Prohlášení: Nevlastním autorská práva na Harryho Pottera, manhwu The Gamer, Star Wars, cokoliv od Blizzardu nebo Tomb Raider.
Discord: discord . gg/DH8KWPg8jJ
Kniha 2. Kapitola 18. - Samhain
28. 10. 1991:
Pondělního rána měl Hadrian velice dobrou náladu. Po tom, co včerejší odpoledne strávil s ostatními v klubových prostorech, se večer věnoval úkolu, který mu Amanda zadala. Měl se naučit nějaká nová kouzla, aby neznala všechno, co znal on a jejich souboje se tak stali zase o něco zajímavějšími.
Původně hodlal zamířit do školní knihovny a hledat další Svitky Kouzel, ale pak si konečně vzpomněl, že má k dispozici další zdroje možných kouzel a dalších dovedností. Pustil se tedy do průzkumu Abyss Aukce.
Hadrian tam našel stovky nejrůznějších manuálů k získání všech možných druhů magie, ale téměř všechny dovednosti měly nějaké omezení k naučení se. Jemu nejbližší hranice byla pozice Čaroděje, ačkoliv i pro Čaroděje tam bylo docela málo možností. Pokud by ale byl Mágem a vlastnil vlastnoručně vytvořenou magickou hůl, bylo by to něco jiného.
I přes zdlouhavé hledání se mu podařilo najít hned pět kouzel, čtyři patřily do živlové magie a pouze jedno z nich se řadilo pod Kouzelné formule.
Když si těchto pět manuálů přes GrimClawa objednal nedělního večera, nečekal, že mu je Artemis donese hned v pondělí ráno. Nicméně se zdálo, že pokud bylo na Abyss Aukci něco na skladě, doba dodání byla velice krátká.
Amanda bude hodně překvapená, až na ní vytáhnu pár nových triků. Pousmál se při cestě na snídani.
oooOOOooo
Na začátek lekce si s Amandou dali zahřívací souboj, kde si vyměnili několik kouzel, ale nebyla v nich žádná vůle porazit toho druhého, byl to jen čistě trénink na rozpumpování krve a magie v ní.
„Dneska chci, abys při našem následujícím souboji použil naprosto vše, čeho jsi schopen. Při různých situacích jsi ukázal schopnosti, které při našich soubojích nevyužíváš," prohlásila Amanda po patnácti minutách od zahájení jejich devadesáti minutové lekce.
„Když jsme začínali, chtěla jsi, abych používal kouzla a tím jsem se i řídil," namítl Hadrian, který se rozhlédl po aréně kolem sebe a přemýšlel, jestli by to tam přežilo jeho skutečné schopnosti.
„Chceš mi říci, že magii používáš i jinak, než jen pomocí kouzel?" optala se jej a Hadrian věděl, že stojí před jistým rozhodnutím.
„Během necelých dvou měsíců jsi mě mohla vidět používat různé schopnosti, a ačkoliv existuje velká řada živlových kouzel, nejsou to kouzla, která často používám, ale čistá manipulace samotných živlů. Můj Dar mi dovoluje manipulovat Živel Ledu, který se skládá ze Živlů Vody a Vzduchu. K tomu nepotřebuji žádná kouzla nebo hůlku, stačí mi jen dostatek představivosti a magie," vysvětloval.
„Když tedy použiješ všechny své schopnosti, jakou proti tobě podle tebe stojím šanci?" položila mu další otázku a Hadrian si hned vybavil vše, co o Amandě a jejích schopnostech věděl.
„Bojím se, že když použiju i jen část svých schopností, tak nemáš naprosto žádnou šanci, pokud tedy nemáš nějaká mocná esa v rukávu," odpověděl popravdě.
„Tomu nevěřím, můj drahý a proto chci, abys se mnou bojoval vším, co máš," vyzvala jej.
„V tom případě mi dovol, abych kolem nás vytvořil bariéru, která nás oddělní od okolního světa a ať už uvnitř zničíme cokoliv, nebude to mít na naše okolí žádný vliv," povzdechl si Hadrian a se vztyčenou rukou je oba přenesl do Zrcadlového Světa.
Amanda hned pocítila, že Hadrian nepoužil žádnou z běžných bariér, protože normálně si byla vědoma spojení z jedním ze svých artefaktů, který zajišťoval bezpečí jejího soukromí v jejím apartmánu. Nebylo to tak, že by tohle spojení zmizelo, ale spíše měla pocit, že je extrémně daleko.
„Můžeme začít?" optal se Hadrian, který měl stále hůlku v ruce, ačkoliv uvažoval o tom, že ji schová a zhmotní si svou oblíbenou hůl.
„Nyní ti ukážu, proč není dobré mě podceňovat. Možná máš více magie než já, ale na druhou stranu jsem Čarodějka, zatímco ty jsi stále Kouzelník," prohlásila a nad hlavou rychle zatočila svou hůlkou, než s ní švihnula jeho směrem.
Hadrian ji okamžitě napodobil, ačkoliv on k tomuto kouzlu musel vyslovit patřičná slova.
„Ignis Flagellum!" vyvolal z konce své hůlky ohnivý bič, který se ve vzduchu setkal s bleskovým bičem, který vyvolala Amanda. Hned bylo jasné, že jeho nově naučené kouzlo nebylo na tak velké úrovni, jak tomu bylo u Amandy a sledoval, jak její bič doslova přesekl ten jeho hned na třech místech, než byl nucen ustoupit do strany, aby nebyl zasažen.
V dalším okamžiku musel vedle sebe vytvořit ledovou bariéru, protože bleskový bič v Amandiných rukách byl téměř jako živý a jediným pohybem hůlky na něj zaútočila hned z místa, kam dopadl. Záhy si uvědomil, že jednoduchá bariéra nebude stačit, proto si pod nohama zhmotnil ledový válec, kterým se nechal vyzvednout do patřičné výšky.
„Trochu si upravíme podmínky v můj prospěch," řekl s klidem a na celou arénu použil Ledový Věk.
Amanda hned pocítila, že něco omezilo rychlost jejích pohybů. Také ji brněly konečky dvou prstů, což znamenalo, že dva skryté prsteny spojené řetízkem odolávaly něčemu, co se snažilo oslabovat její životní energii. Tyhle prsteny měla od svých devíti let, kdy se z ní jedna kniha v rodinné knihovně snažila vysát život a ona to přežila jen díky jejich domácí skřítce, která pocítila, že je s Amandou něco špatně.
„Mare Igneum!" zvolala Amanda po tom, co zrušila svůj bleskový bič a s piruetou kolem dokola vyslala ohnivé plameny, které se chovaly spíše jako voda než běžný oheň.
„Nejsi jediný, kdo zná živlová kouzla. Od prvního okamžiku, co jsem viděla tvé ledové útoky, jsem začala vyhledávat a studovat tohle odvětví magie," oznámila mu, než na jeho ledovou podpěru vyslala několik výbušných kouzel.
Hadrian pocítil, jak jeho plošné kouzlo bojuje o nadvládu s Amandinými plameny. S tím ale nemohl aktuálně nic dělat, protože se musel teleportovat do bezpečné vzdálenosti od ledového sloupce, který se pod nárazem trojice výbušných kouzel rozlétl do všech světových stran.
„Mám dvě nová kouzla a rád si otestuji jejich účinnost," ušklíbl se, protože tohle bylo něco víc než jen jejich běžný souboj. „Terram Undam! Geluignis!" použil dvě živlová kouzla.
První z nich vyslal do podlahy pod svýma nohama, která se okamžitě rozvlnil a v další chvíli se vlny začaly šířit Amandiným směrem. Zpočátku byly tyhle vlny malé, ale jakmile se dostaly pět metrů od něj, nabraly výšku jednoho metru a ta se stále zvětšovala. Hadrian fascinovaně sledoval, jak podlaha mezi nimi změnila na kamenné sutiny i s hlínou a dalšími kameny pod ní a všechno se to v několika vlnách valilo na Amandu.
Jeho druhé kouzlo do jeho okolí vyslalo ledově modrý oheň, který ale nepálil v tom běžném slova smyslu. Ledově modrý oheň pálil, ale extrémním mrazem, takže po spojení s ledovým věkem, začalo Amandino ohnivé moře rychle ustupovat.
Neboť byla Amanda patřičně zaneprázdněna, Hadrian si schoval hůlku a místo ní si zhmotnil kopii Wukongovy hole, s jejíž pomocí začal měnit své okolí na ledové peklo. Ve skutečnosti k tomu hůl ani nepotřeboval, ale docela si zvykl na přítomnost nějaké zbraně ve své ruce, takže když se hodlal zaútočit, držel nějakou tu zbraň.
Amanda se pokusila vysoké vlny zničit i zastavit, ale to se jí nepodařilo. Doufala, že její nejsilnější štít ji ochrání, ale když se začala zvedat podlaha i pod jejíma nohama, věděla, že je zle a tak se pokusila o poslední věc, která ji napadla. S hlasitým prásknutím se přemístila do bezpečí a překvapeně se rozhlížela kolem sebe, protože ani ona sama nevěřila, že se jí podaří přemístit.
„V Bradavicích je nemožné se přemisťovat," nechápala, jak je možné, že se ji tohle povedlo a dostala docela silné podezření, že Hadrian kolem nich nevztyčil nějakou běžnou bariéru, ale něco jiného.
Nicméně tohle nové zjištění ji na tváři vykouzlilo úsměv. Přemisťování ji nyní umožnilo zcela novou dimenzi boje a taky si jej mohla velice rychle zdokonalit bez toho, aby ji při tom někdo nachytal. Oficiálně se ještě přemisťovat dle zákona nesměla, ostatně ji ještě nebylo sedmnáct a neměla ani licenci, ale z toho si většina čistokrevných rodů starosti nedělalo. Porušení tohoto zákona pro ně znamenalo pouhou pokutu v podobě trošky zlata.
Z jejího krátkého zadumání ji vytrhly vibrace v nohách, které ji přinutily se rozhlédnout kolem sebe. Kdyby nebyla uprostřed boje, jistě by žasla nad tím, co Hadrian dokázal z arény udělal. Kam se podívala, bylo něco z ledu, ať už to byly stěny, les ledových ostnů nebo ledové rampouchy nad jejich hlavami. Během toho, co byla rozptýlená, kompletně pozměnil celé bojiště ve svůj prospěch. Ačkoliv odmítala přiznat porážku, věděla, že vyhrát za takových podmínek nebylo příliš reálné.
„To neznamená, že se o to aspoň nepokusím," řekla si spíše sama pro sebe a začala se svým útokem.
Hadrian měl teleportaci a Amanda zase své přemisťování, takže místo používání nějakých štítů nebo svého okolí, raději zaujali novou pozici na jiném místě jejich bojiště. Kdyby Hadrian chtěl, boj by dávno ukončil, ostatně měl absolutní převahu a kontrolu nad celým bojištěm, ale to se až příliš dobře bavil i přes fakt, že se stále držel zpátky.
Celou dobu společně bojovali jen pomocí magických útoků, ale po deseti minutách se Hadrian rozhodl, že když si Amanda přála vidět více jeho schopností, udělá ji tu radost. Proto se ji v jednom okamžiku teleportoval do zad, kde ji švihnutím své hole podrazil nohy, načež se teleportoval před ní, ale nezaútočil svou holí, ale svými vlasy.
Amanda sledovala, jak Hadrianovy vlasy doslova ožily a extrémní rychlostí vyrazily jejím směrem. Během toho, jak padala, byla docela překvapená útokem z takové blízky, takže ani netušila, jak na něj zareagovat. Než ale mohla narazit zády na zmrzlou podlahu, Hadrianovy vlasy v podobě několik pramenů, se obtočily kolem jejích končetin i hůlky a zastavily její pád.
„Myslela jsem si, že jsi normální kluk bez speciálních choutek, ale kdybych to věděla dříve, jistě bych tenhle typ hrátek navrhla dříve," prohlásila Amanda, kterou Hadrian zvedl do vzduchu v pozici, kdy její tělo spíše připomínalo písmeno X.
Její tréninkový oděv byl poničen na mnoha místech, ani ten jeho nevyvázl bez zranění, ale Amanda na tom byla daleko hůře. Přes několik trhlin mohl vidět i několik detailů jejího spodního prádla a kdyby mu věnoval daleko větší pozornost, všimnul by si, že v jistých místech bylo daleko tmavší barvy.
I kdyby si toho ale všimnul, myslel by si, že je spíše důsledek toho, že Amanda přišla do styku s jeho ledem, který se místy rozpouštěl a oba tak na sobě měli místy docela mokré oblečení.
„Vzdáváš se?" optal se Hadrian a špičkou své hole ji lehce bodl do středu hrudi.
„Mám snad na výběr?" ušklíbla se a lehce se otřásla při pocitu, který ji aktuálně koloval tělem. Nikdy dříve nebyla v takové pozici a milovala, když nad ostatními měla dominanci, ale tento nový pocit byl docela vzrušující a tiše litovala, že Hadrian nebyl o pár let starší, aby téhle situace plně využil. Amanda byla nicméně velice trpělivá a jakmile se na něco nebo někoho zaměřila, nebylo nic, co by ji zastavilo v dosažení toho, co chtěla.
„Sama jsi řekla, že jsi Čarodějka a nedělám si iluze o tom, že nejsi schopná uniknout i za takovéto situace," prohlásil.
„Na další souboj nemám dostatek magie," namítala a znovu se otřásla, když viděla, jak se Hadrianovi v očích přehnala téměř neviditelná vlna magie.
„Stále máš menší polovinu magických zásob, takže magie máš stále dost," odpověděl a Amanda si tak potvrdila další znalost jeho schopností.
„Dobrá, plně se ti vzdávám a můžeš si se mnou dělat úplně vše, co se ti zamane, můj drahý," prohlásila a hned se tak ocitla zpátky na nohou.
Hned, jak byl opět volná, překonala mezi nimi zbývající vzdálenost, chytla jej za hlavou z obou stran, aby mu zvedla obličej a dlouze jej políbila na rty, dokonce jej přinutila pootevřít ústa a svým jazykem jej přinutila k souboji jiného druhu.
Hadrian byl velice překvapen a na chvíli i zaskočen, ale jakmile nad ním Amanda začala vítězit, jeho magie odpověděla a on instinktivně začala bojovat zpátky, přičemž se kolem něj zhmotnila jeho magická aura. Pocítil, jak mu Amanda zajela prsty do vlasů, kterých se docela silně chytila, než se s tichým zasténáním celá otřásla. Musel ji chytit a stabilizovat svůj postoj, protože dostal pocit, že každým okamžikem je svou váhou převáží a pošle k zemi.
„Jsi, jsi v pořádku?" optal se zmateně, když jejich polibek skončit a ona se mu v náruči ještě několikrát lehce otřásla.
„Nikdy mi nebylo lépe," vydechla po tom, co nad svým tělem získala dostatečnou kontrolu a opět jej políbila, ale nebylo to s hladovým chtíčem, tentokrát to bylo lehké a něžné políbení, kterým mu chtěla poděkovat za ten pocit, jehož dozvuky stále kolovaly jejím tělem.
„Dnešní trénink je u konce. Až se dám dohromady, pošlu ti do pokoje knihu, kterou si musíš přečíst. Pak pochopíš," usmála se na něj, než jej pustila a rozhlédla se po východě z arény.
Hadrian s lehkým zmatením naklonil hlavu, než lusknul prsty a aktuální podoba jejich okolí začala praskat, jako kdyby všechno kolem byl jen odraz v zrcadle. Když prasklin bylo dostatečné množství, zničená podoba arény se plně roztříštila a oba se ocitli ve stejné aréně, ale bez jediné známky toho, že by tam probíhal jejich souboj.
„Stále ses držel zpátky a tohle bylo něco, co žádná bariéra nedokáže. Ale velice brzy tvá tajemství odhalím, můj drahý," slíbila mu, než si u dveří z arény vzala nepoškozený hábit, do kterého se zahalila, aby se mohla v bezpečí vydat do svého pokoje.
Sice nechápu, proč mě políbila, ale není to něco, co by se mi nelíbilo. Když jsem viděl starší studenty a dospělé, jak se líbají, nepřišlo mi to jako něco, co bych sám chtěl dělat, ale mé tělo chce víc. Raina mi ukázala vše, co se mnou chce podniknout a já měl nyní touhu prozkoumat Amandino tělo vlastníma rukama. Nicméně je toho mnoho, co mě stále mate a co neznám. Pomyslel si Hadrian a na rozdíl od Amandy, se z Arény do svého pokoje teleportoval.
oooOOOooo
29. 10. 1991:
Jak mu Amanda včerejšího večera slíbila, tak také udělala. Půl hodiny po ukončení jejich tréninku, mu donesla menší knížečku, na jejímž obalu nebyl jediný obrázek nebo slovo. Než opustila jeho apartmán, apelovala na něj, že ji musí přečíst celou ještě ten den a vrátit ji bude moci, až bude chápat všechno, co se v ní nacházelo.
Úterního rána se Hadrian snažil chovat zcela normálně, ale již během brzkého tréninku s Tamarou, se přistihl, jak si ji prohlíží a představuje si, jak asi pod tím vším oblečením vypadá. Problém byl, že oproti Amandě a Raině byla stále mladá a nevyspělá, takže by toho asi tolik neviděl, ale zvědavost mu skutečně nedala spát.
Kniha, kterou mu Amanda dala, obsahovala velké množství informací o mužském i ženském těle, o rozmnožování, ale také o samotném sexu a jeho různých podobách. V knížečce nebylo obsaženo všechno a odkazovala se na několik dalších daleko obsáhlejších publikací. V poslední kapitole pak bylo několik speciálních rituálů, které byly spojeny s pohlavním aktem, u nich bylo i vysvětleno, co se považovalo za čistotu u muže i ženy. Podle definice čistoty se mohli jedinci oddávat orálnímu i análnímu sexu bez toho, aby to ovlivnilo rituální magii.
Tyhle dva způsoby tělesného uspokojení nebyly z magického hlediska považovány za úplný magický akt, protože se magie obou partnerů plně nespojila a nebylo možné dojít k rezonanci, která byla důležitá k početí magicky silného, a hlavně zdravého potomka. Byla tam krátce vysvětlena i magická rezonance a jaký vliv měla na případné děti daného páru.
Magická rezonance při početí je velice dobrým vysvětlením toho, co všechno je špatně v čistokrevných rodech. Tolik mých spolužáků bylo počato s požehnáním magie obou rodičů a kolik z nich vzniklo bez tohoto úkazu? Vsadím se, že velká část z nich je ochuzena o něco skutečně magického. Pomyslel si během snídaně.
„Podle tvých zkoumavých pohledů hádám, že jsi dokončil povinnou četbu," zašeptala mu do ucha Amanda, než si k němu přisedla.
„Velice rád bych tě nyní proklínal a nesnášel, protože má mysl je nyní plná nejrůznějších představ, ale zároveň ti chci i poděkovat. Je nějaký způsob, jak zjistit, jestli při početí jedince došlo k magické rezonanci?" optal se Hadrian tiše.
„Velice speciální lektvar, který je dneska téměř zapomenutý a na jeho použití se někteří nedívají příliš pozitivně. Vypovídá to totiž o potenciálu jejich dědiců a čistokrevní nemají rádi, když jim někdo předloží důkaz o tom, že jejich praktiky jsou špatné a musí je změnit. Prozradím ti jedno tajemství, které čistokrevné rody odmítají vyslovit nahlas. Bez magické rezonance při početí dítěte je nemožné, aby se dostalo na úroveň Čaroděje nebo Čarodějky. Existují samozřejmě jisté způsoby, jak tohle obejít, ale ty si vždy žádají nějakou cenu a mají negativní následky," prozradila mu.
„Takže kvůli zachování nějakých zvyků a praktik se čistokrevné rody rozhodli, že jejich potomci budou po magické stránce slabí a bez potenciálu se stát něčím víc?" nechápal Hadrian.
„Kdysi se před uzavřením manželské smlouvy používaly lektvary k určení rezonance mezi dvěma jedinci. To byl jeden ze tří testů, druhý test měl ověřit, jestli kombinací jejich krve nedojde k možným deformacím nebo vrozeným nemocem u potomků, ale i od tohoto se odstoupilo, když tyhle testy začaly ukazovat na čím dál tím větší množství problémů. Třetí test byl nakonec proveden před zpečetěním magického pouta při veřejném obřadu, ten měl určit, jestli jsou oba jedinci čistí, ačkoliv později to bylo zaměřeno hlavně na ženy a od mužů se čistota již nepožadovala, hlavně po pádu Nejvyšších Kněžek a nástupu Merlinova učení, které zavrhlo existenci všech Bohů a omezilo Náboženství, které je v dnešní době téměř neexistující. Místo toho Merlin podpořil omezené učení Druidů, které ale také značně upadá a zachovalo se jen pár praktik, a to ještě jen mezi omezeným počtem rodin," vysvětlovala mu Amanda a Hadrian si uvědomil, že demence čistokrevných rodin nebyla vždy přítomná a kdysi měli jisté znalosti základní genetiky a toho, proč je špatné uzavírat manželské sňatky mezi sourozenci a bratranci.
Musím si najít více volného času k tomu, abych pokročil v četbě rodinné kroniky. Nyní je těžké v ní něco hledat, ale až budu mít dostatečné množství vědomostí, vytvořím sérii nových rodinných kronik, které budou tvořit jeden celek, ale zároveň ji budou rozdělovat do patřičných sekcí podle jistých kritérií. Povzdechl si Hadrian a málem nadskočil, když mu Amanda pod stole přejela dlaní po celé délce stehna.
„Je zábava tě pokoušet, hlavně když se občas hluboce nad něčím zamyslíš," odpověděla mu na jeho tázavý pohled, než se vrátila ke své snídani.
oooOOOooo
Zbytek úterního dne Hadrianovi utekl celkem rychle, hlavně když měl jen dvě hodiny Lektvarů se Snapeem a hodinu Kouzelných Formulí s Kratiknotem. Před obědem s ostatními dokončil úkoly, které toho dne dostali.
Odpolední dvouhodinovka Tělocviku byla za plné účasti a Padma dokonce přivedla své dvojče Parvati, se kterou se přidala i Levandule, takže Studijní Klub získal další dva členy. Pomohl tomu i fakt, že Smith s Weasleym byli členové Jarního Dvora a obě dívky s nimi nechtěly mít absolutně nic společného. Smith měl podle všeho jisté narážky a tohle pro ně byla příležitost, jak se naučit se bránit a později jim ukázat, kde je skutečně jejich místo.
Hadrian je při dvou hodinách tělocviku příliš netrápil a nároční trénink byl jen v první polovině, zatímco v druhé části jim představil hru vybíjené, která nebyla těžká na pochopení a ukázalo se, že to byl i dobrý trénink k rychlému a přesnému míření na cíl.
„Škoda, že při tom nemůžeme požívat magii. Nějaká štít by se určitě hodil," stěžoval si Blaise, který si masíroval pravý bok, do kterého hned dvakrát dostal míčem.
„Možná byste si mohli sednout a dát hlavy dohromady, jak z mudlovského sportu udělat něco magického?" ukázal Hadrian na skupinku mudlorozených, kteří se bavili nejvíce ze všech přítomných.
„Jen ho nech, ať trpí, aspoň se naučí nestát na místě. Je to pro něj lepší varianta, než kdyby někdy v budoucnu utržil zásah ničivým kouzlem," prohlásil Lucian, který byl jedním z těch, který Blaise úspěšně míčem zasáhl.
„Hej, tobě se to řekne," protestoval hned Blaise.
„Nemysli si, že mě nic nebolí. Pochybuji, že se dneska budu schopen posadit," zašklebil se Lucian, který od Tamary dostal velice silný zásah do zadnice.
„Tamara je občas náladová a je tvoje chyba, když jsi nazval malou holčičkou," rýpl si do staršího mladíka Hadrian.
„Příliš se neraduj. Nebude to trvat dlouho, než se zlepšíme a poté budeš bolestí trpět ty," sliboval mu Lucian.
„Možná, když si to budeš opakovat každý večer před spaním, tak se ti o tom bude zdát, ale sny a realita jsou rozdílné věci," zasmál se Hadrian pobaveně, nicméně se mu krátil čas na další lekci s Luckym, proto se omluvil a rychle vyrazil do sprchy, aby svého elfského učitele nenechal čekat.
„Pečlivě jsme sledovali tvůj pokrok a splnil jsi první podmínku k tomu, aby ses naučil Driftovat," prohlásil Lucky bez zdržování a vyzval jej, aby je vzal do magické dimenze.
„S tím, jak se budeš zlepšovat, bude schopen rozeznat všechny magické proudy, jestli jsou bezpečné a velice smrtelné a věř mi, že těch se neodvažujeme dotknout ani my. Nyní se přenesu do vedlejší místnosti tvého apartmánu a vyslovím tvé jméno. Měl bys být schopen vycítit spojení, které tímto způsobem vznikne. Jakmile jej uvidíš, chci, abys do něj pouze šťouchnul prstem, abych si byl vědom toho, že jej vnímáš," dal mu Lucky základní instrukce a přešel do vedlejší místnosti.
Hadrianovi trvalo celou minutu, než si byl vědom nového spojení, které Lucky vytvořil tím, že každou chvíli volal jeho jméno. Když si ale po prvním pokusu byl jistý tím, co hledat, další pokusy byly daleko rychlejší. Trvalo to asi hodinu čistého času, ale nakonec byl schopen odhalit tohle spojení v okamžiku, co jej Lucky vytvořil.
„Výborně. Ostatní nevěřili, že to zvládneš tak rychle, ačkoliv vnímání dočasného spojení v reálním světě je o dost těžší než v magické dimenzi. Nyní tě čeká skutečné driftování po magickém spojení. Jakmile jej objevíš, chci, abys na něj doslova naskočil a po jeho proudu se dostal tam, kde na tebe budu čekat," oznámil mu Lucky další část jejich úterní lekce.
Hadrian během chvilky odhalil nové spojení, které mělo Luckyho podpis, a tak bez přemýšlení vyskočil, aby se podrážkami bot dotknul tohoto spojení s myšlenkou, že se chce dostat k Luckymu.
Na malou chvíli se všechno kolem něj rozmazalo, což si spojil s extrémně rychlým pohybem a než se nadál, padal z jisté výšky dolů k zemi. S menší panikou dokonce vystoupil z magické dimenze, což neměl dělat, protože v další chvíli ležel na břehu Černého jezera s obličejem v bahně.
„Hahahaha," ozval se Luckyho melodický smích, protože byl ve své elfské podobě a ta sebou nesla jisté kouzlo i v jeho hlase.
„Skutečně?" vytřel si Hadrian bahno z očí i obličeje.
„Není třeba se rozčilovat, mladý pane. Každý elf se učí stejným způsobem, akorát u nás je to vrozený talent, který nás vede. Pro člověka je driftování velice dezorientující, ale to se s praxí změní, hlavně díky tvému Daru. Nyní se vrať do magické dimenze a budeme trénovat tak dlouho, dokud budeš mít energii," vyzval jej Lucky a nutno říci, že se Hadrian později toho večera chtěl vykašlat na Astronomii a zamířit rovnou do postele. Sice se mu toho dne nepovedlo úspěšně dorazit do svého cíle bez toho, aby neskončil na všech čtyřech nebo na zádech, ale s každým dalším pokusem se trochu zlepšoval. Jediný problém byl, že jeho dovednost driftování byla omezená levelem fázování.
oooOOOooo
31. 10. 1991:
Středečního dne se nestalo nic zajímavého, tedy až na to, že Hadrian během svého volného odpoledne pracoval na dalších Dungeonech pro Studijní Klub. Tři nové vchody vedly do Učebny, kterou hodlal Hadrian využívat ke svým lekcím jazyků. Již přidal Sira Duncana a Lady Helenu na seznam zasvěcených, aby měli do těchto dungeonů přístup.
Další vchod vedl do Posilovny, kde byly zatím jen základní pomůcky, ale to hodlal postupně změnit. Poslední vchod pak vedl do Doja, které bylo určené k tréninku bojových umění. Mohl k tomuto využívat tělocvičnu, ale ta byla určená i ke hraní míčových her, takže Dojo bylo perfektním přídavkem do kolekce klubových prostor.
„Opět přibyly tři nové vchody v rámci našich studijních prostorů," okomentovala Dafné čtvrtečního rána hned, jak spatřila Hadriana scházet ze schodů do společenské místnosti.
„Skutečně? Jsem zvědav, co si pro nás Bradavice připravily tentokrát," ušklíbl se Hadrian a vyrukoval s již připravenou odpovědí.
„Bradavice? To tak," odbyla Dafné jeho vysvětlení jako naprostý nesmysl.
„Proč to tam neprozkoumáme, když máme volno před hodinou Přeměňování?" navrhovala hned Tracey.
„Dobrý nápad," souhlasil Hadrian, který se upřímně těšil na první hodinu jazyků.
„Hmm? V klubu přibyly další tři místnosti?" optal se Blaise rozespale.
„Prvně snídaně, pak průzkum," řekl Hadrian a všichni tak vyrazili do Velké síně.
Bylo to již nějakou dobu, co v jídle před sebou neodhalil žádné cizí látky, proto byl mírně zaskočený, když zrovna toho rána bylo téměř úplně všechno jídlo i pití kontaminováno. Prvně podezříval Brumbála, ale podrobnější identifikace mu prozradila, že je to dílo někoho jiného.
V jídle před ním se nacházely celkem čtyři různé lektvary, přičemž jeden z nich byl spouštěč. Zbylé tři byly bez onoho spouštěcího lektvaru zcela bezpečné.
„Aaaaaa!" ozval se zděšený výkřik od Havraspárského stolu, kde několik studentů připomínalo Inferi, tedy až na to, že oni byli živí a Inferi byli mrtvá těla. Další povyk nastal u Mrzimorského stolu, kde se dvojici starších studentů změnila hlava na velké dýně s černými plameny v místech očí. Následně některým Zmijozelským opadali veškeré vlasy, než jim místo uší narostly velká netopýří křídla.
„Weasleyovic dvojčata! Měsíc školního trestu a deset bodů z Nebelvíru za každého studenta nebo studentku, kteří musí trpět vaši nechutnou šikanu!" vykřikl naštvaný Snape a s hůlkou v ruce se vydal na pomoc svým studentům, protože toho dne neměl vůbec žádnou náladu na idiotské vtípky.
„Severusi, tohle je trochu přehnané, nemyslíš?" snažil se Brumbál zachránit situaci, ale u svých profesorů příliš velké zastání nenašel, spíše vůbec žádné.
„Přehnané? Uvědomujete si, kolik bude školu stát nákup a příprava lektvarů k růstu vlasů, o které nejméně třetina školy právě přišla!?" vyjela na něj profesorka Prýtová, která musela jít uklidňovat řadu dívek ze své vlastní koleje.
„Souhlasím se Severusem, tohle je už šikana našich studentů! Není to tak dlouho, co se pokusili sabotovat šachový turnaj, když uvěznili Zmijozelskou kolej a nyní tohle? Běžné tresty očividně nestačí, pokud jde o ty dva postrachy," prohlašoval Kratiknot a také se vydal pomoci svým studentům.
Jediná kolej, která nebyla tímto vtípkem zasažena, byla ta Nebelvírská, což z nich udělalo jasný terč pro budoucí odplatu. Nyní všem stačilo, že je mohli vraždit svými pohledy.
„Snape je chtěl nechat vyloučit, ale Brumbál mu to nedovolil. Prý se o trestu těch idiotů dohadovali celé dvě hodiny, než Weasleyovic dvojčata i se zbytkem jejich gangu přišli o padesát bodů - každý z nich. Také mají týdenní trest s Filchem, kde musí drhnout záchodky zubními kartáčky a pokud to prý odfláknou, obdrží další den školního trestu, dokud se nenaučí svou práci dělat pořádně. Nejmladší Weasley dostal již další dva dny školního trestu navíc," prohlašoval Draco na celé kolo povýšeně a vůbec nevnímal fakt, že vypadal jako Inferi.
Hadrian se podíval na přesýpací hodiny na konci Velké síně, které ukazovaly počet bodů. S nemalým potěšením sledoval, jak se veškeré body Nebelvírské koleje vracely do jedné části hodin, dokud nebyla ta druhá polovina zcela prázdná.
„McGonagallová nebude mít příliš velkou radost. Pokud měl Nebelvír nějakou šanci na školní pohár, právě o ni přišli a budou rádi, když vůbec ohrozí třetí pozici," řekl Hadrian a měl zcela pravdu, protože zahlédl, jak jejich profesorka Přeměňování a Ředitelka Nebelvírské koleje doslova táhne oba chlapce za uši pryč z Velké síně.
„Mám hlad, ale odmítám se změnit v Inferi nebo mít místo hlavy dýni," postěžoval si Blaise.
„Jsou dvě řešení. Buď navštívíme kuchyni, kde si sebou na kolej odneseme jídlo nebo se přemístíme k jedinému stolu, kde jídlo neobsahuje žádné lektvary," navrhl Hadrian.
„Hehe, navrhuji to druhé! Když nejsou schopni zastavit dva členy své koleje před útoky na zbytek školy, musí za to nést také následky, a nejen ztrátou bodů!" vyskočila Tracey na nohy s prázdným talířem v ruce.
„Někdy jsi až moc impulzivní," povzdechla si Dafné a přidala se ke své kamarádce. Když se zvedl i Hadrian s Blaisem, přidal se k nim i zbytek prvního ročníku a pod tázavými zraky všech přítomných studentů i profesorů přešli k Nebelvírskému stolu, kde si na talíře začali nakládat neposkvrněné jídlo.
„Vypadněte od našeho stolu, vy slizcí hadi! Co si myslíte, že děláte, když nám kradete naše jídlo?!" rozkřičel se na ně hned Ronald Weasley a zbytky jídla mu létaly od úst na všechny strany.
„Zavři zobák, Weasley. Kdyby nebylo tvých idiotských bratrů, kteří otrávili tři čtvrtiny jídla, nikdo z nás by se neobtěžoval trpět tvoji přítomnost. Z tvých stravovacích návyků je celé škole upřímně na zvracení, tak nás nezdržuj, ať se můžeme vrátit do civilizovanější společnosti," odbyl jej hned Hadrian, který se omluvně usmál na zbytek Nebelvírských studentů.
„Tohle je Nebelvírský stůl a mě tu urážet nebudeš, ty zasraný hade!" vyskočil Ronald na nohy a tasil na Hadriana i hůlku, ale ta mu rychle vylétla z ruky.
„Odebrala bych vám kolejní body, pane Weasley, ale protože Nebelvír je na absolutní nule a mínusové body neexistují, prodloužím vám školní trest s panem Filchem o další týden," oznámila mu profesorka Sinnistrová, která se rozhodla, že pomůže dohlédnout na Nebelvírskou kolej, když tam McGonagallová nebyla.
„To nemůžete!" protestoval hned Weasley.
„Ale můžu, pane Weasley. Zmijozelští studenti, vraťte se prosím ke svému stolu. Již jsme do kuchyně poslali zprávu, aby se zbavili jídla s lektvary a připravili další porce. První vyučovací hodina bude zrušena, aby se všichni stihnuli nasnídat," zakroutila profesorka Astronomie hlavou.
„Ztráta bodů a školní trest v čištění záchodků je dle mého málo. Za všechno tohle jídlo jsme zaplatili v rámci školného. Nechal bych je to celé zaplatit, ale pochybuji, že mají tolik zlata, takže v rámci školního trestu by mohli pomáhat někde, kde si celou škodu odpracují něčím užitečným. Čištěním záchodků berou akorát práci těm, kteří ji potřebují a chtějí," navrhl Hadrian profesorce, než kývnul na všechny své spolužáky a vrátili se zpátky ke svému kolejnímu stolu.
oooOOOooo
„Proč je tady učebna?" zajímala se Tamara, která se toho rána přidala k ostatním v klubových prostorech.
„Dobré ráno," pozdravil je všechny Sir Duncan, který proplul tabulí.
„Dobré ráno, Sire Duncane. Omlouvám se, že tu nejsem sám, ale ostatní se rozhodli prozkoumat nové místnosti, které se zde ráno objevily," omluvil se Hadrian.
„Nic se neděje, Dědici Potter-Blacku. Pokud bude zájem i u ostatních členů vašeho klubu, bez problému je zahrnu do učebního plánu. Nyní nás čeká hodina Anglického jazyka, takže kdo má zájem, ať se usadí na volná místa, abychom mohli začít," vyzval je duch, kterého Lady Helena doporučila.
„Proč bychom se měli učit angličtinu, když je to náš rodný jazyk a bez problémů umíme psát, číst i mluvit?" nechápala Tracey.
„To je velice dobrá otázka, slečno. Proč nezačnu svou první hodinu tím, co vás hodlám naučit a pro je důležité znát svůj rodný jazyk popředu i pozpátku. Anglicky jazyk si také mnoha během století prošel značným vývojem a dalším si jistě ještě projde. Při studiu magických předmětů zjistíte, že většina důležitých knih je psána ve starších verzích Angličtiny a mnoho slov se od té doby změnilo nebo jsme je z našeho slovníku úplně vypustili. Čím starší svazky a svitky budete studovat, tím větší rozdíly vám budou stát v cestě snadného studia a existuje několik důvodů, proč na tyhle písemnosti nelze použít kouzlo k překladu textu do moderní angličtiny. Navíc všechny překladatelská kouzla mají za zdroj vaši vlastní slovní zásobu, takže čím větší je vaše znalost rodného jazyka, tím přesněji a lépe tahle kouzla fungují," vysvětloval Sir Duncan.
„Kromě studia slov a jejich významu, se podíváme i na gramatiku, styly psaného projevu, ale prostudujeme si i významná literární díla a jejich autory. Během mých lekcí nebudete mít povinné úkoly, jen doporučené čtení, o kterém se budeme bavit a rozebírat specifické pasáže k jejich lepšímu pochopení. Dědic Potter-Black mě požádal i o pomoc ve studiu cizích jazyků, které budu učit každý čtvrtek šestou a sedmou hodinu zde v této učebně," seznamoval je s tím, co je hodlá učit a nebyl nikdo, kdo by jeho první hodinu opustil, protože hned chápali výhodu toho, co pro je další studium jejich rodného jazyka představovalo.
oooOOOooo
Když Hadrian odpoledne odcházel z bonusové dvouhodinovky cizích jazyků, spokojeně si pískal. Protože měl navíc dost volného času a on mohl opět navštívit Hřbitov Nemrtvých, zamířil ven na pozemky školy.
Upozornění:
V den Samhainu jsou hranice mezi říšemi Živých a Mrtvých velice tenké. Všechna nemrtvá monstra jsou v tento den o 50% silnější!
Tohle oznámení se mu objevilo hned, jak vytvořil již známý dungeon. Jediný pohled mu stačil k tomu, aby tohle upozornění potvrdil. I přes fakt, že na prvním levelu Hřbitova Nemrtvých měli Inferi jen 10. level, jejich životy i energie smrti byly o polovinu vyšší než obvykle. Nebyly to jen životy, ale celkově se všem nemrtvým monstrům zvýšily všechny staty, ať už to byla obrana, síla útoku, rychlost nebo inteligence.
„Zdá se, že dneska nebudu schopen pokořit všech pět levelů, ale uvidíme, až tam dojdu," řekl si Hadrian a pustil se do masakrování všech Inferi. Trochu doufal, že když se všechno zvýšilo o polovinu, zvýší se i jeho zisky, ale ty k jeho smůle zůstaly zcela stejné, takže neměl ani o jeden exp nebo zlaťák navíc.
I přes fakt, že byla všechna monstra o polovinu silnější, nebyl to pro něj zas takový problém, hlavně když měl k dispozici nějaká ta nová kouzla. V druhém a třetím levelu dungeonu trénoval používání ohnivého biče. Amanda mu ukázala, co ona dokázala s bleskovým bičem a on tak zkoušel, jak moc ji dokáže napodobit. Navíc síla jeho biče byla posílena jeho perkou Mistra Ohně, ačkoliv to bylo minimální posílení.
Když se nakonec dostal do pátého levelu dungeonu, zjistil, že má podstatně menší zásoby magie, než bylo běžné. Proto se rozhodl, že co nejdéle bude bojovat bez použití magie, a tak se pustil do boje s pomocí svého meče, luku i bitevní hole. Glacian mu pomáhal s kontrolou některých monster, takže nakonec utržil jen lehká zranění.
Poražení Mini-Bosse jej stálo polovinu zbývající magie a po zabití Bosse fungoval už jen na magické výpary. Tohle pro něj byla důležitá lekce, která jej naučila, že musí lépe nakládat se zdroji, které měl k dispozici.
Protože byl také den, kdy před deseti lety přišel úplně o všechno, neměl zrovna potřebu vyhledávat společnost ostatních lidí, tak v dungeonu strávil i většinu odpoledne a část večera, než jej konečně vyčistil i potřetí za sebou. Druhé dva pokusy prošel s minimálním použitím magie, takže již neměl takový problém, jako při jeho prvním pokusu.
I tak byl rád, že měl celou tuhle výpravu za sebou a než se teleportoval do sprchy, aby se umyl od všeho, co na něm v dungeonu přistálo, poslal Tamaře zprávu s upozorněním, ať nenavštěvuje dneska žádný dungeon s nemrtvými monstry, protože jsou ve všech směrem o padesát procent silnější. Upřímně doufal, že jej poslechne, ale měl tušit, že když se někomu řekne, aby něco nedělal, probudí to v něm zvědavost a stejně to udělá, pokud se kvůli stejnému problému již dříve nespálil.
oooOOOooo
Po rychlé sprše a oblečení se do slušných věcí, se Hadrian podíval na čas, než si mírně pozměnil podobu, aby jej nikdo nepoznal. Následně se teleportoval na Příčnou ulici, kde zamířil k veřejnému krbu. Od prodejce letaxového prášku si koupil jednu hrst, než vyslovil jméno kouzelnické hospůdky v Godrikově Dole.
Upřímně byl rád, že ovládal telekinezi a dokázal tak zastavit svůj pár včas, jak silně ho krb vymrštil v cílové destinaci.
Už nikdy nepoužiju letax, je to snad ten nejhorší způsob cestování, který kouzelníci doposud vymysleli. Odplivl si do krbu, protože mu v ústech zůstalo trocha popela.
„Dobrý večer, budete si něco přát, mladý muži?" optal se jej obsluhující za barem.
„Dobrý večer a děkuji, ale nic nepotřebuji, pouze procházím," odpověděl Hadrian a po krátkém rozhlédnutí se zamířil k východu.
Podle všeho byl kdysi Godrikův Důl čistě kouzelnickým osídlením, ale nyní tam bydlela jen pětina obyvatel s Darem magie. I tak to byla ale malebná vesnička, která si zachovávala jistou historickou atmosféru.
Hadrian se podle informačních ukazatelů rychle zorientoval a zamířil na hřbitov, zatímco kolem pobíhaly děti v kostýmech a snažily se od majitelů domů vykoledovat nějaké ty sladkosti.
Ani místo jako je Godrikův Důl se neubránilo komerčnímu vlivu a znesvěcení našich dávných svátků a praktik. Ale čemu se vůbec divím, když ani v Bradavicích není dovoleno slavit Samhain s řádnými rituály a místo toho studenty čeká slavnostní hostina plná sladkostí a pochoutek pod záštitou Halloweenu? Odfrkl si Hadrian a byl rád, když konečně dorazil na hřbitov.
Jeho úmyslem bylo to tam zatím jen najít a podívat se na to, jestli tam nenajde bezpečné místo k tomu, aby se tam mohl později teleportovat. Když takové místo nakonec našel, ve víru sněhových vloček zmizel, jen aby se o moment později objevil na zahradě domu v Zobí Ulici.
Několika kroky se dostal k zahradním dveřím, na které slušně zaklepal. Podle světla v kuchyni a obývacím pokoji usoudil, že je teta doma. Jeho domněnka se mu potvrdila hned, jak ji spatřil přicházet ke dveřím, které mu pohotově otevřela.
„Hadriane? Co tady děláš? Nemáš být ve škole?" vyptávala se jej hned s jasným překvapením ve tváři.
„Celá škola slaví Halloween jednou velkou hostinou, přičemž zároveň oslavují pád Temného Lorda nebo vítězství Chlapce-který-přežil. Nemyslíš si snad, že budu slavit po jejich boku, když jsem před deseti lety přišel o většinu rodiny, ne?" odpověděl a následoval tetu do obývacího pokoje, kde bylo řádně uklizeno a na stolku bylo rozloženo několik desítek starších fotografií.
„Dáš si čaj?" optala se jej teta Petúnie a netušila, jestli má všechny fotografie rychle ukrýt nebo je nechat tak, aby si je Hadrian mohl prohlédnout.
„Čaj si určitě rád dám, ale zároveň jsem se tě přišel optat, jestli bys se mnou nechtěla navštívit jejich hroby. Nikdy dříve jsme u nich nebyli a nyní nás tam můžu bez problémů dostat," prozradil ji skutečný důvod jeho návštěvy. Teta Petúnie mu nějakou dobu neodpovídala a plně se soustředila na přípravu jeho čaje, než se posadila do křesla.
„Ano, navštívíme jejich hroby, ať už jen kvůli tomu, abych je prosila o odpuštění za ty dlouhé roky, které jsem se k tobě chovala jako k nějaké zrůdě," odpověděla mu se zlomeným hlasem, načež se Hadrian posadil na opěrku křesla, aby ji mohl obejmout.
„To všechno je za námi a považuj všechno za odpuštěné. Jsi moje teta a poslední žijící článek, který mě spojuje s matčinou stranou rodiny. Z otcovy strany mám několik rodinných příslušníků, ale ty jsi ze všech k mým rodičům nejbližší," prohlašoval, aby ji trochu zlepšil náladu.
Petúnie jeho objetí opětovala a na malou chvíli se i rozbrečela, než se rychle vzpamatovala a utřela si obě tváře.
„Promiň, že mě vidíš takhle, ale magické těhotenství ovlivňuje mé emoce více, než je běžné. Dibly mi prozradila, že kvůli mé zapečetěné magii jsem daleko náchylnější na magické vlivy z mého okolí," omlouvala se, ale Hadrian ji hned ujišťoval, že je to v pořádku a chápe, že to nemá vůbec jednoduché.
Zatímco popíjel čaj a poslouchal rádio, se teta Petúnie šla připravit na návštěvu hřbitova. Nejdříve se opláchla, lehce nalíčila, než se teple oblékla. Hadrian musel čekat asi půl hodinky, ale mezitím si prohlédl i všechny fotografie, které měla jeho teta vytažené.
Dříve vůbec netušil, jak vypadali jeho prarodiče z matčiny strany, ale nyní mohl vidět i jejich rodiče a zástup mnoha dalších lidí. Teta Petúnie měla každou fotografii pečlivě popsanou jmény. U samostatných fotografií se nacházely i data narození a úmrtí.
„Jsem připravená," oznámila mu, a ještě rychle pozamykala všechny dveře a zkontrolovala i okna, jestli jsou zavřená.
Před hlavními dveřmi nechala misku se sladkostmi a vzkazem, že nikdo není doma. Když bylo všechno tak, jak má, chytila se Hadriana za ruku, který je oba teleportoval do jedné z uliček v Londýně.
„Proč jsme tady?" podivila se teta a Hadrian ukázal na nejbližší stánek se smutečními věnci.
„Mohl bych něco vyčarovat, ale nechci za sebou zanechávat svůj magický podpis, když mám být oficiálně ve škole," vysvětlil a společně vybrali jeden z větších věnců. Až poté je Hadrian bez povšimnutí teleportoval do Godrikova Dolu na hřbitov, kde byli pochováni jeho rodiče.
„Nevím přesně, kde jsou jejich hroby, takže se budeme muset porozhlédnout," řekl a začal mezi náhrobky hledat ten, který nesl jména jeho rodičů.
Během hledání narazil na tucet známých jmen a musel překvapeně zamrkat, když narazil i na Brumbálovo příjmení. Ariana, Kendra a Percival Brumbálovi. Podle dat narození a úmrtí to museli být Brumbálovy rodiče a sestra. Chtěl jim říci, že se z jejich syna stal pořádný parchant, ale nakonec se rozhodl mlčet a hledat dál.
Na jedno náhrobku bylo jméno mrtvého téměř neviditelné, proto jej musel trochu očistit a posvítit si na něj, než narazil na symbol trojúhelníku s kruhem uvnitř, který byl rozdělený svislou čárou.
Ignotus Peverell
12. 7. 1214 až 19. 5. 1292
„Jak je možné, že je pohřbený tady, když máme mít rodinnou hrobku? U rodičů to chápu, protože nebyl nikdo, kdo by je do rodinné hrobky vzal, ale Ignotus by tu neměl být," divil se Hadrian tiše a prohlédl si okolní hroby, aby se ujistil, že tam není umístěn žádný další Peverell nebo Potter.
„Našla jsem je!" zavolala na něj teta Petúnie a Hadrian se podíval na poslední hrob v okolí, než zakroutil hlavou a zamířil do míst, kde stále jeho teta.
Na hrobě jeho rodičů bylo umístěno několik květin i jediná lilie, takže nebyli jediní, kdo jejich hroby toho večera navštívili.
James Charles Potter - Lilian Alexandra Evans-Potterá
27. 3. 1960 až 31. 10. 1981 - 30. 1. 1960 až 31. 10. 1981
Posledním nepřítelem, který bude poražen, je smrt.
Nyní, když stál před hroby svých rodičů, Hadrian absolutně netušil, co má dělat nebo cítit. Byl to pro něj nový pocit, ostatně tam byl prvně a náhrobky byly jakousi finální známkou toho, že jsou skutečně mrtví a jeden z jeho snů, kdy jej rodiče odvedou od Dursleyů se kompletně rozplynul. Ne že by hodlal svou tetu opouštět, hlavně po tom, co se tolik změnila a nyní mu konečně začínala být rodinou.
„Jamesi, Lily, vím, že vše, co jsem udělala, je neodpustitelné, ale slibuji, ne, přísahám, že udělám vše, abych své chyby napravila. Ačkoliv jsem ve výchově vašeho syna neměla příliš velkou roli, byla jsem schopná jej pozorovat z dálky a mohu říci, že byste byli oba jistě pyšní, hlavně ty, má milovaná sestřičko. Je mi to tak líto, úplně všechno je mi líto," začal teta Petúnie, ale ke konci se jí zlomil hlas a v slzách klesla na kolena. Hadrian ji hned objal, aby ji ujistil, že je tam s ní.
„Tati, mami, nesmíte tetu vinit za to, jak se ke mně chovala nebo nechovala. Pokud chcete někoho vinit, tak toho zatraceného dědka Brumbála, který si s lidskými životy hraje na Boha a myslí si, že ne všemohoucí a neomylný. Kdyby nebylo jeho manipulací, teta by byla jistě výtečnou kouzelnicí. Nemůžu říci, co by bylo, kdyby bylo, ale já ji odpustil vše, co se mezi námi stalo a vinu přisuzuji těm, kteří si to skutečně zaslouží.
Stále odhaluji střípky velké skládanky a upřímně netuším, komu můžu úplně věřit. Nicméně jsem si našel pár přátel, řadu spojenců a rád bych řekl, že pomalu dávám dohromady i rodinu, která mi zbyla. Vím, že jsem poslední Potter, ale našel jsem vzdálenou sestřenici, která je sice moták, ale to není problém, když z ní můžu udělat kouzelnici. Z toho, co jsem se dozvěděl o tvé partě lumpů, by se ti Lara líbila, tati. Rozhodl jsem se taky, že spojím dohromady i rod Blacků, aby uctil památku tvé matky a mé babičky, ostatně každý by byl hrdý, kdyby měl za dědu a prastrýce Barony a ochránce Kouzelnického světa.
Také bych vám oběma chtěl poděkovat za to, že jste mi dali šanci na přežití a přísahám, že jakmile budu mít dostatečné prostředky, Voldemort i jeho poskoci budou litovat toho, že se vůbec narodili. Ovce kouzelnického světa si myslí, že je mrtev a mě to tak vyhovuje, protože mě nikdo nemůže obvinit z vraždy mrtvého člověka, ačkoliv ti idioti ve Starostolci asi můžou, ale to není podstatné.
Mami, otec by asi nebyl rád, že jsem skončil ve Zmijozelu, ale věřím, že ty bys jistě pyšná byla, ostatně nám jeho krev koluje v žilách. Jsme už jen já a teta Petúnie, ale za pár měsíců budeš podruhé tetou, ačkoliv Dudley se příliš nepočítá s tím, jak z něj Vernon udělal svou kopii plnou nenávisti.
Mám také jistý Dar, který mi otevřel dveře do daleko většího světa, než by se na první pohled zdálo a číhá tam na mě nebezpečí větší, než jakým by kdy Voldemort mohl být, ale slibuji, že budu opatrný tak, jak to jen půjde. Když už nic jiného, získal jsem také mnoho výhod, které mi pomůžou v boji proti oběma Temným Lordům, kteří bojují o vládu nad anglickou kouzelnickou společností a odmítám je nechat vyhrát. Jeden z nich vás zavraždil a druhý v pozadí tahá za nitky, přičemž prolil naši společnou krev," rozpovídal se Hadrian a teta Petúnie jej pečlivě poslouchala.
„Lily, vím, že tě nikdy nenahradím a ani se o to nebudu snažit, ale přísahám, že tu pro Hadriana budu tak dlouho, jak on sám bude chtít a nikdy se nestane, že bych mu zavřela dveře od svého domu. Vím, že kdyby se naše role obrátily, nikdy by ses k Dudleymu nechovala tak, jak já k Hadrianovi a až přijde můj čas, hrdě a bez výmluv přijmu tvůj hněv a obě víme, že ten dokáže nabít legendárních rozměrů," zasmála se lehce teta Petúnie a Hadrian ji pomohl na nohy.
Hadrian se chystal říci něco dalšího, ale celým hřbitovem se ozvalo zaskřípění branky a on se pohotově otočil, aby se podíval, kdo to tam přišel. V té tmě sice neviděl žádný obličej, ale podle hábitu poznal, že je to někdo z kouzelnického světa.
„Omlouvám se, ale musíme jít. Tak nějak jsem tajně utekl z Bradavic a nechci, aby mě někdo viděl," rozloučil se Hadrian a kývnul na tetu, aby se jej pevně chytila, než oba teleportoval pryč. Nicméně ještě před svým zmizením nechal kolem hrobů svých rodičů vyrůst ledové lilie.
Na místě, které oba opustili, se po půl minutě zastavily dvě nově příchozí osoby.
„To nebyla Blacková, její obličej velice dobře poznám," zavrčel muž, který na místo dokulhal.
„I kdyby to byla ona, Alastore, její trest dávno vypršel. Stejně jako já, jsi četl její výpověď pod účinky séra pravdy. Když si srovnáš její seznam zločinů a to, co napáchali ostatní nebo Smrtijedi, koho bys viděl na svobodě raději? Hlavně když oba víme, proč se do Anglie vrátila," řekla žena, která jej doprovázela, než z kapsy vytáhla vlastní květiny, které následně zvětšila a položila na hrob Hadrianových rodičů.
„Nejraději bych viděl za mřížemi všechny, ale dokážu ocenit hranice, které si Blacková určila a za které ani jednou nezašla. I tak bych ji ale nejraději vyslechl a zjistil, co ví o smrti mého otce, který bojoval bok po boku s Barony Potterem a Blackem. Nyní mi ještě jednou řekni, proč jsme tady? James byl výborný student, ale tohle není něco, jak bych chtěl uctívat jeho památku. Kdyby Baron Potter viděl, jak Albus pohřbil jeho syna, jako nějakého běžného mudlu, tak by jej proklel až na konec našeho světa," zavrčel Alastor.
„James měl být můj snoubenec, ale odmítl manželskou smlouvu mezi našimi rody a nechal Lorda Pottera, aby nám vyplatil tučné odškodné a následně manželskou smlouvu zničil. Lily byla v Bradavicích sice o pár let níže, ale často jsme společně studovaly a staly se přáteli. Ještě, než přerušili veškerý kontakt s vnějším světem, mi oznámila, že kdyby se jim něco stalo, byla jsem v jejich závěti na třetím místě jako opatrovník pro jejich syna. Kdyby Alice nesouhlasila být jeho kmotrou, byla jsem další na řadě," prozradila mu Amélie.
„Myslel jsem si, že něco bylo mezi tebou a Blackem, když tě na Akademii tak dlouho naháněl," ušklíbl se Alastor, což vypadalo docela strašidelně, jak moc měl zjizvený obličej.
„Sirius se mě snažil dostat už v Bradavicích, ale já věděla o manželské smlouvě, proto jsem nikdy na něco takového nepomýšlela. Navíc to byl příšerný sukničkář a jeho reputace nebyla něčím s čím bych se chtěla potýkat. Nakonec nás válka oba změnila a já se mu rozhodla dát šanci, ale na naše první rande nikdy nedošlo. Já přišla o téměř celou rodinu a musela jsem se vyrovnat s tím, že musím vychovávat svou neteř. James a Lily byli mrtví a mladý Harry zmizel z povrchu zemského, pak byl Sirius najednou v Azkabanu za zradu Potterovích a mnohonásobnou vraždu. Sice jsme válku vyhráli, ale mě a mnoha dalším lidem se zhroutil téměř celý svět," povzdechla si Amélie.
„Nyní máme ale důkazy, které mluví o jiném scénáři, než který nám Brumbál napovídal. Nechtěl jsem nikdy věřit, že by Black zradil Pottera, ale i přes všechny ty pochyby jsem nikdy nezkoumal, proč se tomu tak stalo. Kdybych nebyl takový paranoidní parchant, tak by řekl, že mě někdo očaroval, abych se tímto případem vůbec nezabýval a každý Blackovu vinu přijal jako jistou věc," prohlásil Alastor.
„Jamesi, Lily, omlouvám se, že jsem nebyla schopná vychovat vašeho syna, ale všichni u Merlina i Morgany ví, že jsem ho snažila celé roky najít a získat do svého opatrovnictví. Susan mi psala, že kolem sebe shromáždil velký počet studentů ze všech kolejí a nerozlišuje mezi tím, jestli je někdo čistokrevný nebo ne. Všichni byli překvapení, když skončil ve Zmijozelu, ale z toho, co jsem pochopila, mu jeho kolej sedne a velice rychle se stal jedním z nejdůležitějších lidí v jejich ročníku i v celé koleji. Sice mě znepokojují některá jména lidí, kterými se obklopil, ale i já vím, že nemůžu vinit děti za hříchy jejich rodičů. Nyní s Alastorem pracujeme na tom, abychom napravili chyby a očistili Siriusovo jméno, aby měl Harry aspoň svého kmotra zpátky," řekl Amélie.
„Já na tyhle řeči nejsem, Pottere, ale věř mi, že až se opět uvidíme, nakopu ti pořádně zadek za tu neostražitost, která tě stála život. Aspoň madam Potterová měla dostatek rozumu k tomu, aby na toho bastarda připravila past," prohlásil, než i on sám položil jedinou květinu na jejich hrob. „Nemám sice čas na vašeho caparta dávat pozor, ale jakmile jsem se stal členem Dračí Legie, nikdy jsem jím být nepřestal. Baron Charlus měl můj respekt, proto na něj občas dohlídnu, ale i tak mám lepší věci na práci. Ačkoliv jsem slyšel, že dohled ani nepotřebuje a dokáže se o sebe postarat sám, což po Jamesovi rozhodně nemá. Můžeme jen doufat, že jako Dědic Potter-Black zdědil to nejlepší po svých předchůdcích," dodal ještě, než se vytočil na své zdravé patě a vydal se pryč.
„Vždy tak nádherně pozitivní, Pošuku," rýpla si do něj nově příchozí žena, vedle které šel její manžel.
„Heh, budu pozitivní až budou všichni zasraní Smrtijedi v Azkabanu nebo šest stop pod zemí," odfrkl si.
„S tím mohu jen souhlasit," pousmála se Andromeda Tonksová, za svobodna Blacková.
„Amélie," pozdravila odcházející ženu.
„Andromedo, Tede," přikývnula jim na pozdrav a víc nikdo říkat nemusel, protože tam nebyli od toho, aby se o něčem vybavovali, ale vzdali hold padlým hrdinům, kteří jim přinesli desetiletí zdánlivého klidu a míru.
oooOOOooo
Po tom, co je Hadrian teleportoval zpátky domů do Zobí ulice, se mu nechtělo vracet do Bradavic. Během toho, co se jeho teta šla převléci z teplého oblečení do něčeho, v čem mohla strávit zbytek dne, připravil pro oba večeři i další várku čaje.
Když se náhodou podíval z okna, překvapeně zamrkal, protože v záři pouličních světel mohl vidět obrovské sněhové vločky, jak se pomalu snášejí k zemi. Tam sice rychle roztávaly, ale i tak jej tohle nikdy nepřestávalo udivovat a měl chuť vyběhnout ven a doslova mezi nimi tančit.
„Víš, že jsi tohle nemusel," vyrušila jej teta a ukázala na připravenou večeři s šálkem čaje.
„To neznamená, že jsem to ale nechtěl," odpověděl s pobavením v hlase, když viděl, jak se s chutí pustila do jeho jídla.
„Tohle je jedna z věcí, které jsem Lily vždy záviděla. Ať už jsem se snažila jakkoliv, nikdy jsem nebyla v kuchyni tak zručná jako ona a dodnes nemám ten jemný cit pro perfektní dochucování, které jsi po ní očividně zdědil," prozradila mu.
„Četl jsem v jejím deníku, že otec byl schopen připálit i čistou vodu, takže je zde vždy někdo lepší, ale i horší," prozradil ji na oplátku a ona se té představě tiše zasmála.
„Na hřbitově jsi říkal, že jsi našel další členy rodiny z otcovi strany? Proč mi o nich něco neřekneš?" vybídla jej a Hadrian se tak dal do vyprávění všeho o těch, které zatím poznal.
Povídáním strávil dobrou půl hodinu, když se mu objevilo oznámení o tom, že s ním chce Tamara navázat telepatický hovor.
oooOOOooo
O hodinu dříve:
Halloweenská oslova v Bradavicích byla docela velkolepá, ať už výzdobou nebo přeplněnými stoly sladkostí a speciálně připravenými jídly k této příležitosti.
Tamara, Fay a Sam byly ve svém vlastním hloučku u Nebelvírského stolu, ale slavnostní náladu příliš s ostatními nesdílely, ostatně je Hadrian odpoledne upozornil, aby nechodily do dungeonů s nemrtvými monstry, ale od té doby od něj neslyšely a nikdo jej ani neviděl.
„Kde si myslíte, že je?" optala se Sam, která mu nepřímo vděčila za to, že byla dočasnou Gamerkou a mohla magii zkoumat úplně z jiného úhlu než téměř všichni její spolužáci.
„Dneska je to deset let, co přišel o svou rodinu, takže buď někde v tichosti uctívá jejich památku nebo se pustil do ničení monster v nějakém dungeonu a představuje si, že je to Temný Lord a ti, kteří jeho rodinu zradili," povzdechla si Tamara a podívala se ke Zmijozelskému stolu, kde se také příliš neoslavovalo a část z nich se kolem sebe rozhlížela a ustaraně se mezi sebou o něčem bavili.
„Kde je Potter-Black? Nenařídil jsem snad, že dnešní Halloweenská oslava je povinná pro všechny studenty?" optal se Brumbál docela nahlas, a ačkoliv to byla otázka mířená na profesora Snapea, nebyl nikdo, kdo by ji nezaslechl.
„Nemám nejmenší zdání, řediteli," odpověděl Snape.
„Hadrian se dnešní oslavy nezúčastní a nebyla by tu ani většina naší koleje, kdyby ředitel Brumbál nezakázal Bradavickým domácím skřítkům k donesení jídla na naši kolej, abychom nemuseli sledovat tuhle frašku a pošpiňování kouzelnických tradic a rituálů," ozvala se Amanda od Zmijozelského stolu a ačkoliv byla Tamara v kouzelnickém světě docela krátce, i ona chápala důležitost svátků, jako byl Samhain.
Z toho, co o tom četla, by také byla raději u rituálního ohně a vzdala hold své zesnulé matce v naději, že ji aspoň na krátký okamžik zase uvidí. V mudlovském světě tyhle rituály nefungovaly, ale podle toho, co jí starší studenti prozradili, bylo skutečně možné na malý okamžik navázat spojení s těmi, co odešli do Říše Mrtvých.
„A proč si pan Potter-Black myslí, že může ignorovat má pravidla a nařízení?" podíval se Brumbál na Amandu přes vrchní hranu svých brýlí.
„Nemusím zde nikomu nic vysvětlovat, hlavně někomu, jako jste vy, Brumbále, protože jen bezcitné monstrum je schopné někomu nařídit, aby slavil smrt vlastních rodičů," odpověděla a z většiny Velké síně se ozvalo překvapené zalapání po dechu. „Jdeme odsud, nehodlám být nadále součástí téhle šaškárny," rozhodla Amanda a nikdo ze Zmijozelu neprotestoval. Jako jediná bytost se zvedli ze svých míst a bez dalšího slova odpochodovali zpátky na svou kolej.
„V tom případě se obávám, že Zmijozel přijde o všechny kolejní body za porušení školního řádu a opuštění povinné hostiny," prohlásil Brumbál vítězoslavně, ale dlouho se neusmíval.
PLESK! Rozeznělo se celou síní, načež Brumbálovy brýle dopadly na zem. Brumbál se překvapeně podíval na zdroj toho, odkud přišla facka, která jej velice štípala po celé tváři a nechápavě hleděl na svou zástupkyni a ředitelku Nebelvírské koleje.
„Co…?" nechápal, ale Minerva se napřáhla k další facce, což jej velice rychle umlčelo.
„Ještě jedno jediné slovo a budeš si přát, aby ses nikdy nenarodil, Albusi Brumbále! Netuším, na co si hraješ, ale nemáš absolutně žádné právo někomu přikazovat něco, co je proti školní Chartě, kde je jasně stanoveno, jaké hostiny jsou povinné a tahle na jejich seznamu není! Kdybych tušila, že jsi přikázal povinnou docházku na dnešní večeři, okamžitě bych tvůj příkaz zrušila!" obula se do něj a překvapeně se tvářilo i několik dalších profesorů.
„Studenti, kdo chce, může svobodně odejít a není povinen zde trávit svůj volný čas," prohlásil pohotově Kratiknot a nejméně další třetina Velké síně se pohotově zvedla ze svých míst a vydala se zpátky na své koleje nebo do knihovny.
„Pojďme, nemám náladu nic slavit a upřímně ani chuť," řekla Tamara, která se rychle podívala směrem k Ronaldovi, který do sebe holýma rukama spal všechno, na co dosáhl.
„Nenažrané prase," zakroutila Fay hlavou.
„Co budeme dělat?" optala se Sam, když vycházely po schodech do vyšších pater hradu.
„Co takhle navštívit Věž Přízraků? Do dalšího levelu mi moc nechybí a mohly bychom Hadriana překvapit tím, jak rychle jej doháníme," navrhovala hned Tamara, která úplně zapomněla na jeho varování.
Představa dosažení nových levelů je nadchla natolik, že bez váhání dorazily k portálu do Věže Přízraků a prošly jím dovnitř. Ani jedna ještě netušila, že to bylo rozhodnutí, které změní zbytek jejich života.
oooOOOooo
Sam ležela na schodišti a sledovala, jak jí Fay s Tamarou chrání před útoky monstr. Ona sama měla poslední zbytky života a skutečně nechtěla zemřít. Problém byl, že byla nakolik vyděšená, že nedokázala pořádně přemýšlet, natož se pohnout.
Fay, která utržila několik útoků na místo Sam, ustoupila o několik kroků a stál jen kousek od Sam, když znaveně padla na jedno koleno. Pokusila se postavit zpátky na nohy, ale další útok, který prošel přes Tamařinu obranu, ji poslal k zemi.
„FAY!" vykřikla Sam z posledních sil a natáhla se pro svou kamarádku, které z úst vytékal malý pramínek krve.
„Tamaro, musíme odsud zmizet! Jediný útok a Fay zemře!" vykřikla Sam na Tamaru, která z posledních zbytků své magie vytvořila ohnivou stěnu mezi nimi a monstry, se kterými bojovaly.
„Už jsem to zkoušela, ale není možné se odsud teleportovat a ani Odchod z Dungeonu nefunguje! Brána k východu je zavřená a otevře se jen když zabijeme všechna monstra," křikla Tamara, která místo hůlky tasila saie, které zabodla přízračnému psu do očí, když se jí chtěl zakousnout do krku.
„Tak aspoň zavolej Hadrianovi, jistě nám pomůže!" navrhla Sam.
„Pozvi jej do skupiny," promluvila Fay slabě a s pomocí od Sam se opřela o první dva schody, aby viděla na to, co se kolem nich děje.
Tamara odrazila další útok, než Hadrianovi poslala žádost o telepatický hovor, za kterou následovala pozvánka do jejich skupiny.
„Tamaro, děje se něco? Zrovna jsem doma u tety Petúnie," ozval se jí jeho hlas v mysli a ona hned věděla, že bude plně při síle.
„Potřebujeme pomoc! Jsme ve Věži Přízraků a Sam s Fay jsou téměř bez životů a já již nemám skoro žádnou magii!" vykřikla Tamara nahlas.
„Hned jsem tam!" odpověděl ji Hadrian.
„Omlouvám se, ale musím si pospíšit. Tamara mě neposlechla a nyní ji jde o život. Ještě dneska ti pošlu sovu, že jsem v pořádku," vyskočil Hadrian na nohy, rychle tetu políbil na tvář a zmizel ve víru sněhových vloček.
Okamžitě, co se objevil v sedmém patře, proběhl portálem do Věže Přízraků. Jediný pohled mu stačil na to, aby si všimnul prázdného prostoru ve středu věže, který se táhl od stropu nad jeho hlavou až po podlahu někde hluboko pod jeho nohama.
Kolem stěny věže se točilo jedno dlouhé schodiště, které bylo rozdělené do mnoha levelů. Každý level schodiště představoval dvě mřížové brány. Tyhle brány se uzavřely pokaždé, když na daný level někdo vstoupil a otevřely se až tehdy, co byla všechna monstra mrtvá.
Hadrian si všimnul levelu, na kterém hořel Tamařin oheň a hodlal se k nim teleportovat, ale něco jej zastavilo.
„Na tohle nemám čas!" vykřikl a mávnutím ruky mezi svou pozicí a levelem, kde byla Tamara s Fay a Sama vytvořil ledovou skluzavku, po které se spustil dolů. V cestě mu stály ještě mříže, které byly i v každém okně, ale s těmi si poradil několika seknutími svým mečem.
„Ledový Věk!" vykřikl a vyslal kolem sebe vlnu ledu, která zmrazila všechny přízraky, než se mezi ně vrhl a nadělal z nich ledové hranolky.
„Glacian!" přivolal si svou věrnou společnici.
„Jakmile to bude možné, Glacian ti pomůže s Fay a Sam. Hned odsud zmizte. Jediný útok a kdokoliv z vás je mrtev!" křikl Hadrian a pustil se do boje s elitním monstrem daného levelu, což mu nezabralo příliš času a sotva mu udělil smrtelnou ránu, brány na obou stranách levelu se zvedly.
Již si myslel, že je konec, ale pak si všimnul, že jeho schopnost Ledového Věku zasáhla i nižší patra a po schodišti se jejich směrem hrnula dlouhá horda nepřátel.
„Na co čekáš?! Utíkejte!" křikl Hadrian na Tamaru, která tam stála jak solný sloup, než se konečně dala do pohybu, zatímco Hadrian sešel několik schodů, aby zablokoval jejich ústup.
„Led s vámi příliš neudělá, ale co třeba tohle? Narudi Togoh!" použil jedno ze svých nejnovějších kouzel a na konci své hůlky z praskajících blesků vytvořil velké kladivo, kterým následně třískl o schod pod sebou.
BOOOOM!
Rozeznělo se celou věží mocné zahřmění, které ovlivnilo všechny přízraky až do nejnižšího patra. Dva tucty přízraků, které byli k Hadrianovy nejblíže, se doslova rozlétly v obláčky prachu, další pak měly praskliny po celém svém těle.
Je to kouzlo na prolomení štítových kouzel a omráčení nepřátel, ale přízraky jsou slabé vůči bleskům a hlavně hromům, které dokáží proniknout až do Duše a docela slušně s ní otřást. Ušklíbl se Hadrian a koutkem oka sledoval, jak se Tamara s Fay a Sam dostaly k východu z dungeonu.
„Je čas to zabalit. Odchod z Dungeonu!" vykřikl, ale místo toho, aby se objevil zpátky v Bradavicích, se mu před očima objevila varovná hláška, že level jeho schopnosti je příliš malý na to, aby mohl opustit dungeon, kde se na jeho přítomnost zaměřil samotný Boss dungeonu. Hadrian se tedy otočil s tím, že celé schodiště vyběhne, ale v cestě mu stála fialová bariéra, která následně obklopila celé schodiště.
„Lidský červe! Myslíš si, že když vstoupíš do mé dimenze a pak na mě zaútočíš, tak ti dovolím jen tak odejít?!" ozval se démonický řev z nejnižšího patra věže.
„Jsi jen ztělesnění démonického monstra, které v reálném světě nemá plnou moc," odsekl Hadrian a vstoupil do magické dimenze, kde jasně viděl magické pouto mezi sebou a Glacian, na které pohotově naskočil.
Okamžitě se zaradoval, protože žádná bariéra mu nemohla stát v cestě, ale to se radoval příliš brzo. Byl již téměř u svého cíle, když se mu šokovaně rozšířily oči a on vydal bolestný výkřik, který se rozezněl celou věží. Z hrudi mu totiž vylétl do běla rozžhavený řetěz s hákem na jeho konci, který se k jeho zděšení rozevřel do stran.
Tento útok jej částečně poslal z magické dimenze, takže všechny tři dívky, které zachránil, mohly vidět, jak je nabodnutý na řetězu, kterým démonický Boss trhl, aby jej stáhl k sobě dolů na dno věže.
„Hahahaha! Jsi můj, lidský červe! Jakmile pozřu tvou moc, zbavím se omezení tohoto světa a zahájím krvavou invazi!" smál se démon na celé kolo, ale Hadrian jen postupně sledoval, jak se mu všechno ztrácí před očima ve tmě. Mohl vidět jen rudé oznámení, které svítilo přes celé jeho zorné pole.
Kritické zranění: Utržil jsi 3 000 poškození!
Efekt - Silní krvácení: ztráta 750 životů za sekundu!
„HARRY!" vykřikla zděšeně Tamara na celé kolo a natáhla k němu ruku, ale to bylo marné, protože to netrvalo ani sekundu a jeho životy klesly na nulu. Jeho poslední pohled padl na Tamaru, která se k němu natahovala, ale on dal Glacian poslední příkaz, který okamžitě uposlechla a dostala všechny tři dívky skrze portál zpátky do Bradavického hradu.
Tvé životy dosáhly na nulu!
Konec hry!
Mami, tati, uvidíme se dříve, než jsem si myslel. Byla jeho poslední myšlenka, která mu vykouzlila mírný úsměv na tváři.
Pokračování příště!
Profil:
Jméno: Hadrian James Hyperion Raiden Potter-Black
Věk: 11
Třída: The Gamer (Tier 0)
1. Titul: Kouzelník
2. Titul: Koncil Sedmi (5. místo)
3. Titul: Přítel Kentaurů
Level: 23 - Exp: 135 486/253 000
HP: 3 210
MP: 4 230 (+300 z Magického Drahokamu – zapůjčeno Tamaře v kapitole 2.7.)
Atributy:
STR: 46
VIT: 45 (Bonus: 20 % k HP; Regenerace HP/min: 2 %)
DEX: 49
INT: 101 (Bonus: 40 % k MP)
WIS: 66 (Bonus: -15 % Cena MP; Regenerace MP/min: 3 %)
LUK: 18 (Bonus: +5 % k šanci spadnutí předmětu)
Atribut Body: 30 (125)
Perk Body: 5 (12)
Kolejní body: Zisk: 410 (Cíl 500/1 000/1 500) – Ztráta: 15 (Cíl max. 100)
Finance:
- Libry (Banka): 467 328
- Galeony: 131 499
- Abyss dolary: 1 142 688
- Svěřenecký Trezor: 45 000 Galeonů
- Investiční Trezor: 47 455 Galeonů
- Ouroboros Trezor: 43 500 Galeonů
Status:
Chlapec-který-přežil: Tvé jméno je známé v celé kouzelnické společnosti. I sláva má své výhody!
- Bonus: +25 % ke všem splněným úkolům!
- Trvání: Dočasný
Student Doja Východního Draka: Jsi studentem několika Mistrů Bojových umění a získáváš tak jistý bonus, který je ale aktivní jen na území Doja.
- Bonus: +25 % k EXP pro Isshin-Ryu Karate, Umění Meče, Lukostřelbu a Umění Bitevní hole!
- Trvání: Dočasný
Hadí Jazyk: Dědičný dar, který je spojen s magií určitých rodů a ras. Nejenže ti dovoluje se dorozumívat s hady, ale také s další škálou nejrůznější plazů. Hadí Jazyk také značí potenciál ke studiu léčebných kouzel.
- Bonus: +15 % k síle Bílé Magie.
- Trvání: Trvalý
Matčina oběť: Pradávná rituální magie, kdy tvá matka obětovala svou magii a život.
- Bonus: +75 % k obraně proti Lordu Voldemortu, +50 % k obraně proti Smrtijedům, +25 % k obraně proti neoznačeným Smrtijedům.
- Trvání: Dočasný
Primární Dědic rodu Potterů: Jsi Primárním Dědicem Starobylého a Vznešeného rodu Potterů.
- Bonus: +15 % k síle Černé Magie, +15 % k síle Runové Magie.
- Trvání: Dočasný
Primární Dědic rodu Blacků: Jsi Primárním Dědicem Starobylého a Vznešeného rodu Blacků.
- Bonus: +15 % k síle Černé Magie, +15 % k síle magie v boji s magickými tvory.
- Trvání: Dočasný
Student Prvního ročníku: Jsi oficiálním studentem Bradavické školy Čar a Kouzel!
- Bonus: +2 k VIT nebo +1 k INT nebo +1 k WIS za každé navýšení levelu v Bradavicích.
- Trvání: Dočasný
Perky:
- Metamorfomág: 2/13
- Mistr Ledu: 9/13
- Mistr Vody: 3/13
- Mistr Vzduchu: 3/13
- Mistr Ohně: 1/13
- Mistr Duše: 1/13
Glacian
Druh: Yuki Kitsune (Žena)
Třída: Summon (1. úroveň)
Level: 21/39 – Exp: 44 485/50 000
HP: 900
MP: 1 800
Info: Yuki Kitsune je velice vzácný druh magické lišky, která ovládá led a sníh. Její síla je určená počtem jejich ocasů. Na 1. úrovni může mít Yuki Kitsune maximálně tři ocasy. Pro zvýšení úrovně Summona je potřeba získat maximální level aktuální úrovně a Esence Živlu Ledu.
Status:
- Nibi (+20 % k síle a účinku Magie Živlu Ledu pro všechny členy Skupiny)
Artemis
Druh: Sněžná sova (Žena)
Třída: Mazlíček
Level: 20/30 – Exp: 15 110/50 000
HP: 750
Info: Artemis je Sněžná sova, která již při svém narození pocítila potenciál vašeho pouta. Když přišel čas tvého návratu do kouzelnického světa, nechala se chytit těmi správnými lovci, aby se ocitla v obchodě, kde jsi ji následně našel.
Info 2.: Po dosažení maximálního levelu, musíš pečlivě prozkoumat její kořeny a potenciál, abys připravil ten správný druh rituálu k její přeměně. Artemis ti bude podvědomě zanechávat náznaky toho, jakým směrem se její vývoj bude ubírat, tak tomu věnuj náležitou pozornost.
Slovo autora:
- 10 541 slov dlouhá kapitola.
- Konec se dal asi čekat, pokud jste četli původní verzi a rozhodl jsem se jej zachovat. Celá situace prošla jistou změnou, protože Hadrian není zatím ani Čaroděj ani plnohodnotný Mistr Ledu. Prozradím, že zachovám i jeho dva výlety do světa Assassins Creed a Mass Effektu, ale jeho zkušenosti budou trochu rozdílné než původně.
Stručný přehled:
Profese:
- Kuchař (T3): 105/225
- Recepty: 429
- Zahradník (T2): 125/150
- Truhlář (T2): 77/150
- Dřevař (T2): 30/150
- Lesník (T1): 40/75
- Malíř (T3): 73/225
- Lingvista (T3): 186/225
- Angličtina (T3): 20/225 (T1:25; T2:50; T3:6)
- Francouzština (T2): 51/150 (T1:25; T2:17)
- Japonština (T2): 51/150 (T1:25; T2:17)
- Mandarínština (T2): 60/150 (T1:25; T2:20)
- Italština (T2): 41/150 (T1:25; T2:13)
- Latina (T1): 36/75 (T1:12)
- Němčina (T1): 5/75 (T1:1)
- Ermesianština (T3): MAX (T1-T3:150)
- Muzikant (T1): 59/75
- Pianista (T2): 39/150 (T1:25; T2:13)
- Kytarista (T1): 64/75 (T1:21)
- Krejčí (T1): 10/75
- Bylinkář (T1): 33/75
- Lektvarista (T1): 35/75
- Horník (T1): 1/75
- Runista (T1): 11/75
- Norské runy (T1): 19/75 (T1:6)
- Sumerské runy (T1): 7/75 (T1:2)
- Egyptské hieroglyfy (T1): 10/75 (T1:3)
Dovednosti:
- Isshin-Ryu Karate (E): 11/30 (6+4+2 STR/DEX) (MAX lvl. 12 – Hnědý pásek (lvl. 13-18))
- Umění Meče (E): 7/30 (6+4+2 DEX/WIS) (MAX lvl. 20 - Aura 3/7 (lvl. 21-30))
- Lukostřelba (E): 1/30 (6+4+2 STR/DEX) (MAX lvl – dočasně)
- Umění Bitevní Hole (E): 22/30 (6+4+3 INT/WIS)
- Aura Bitevní Hole: 3/7 (Zvýšení DMG = 10*23*3)
- Aura Meče: 2/7 (Zvýšení DMG = 10*23*2)
- Tvorba Dungeonu: 115/900
- Odchod z Dungeonu: 117/900
- Šachy (E): 15/30 (5+3+2 WIS)
Magické Dovednosti:
- Meditace (M): 0/30 (Odemčení: Nitrobrana lvl. 30 + Mistr Duše 3/13)
- Bitevní Meditace: 70/90
- Telekineze: 77/90
- Magické Vidění: 51/60
- Magická Aura: 47/60
- Manipulace Ledu: 85/90
- Manipulace Vody: 37/90 (MAX lvl 60 pro Mistr Vody: 3/13)
- Manipulace Vzduchu: 36/90 (MAX lvl 60 pro Mistr Vzduchu: 3/13)
- Manipulace Ohně: 10/90 (MAX lvl 10 pro Mistr Ohně: 1/13)
- Ledový Věk: 22/30
- Nitrobrana: 10/90
- Nitrozpyt: 3/90
- Tvorba Dimenze: 31/900
- Kostěná Střela: 7/30
- Prastará Magie: Fázování: 40/900
- Prastará Magie: Driftování: 4/90
Kouzla:
- Inceptortia Demoiate: 8/30
- Duro: 30/30 (V další kapitole zmizí)
- Flipendo: 14/30
- Evanesco: 15/30
- Lumos Orbis: 10/30
- Petrifikus Totalus: 9/30
- Alohomora: 7/30
- Narudi Togoh: 4/30
- Terram Undam: 3/30
- Geluignis: 5/30
- Ignis Flagellum: 15/30
- Imago: 3/30