opustila v doprovodu svých kamarádek.
„Mladý pane, Tonby vám donesl vše, co jste si přál. Tonby vám také slibuje, že nikdo z nás již do jídla nepřidá žádné lektvary od Rudého Krále. Profesor Binns nám předal instrukce a Tonby je velice rád, že je mladý pán v Bradavicích a je ochoten napravit škody, které špatný Rudý Král i jeho předchůdci napáchali," oznámil mu docela starý elf a na stůl mu položil vak se vším, co měl na svém seznamu.
„Ještě jednou mnohokrát děkuji, Tonby. Kdyby kdokoliv z vás potřeboval pomoc, stačí mi říci a já uvidím, co zmůžu. Také prosím nikde neprozrazujte mé spojení se změnami v chování profesora Binnse nebo to, že nejsem Zmijozel jen kvůli svému zařazení, jestli mě chápeš," pousmál se Hadrian na elfa, který nadšeně přikyvoval, než se rozplynul, aby se vrátil ke své práci.
Když se Hadrian vrátil na kolej, upřímně se nemohl dočkat, až se probudí sobotního rána a on bude moci v Anglii přivítat dceru rodu Blacků z jejího exilu v zahraničí. Představa reakce Starostolce, až mezi nimi zasedne Grindelwaldova generálka mu vháněla úsměv do tváře.
Brzy se dají věci do pohybu a budou padat hlavy. Pomyslel si ještě, než se pustil do vyřizování další války staré pošty.
Pokračování příště!
Profil:
Jméno: Hadrian James Hyperion Raiden Potter-Black
Věk: 11
Třída: The Gamer (Tier 0)
1. Titul: Kouzelník
2. Titul: Koncil Sedmi (5. místo)
3. Titul: Přítel Kentaurů
Level: 22 - Exp: 67 196/231 000
HP: 3 040
MP: 4 080 (+300 z Magického Drahokamu – zapůjčeno Tamaře v kapitole 2.7.)
Atributy:
STR: 44
VIT: 40 (Bonus: 20 % k HP; Regenerace HP/min: 2 %)
DEX: 49
INT: 100 (Bonus: 40 % k MP)
WIS: 60 (Bonus: -15 % Cena MP; Regenerace MP/min: 3 %)
LUK: 17 (Bonus: +5 % k šanci spadnutí předmětu)
Atribut Body: 20 (115)
Perk Body: 5 (12)
Kolejní body: Zisk: 260 (Cíl 500/1 000/1 500) – Ztráta: 0 (Cíl max. 100)
Finance:
- Libry (Banka): 452 328
- Galeony: 99 558
- Abyss dolary: 631
- Svěřenecký Trezor: 45 000 Galeonů
- Investiční Trezor: 47 455 Galeonů
- Ouroboros Trezor: 43 500 Galeonů
Status:
Chlapec-který-přežil: Tvé jméno je známé v celé kouzelnické společnosti. I sláva má své výhody!
- Bonus: +25 % ke všem splněným úkolům!
- Trvání: Dočasný
Student Doja Východního Draka: Jsi studentem několika Mistrů Bojových umění a získáváš tak jistý bonus, který je ale aktivní jen na území Doja.
- Bonus: +25 % k EXP pro Isshin-Ryu Karate, Umění Meče, Lukostřelbu a Umění Bitevní hole!
- Trvání: Dočasný
Hadí Jazyk: Dědičný dar, který je spojen s magií určitých rodů a ras. Nejenže ti dovoluje se dorozumívat s hady, ale také s další škálou nejrůznější plazů. Hadí Jazyk také značí potenciál ke studiu léčebných kouzel.
- Bonus: +15 % k síle Bílé Magie.
- Trvání: Trvalý
Matčina oběť: Pradávná rituální magie, kdy tvá matka obětovala svou magii a život.
- Bonus: +75 % k obraně proti Lordu Voldemortu, +50 % k obraně proti Smrtijedům, +25 % k obraně proti neoznačeným Smrtijedům.
- Trvání: Dočasný
Primární Dědic rodu Potterů: Jsi Primárním Dědicem Starobylého a Vznešeného rodu Potterů.
- Bonus: +15 % k síle Černé Magie, +15 % k síle Runové Magie.
- Trvání: Dočasný
Primární Dědic rodu Blacků: Jsi Primárním Dědicem Starobylého a Vznešeného rodu Blacků.
- Bonus: +15 % k síle Černé Magie, +15 % k síle magie v boji s magickými tvory.
- Trvání: Dočasný
Student Prvního ročníku: Jsi oficiálním studentem Bradavické školy Čar a Kouzel!
- Bonus: +2 k VIT nebo +1 k INT nebo +1 k WIS za každé navýšení levelu v Bradavicích.
- Trvání: Dočasný
Perky:
- Metamorfomág: 2/13
- Mistr Ledu: 9/13
- Mistr Vody: 3/13
- Mistr Vzduchu: 3/13
- Mistr Ohně: 1/13
- Mistr Duše: 1/13
Glacian
Druh: Yuki Kitsune (Žena)
Třída: Summon (1. úroveň)
Level: 13/39 – Exp: 7 695/25 000
HP: 500
MP: 1 000
Info: Yuki Kitsune je velice vzácný druh magické lišky, která ovládá led a sníh. Její síla je určená počtem jejich ocasů. Na 1. úrovni může mít Yuki Kitsune maximálně tři ocasy. Pro zvýšení úrovně Summona je potřeba získat maximální level aktuální úrovně a Esence Živlu Ledu.
Status:
- Ichibi (+10 % k síle a účinku Magie Živlu Ledu pro všechny členy Skupiny)
Artemis
Druh: Sněžná sova (Žena)
Třída: Mazlíček
Level: 10/30 – Exp: 420/25 000
HP: 500
Info: Artemis je Sněžná sova, která již při svém narození pocítila potenciál vašeho pouta. Když přišel čas tvého návratu do kouzelnického světa, nechala se chytit těmi správnými lovci, aby se ocitla v obchodě, kde jsi ji následně našel.
Info 2.: Po dosažení maximálního levelu, musíš pečlivě prozkoumat její kořeny a potenciál, abys připravil ten správný druh rituálu k její přeměně. Artemis ti bude podvědomě zanechávat náznaky toho, jakým směrem se její vývoj bude ubírat, tak tomu věnuj náležitou pozornost.
Slovo autora:
- cca 11 129 slov dlouhá kapitola.
- Kapitola je rozdělená na něco nového, ale i něco již staršího. Ačkoliv není tak dlouhá a trvalo mi to o dost déle, než jsem chtěl, je to něco, co bylo nutné zvládnout a do děje zakomponovat.
- Spoiler: V další kapitole se konečně seznámíme s Cassiopeiou Blackovou, vydáme se na oslavu narozenin Lorda Richarda Crofta, což znamená představení Lary Croft do příběhu. Nakonec bych měl zvládnout i Ceremoniál, kdy budou Tamara s Hadrianem oficiálně jmenováni Přáteli Kentaurů. Nakonec bych mohl do děje zahrnout nějaké aktivity Jarního Dvora.
Stručný přehled:
Profese:
- Kuchař (T3): 100/225
- Recepty: 429
- Zahradník (T2): 125/150
- Truhlář (T2): 73/150
- Dřevař (T2): 30/150
- Lesník (T1): 40/75
- Malíř (T3): 69/225
- Lingvista (T3): 171/225
- Angličtina (T2): 9/225 (T1:25; T2:50; T3:3)
- Francouzština (T2): 45/150 (T1:25; T2:15)
- Japonština (T2): 50/150 (T1:25; T2:16)
- Mandarínština (T2): 60/150 (T1:25; T2:20)
- Italština (T2): 30/150 (T1:25; T2:10)
- Latina (T1): 21/75 (T1:7)
- Ermesianština (T3): MAX (T1-T3:150)
- Muzikant (T1): 58/75
- Pianista (T2): 36/150 (T1:25; T2:12)
- Kytarista (T1): 63/75 (T1:21)
- Krejčí (T1): 10/75
- Bylinkář (T1): 15/75
- Lektvarista (T1): 15/75
Dovednosti:
- Isshin-Ryu Karate (E): 6/30 (6+4+2 STR/DEX) (MAX lvl – Fialový pásek (lvl. 7-12))
- Umění Meče (E): 1/30 (6+4+2 DEX/WIS) (MAX lvl – dočasně)
- Lukostřelba (E): 1/30 (6+4+2 STR/DEX) (MAX lvl – dočasně)
- Umění Bitevní Hole (E): 13/30 (6+4+2 INT/WIS)
- Aura Bitevní Hole: 2/7 (Zvýšení DMG = 10*21*1)
- Tvorba Dungeonu: 110/900
- Odchod z Dungeonu: 112/900
- Šachy (P): 18/30 (5+1 WIS)
Magické Dovednosti:
- Meditace (M): 0/30 (Odemčení: Nitrobrana lvl. 30 + Mistr Duše 3/13)
- Bitevní Meditace: 60/90
- Telekineze: 51/90
- Magické Vidění: 40/60
- Magická Aura: 40/60
- Manipulace Ledu: 77/90
- Manipulace Vody: 26/90 (MAX lvl 60 pro Mistr Vody: 3/13)
- Manipulace Vzduchu: 22/90 (MAX lvl 60 pro Mistr Vzduchu: 3/13)
- Manipulace Ohně: 10/90 (MAX lvl 10 pro Mistr Ohně: 1/13)
- Ledový Věk: 5/30
- Nitrobrana: 6/90
- Nitrozpyt: 2/90
- Tvorba Dimenze: 20/900
Kouzla:
- Stupefy: MAX (v příští kapitole zmizí ze seznamu)
- Bombarda: 25/30
- Expelliarmus: 21/30
- Protego: MAX (v příští kapitole zmizí ze seznamu)
- Lumos: 23/30
- Nox: 22/30
- Aqua Eructo: 19/30
- Inceptortia Demoiate: 5/30
- Geminio: 21/30
- Acufors: 25/30
- Incendio: 16/30
- Alexin: 19/30
- Scatebra: 15/30
- Duro: 13/30